Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Vzpomínky na tábor
Komentáře k článku: Vzpomínky na tábor
myfantasyworld: Tak to zní na úžasný tábor. 
Jako zdravotní sestra to muselo být nářočný, ale zvládla jsi to dobře a je super, že sis tábor užila.
eithne: Mě těší, že už máme zpětné ohlasy i od rodičů, že si to děti skvěle užily, protože se cítím až provinile, jak báječné to přišlo mně 
zlomenymec: Tyjo, hustě ty! Já vždycky obdivuju ty vychovatelky a plavčíky a tak, prostě všechny, kdo mají na starosti děti, hlavně teda u vody... takže tvoji paniku po 10 vteřinách fakt chápu
Já kdysi chvíli brigádničil jako dozor ve družině, kde měly děti řádící koutek a měl jsem toho fakt dost, ty děti jsou fakt šílený
A ten konec... 
eithne: Já s dětmi pracuju hrozně ráda, mé chůvácké brigády budiž mi svědkem. Ale jako hlavně u té vody je to skutečně strašidelný...
helca: Tyjo, to bych necekala, ze se jeste vrhnes na tabory. Ja jsem na silnejch pochybach, jestli bych do toho jeste sla. Ale uz asi nebude prilezitost, tak moc dumat nemusim.
Rozumim vsemu, proc to muze bejt tak uzasny a zavidim ti, ze sis to tak uzila.
Nechces rozepsat vic ty placeba? Ze bych treba uvedla taky do praxe
eithne: Já taky váhala, jestli jet, ale oni mě přemluvili! A jak jsem teď ráda a s příštím rokem už počítám
Placebo spočívá v tom, že jsem všechno vyléčila Betadinkou a kostivalovou mastí.
Jeden příklad za všechny:
"Eliško, mě bolí holeň, jako by tam byla křeč, ale ona to asi není křeč?"
"Ukaž, prohmatám si to... hmm, jasně. Mám tu mastičku, a kdyby to nezabralo, přijď, mám i nějaké léky, ale tohle by mělo zabrat, je to na to přímo určené."
- o hodinu později -
"Co noha?"
"Pořád to trochu bolí... ale prášek nechci! Namažeš mi to ještě? Ono to dost pomohlo..."
Doteď netuším, co to bylo, možná lehce natažený sval? Křeč to nebyla, co jsem z ní vytáhla popis (a ani fyzicky nebyla vidět), nebo třeba... ne, furt nevím. Ale dva nánosy kostivalové mastičky a další den už si nevzpomněla. (V záloze bylo magnesium, ale zaprvé to vůbec nemusely být svaly, a za druhé byly bílé tabletky nejzazší placebo plán 
)
helca: Kostival pachne jak tisic tchoru! Aspon ten mamy vyluh byl prisernej. To se radsi razem uzdravi i zlomenina, nez se tim natirat
Musis bejt dobrej herec
sargo: Jáša: jeden otřes mozku, tři vyvrknuté kotníky, jeden vyražený zub, jedna otevřená zlomenina ruky, jedna tržná rána na šití.
Ale šéfovali jim vojáci z afgánistánu, hádám, že ti s nervama problém nemají.
epona: Úplně jsem se přenesla o pěkných pár let zpátky, kdy jsem jezdila na tábory jako dítě a později jako vedoucí - a vždycky jsem žila další dva týdny jako ve snách, duchem stále tam. Dodnes je mi líto, že to skončilo, i když už bych asi nenašla odvahu se starat o cizí děti.
Díky za Tvůj článek - je fajn vědět, že takoví skvělí a nadšení lidé stále jsou.....
boudicca: Tenhle článek jsem chtěla okomentovat už dávno, a pak jsem se k tomu nějak nedostala... A teď jsem jej četla znovu a zase z něj vnímala ty stejné emoce, a já si říkám, jak je úžasné, že se sejde různorodá parta lidí, co se dětem chce věnovat ve svém volném čase na maximum, a ten týden či dva tři s nimi takto krásně stráví.
Dříve jsem jezdila jako táborová vedoucí, ale spíše než o dětech to bylo o alkoholu po nocích a sebe-exhibici některých lidí tam, a čím jsem byl starší, tím více jsem vnímala, že s tím nechci mít nic společného. Dodnes mě to mrzí, když na to vzpomínám, ale s tamějším vedením se toho moc dělat nedalo.
eithne: Já na tábory hrozně ráda jezdila jako dítě. Vedoucí tam byli skvělí a opravdu se nám věnovali, a tak jsem tam pak starší začala pomáhat, jenže s naší novou várkou se to celé zkazilo. Zkoušela jsem pak ještě jeden jiný tábor, ale nějak to neklaplo a po prvním roce se už znovu nekonal. Tak jsem moc ráda, že jsem našla tohle - byla jsem opravdu bezvýhradně nadšená a kladné ohlasy od rodičů dětí dostávám ještě teď
tlapka: Teda za tohle tě obdivuju snad ještě víc než za pohyb. Jet na tábor, notabene jako zdravotník, to chce pořádnou kuráž. Jako zaměstnanec místního DDM jsem jednou dělala vedoucí na příměstském táboře a ta úleva, když jsem odpoledne děti zase odevzdala, byla neskutečná. Stejně jsem ale v noci čistou hlavu neměla, jak jsem o všem přemýšlela.
No a když nám výlet do akvaparku nevyšel, vůbec mě to nemrzelo, protože to, že se nedopočítám hlaviček nad vodou, je moje noční můra.
Ale věřím, že když jste se sešli takhle báječný kolektiv, tak se to všechno zvládalo veseleji a s radostí. Postarali jste se té dvacítce dětí o hromadu krásných vzpomínek! 
eithne: Je pravda, že ta zdravotnická část byla chvílemi strašidelná, ale měli jsme málo dětí, to pomohlo. A navíc se tam ty děti opravdu bavily, takže jsem z toho měla celou dobu skvělý pocit