Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Spoonriverská anthologie
Komentáře k článku: Spoonriverská anthologie
sargo: Zní to rozhodně velice zajímavě; nedivím se, že ti to tak utkvělo. Výběr témat mi sice připadá příliš přímočaře depresivní, než aby mi to přišlo realistické, ale tak už to prostě je 
Jen mě překvapila ona řečnická otázka s dětmi - který rodič by mohl být tak strašně do sebe zahleděný, aby neměl radost, že ho děti překonaly? A kde by se vzalo tolik hlouposti, aby někoho vůbec napadlo, že už jich rodiče nejsou hodni? 
eithne: To s těmi dětmi rozhodně tak nevyzní, když to nečteš v kontextu celé antologie (a dokonce ani v epitafu); což je bohužel údělem všech filosoficky zaměřených knížek, ze kterých vytrhneš téma a předhodíš ho knihy neznalým.
Depresivní to samozřejmě je a tak dále, což je ovšem příznačné pro mnohé literární směry, žejo 
Realistické to není v kontextu jednoho městečka (které neexistuje), ale zase je mnoho epitafů autobiografických a biografických. Svázané na rozlohu tří set stran to je kondenzát špatnosti světa, to samozřejmě, jenže když to čteš, uvědomuješ si, že se takové věci děly, což dodá přesně to, co se kniha snaží vyvolat.
A vyšlo to na začátku dvacátého století, kdy americká společnost ještě byla pravidly sešněrovaná - takovéhle "pravdy" se nepsaly.
To na knize dost cením.
eithne: Ještě pro zajímavost tedy uvádím epitafy, které mluví o dětech:
ALBERT SCHIRDING (s. 123)
Jonas Keene si myslil, že měl těžký osud,
když se jeho děti nikdy ničím nestaly.
Vím však o údělu mnohem horším:
nebýt ničím, zatím co děti sklízejí úspěchy.
Já zplodil orlí plemeno,
jež celé uletělo a mne tu zanechalo
jako vránu na holé větvi.
Chtěl jsem mít ve své ctižádosti ctihodný titul
a získat obdiv svých dětí,
snažil jsem se, aby mě v okrese zvolili za školního inspektora,
vynaložil jsem na to všechny úspory - ale zbůhdarma.
V ten podzim dostala má dcera v Paříži první cenu
za obraz "Starý mlýn" -
(byl to ten vodní mlýn, ještě než jej Henry Wilkin zařídil na páru).
Zahubil mě pocit, že jí nejsem hoden.
JONAS KEENE (s. 124)
Proč se Albert Schirding sám ubíjel
šplháním na školního inspektroa,
když měl požehnaně z čeho žít
a úžasné děti, jež mu dělaly čest
dřív, než mu bylo šedesát?
Kdyby jeden z mých hochů byl schopen prodávat noviny,
nebo jedno z děvčat se provdalo za slušného muže,
nebyl bych vycházel dodeště,
nelezl promoklý do postele
a neodmítl lékařovu pomoc.
sargo: Ty ukázky jsou dobré - a dost ukazují, že lidi nemají ani zdaleka tolik problémů s druhými, jako sami se sebou 
eithne: Samozřejmě, devadesát procent problémů si člověk tvoří sám, tak to je i dneska, řekla bych Tahle sbírka... hm, je o tom dost. Dokud byla společnost ještě tak navenek sešněrovaná a puritánská, byl to problém ještě větší. Samozřejmě byl problém s ostatními, ale když ty problémy s ostatními dotyčný neunesl - to už je vlastně ono "mít problémy sám se sebou", ne?
baja: ta knižka je naozaj užastna ,prave na motyv spoon riverskej antologie sme vytvorili divadlo malo velky uspech.
eithne: Vůbec me nenapadá, jak se dá vytvořit divadlo na motivy epitafů. Jako... chápu, pokud se vyberou příběhy a nějak pospojují, ale neztratí se tím celé to kouzlo? Ale jestli jste to měli vyřešené nějak kreativně, mohlo to být rozhodně moc zajímavé 