Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Piáno a já
Komentáře k článku: Piáno a já
hroznetajne: To je pekný, moc závidím lidem, co si nástroj oblíbí a hrají si pro radost, podle mě přesně pro to jsou stvořeny 
.
Já hrála na klavír spoustu let, ale většinou poměrně vážné věci, které jsem pilovala i celý rok. A do teď mě mrzí, že jsem si nemohla hrát skladby pro radost, něco víc nového, aktuálnějšího, k tomu jsem si cestu našla taky sama později. Přesto mám pocit, že tím drilem mi moje (starší) učitelka klavíru dala do hlavy nějaký pocit, že se má skladba nastudovat pořádně a hrát přesně podle předepsaného tempa a nevím co všechno... 
Ale taky bych už mohla sednout za klavír a něco si zahrát jenom pro sebe, sakra, úplně na to kašlu! 
eithne: Taky jsem jako dítě měla všechno pilovat do signifikantního zlepšení, ale když si vzpomenu, jaký byl problém něco opravdu vypilovat na každoroční přehrávku před ostatními žáky a rodiči, tak to asi do dokonala přece jen nebylo 
Mně jako dítěti chyběla možnost si vybírat, co budu hrát. Kdybych si řekla, tak by s tím učitelka asi problém neměla, ale doba před youtube jaksi nenesla možnost si najít styl...
atraktivnistrasilka: Na piano nehraju, neumím to, ale znám ten problém s hraním před ostatními. Když jsem sama, tak ještě tak tak, ale v momentě, kdy jsem měla hrát před učitelem nebo cvičit doma, čapl se mě strach, jak dotyční uslyší, že jsem špatná. V mém případě jde o kytaru, na kterou mám zábrany hrát dodnes - byl to sen mojí mámy, že budu umět, ale mě to děsně nebavilo. Kdybych dostala šanci přehodnotit to, tak tu kytaru tak neflákám (když už mi ji naši koupili a platili kroužek), alespoň bych dnes uměla něco zahrát. Víc než Anděla a Dajánu. No, třeba v příštím životě. 
Piano mám hrozně ráda, ráda ho poslouchám a velmi ráda bych na něj uměla, ale nemám ho doma ani kam dát (2+1 ve třech generacích je znát). Podle mě vůbec nezáleží na tom, jestli je ta skladba zahraná zcela perfektně. Už jen vyloudit z toho nástroje zvuk, ze kterého je ta skladba poznat, je takový malý zázrak. Já mám třeba děsnou radost, když hraju Anděla a zní to jako Anděl, i když občas hůř napojuju akordy a zní to objektivně děsně, učitel z hudebky by mi dal po čuni. Mám z toho prostě radost. A vím, že v momentě, kdy se začnu soustředit na to, aby to bylo perfektní, mě to bavit přestane. Proto se mi hrozně líbí ten tvůj přístup, úplně to všechno chápu a souhlasím. 
eithne: Jé, kytara! Na tu bych uměla hrozně ráda, ale vůbec se to neslučuje s mým neexistujícím smyslem pro rytmus. Ale doma ji mám a párkrát do roka mě chytne touha se na ni naučit. Většinou pomine s prvními otlaky na prstech. Když jsem jako dítě vyjádřila přání se na ni učit, tvrdili mi rodiče, že se neučí takové to táborákové hraní, ale spíš to pokročilejší vybrnkávání a tak. Ale třeba jednou, v důchodu...
atraktivnistrasilka: To je pravda. Mě mamka dala na kytaru s vidinou, že budu umět hrát u táboráku, ale bohužel - za celé dva roky tam padly dvě táborákové písničky. To vybrnkávání a tak je asi základ, to je pravda, na druhou stranu - mě to nikdy až tak nebavilo tolik, abych měla vůli u toho zůstat nebo tomu věnovat hodiny a hodiny cvičení, jak po mně učitel chtěl... Naopak teď nedávno jsem se začala učit právě ty akordové písničky, aniž bych znala jednu jedinou notu, jedna paní na youtube má docela sympatické návody. Jde to, ale asi je to na samoučení a nebo učení se od někoho, kdo to umí. Můj smysl pro rytmus taky takřka neexistuje, a ty jeho zbytky si nerozumí s motorikou, takže to spolu úplně nekomunikuje a podle toho to taky většinou vypadá. Ovšem nezabrání mi to v tom, abych měla radost, když můj pokus tu skladbu opravdu připomíná.
sargo: Pořád ještě mi nepřestalo připadat úžasný, jak ses do toho pustila.
A navíc se mi líbí, jak hraješ (ano, vím, kladu tímto prohlášením na tebe zcela nespravedlivé nároky! ) A skladby úžasný. A vůbec
helca: Hele, hele, ze mi nekdy zahrajes? O taky kdysi chodil do hodin a odmita mi hrat, vsichni, kdo hrali, mi odmitaj hrat. A to i pres to, ze absolutne nezvladam rytmus, cistotu tonu a ani nepoznam jakykoli chyby. Ja jsem ten nejbajecnejsi posluchac! Navic si nic nepamatuju.
Jo, a strasne ti zavidim, ze ty zaklady mas. Moje obrazkovy noty ze skolky jsou.. A naucit se noty, je pro me daleko horsi, nez se naucit novej cizi jazyk.
A k moji divacky vdecnosti: doted si pamatuju, jak mi tvuj bratr zahral Cerne oci. Byl sice strasne rozcilenej, ze jsem to neznala, ale od ty doby tu pisnicku spojenou s nim.
eithne: Tak někdy přijď! Odmítání hrát chápu, občas mi to připadá traumatizující, ale ty ses učila kratší dobu než já, takže určitě tušíš, o čem to je, takže to moje vnitřní já asi zvládne
Za základy jsem moc ráda, moc si nedovedu představit, že bych se to zvládla učit v dospělosti. Sama vidím, jak jsem se trápila u not o oktávu nebo dvě pod osnovou, a že jich v těch skladbách je. Jsi dobrá, že máš tu trpělivost.
Černé oči umím na flétnu!
helca: Já tušim, že tomu budu muset věnovat ranej důchod, dřív asi nebude čas.
Hele, tak to spojíme, přijeď na kole a zahraješ mi, jo? Bude to organizačně jednodušší a rozhodně majetkově bezpečnější. Obě děti jsou už samostaně se pohybující střely. Jen teda radši počkáme, az budem definitivně neinfekční, i když dospělejm asi nic nehrozí.
tlapka: Aaaaaach, pro piano mám slabost. Sama neumím nic, naši mě na nástroj po vlastních zkušenostech nenutili (děda falšoval vysvědčení z hudebky a mamka rovnou omluvenky ) a sama jsem zájem nikdy neprojevila, ale teď si moc ráda nacházím na youtube klavírní skladby a pouštím si je.
Máš můj obdiv, že zahraješ aspoň něco, byť třeba ne mistrovsky, ale i za ten přístup. Dělat něco pro radost je snad ještě náročnější disciplína, než dělat to dobře... 
eithne: Jo, taky na youtube často poslouchám klavírní sóla. Obvykle když jsem ten den zrovna v kanceláři sama, byť se kolega snaží projevovat pochopení
Díky
boudicca: Tohle se tak krásně četlo, Eithné!
Já nikdy neprojevovala žádné hudební vlohy, a tak mě tyto disciplíny úplně míjí. Mám ale ráda stejné skladby, zvlášť Einaudiho si pouštím často, a pocit, že bych je třeba mohla hrát sama... Uii... To musí být nádhera. Tak ať ti ta radost z hraní vydrží.