Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Sebelitovací
Komentáře k článku: Sebelitovací
helča: Víno pomáhá za jakýkoli situace. Na vztek, na smutek, na nudu, na veselí. Za chvilku dorazí Lucka, už se ta lahev třese.
Já si takhle sebelítostně připadala, když mě nechali po jedenácti hodinách v labu samotnou s třiceti baňkama buněk, o který jsem se měla postarat. Napůl jsem chtěla řvát vzteky, napůl brečet a rozhodně jsem tam nechtěla bejt sama. (Trochu jsem si i zařvala, ale v izolovaný laborce mě přes troje dveře nikdo neslyšel. Nebo slyšel a rychle utek.) Tak jsem zapomněla vynásobit počty buněk pěti a zamrazila všechno, jak to bylo. Sice jsou už mrtvý, ale svět se nezboří, že jsou zamražený v moc velkejch počtech.
Možná to zní radikálně a hloupě, ale když už jsem v ráži, podej výpověď! To hned uvidí, jak je tě třeba, a možná dostaneš celej úvazek 
Soucítim s tvojí mizérií.
lentilka®sdeluje.cz: Taky mě napadlo - poohlédni se po něčem jiném. Jsi mladá, svobodná, bezdětná, vzdělaná, kdo už by měl najít práci snadno a rychle, když ne ty?
eithne: Helča: Když já mám svého nákupčího fakt ráda, s ním se mi pracuje skvěle! A už to vidím, jak za ním jdu - je mi líto, že je vám furt tak blbě, a jsem moc zvědavá, jak si poradíte s novou asistentkou, když děláme zbožovou skupinu, kterou žádná jiná asistentka ve firmě neovládá, takže jí nikdo neporadí, obzvlášť když tu furt nejste, protože trávíte víc času v nemocnici než s rodinou... dávám výpověď, nashle. To asi těžko, že. A celej úvazek mám, pointa byla, že ta pani s částečným úvazkem má o tolik vyšší plat než já s celým.
Lentilka: Nechci tu zůstávat nijak dlouho, ale teď odejít nemůžu, důvody viz výše. Já to většinu času i docela zvládám, to jen teď jsem měla hodně slabou chvilku
radus: No ty bláho! V mém stylu by to bylo: Utééééééééééééč! Ale ne každý má můj styl...
Blog je výborné místo na stěžování A já ty sebelitovací ráda čtu 
angie*: A jé... nezbývá, než aspoň virtuálně pofoukat řezanec a držet pěsti, ať je to brzo lepší. Nepomohla by žádost o navýšení platu?
A udělej si radost. Zasloužíš si
eithne: Raduš: Já se na blogu sebelituju hrozně nerada, protože se za to zpětně stydím, ale tohle už bylo všechno tak absurdní, že to asi snesu 
Angie: Čteš mi myšlenky, dneska jsem si byla říct o zvýšení. Schválně, jak mi tam bude po další výplatě...
chels: Ježiš, to je tak zoufalý, že bych ti nejradši šla do práce pomoct 
Jee tak já půjdu pracovat k tobě
To taky nesnáším, když kolegyně neudělá svou práci a odjede si na dovolenou (a vůbec ji to netrápí, ani mě na to neupozorní, akorát to pak musím hasit a vůbec tý její agendě nerozumím).
Jinač já kdybych měla psát pokaždý, když se říznu, něco shodím nebo vyliju, byl by z blogu fakt deníček, nebo možná i půldeníček
Takže ani nadřízený neví, že tvůj nákupčí tak často chybí? To tam nikomu nedojde, že to nemůžeš vše sama zvládnout...?
eithne: Pojď, jestli umíš německy! Hledáme dvě asistentky S tím, jak můj nákupčí není v práci, je to složitý. My o tom velmi účinně nemluvíme, takže si to lidi neuvědomujou úplně konkrétně. No a vedoucí se jenom čas od času podiví, že kde je, a když připomenu, že jsou přece domluvení, tak prohlásí, že vlastně jo a že na to zapomněl Ono by to bylo v pohodě, kdybychom tam v poslední době furt neměli nějaké průšvihy, které se musí HNED TEĎ řešit.
No a hlavně jsem už zase nemocná, čímž se účinně vysvětluje moje středeční bezmoc, normálně mi tam z toho do breku není
sargo: Jo, není nad to, když člověk přesně ví co by, ale důvody proti jsou neochvějné a ještě osobní, což je vážně k vzteku. Ale stejně, nejsi za něj zodpovědná, odnášet to za druhé je dobré jen do určité míry. Snad pud sebezáchovy a rozličné příležitosti zaberou včas
e.b.r.: Tohle zní trochu jako nářky mojí matky, když jsem jí ještě poslouchal Zdá se mi, že trpíš problémem, kterej postihuje hodně lidí potom, co si najdou nějakou práci - vzbudili v tobě dojem, že na tom záleží. Je to sakra jenom nakupování zeleniny pro nějakej supermarket - a tohle platí upřímně řečeno pro takřka jakoukoliv práci kdokoliv dělá. Když to nebude dobře fungovat, tak se fakt nic neděje. Pokud se ti tam nelíbí, můžeš odejít kdykoliv, nikomu nic nedlužíš. Stejně tak nejsi povinná pracovat víc jenom proto, že si tvoji nadřízení nedokážou poradit s tim, že má někdo dovolenou, atd... Mysli na to, že je to něčí byznys, kterej někomu vydělává a VŠECHNO, co se tam děje, je jejich problém, ne tvůj.
eithne: Sargo: Já vím, slabá chvilka. Obvykle to dávám s nadhledem
Honza: Nepíšeš mi nic nového, ale když já nemám ráda, když se na mě někdo zlobí, že něco není tak, jak by to mělo být K tělu si pracovní problémy nepřipouštím, mně jde jen o to, abych se tam cítila dobře, což těžko jde, když se tam všechno sype jak domeček z karet. Ale protože mě jinak ta práce baví a mám ráda lidi, které tam mám kolem sebe, tak jsem vcelku ochotná tohle pitomý období nějak přežít a pak se tam mít zase dobře. A když to neklapne, tak dám výpověď a půjdu jinam, ale tohle není trvalý stav, takže tomu dám šanci.
A blogísek pod heslem není od ničeho jinýho, než aby se člověk vybrečel
evi: Doufám, že už to máš s achilovkou lepší a můžeš si zas dopřát trochu té své terapie - mám pocit, že na tebe to běhání vážně zabírá. Podobné nesnáze, když nadřízeným musím decentně líčit, proč tam není jistý kolega, znám, bohužel je to o to složitější, že dotyčný zdravotně nalomený kolega je zároveň moje osoba blízká. To je tak, když člověk začne se vztahy v práci - dokud je všechno v pořádku, tak skvělý, ale když se něco pokazí, tak z toho najednou nemáš úniku ani v práci, ani doma. No nic, to si tady jen tak fňuknu pod tvým zaheslovaným článkem Přeju ti, ať to tvé depresivní období rychle pomine a ať se tam zase máš dobře!
eithne: U nás v práci je prima, že když je člověku nejhůř, tak se začnou rozdávat Nutelly... nebo tak něco, včera to byly Nutelly Tvoje situace je o dost horší, to mě mrzí. Ten tlak musí být hrozný 
Já už se mám mnohem líp, běhat sice pořád nemůžu (pořád nevím, jestli běžet sobotní půlmaraton v sandálech, nebo plátěných kotníčkových teniskách, a jestli je lepší běžet nadopovaná Paralenem, nebo jestli bude stačit adrenalin ), ale zdatně pomáhá terapie mimořádně pitomým a velmi koukatelným seriálem... doporučuju!
boudicca: Každá práce má něco, taky jsem si v zimě prošla menší existenčí krizí (a práce na tom měla nemalý podíl, na práci pro 2,5 úvazku jsme zůstaly 1,5, takže spousta přesčasů a zbytečnýho stresu). A do toho vztahy a studená a smutná zima a zkouškový a bakalářka... Holt jednou za čas to padne na každýho. Snad už je lépe a situace v práci se aspoň částečně stabilizovala. A jestli ne, opravdu nechceš zauvažovat o změně? V Praze musí být spousta možností, kde po tobě nadšeně skočí.
eithne: Mám plán! Snad mi nikdo neprolomí tuhle určitě děsně neprolomitelnou zaheslovanou rubriku
Rozhodla jsem se, že ačkoliv mi přidali, je mi to málo, takže příští měsíc půjdu dát ultimátum, že chci plat zvedout ještě jednou (o mnohem víc) a že chci vyměnit záskok, protože tu protěžovanou chichotavou nánu nemůžu snést a protože nedělá dobře moji práci, případně že chci dvojnásobek požadovaných peněz, pokud by mi ji nebyl ochotný vyměnit za někoho jiného, a že jinak odejdu. A o týden později se přijdu zeptat na výsledek s výpovědí v ruce. Už si přepracovávám CV a koukám po nové práci... Che, a výpověď bude dávat ještě kamarádka, která tu dělá nákupčí, ze stejného důvodu jako já, a dvě až tři holky chtějí letos otěhotnět. A to je nás na oddělení (nákupčích + asistentek) sedmnáct.
Už jsem si stěžovala, že je vedoucí fakt mizerný personalista?
!!!