Jakub Arbes - přechodný zjev české prósy

Krátká brožura shrnující, proč se stal Arbes tak zneuznaným, jak bezpochyby je, ačkoliv si to naprosto nezaslouží.

DLOUHÁN, FRANTIŠEK: Jakub Arbes - přechodný zjev české prósy. Praha-Kobylisy: J. Pokorný, 1930. 15 stran.

Tato brožura, psaná jako přednáška, omezuje se z nedostatku místa na pouhé náznaky, stojí předesláno na samém začátku.

V existenci Arbesova díla lze vydělit tři období:
  1) doba tvořivosti autora, kdy mělo dílo velký ohlas (1866 - polovina 80. let)
  2) doba od zastínění autory přinášejícími nové možnosti do roku 1928
  3) od roku 1928 dále, kdy by se měl o Arbesa znovu vzbudit zájem
(Brožura vyšla r. 1930.)

Výstižná je tato teze: "Arbes není dnes spisovatelem živým, je toliko spisovatelem proslulým." (str. 3)

Nejdůležitějším významem Arbesa bývá uváděna tvorba romaneta. Přesto ale není romaneto samostatným žánrem, neboť často splývá s romány a rozdíly jsou dané pouze vývojem času a člověka.
(Ale! Další tvůrci romanet: ČAPEK-CHOD, K. M.: Experiment, HAVLÍČEK, J.: Smaragdový příboj, KLÍMA, L.: Utrpení knížete Sternenhocha, ŠTROBLOVÁ, J.: Obětní kámen, KOUDELKA, P.: Pražské halucinace. Zdroj: PETERKA, J.: Romaneto. In: Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-669-X)

Určení Arbesova díla je složité. Starší literární historie ho vykládala jako jev dvojaký - se zřetelem ke stránce fantastické a se zřetelem ke stránce vědní.
Vyskytl se požadavek řadit Arbesa mezi předchůdce nejen realismu, ale i naturalismu. Problém je v tom, že Arbes pohlížel na všechnu vědu romanticky (především kvůli své deziluzi z determinismu, který u něj vedl k nihilismu). Arbes překlenuje romantismus svého oblíbence Máchy s naturalismem Hlaváčkovým.

"Z doby Arbesova rozmachu jedině ještě Antal Stašek - také věkově Arbesovi blízký - nezůstal romantismu o nic méně dlužen než autor "Akrobatů". Ovšem - Stašek je konvenčnější. Jeho romantika zůstává na povrchu, nedopracovává se obludnosti nervových přeludů. Stašek se také nikde ani neblíží Arbesovým znalostem rozmachu lidského úsilí a věd. Nad to jde Staškovi o umění méně než Arbesovi a Arbesovi o ně jde málo. Nemohlo jim o ně jíti, jestliže byli romantiky. Písemnictví jim bylo toliko prostředníkem v řešení osobních krisí a problémů, v řešení smyslu života. Smysl života byl pro ně velmi tristní. Romantikové ústí v bolestném pesimismu. Arbes je pak proti Staškovi umělečtější právě jen o to, oč děsivější bylo v jeho duši poznání marnosti, oč větší měl skepsi, která jeho umění tvořila jenom jako rozžhavené obrazy mučivých vidin. Proti ryzí uměleckosti romantiků prvotních i dekadentních vyznačují se však romantikové přechodné doby tendencí svého díla: byli citlivkami, ale spolu i reformátory." (str. 7)
OT: K druhé třetině citátu - dnešní blogísky plné skepse lze tedy šoupnout mezi romantickou literaturu bez ambicí na umění, neboť jsou především prostředníkem v řešení osobních krisí a problémů, v řešení smyslu života ]:->

Arbes se snaží především o psychologii, kterou ale přehání a proto se nestal populárním autorem.

Obsah jeho nauk je avantgardní a v psychologii je předchůdcem Freudova učení o podvědomí. V sociologii je průkopníkem socialismu, ovšem ne takového, jaký se vyvinul - to už by se pak jeho cítění spíše dalo přirovnat k demokratismu, který hájí individualismus.
Socialismus zanechává v jeho díle stopu především v myšlence, že i ten nejbídnější život je potřeba žít a sebevražda není hrdinství.

Vědu ve svých dílech prosazoval, protože mu šlo o zvýšení úrovně čtenářstva.

Arbesova romaneta se podobají tvarově detektivce, za jejíhož prvního autora bychom ho s klidem mohli prohlásit. (Obecně je za něj v Čechách považován Emil Vachek s Tajemstvím obrazárny z r. 1928.)

Zájem věnoval Arbes i divadlu. Napsal dohromady pět her, z nichž byla uvedena jen jedna a to ještě s nijakým úspěchem. Problém byl především v tom, že neměl cit pro drama: jeho postavy pronášely hluboké pravdy, ale nepracovaly s prostorem.

Arbes dobře nezapadá do žádné doby a do žádného směru a proto mu bylo těžko vyniknout a žít i po své smrti, přestože svou existencí překlenující doby dal odrazový můstek mnoha úspěšnějším autorům.