Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Kurz Zdravotníka zotavovacích akcí u ČČK Prahy 1
Komentáře k článku: Kurz Zdravotníka zotavovacích akcí u ČČK Prahy 1
sargo: Ty bys v zásadě potřebovala takový larp se záchranářskou tématikou 
Jo a ta kouzelná větička pro veselejší koleno zní "tohle vynechám" 
Pěkné pěkné! Jáša zrovna zítra odjíždí a sprcha jednou týdně mě upřímně rozesmála. Ale třeba se skočení do rybníka taky počítá
Je docela bída, že na psychickou pomoc se tyhle kurzy vůbec nesoustředí - jakkoli je "osobní zkušenost" samozřejmě zkreslující, tak fyzickou pomoc jsem v pravém smyslu nemusela poskytovat nikdy, ale zejména uklidnit někoho (sakra těžká disciplína), aby si nepřitížil než dojede sanitka (nebo někomu nezpůsobil něco, aby se ta sanitka musela volat dodatečně ), vlastně hned několikrát. A nebo mám zkrátka příšernou kliku Ale navnadilas mě, pohledám. 
eithne: Přesně! Pro mě bylo skvělé to krav maga přepadení baru, respektive ta druhá část se spoustou namaskovaných zraněných, jenomže tehdy jsem neměla ty kurzy; a v současnosti by mi tam vadili všichni ti ostatní, kteří by taky chtěli zachraňovat
My na stanovém táboře bez zázemí mívali pečlivě plánované návštěvy koupališť nebo aquaparků, abychom tu normu dodrželi
Já teda zatím poskytovala spíš tu fyzickou první pomoc, žádné panikáře jsem nepotkala. I tak si ale myslím, že to stojí za to. Kamarádka psycholožka si teď dělá kurz krizové intervence... jenže ten je na pět let 
myfantasyworld: Zajímavý článek.
Naprosto chápu, že chybějící názorné ukázky a obrázky jsou na nic. Ta názornost je vždycky lepší.
No když to čtu, obdivuji tě. Já si nejsem jistá, kolik bych z tohoto zvládla realizovat. Mě stačilo, když ségra, která byla těhotná omdlela, když jsme byli venku. Byla jsem ráda, že jsem tam s ní nebyla sama. 
Psychický stavy nejsou nic moc. Já to zažila u jednoho člověka 2x a prostě vůbec nevíš, jak mu pomoct. 
To koleno je pěkně blbý, když pak s ním ještě takhle děláš, ani se nedivím, že už tě to koleno potom tak bolelo.
eithne: Já s tím původně začínala právě proto, že jsem si nebyla jistá, že bych někomu v nesnázích byla co platná, a ten pocit se mi nelíbil. No. Takže teď mám na starosti čtyřicet potencielně utopenejch, pořezanejch, anafylakticky šokovanejch a jinak zraněnejch dětí, kterým je to úplně jedno
atraktivnistrasilka: Tohle je náhodou boží článek, je tam všechno důležitý.
K těm zubům bych jenom doplnila, že pokud dítě není schopno pro stres či nízký věk vyražený zub udržet v tzv. tvářové kapse (prostor mezi dásní a sliznicí tváře), nebo řve tak intenzivně, že nenaplive ani do sáčku, pomáhá najít nějakou uzavíratelnou krabičku či sáček, tam nalít mléko a do mléka zub hodit. Není to značka ideál, slina je lepší, ale občas to pro hysterii nejde. V mléce ony buňky na povrchu kořene neodumírají tak rychle.
U těch vyražených mléčných zubů je potřeba zkontrolovat kořen. Ono se sice říká, že kořeny nemají, ale opak je pravdou - jsou takové úzké, dlouhé a časem se resorbují. Po resorbci se zuby začnou kývat a vypadnou. Pokud se vyrazí dříve, může se stát, že v ráně zůstane ulomený kousek kořene, a ten musí ven. Takže pokud se bude vyražený zub zdát jakýsi neúplný, v kořenové části ulomený - jet na zubní i tak, aby se to pro sichr zkontrolovalo.
Hrozně moc tě obdivuju, že na tábory jako zdravotník jezdíš. Já ty znalosti sice mám ze školy (měli jsme čtyři semestry povinně předmět s poetickým názvem "první pomoc a medicína katastrof"), dokonce mám i osvědčení, že bych zdravotník být mohla, ale aplikovat v praxi, to už je něco jiného a bojím se, že bych u těch dětí panikařila, což není ideál. V životě jsem byla na jednom táboře, a vyskytlo se tam takových zlomených končetin, vší, vyražených zubů a šrámů, že mě to děsí ještě teď. A pak si vzpomínám na jednu školu v přírodě, kde se paní učitelka bavila tím, že vymyslela pochybnou hru "Hydra". Když zakřičela "Hydra!", museli jsme se schovat mimo její zraky. Koho viděla, měl trestné body. Samozřejmě to křičela vždy v místech s vysokou koncentrací příkopů, kopřiv, křovin a ostrých větví, že. Jednou jsem takhle ve snaze nedostat trestný bod skočila do nějakého příkopu mezi ostré větve a udělala jsem si na levé paži obří, hnusný a hluboký šrám. Pan zdravotník mi pak řekl, že se nemám tak prožívat, a nedal mi na to ani Betadinu. Musela jsem si to (v deseti letech) oplachovat v koupelně v kempu a náplast mi dala jedna vybavená spolužačka. Hojilo se mi to asi půl roku a dodnes tam mám hnusnou jizvu. Když se ohlédnu, bylo to na šití a ten zdravotník byl zas na facku. A paní učitelka taky. Jeden kluk z jiné třídy tehdy pro změnu ve snaze nedostat trestný bod skočil mezi kopřivy a dostal nějakou blbou alergickou reakci - anafylaktický šok ne, ale podle měl byl fakt blízko. Ale ani pak si s tou pitomou Hydrou nedali pokoj. Zanechalo to ve mně dost intenzivní stopu. Ne-e, zdravotník na dětských akcích si zaslouží můj obdiv (ne ten jouda ze školy v přírodě teda), hluboký obdiv. Děti jsou magnety na úrazy.
eithne: Tohle je perfektní komentář, díky! Hlavně teda první půlka, podobný sdílení znalostí a zkušeností je pro mě vždycky hrozně přínosný. O zubech toho vím prd a zubařů se bojím, takže si ani nic moc nezjišťuju 
Zato ten zdravotník - ááá! I o takových jsem slyšela na tomhle kurzu a vůbec to nechápu. Proč teda toho zdravotníka dělají, když nechtějí pomáhat zraněnejm lidem? Bože.
zlomenymec: Můžu si tě zamluvit pro případ světové apokalypsy? Byla bys jak voják, tak medik Už jsme to s kolegyněmi z bývalé práce takhle jednou naplánovali, máme teoreticky kde být, co jíst a tak... ale zdravotník/voják nám chybí
eithne: Sraz u ČZU, já s tím počítám - mě jsi zverboval už před třemi lety pod článkem o kempu krav magy
zlomenymec: Nevím co mě udivuje víc, zda to, že jsem zapomněl, že jsem tě už naverboval, nebo to, že si to ty pamatuješ a navíc i víš, kde je sraz 
A teď jsem si uvědomil, že jsem kdysi (skoro před 10 lety 
) o té první pomoci vlastně taky psal :O
http://zlomenymec.pise.cz/411-vse-co-jste-kdy-chteli-vedet-o-prvni-pomoci.html
eithne: Výborně, hned se cítím líp, když po zombie apokalypse i záchranáře bude mít kdo zachraňovat 
helca: Postupne se procitam zmeskanym, ale asi nezvladnu komentovat vsechno.
Kazdopadne tipy do lekarnicky (zejmena ty trisky a vodni naplasti) jsou supr. A celkovy pripomenuti taky. Diky. Snad to nebudem potrebovat.
A jo, taky bych mela problem s tim koukanim, kdybych nevidela pricinu nehody.
helca: Jo, a pridam taky vajecnou historku o prvni pomoci. Uraz se stal o velky prestavce na skolnim hristi. Pricumovaly tri ucitelky, z toho jedna byla vychovna poradkyne. Na hristi byla prolejzacka z tlustyho potrubi. Tao ej nekonecnej had ruzne zakroucenej, horni patro tak v 1,8-2 m. Lezli jsme tam vsichni. Krehka kamaradka se jen zavesila rukama jak na klepadlo a padla na zem na hlinu naplacato na zada. Abi nespadla z kdovijaky vejsky, ani zadama na tu trubku. Vyrazila si dech, byla cela modra. Dech mela vyrazenej docela dlouho. Jakoze jsme s jinou kamaradkou stihly slizt ze stromu pribehnout asi 30 m pres celej areal, koukat na ni a ptat se cumici ucitelky, jestli neco udela. Kamaradku bolely zada. Takze se udelalo to, ze se pockalo, az zazvoni, a pak jsme vsichni sli spolecne do tretiho patra na dalsi hodinu. Po schodech. Mela zlomeny ctyri obratle, k doktorovi ji vzali az rodice, kdyz prisla domu, s batohem na zadech. Nasledujici mesic stravila naprosto nehybne vleze, dalsi s velmi omezenou hybnosti. Stalo se ji to tejden pred letnima prazdninama. Nasledky nastesti nema zadny.
Jinaj spoluzak byl zase strcenej ze schodu, ale uz po vyucovani. Takze sel domu, blil, motala se mu hlava, cestou na autobus s drzel plotu, aby dosel. Otres mozku, taky chybel dlouho. Kdyz se na to koukam zpetne, dost hrozna pece.
eithne: Tohle mi vždycky zabrnká na citlivou strunu - hrozně mě totiž irituje, že si něčím podobným nemusí povinně projít pedagogičtí pracovníci, ošetřovatelé v domovech důchodců a podobné profese. My teď na kurzu měli dva středoškolský učitele, kteří si to sami zaplatili, protože jim to přišlo užitečný. Jak moc špatnej systém je, když se to nechává na zodpovědnosti (a dostatku peněz) dotyčných? Jakože kdo jinej už by tohle měl znát a být pravidelně proškolován?
Štve mě to zhruba stejně, jako že se děti v rámci tělocviku neučí základy sebeobrany, i kdyby to měl být jen útěk a řvaní o pomoc z plna hrdla.
helca: Ja predpokladam, ze ted po dvaceti letech by uz taky reagovali jinak. Jednak se vsechno resi, kazdej prd, a pak taky by meli vsichni mobil a jsem si dost jista, ze by tenkrat kamaradka, mit mobil, tem rodicum na miste zavolala. Sice jsme meli karty do budky, ale kdyz uz jsme dosli az k budce, tak uz stacilo nastoupit do busu. Verim, ze by to vypadalo jinak. Ale tenkrat to bylo fakt zoufaly a to jsme si jako devitilety ani neumeli predstavit, co vsechno hrozi. Mela fakt kliku.
A verim, ze se to postupne bude zlepsovat. Ja se treba sem tam snazim nadhodit rodicum, jak poznat infarkt. Protoze by to asi nepoznali a tech mrtvejch pribuznejch, co nepoznali, mame uz dost. Jo, znova jim pripomenu, ze ve stohu knih na cteni maj i tu moji zachranarskou.
helca: Tak jsem si vyzkousela svoje prvni volani zachranky. Nic dramatickyho a za mnou jela takova ta prevozni sanitka nehoukaci, takze se mnou cekal profi zdravotnik. Do Krce co by kamenem dohodil. A jako to cekani je sakra dlouhy! Vubec si nechci predstavovat, jaky to je, kdyz o neco jde.
eithne: Ježiš, co se dělo?
To čekání na sanitku jsme si hodně zkoušeli u ZdrSemu, abychom získali představu, jak dlouhých je těch dojezdových sedm minut (a to se bavíme o Praze), a je to teda vážně hodně, obzvlášť když zraněný není v bezvědomí a je potřeba s ním komunikovat. Nejsem dobrej komunikátor ani uklidňovatel.