Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Páteček
Komentáře k článku: Páteček
sargo: Malá malá malá... 
Vypozorovala jsem srandovní věc. Když mi dochází slovní zásoba, intelektuální dumání o čených děrách odchází první, ale na kníknutí zbude vždycky. 
Tak hlavně ať je to do 'pátečku' dobré, svatby by byla škoda 
eithne: Je to tak! V těch krátkých pauzách, kdy jsem zrovna nezvracela, jsem se nejdřív chtěla vracet do sálu na ta traumata, ale pak jsem pokorně seznala, že je mi tak zle, že to stejně nejsem schopná vnímat, a tak už jsem zůstala na podlaze u záchoda v pohodlné poloze a zamčená, aby nikdo nic neřešil
Díky díky! Po fiasku na úterním pivu, ze kterého jsem utekla, protože mě to tam vůbec nebavilo, bych se potřebovala dostat mezi lidi a nechovat se jako úplnej asociál, kterým, pravda, poslední dobou asi dost jsem 
atraktivnistrasilka: Ale nééé... 
No koukám, že jsi měla teda den. 
To se to tak někdy všechno sejde... Ať je brzo dobře! I já mám občas chuť prostě jen zalézt do postele a několik dní spát, abych nic nemusela a nic se mě netýkalo. Myslím, že bych toho v určité fázi byla i schopná, jenže to nejde. Většinou se tak jen fetuju meduňkovým čajem a doufám v lepší zítřky.
Mně dneska bylo taky blivno (a kdyby jenom to, ehm). Jsem totiž zase na týden doma u mámy, je na dovolené a hlídám babičku. Takže jsem po dlouhé době šla běhat kopce (ona ta cyklostezka v Komořanech, kam rutinně chodím, moc kopců nenabízí), ale jak jsem si odvykla, nějak mi to nesedlo a musela jsem běh ukončit trošku předčasně, protože jsem myslela, že ani nedojdu domů a ohodím nejbližší trávník. Ale taky jsem na dnešek blbě spala (před barákem se ve čtyři spustil nějaký alarm - nevím, zda auto, nebo jestli to byla blízká administrativní budova, ale každopádně mě to probralo), v práci jsem měla těžký pacienty, pak jsem byla vystresovaná z návštěvy zubaře (kovářova kobyla - nejvíc se bojím toho, o čem nejvíc vím) a nakonec ty kopce zákeřný. Takže asi vše dohromady. Dneska jsem si na ten úvodní obrázek přesně vzpomněla.
jk: Jednou jsem swe poblil v taxiku. Mohu ti říci, že jsem byl rád, že jsem to přežil ve zdraví. Takový vzteklý taxikář 
---
jk.pise.cz
epona: Tak hlavně, ať už je jen dobře, Eithné!
Vůbec nevím, co bych dělala, kdyby se mi něco podobného stalo - asi bych odmítla opustit ten záchod....jistota je jistota. Hlavně, že jsi to zvládla domů.....
eithne: Děkuju! Já hrozně nerada někoho obtěžuju, a když potřebovali tu učebnu zamknout, tak co dělat, žejo. Ještě kdyby to byl někdo známý, ale lektor kurzu, kterého znám tři dny? Pravda, nečekala jsem, že bude venku takové vedro, to bych to možná ještě maličko přehodnotila
myfantasyworld: To jsi měla blbej den, tak snad už je líp. V tom vedru se ani není, co divit, že to většině lidem dělá problémy. 
Tak snad to koleno bude v pohodě, nemáš to s tím jednoduchý.
No máš toho teda plánováno hodně. S dovolenou tě naprosto chápu, že už bys jí potřebovala.
zmrzlinka: Uf, uf. Ten popis bliciho tabora som dlho mala v hlave, to bol des vsetkych desov. A ked som potom videla v metre dve holky vybavene batohmi a karimatkami, ako sa obracaju zady k nam a tak divne krcia, vsimla som si, ze jedna ma pytlik a zvraci a druha ju podopiera, tak som ich hrozne lutovala a dufala, ze su uz na ceste domov... Ale pekne sa aspon starali o seba.
Ale to koleno, preco to tak dlho trva a otravuje? Ty predsa musis mat ako sportovec vsetko uz spevnene a poriadne rozhybane. Ja som si zlomila pazi na bezkach v marci a nejak som z toho teraz nestastna, ze to vobec nejde rozhybat. Ako moze zatuhnut ruka po par tyzdnoch v orteze... Otrava je to so zranenim pri "sporte"
Tak hlavne ziadne bliti na tabore!
eithne: To je tak super, že si ty holky pomáhaly! Tak by to mělo vypadat.
To koleno bylo poničené už před tou poslední operací, tak to holt jde pomaleji, než by mělo. Po včerejší vodní záchraně v rámci zdravotnického kurzu zase nemůžu ani chodit, jak to bolí, protože jsem tam kopala prsové nohy... Je to už hrozně únavný. Ta ruka mě mrzí, snad se brzy dáš dohromady a paže bude jako dřív 
Díky! Třikrát tfuj, žádné blití na táboře!
boudicca: Snad vypsání pomohlo a už je zase lépe. Podobnou nevolnostní avantýru jsem absolvovala loni a byla jsem moc ráda, že mám po ruce partnera, co mě odnavigoval domů. Když si člověk musí poradit sám, je to ještě o to těžší.
eithne: Díky, byla to sice intenzivní, ale naštěstí velice krátká záležitost. Myslím, že jsem se ten den otrávila na obědě.
Já vlastně pořád nevím, co byl v tu chvíli nejlepší postup, a to i pro případ, že bych měla někoho s sebou. Asi najít nejbližší lékárnu už na Pavláku - další den jsem si všimla, že kolem jedné jsem chodila od metra. Každopádně prostě pořád nemám pocit, že by mi někdo další v něčem prospěl; možná tak v tom rozhodování. Jenže oni jsou lidi hrozně ohleduplní, takže by stejně došlo na otázku, co chci já, a ta odpověď v tu chvíli nějak neexistovala