Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Sportisimo 1/2maraton Praha
Komentáře k článku: Sportisimo 1/2maraton Praha
hroznetajne: Tedy za mě VELIKÝ POTLESK. Když se běžel maraton, zrovna jsem běžela do školy. Doslova 
. Měla jsem pocit, že jsem chvíli běžela s vámi, i když to původně nebylo plánované . Do školy jsem samozřejmě přišla pozdě a na maraton jsem nadávala, protože zablokoval polovinu Prahy, ale ta atmosféra tam byla úžasná, samé fandění 
.
jarmik: Moc pěkný, včetně "tyvoleKarla" Počasí bylo v sobotu krásný, na mě taky už skoro moc.
Je to fantastiský, že si vysmahneš 1/2M jen tak za dvě hoďky. Za mě gratulace v tomhle smyslu (a taky samozřejmě k tomu, že kolegyně mají pěkné časy, ale hierarchie je jasná ).
Tvůj příběh mě utvrzuje v tom, že tenhle běh mě láká, ale nemám se na něj hlásit, protože v termínu leden - březen nakonec v reálu každý rok odpadám s nemocema a kondice je tridtní.
markéta: Eli, je to bezva si to číst od tebe takhle s nadhledem. Člověk má pocit, že to bude asi tak nějak jako s porodama, matky na ně zapomenou po čase, jak to bylo hrozný (teda prý, já o tom vím prd), ale mě se začínají vybavovat i ty světlejší momenty, nejen moje pětikilometrová krize nechutná odporná, kdy jsem snad slyšela všecky kosti od pupíku dolů chrastit.
eithne: Hroznětajné: Děkuju! Muselo být k vzteku mít cestu přes Prahu v době půlmaratonu, ta chodecká i dopravní omezení byla veliká, já se ti za to omluvím, chceš?
Jarmík: Děkuju. Já se naopak utvrdila v tom, že nemůžu běžet nic později než v dubnu, protože je na mě vedro. Takže ideálně najít nějaký půlmaraton v únoru nebo březnu. Bez stoupání, ale v terénu. A se stejnou atmosférou, takže kolem deseti tisíc startujících. Jo, ještěže mám takové nenáročné požadavky 
Epona: Moc děkuju!
Markéta: Markét, moc děkuju. Já na špatné zážitky začínám zapomínat ve chvíli, kdy se dostanu do cíle, jsem tak naučená z dálkových pochodů. Moje selektivní paměť je v tomhle úchvatně účinná Ale tvůj článek zní ve sktuečnosti dost pozitivně, nejspíš i pozitivněji, než ses v cíli tvářila 
evi: To ale zní mnohem, mnohem pozitivněji než tvé loňské a předloňské zážitky z maratonu! 
Takže příští rok znovu? Gratuluju k výkonu a zejména k tomu, že sis to i přes krizi dokázala užít. Já osobně tě po této sobotě obdivuju ještě stonásob, neboť jsem se v touze pořádně se protáhnout bez dítka vydala po 33 km trase Pochodu za povidlovým koláčem a z toho 20 km jsem protrpěla - já nevím, myslíš, že se dá u plochých nohou nějak zařídit, aby do chodidel nebodaly ty pomyslné nože? Je to o zvyku, jako že bych to časem zlomila? Zlobilo mě, že sil jsem měla fůru, chodím jinak moc ráda (kratší trasy), ale tady co krok, to bolest, jenže bohužel ne taková ta "příjemná" z námahy, s tou bych si v rámci svých možností poradila. Výsledek je, že zcela nechápu, jak někdo může ujít 100 a víc km. Takže smekám, klaním se až k zemi a těším se na další motivační články, protože na rovinu, nebýt tebe, tak jsem si v tom Benešově na žádném povidlovém koláči v cíli nepochutnala, páč bych ani nevěděla, že takové akce existují.
Na venkově ale v tu sobotu bylo tak krásně! Neumím si představit, jaké to asi bylo v Praze na asfaltu, obdiv převeliký!
eithne: Poloviční vzdálenost, desetinové utrpení Ale běžet znovu nechci, neláká mě to, nemám pocit, že by mě ten zážitek něčím obohatil.
Pomyslné nože nemusí být nutně plochou nohou, ale třeba jen špatným tlumením v botě, znám je velice důvěrně. Ale jestli to je plochou nohou, co zkusit nějakou speciální vložku do bot pro ploché nohy? Ony se ty nohy nakonec ale částečně i obouchají bez pomůcek... jen vydržet
boudicca: Velice pozitivní článek - vzhledem k úvodu jsem čekala něco mnohem děsivějšího. Obdivuji tě za schopnost jít se rovnou po půlmaratonu bavit, já bych se vyčerpáním po podobné akci byla maximálně schopná svalit do postele. Moc gratuluji k dalšímu na seznamu úspěchů a krásnému času!
eithne: Díky, díky My si tam ještě asi hodinu poseděly na zábradlí mostu přímo u cíle, než jsme se vydaly na jídlo a pak se válet na Letnou. Všechny nás sice bolely nohy, ale nějaké celkové vyčerpání se nedostavilo, takže z toho byl príma den - zabalily jsme to až v pět večer
martin*: Asi napíšu z jiného soudku než ostatní - ale soudě podle tvých měsíčních tréningových blogů máš na mnohem víc! A mrtvolnost ke konci jen potvrzuje, že se asi podepsalo nejen tréningové manko dané nemocemi, ale mnohem víc dozvuky poslední nemoci samotné.. A pak čas prostě neříká o výkonnosti nic. Jsem rád, že sis to užila a že se ti to líbilo pro stejné aspekty, pro které já miluju pražskej maraton! Dostaneš-li to proplacené i napřesrok a najdeš-li motivaci k tréningu nebo třeba půjdeš-li na terénní půlmaraton, budu fandit na čas začínající jedničkou (třeba i okolo 1.45)!
eithne: Moje měsíční tréninky jsou tak neuvěřitelně nevyrovnané a nekonzistentní, že si tím vůbec nejsem jistá, ale jo, ráda bych to dotáhla na nějaký hezčí čas. Někdy. Díky