Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Malohanácká stovka, taková milá sněhová taškařice
Komentáře k článku: Malohanácká stovka, taková milá sněhová taškařice
zlomenymec: "V krizových momentech se daly žužlat." 
Ta fotka "Úvodní asfaltka" by byla ideální jako pozadí na plochu, taková hustokrutopřísná 
Nemáš ji někde ve větším rozlišení? 
Já bych to někdy zkusil, ale něco fakt jednoduchého (
) a rozhodně ne v zimě 
A taky ne sám, se svým dezorientačním smyslem bych se vrátil za rok promrzlý a pokousaný od ledních medvědů 
eithne: Zrovna ta fotka "Úvodní asfaltka" se mi vůbec nepovedla tak, jak jsem chtěla. Byla totiž lehká mlha, takže když jelo auto proti chodcům přede mnou, vrhali ti lidi do mlhy obrovské stíny - to jsem chtěla zachytit. Jenže nikde nešlo foťák opřít a stejně jsem propásla vhodný okamžik auto vs. chodci, takže je z toho něco úplně jiného. Jenže z první noci (tj. z prvních padesáti kilometrů) mám fotek asi pět, takže jsem do článku naflákala všechny
Nějaký pochod si vyber na dalkovepochody.cz Sám nepůjdeš, když nebudeš chtít, lidi mají tendenci se houfovat - kolika lidem jsem já tady už explicitně na rovinu vysvětlovala, ať si jdou vlastním tempem nebo se chytí někoho jiného, protože chci jít sama... a všichni koukali hrozně překvapeně
Jestli půjdeš pracovat do Prahy (nevím, jak tvoje rozhodování aktuálně pokračuje), tak ti moc ráda doporučím něco u nás v okolí, co není úplně těžký. U vás jsou všude samý hory...
zlomenymec: No vidíš, nepovedená fotka, a mně se líbí nejvíc
Když já bych se tam asi sám styděl 
Ale třeba někoho ukecám, aby do toho šel ( ŠEL, get it?) se mnou
Jojo, vypadá to na Prahu, zrovna projíždím inzeráty a je to tady u nás docela bída 1 Inzerát tady a asi 15 v Praze, na které odpovím
eithne: Jen ukecávej. Já se nenabídnu, já jsem sólista... jednou jsem ukecala tehdejšího přítele, aby šel na pochod, a on si to myslně vyložil, že jako půjdeme spolu, a pak se hrozně divil, když jsem ho nechala uprostřed lesů (slovenských) samotného a sama zmizela kdesi vpředu. Ehm.
zlomenymec: Chudák
Já bych byl právě asi taky sólista... kdyby nebylo mého dezorientačního smyslu GPS je fajn věc, ale stejně
evi: Už to vím z FB, ale ještě pořád nad tvým umístěním óchám a áchám a hlavně teda úchám, když vidím ty fotky - jako to připomíná spíš nějaký zimní pochod na polárním kruhu, protože je tam furt tma, mlha a sníh A víš, jak ráda obdivuju fotky, ale tady teda... no, jako ty kostelíky jsou fajně mysteriózní, to zas jo. Kufrování nesnáším, když po nějakém obtížném úseku zjistím, že se musím dlouho vracet, tak mě to zpravidla úplně rozloží a zmítám se kdesi mezi pláčem a vztekem nad vlastní neschopností (zpravidla, pokud teda nenadávám na nedostatečný popis trasy nebo řídké značení ) A to se moje chození nedá s tvým vůbec srovnat, zažít něco takového po tolika kilometrech, no prostě uhuh. Jsi hustá! Jsi dobrá! Jsi krutopřísně nejlepší! Užij si ten pohár aspoň tak jako tu sprchu a spánek!
eithne: Tak to právě vůbec není! Je hodně znát, že už se prodlužuje den, světla bylo hrozně moc
Kufrování tady bylo tak nějak součástí akce. Tím, že se nikde nemělo jít po vlastním značení, ale celou dobu jenom po turistických značkách, člověk nemohl nadávat nikomu jinému než sobě, a zas až tak moc jsem nebloudila, když pominu tu přehlédnutou kontrolu v té ošklivé vesnici v kopci. Těch osm kilometrů navíc... se tak nějak nastřádalo, no
Děkuju 
markéta: Já nechápu pár věcí:
a) jak můžeš žít s tou nejistotou, že možná jdeš blbě? Já jako vím, že jsou na tohle všichni lepší než já a asi sdílíte nějaké tajemství správné orientace, ale mě to prostě ukrutně děsí, byla bych v kýblu pět kilometrů za startem.
b) kolik jsi toho rumu vypila? A jak jsi po takové náloži jídla a pití mohla zvednout zadek a někam jít? Mně by to uzemnilo na celý víkend.
c) Děláš si prdel? Já při nízké hladině cukru v krvi nejdřív trpím, klepu se a mám blbou náladu a postupně zuřím a nenávidím svět a pak se při první příležitosti pěkně narvu tatrankou. Sebeuvědomění... jo... NE!
Uf. Jako... Jo, vypadáš spokojeně, ale ... Asi jsem prdlajz sebemrskač, toto bych si neudělala, při vší úctě.
P.S.: jsem nestovkař, to jste nepoznali, co?
eithne: Na nejistotu, že možná jdu blbě, jsem zvyklá z běžného života. Před dvěma týdny jsem zabloudila pět set metrů od baráku, například. Nebo včera při jízdách prý: "a odtud už domů... kam jedete? doleva přece!" Jenže na pochodech mám GPSku, která mi radí, takže jsem vysmátá, ahá!
Rumu jsem vypila málo, takové tři panáky to byly. Ve stavu, v jakém jsem v cíli byla, jsem ho spálila, jako by to byl cukr. To mě taky baví, že to moje tělo při pochodech (když není moc vedro) umí.
No a o hypoglykemii jsme se bavily. Krajní stavy prožívá každý jinak. Kdyby to nebyla taková pecka, tak bych ještě něco snědla, jídlo mi nedošlo
iva: Patříš do mé trojky nejoblíbenějších spisovatelů. Bavím se jako u Šmída a napětím ani nedýchám a hrůzou si koušu nehty jako u Kinga
sargo: Křenící mód automaticky aktivován nejpozději u první fotky Paráda! Teda hrůza. Ale paráda taky. Už během čtení jsem si přidala peřinu navíc. Chodíš ještě vůbec se sluchátkama? Ta představa soukromí na cestě je přitažlivá a sluchátka zpravidla odrazí docela obstojně Jenže hádám, že nic nemá dostatečnou kapacitu baterek... To náledí zní krutopřísně, stačil mi ten malý kopeček do školy stylem "gejša" (= krok sun půlkrok), abych ho měla plné zuby. Na nesmeky poslední dobou myslím poměrně intenzivně, nehučí ti z toho v uších? Znám je, koneckonců, od tebe. Jenže nikde ještě necvrnkly v pravou chvíli do nosu. A v Praze zima nebývá, přece, to nestojí za to si pořizovat
Ještě jednou gratuluji. Skvělý výkon
eithne: Pochody jsem se sluchátky nikdy nechodila, zbožňuju poslouchat noční přírodu. Zato nosím sluchátka úplně všude po městě, právě kvůli soukromí a kvůli odhlučnění okolí
Nesmeky jsem si taky nikdy nepořídila, právě - v Praze zima nebývá. Já je mazaně dala babičce, aby je měla v zimě na odhazování sněhu a kontrolování zahrady a tak, a když se vcelku dle předpokladů ukázalo, že je používat nebude, stáhla jsem si je pro sebe
Díky
evi: přesně stejným stylem jsem teď přišla ke sněžnicím. Původně je dostal k narozkám táta, když se jednou zmínil, že se kvůli sněhu nedostane na chalupě po okolí. Nezkusil je ani jednou. Ale to je koneckonců jeho problém
eithne: Škoda, že holenní chrániče a grapplingové rukavice už by bylo asi moc nápadný babičce dávat...
brutally-honest: Teda! Už jsem se těšila při zmínce o minipivovaru na recenzi a ono kromě úsměvu hostinského nebylo nic, jsem zklamaná :- )
eithne: Stavovali jsme se tam v neděli ráno cestou do Prahy na snídani - česnečku měli moc dobrou. Ivča si tam dávala během pochodu i pivo a chutnalo jí tolik, že si domů nakoupila po láhvi od druhu, takže asi lze doporučit. Rozhodně je celý minipivovar moc pěkný
jarmik: Přečteno, nádhera - moc gratuluju!!
Děsně se mi líbí noční kostelíky ve sněhu
Je to fascinující pozorovat po ty léta, kam ses dostala. Připomíná mi to, co píše v příručce o meditaci můj pan učitel meditace. Že člověk na sobě změny nepozoruje, jen když se podívá zpátky.
eithne: Já velmi děkuji
Noční zimní vesnice s architektonicky zajímavou dominantou mají vždycky své kouzlo, souhlasím.
A zde opět děkuji. Vlastně ten svůj posun pořád úplně nevnímám, lidem kolem sebe tvrdím, že ujít sto kilometrů je dost jednoduché a že jim to přijde těžké jen proto, že to nikdy nezkusili. Ale mně to trvalo vlastně docela dlouho, než se zadařilo - akorát že vždy byly na vině puchýře, žaludeční křeče nebo něco podobného, takže jsem si nepřipouštěla, že na to nemám fyzicky. Současný stav mě baví, když si můžu vybrat, jestli ujdu sto kilometrů na pohodu, nebo jestli do toho dám všechno a zničím se.