Jakub Arbes a Česká Lípa

Jakub Arbes byl třináct měsíců vězněn v České Lípě. Právě na tento pobyt je publikace soustředěna.

Jakub Arbes a Česká Lípa. Česká Lípa: Severočeské krajské nakladatelství, 1964. 44 stran (+ obrazová příloha).

Sborník sestává z následujících příspěvků:

KAREL KREJČÍ: Epizoda českolipská v životě a díle Jakuba Arbesa
JOSEF MORAVEC: Jakub Arbes, vězeň českolipský
BŘETISLAV A MARIE VOJTÍŠKOVI: Po stopách Arbesových v České Lípě
LADISLAV ŠÍŠA: Arbesova Česká Lípa a lidé kolem ní
ZDENĚK STEHLÍK: Vznik a historie arbesovských festivalů

KAREL KREJČÍ: Epizoda českolipská v životě a díle Jakuba Arbesa

Jakub Arbes patří svým životem i dílem Praze. Je jen málo jiných míst, na kterých kdy delší dobu pobýval nebo na kterých se odehrávají jeho díla, a nejvýznamnějším z tohoto mála je zcela jistě Česká Lípa.

V České Lípě strávil Jakub Arbes celkem 13 měsíců - znal z ní ovšem jen cestu od nádraží k věznici, vězeňskou celu (3x3 metry) a vězeňský dvůr, na němž se mohl dvakrát denně procházet.

Roku 1872 bylo uvězněno mnoho českých předních předáků a ředitelů tisku.  Jako odpovědný redaktor Národních listů na sebe Jakub Arbes bere vinu za všechny delikty spáchané na stránkách deníku. Sám uvádí, že byl do září 1873 "asi stokrát vyšetřován, asi šedesátkrát obžalován a asi padesátkrát souzen," ale jen dvakrát uvězněn, a to jen na velmi krátkou dobu.
To se mění právě v září 1873, kdy nastupuje do vězení na výkon svého nejdelšího trestu.

Po návratu z vězení už byla situace v Čechách odlišná: vídeňské vládní kruhy dosáhly, čeho dosáhnout chtěly, rozšířily strach před komunismem a otupily tak český osvobozenecký boj.
Po návratu z vězení je tedy Jakub Arbes propuštěn z Národních listů, aby nepřekážel. Ten se ovšem nevzdává a bojuje alespoň prostřednictvím svých Šotků.

Vězení v České lípě bylo mezníkem nejen pro Arbesův život, ale i pro Arbesovu tvorbu.

Arbes se dá do jisté míry v tomto ohledu přirovnat k Havlíčkovi: před jejich uvězněním jim byla literatura jen jedním z prostředků národně-osvobozeneckého boje. Když byli ovšem z této přímé akce vytržení a poslaní Havlíček do Brixenu, Arbes do České Lípy, měli možnost se plně literárně rozvinout.

V českolipském vězení Arbes především dotvořil tvar romaneta, který vnesl do české literatury. Většinu z určujících prvků nese sice již i Svatý Xaverius, kterého napsal před uvězněním, ve vězení ovšem měl Arbes čas tento literární tvar důkladněji promyslet a důsledně uplatňovat na své látce.

Českolipské vězení také pomohlo překročit Arbesovi od romantismu k realismu. Arbes zde prožíval realisticky situaci, která pro literaturu platila za přímo typicky romantickou. Ve svém díle (především v Akrobatech) tuto romantickou představu vězení rozrušuje a převádí ji do roviny normálních, jen poněkud výjimečných životních dojmů.

Ačkoliv hrdina zažívá patologické duševní stavy vyvolané vězeňskou izolací, neváhá je označit za hypochondrii.

Jeden výrazný motiv ovšem Arbes z romantické literatury přejímá: ve vypravěčově cele v Akrobatech se objevuje kocour se svítícíma očima, kterého si časem autor ochočí a důvěrně se s ním spřátelí. Taková němá duše sdílející s vězněm jeho osud platí za typicky romantickou.

JOSEF MORAVEC: Jakub Arbes, vězeň českolipský

Jakub Abres odjel do vězení v České Lípě s nedopsaným romanetem Sivooký démon a ve vězení pak začal přemýšlet o Zázračné madoně a našel v něm podněty i k Akrobatům.

Většinu času prožil Arbes v samovazbě, jen první tři měsíce byl v cele s Vilémem Erbenem, který byl ovšem těžce nemocný.
Ve vězení přijímal návštěvy a hojně korespondoval.

Tato stať otiskuje několik dopisů: od Arbesa manželce (Josefině Arbesové) a Janovi Nerudovi i pro Arbesa od Julia Grégra, Vratislava Kazimíra Šembery a Ferdinanda Dattela.

Pro mé bádání je významný snad jediný, přepisuji celý otištěný úryvek:

Jakub Arbes rodině (12. 12. 1873)
Ze tří koček, jež tu má žalářník, zamilovala si mne jedna vřele, vášnivě ba vroucně. Nevím sice, co na mně krásného nalezla a co ji ke mně tak vábí, ale je-li můj úsudek dobrý, že mne miluje z vděčnosti, poněvadž jí nosívám kůstky a hladím pod krkem.
A mravné naučení z toho úžasného skutku plynoucí je bez odporu toto: Chceš-li, aby Tě lidi milovali, škrab je a lehtej pod krkem a při tom je krm, a poněvadž jsem ještě žádného člověka nekrmil, aniž jsem koho pod krkem škrábal, proto mne také nikdo - Však dost už!
(str. 17-18)

Také mě zaujalo z dopisu Janu Nerudovi oslovení "Milý Jene!" a závěr "Zůstaň mi nadále tím, čímžs mi byl před vyjitím těch drobných prací." Jsem si vědomá toho, že byl Neruda o pouhých šest let starší, ale stále se nemohu vymanit z rozdělení rolí učitel-žák, ve kterém byli za Arbesova mládí.

BŘETISLAV A MARIE VOJTÍŠKOVI: Po stopách Arbesových v České Lípě

Velmi faktografická stať.

Začíná historií českolipské věznice včetně dluhů, které si za ní město nadělalo a jakým způsobem ošmelilo jejich splácení:
"Smrtí Müllerovou v roce 1857 byli městští hospodáři nuceni vyrovnat se s požadavky jeho dědiců a díky dokonale zmatenému stavu v písemných dokladech se podařilo prosadit pro město nejvhodnější řešení. Domy, nad jejichž koupí dříve stále váhali, prohlásili za zakoupené, nájemné za splátky a zbytek dluhu, jejž rozdělili dědicům, označili eráru za částku, slíbenou soudní zřizovací komisi pro vybudování nového soudu."
(str. 24)

Pro odsuzování českých žurnalistů, kteří byli zpravidla v Praze osvobozováni, byly delegovány i čtyři krajské soudy ve zněmčelém pohraničí, a to v Chebu, Mostě, Litoměřicích a v České Lípě, u nichž nebylo nutno se obávat sympatií s obžalovanými. Národní Listy, ve kterých byl Arbes odpovědným redaktorem, byly přiděleny c. k. krajskému soudu v České Lípě.

Hostinec U vévody zákupského, v jehož porotní síni se konalo pět soudních přelíčení
s Jakubem Arbesem

Procesů týkajících se Národních listů se konalo v České Lípě pět. Souzeni v nich byli Jakub Arbes jako odpovědný redaktor, Vilém Erben jako vydavatel a Daniel Sluníčko jako tiskař Národních listů.
(Ve stati jsou zpracovány i s předměty obžaloby, průběhem a výsledkem.)
Jakub Abres byl celkem odsouzen ke dvanácti měsícům těžkého žaláře a k třem týdnům tuhého věznění, Vilém Erben k devíti měsícům těžkého žaláře.

Oba byli vyzváni nastoupit svůj trest 13. července 1873. V polovině září byl v Praze Erben zatčen a aby se Arbes vyhnul potupnému odvodu s eskortou, odjel 24. září 1873 vlakem v 8:05 do České Lípy, kam přijel ve 13:13. (Po nedávno dostavěné železnici Severní dráhy - úsek z Bakova do České Lípy byl postaven v roce 1867, jeho pokračování do Rumburka v roce 1869. :-D) Ještě si zaskočil na poštu napsat ženě, že dojel dobře, prošel si město a až v 15:30 se došel ohlásit.

Vězení ho i přes dobré podmínky skličovalo.
Jídlo měl vydatné, trest půstem se neplnil a kuchařky se snažily i o dobrou úpravu. Dvakrát denně měl povolenou hodinovou procházku po dvoře, ale díky dobrým vztahům s vězniteli na ní často zůstával i déle a často se procházel nejen po vězeňském dvoře, ale i po zahradě táhnoucí se až k ramenu Ploučnice. Arbes se mohl často (navzdory řádu) navštěvovat i se spoluvězni, čehož využíval především v lednu, únoru a březnu, kdy byl v sousední cele agent tertské pojišťovací společnosti Israel Šafránek.

Dva pohledy do českolipské cely podle vlastních Arbesových kreseb

 Ve stati jsou zahrnuté i skutečné perly z Abresova pobytu ve vězení:
"Nedlouho po příchodu do České Lípy - v listopadu 1873 - dal si Arbes šít ve vězení kalhoty a vestu, a to u českého krejčího Vincence Řepky. Řepka docházel do vězení častěji a že nezůstalo jen při vztahu dodavatele k zákazníkovi, dosvědčuje okolnost, že ještě v březnu nabízel Řepka Arbesovi a Erbenovi finanční výpomoc; věděl od nich, že jim peníze, zasílané z redakce, docházejí se zpožděním."
(str. 30)
Inu, až někdo zpracuje můj život, dost si mákne, až bude popisovat, kde jsem sebrala všechny své známé :-D

Jeho život významně ovlivnila žalářníkova služka Marie Červenková, která potají odesílala Arbesovy dopisy jeho ženě, aby se nedostaly do rukou cenzuře. Josefina Arbesová mu pak odpovídala na fingované adresy: Elias Wolfgang Müllers, Handlungsreisender, Böhmisch Leipa, poste restante a na E. D. Wesniak absolvirter Techniker, Böhmisch Leipa, poste restante.

LADISLAV ŠÍŠA: Arbesova Česká Lípa a lidé kolem ní

Krátká, jednostránková stať se zabývá příčinou tradice Arbesovských festivalů a jejím opěvováním.

Taky dost zajímavě propojuje Arbesův rodný Smíchov s průmyslově rozvíjenou Českou Lípou, jedním z dějišť prvních revolučních vystoupení dělnictva.

ZDENĚK STEHLÍK: Vznik a historie arbesovských festivalů

Název stati hovoří jasně. První beseda pro širší veřejnost se konala v zimě 1951/1952. Další besedy jsou již bezpečně zaznamenány v kronice Klubu přátel umění.
Stať je vyjmenovává (do doby sepsání statě jich proběhlo pět) i s tématy přednášek a jejími řečníky. Také přináší naprosto pozitivní ohlasy tisku na tuto událost.