Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Den cesty - Vrcholy Vysočiny (jaro 2015)
Komentáře k článku: Den cesty - Vrcholy Vysočiny (jaro 2015)
djová: Obrovská gratulace, smekám pomyslný klobouk
. Chodím ráda, ale tohle mi zní jako masochismus
.
sargo: Jů jů jů, jsem zmíněna u velké vítězky! Paráda! A jaký to skvělý výsledek! Víc vykřičníků, víc!!! Moc pěkné počteníčko, už je mi jasné, že takhle dlouhé trasy nejsou pro mě, protože vtip znám přesně jeden (a jak pracně jsem se ho učila!). To si píšeš cestou poznámky, nebo už to zkušeně dáváš dodatečně do kupy? 
Fotky jsou vtipné a hafan statečný.
eithne: Ach, děkuji! 
Djová: Jaké si to udělám, takové to mám. Tohle bylo trochu bolavější, než je u mě zvykem - to ten asfalt, ale do masochismu to mělo pořád daleko
Hospodyňka: Děkuji, oceňuji
Lentilka: Mám, já vím! Po maratonu ostříhám... aspoň trochu... ale na kluka už znovu nepůjdu, ta etapa je za mnou
Sargo: Děkuji - za chválu i za podporu na trať Lovení vtipů z paměti bylo náročnější, než jsem čekala, na to, jak často si nějaké vzájemně posíláme, že... Který je ten jeden? Tentokrát jsem to dala dokupy velmi nedostatečně, vypadlo mi několik věcí... ale co už s tím. Takhle taky dobrý
boudicca: Moc gratuluji k zaslouženému vítězství! Fotky i líčení působí ohromně pozitivně, tak snad sis celý pochod opravdu užila
eithne: Lentilka: Ostříháno! A moc mi to sluší. V práci to zhodnotili jako slušivý prvorepublikový účes
Boudicca: Ale já si celý pochod neužila! Já si užila až ten konec po rozednění! Moc děkuju
evi: Gratuluju! Po těch letech, co chodíš tyhle ultrapochody, to musí být parádní pocit vyhrát to! A taky pořádná motivace do budoucna. Jinak teda krajina mezi Veselím a Jihlavou je pro mě nezáživná i autem, natož abych to celé ušla. O to větší je můj obdiv
olda: Milá Eliško,
především gratuluji k výkonu.
Přemýšlel jsem opravdu dlouho, jestli má cenu Ti sem psát můj pocit z celého blogu, ale pak jsem si řekl, že je potřeba sdělovat výzvy.
Takže nejprve trocha historie...
Na dvanáctém Dnu cesty 24. až 25. dubna roku 2010 ušel Martin D. 124 km. Tehdy, nebylo zvykem na DC běhat. Byl první, který v závěru běžel, tedy pokud se dá nazvat během 15 km za dvě hodiny. Martina V. tehdy ušla 122 km téměř bez běhu, ale bližší podrobnosti ohledně posledních dvou hodin závodu znám, jen z vyprávění. Počasí bylo možná o trochu lepší než letos, ale faktem je, že oproti dnešnímu DC neběželi skoro vůbec.
Nejsem "ultrák", takže nejsem ten, kdo by se mohl vychloubat nějakými extra výkony. Ale kdysi jsem pár stovek ušel. Přijde mi, že lidé dnes do toho jdou víc a víc agresivně, jsou závislí na pomoci ostatních, nedokáží se spolehnout sami na sebe. Nesou si velmi málo jídla a pití, snaží se všechno zoptimalizovat až na vrchol. Přijde mi, že tím ztrácí chůzi, ale nenalézají běh. Proč to?
Stěžují si na asfalt, stěžují si na bláto, stěžují si na protržené hráze rybníků... Proč?
Možná je to důsledek honby za nějakými čísly. Tak jsem jen chtěl sdělit, že 125 km není až tak velký číslo. A že výzva je ho ujít, ne zničit se během a pak to dobelhat, nebo se dlouhými přestávkami připravit o rovnoměrnou krásu pohybu. Samozřejmě největší výzva je to dát bezbolestně, ale to vyžaduje moc a moc tréningu...
No nic, už zas jen plkám, místo toho, abych šel příkladem.
Přeji hodně sil do dalších ultraatrakcí.
Měj se Olda
eithne: Ahoj Oldo, díky za komentář. Přečetla jsem si ho několikrát a musím na něj odpovědět, protože mám tendenci si ho brát osobně.
Předem bych chtěla říct, že já mám za sebou stovek už docela dost. Nebudu se srovnávat s Olafem nebo Jirkou Hofmanem nebo dalšími matadory, ale sama za sebe to tak cítím: už má se stovkami docela slušnou zkušenost.
Většinu těch stovek jsem šla chůzí. Většinu těch stovek jsem dokončila a většinu těch stovek jsem si užila a napsala jsem o nich juchací blog, jak byly skvělé. Na většině těch stovek jsem měla nadměrné množství jídla i oblečení a rozhodně jsem se nespoléhala na nikoho jiného. Stěžovala jsem si na nich na něco? Samozřejmě. Jsou to stovky. Každý si stěžuje, byť by to měly být jen zapomenuté rukavice nebo děravé boty. Stěžovala jsem si někdy na organizaci? Ne.
U tohoto Dne cesty jsem věděla, že bude převážně rovinatý, což mě moc nebaví. Naopak mě moc baví koncept Dne cesty, kdy cesta není ohraničená kilometry, ale časem, a proto jsem se rozhodla zúčastnit. Abych si ho ozvláštnila, rozhodla jsem se vyrazit během a zjistit, co to se mnou udělá.
Proč? Protože jsem zvědavá a ráda zkouším nové věci. Protože to byla výzva. Protože jsem chtěla vědět, co dokážu a kde mám hranice. A na tom není naprosto nic špatného.
Že ty máš jiný názor na to, jak by se měly absolvovat stovky, je tvoje věc a brát ti ji nebudu. Ale je od tebe sobecké nutit tenhle názor ostatním a srážet jejich výkony a jejich rozhodnutí (potažmo zážitky).
Je 125 km hodně? Samozřejmě že ne. Ale přestože je na Dni cesty mnohem větší konkurence než v r. 2010, byla jsem osmá. Martina skončila 25 km za mnou. Možná to znamená, že tenhle ročník byl v určitých ohledech náročnější, než si myslíš? Nevím, proč ty jsi skončil na necelém padesátém kilometru. Jen tím chci říct, že já jsem skončila po dvaceti čtyřech hodinách s tolika kilometry v nohou, abych mohla být spokojená a hrdá.
Rozhodně nemám pocit, že bych byla jakkoliv závislá na pomoci ostatních. Taky rozhodně nemám pocit, že optimalizace čehokoliv by snad mohla být na škodu. Kdysi jsem začínala s pohorkami na nohou a teniskami v čtyřicetilitrovém batohu na zádech a jsem moc ráda, že jsem se dostala do fáze, kdy nosím pouze potřebné věci.
Možná jsem tvůj komentář jenom špatně pochopila. Možná vůbec nebyl myšlený tak, jak vyzněl - 'nechlub se, když jsi nedokázala nic zas tak skvělého a když to děláš jinak, než já si myslím, že by se to dělat mělo'. Jenže věř mi, že pro někoho, kdo normálně končí mezi posledními, je tenhle výkon a tohle umístění prostě skvělé.
Jestli si mermomocí chceš přečíst o stovce, která se jde konstantním tempem a bez běhu, zalistuj v mé rubrice o stovkách a přečti si libovolný jiný článek. Na výběr je jich dost.
A samozřejmě - ideálně - jdi příště příkladem.
Eliška
olda: Ahoj,
v první řadě připojím svůj oblíbený citát: "Everybody writing, anybody reading, somebody thinking, nobody vouching."
Pak teprv napíši ohlasy na text výše.
V první řadě mě mrzí, že máš tendenci si můj text vykládat osobně. To jsem nečekal, ale budiž, mohlo to tak vyznít. Pročež přijmi mou omluvu...
Především jsem se snažil pokládat otázky. Na některé jsi mi odpověděla. Jiné zkusím blíže specifikovat. Nicméně je ber spíše jako témata k zamyšlení:
1) Je 125 km/24 h moc či málo?
2) Je 125 km/24 h moc či málo na 23.DC?
3) Proč lidé tolik optimalizují své vybavení, aby dosáhli co nejlepšího výsledku? Má to cenu?
4) Proč si lidé stěžují na okolnosti? Jak jsem psal - asfalt, bláto apod.? Případně, proč je normální si takto stěžovat?
5) Proč lidé hledají své hranice pomocí čísel, pomocí bolesti? Proč je nehledají v rovnoměrnosti pohybu? Posouvat hranici, kde to ještě nebolí a kde už ano, aniž by přišli o další dny, které přijdou po nich. To mi přijde docela těžký (jako výzva), nebo ne?
Jak jsem psal, na některé otázky jsi mi odpověděla, například jsem se dozvěděl, že sis užila spoustu stovek, že ráda zkoušíš své hranice, že optimalizace podle Tebe není na škodu, apod..., takže děkuji.
Nakonec se chci trochu ohradit. Nikomu nenutím svůj styl chůze, nebo běhu. Běhám a chodím tak málo, že si myslím, že žádný styl nemám (sem by mohl přijít smajlík). Ale trochu mě irituje, že mi vkládáš do úst slova, která jsem nevyřkl (viz odstavec začínající "Že ty..."). Nikoho se nesnažím srážet, ba naopak, vždy jsem si přál, aby lidé na DC ušli spokojeně co nejvíce a užili si ho. I proto zdolávám byť kratší úseky, ale snažím se přispívat do společného "kotle" DC, bez nároku na hrdost z výkonu. Možná jsem trochu hrdý na to, že jsem u DC od začátku, ale kdo ví co bude za rok, za dva...
Přeji pěkný den.
Olda
P.S. Výtky a osobní nadávky, ale i odpovědi na Život, Vesmír a Vůbec přijímám na emailu decurre[šnek]centrum.cz.
eithne: Ale no tak, já ti nechci nadávat, mně prostě jen mrzelo, co jsi napsal, to je celé.
"Tak jsem jen chtěl sdělit, že 125 km není až tak velký číslo. A že výzva je ho ujít, ne zničit se během a pak to dobelhat, nebo se dlouhými přestávkami připravit o rovnoměrnou krásu pohybu..." - to totiž nebyla otázka nebo námět k zamyšlení, to byl tvůj názor, který jsi postavil proti tomu, jak jsem já absolvovala Den cesty, a určitým způsobem jsi tak dehonestoval to, co jsem dokázala a prožila, protože jsi to podal jako jediný správný způsob toho, jak se to má dělat.
Na otázky, které jsi položil, se snad shodneme, že neexistuje jedna univerzální objektivní odpověď, pročež se jimi nechci dále zabývat, svoje jsem k tomu už napsala předtím a jsem příliš velký pragmatik, než abych hledala odpověď na otázku, proč mají lidi tendenci si stěžovat, když nejsou v absolutní pohodě. Na to doporučuju spíš Tritase, podobné napůl filosofické debatování je jeho styl
Měj se
E.
martind: To je mi debata.. Ultra jde dopredu, na Krakonosce co driv stacilo na bednu, je dnes 10. misto v zenach, a co se driv chodilo, se beha. To plati i pro Den cesty, kde je vyvoj jeste rychlejsi, protoze co si par studentu naivne myslelo cele roky, a dokonce to melo za nejakou tradici, jim zkuseni stovkari (ani zadna elita) zbourali jako domecek z karet.
Mozna to chapu spatne, ale citim z Oldy snahu povysit nase historicke vykony na vic, nez sportovne jsou. Prijde-li kavarensky sachovy prebornik na turnaj a skonci na chvostu, rekne, ze kdyby kazdy povinne vypil 3 piva pred partii, jak je zvykly on, tak on by vyhral. (Mozna ma pravdu, ale..)
To abych ti Elisko, nemohouce usnout a datlujice z mobilu, udelal 'napul filosofickym debatovanim' radost ))
eithne: Udělal jsi mi radost, díky
U Dne cesty hodně oceňuju, že ačkoliv běžci (nebo zkušení stovkaři, žádná elita) posunuli vaši akci jinam, než kde byla, kde měla tradici a kde jste ji asi i chtěli mít, dokázali jste se přizpůsobit. Je spousta akcí, kde se s těmi nejrychlejšími nepočítá, protože by to stálo moc úsilí. Takže klobouček
martind: No, ten posun byl docela plánovaný, když se mezi roky 2012-2013 oficiálně rozšířil organizační tým, Gimli udělal pořádné stránky a zapropagovali jsme v CS-1000. U mě se to kryje s první účastí na mé oblíbené akci v Novohradských horách a větším nadšením pro běh. A protože mě jako účastníka motivují jen lepší borci, než jsem já, jsem moc rád, že se akce pozvedla tam, kde je.
A jakožto soutěživý člověk to vnímám, že všichni mají mít umožněno závodit (zejména ti nejlepší), a chovám absolutní respekt k výkonům, u kterých, na rozdíl od Oldy, subjektivní "body za krásu" neuznávám.
olda: Zdravíčko Martine,
pamatuješ na blog Vojty Krajíčka z Pražské100 z roku 2013? Přijde mi, že body za krásu jsi tehdy jen sršel , ale neber to ve zlém.
I nyní často přemýšlím, proč vlastně lidé tolik oceňují sportovní výkony a také, proč tolik adorují majetkové statky.
Výkony pominou a stejně nám zůstanou jen osobní zážitky.
Vážím si především lidí, nikoli čísel, s těmi se "na pivo" jít nedá, ani ti nevrátí úsměv, když je jim s tebou dobře. A hlavně ti nepomůžou, když jsi ve srabu.
Po delší době jsem si přečetl něco z blogů od Eithné, tak přeji, ať se daří i na dále...
Olda