Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Kronika bolesti
Komentáře k článku: Kronika bolesti
zmrzlinka: Au, au, au! To je hruza, des, drzim palce nech uz je len dobre s kolenom a mozeme citat reporty z dialkovych behov a pochodov a nie nemocnic! Taka mlada, zdrava a sportovkyna. To bude samozrejme sportom, to je jasne. Ale i tak by si si zasluzila zdrave nohy.
Tak vsetko naj k narodkam a gratulacia k dobrym kamaratom, to je zaklad, o mna sa prisli po zlomenine starat striedavo z vychodu Slovenska a Brna
eithne: Děkuju. Žejo! Já si taky myslím, že bych si zasloužila zdravé nohy. Nebo zdravé všechno, nebuďme troškaři 
Nad dobré kamarády není 
lvice: No... Co na to říct? Uf. Pobyt v nemocnici musí být pěkně skličujicí. A teď ještě být v kůži někoho, kdo se nedomluví. Nebo být někde, kde se za takovéhle "srandy" platí, že se jeden nedoplatí.
Přeju ti, ať jsi brzo fit. Dort vypadá dost dobře. Všem jednorožcům zdar 
eithne: Občas si prohlížím klientský portál pojišťovny a loňská operace vazů stála pojišťovnu 37 000 Kč, předloňská artroskopie 29 000 Kč. Ty částky mi připadají snesitelné - byť to teda porovnávám s americkými seriály, ve kterých lidi umírají na ulici před nemocnicí, protože nemají na ošetření (a nemají zaplacené pojištění). Ale jinak souhlasím.
Díky moc 
epona: Eithné, hlavně ať je koleno co nejdříve v pořádku, už nic nebolí a může zase běhat!
A pobyt v nemocnici....jak já se těšila domů! takže naprosto rozumím.......
Těším se na fotku dalšího jednorožce!
eithne: Mockrát děkuju
Jednorožec tu sedí skoro hotovej na stole vedle klávesnice a kouká na mě
tlapka: Od začátku mi tě bylo hrozně líto, ale TP vylite kafe jsem skoro obrečela. 
Tak všechno nejlepší, ať koleno i zdraví slouží a sir kontaktů zbrzdí další případné pády!
zlomenymec: Ad Ukrajinka: Chtěl jsem právě říct, že na to by se hodil deepl.com, je mnohem lepší než Google překladač.. ale s azbukou jsem nepočítal 
Ad vše ostatní: Au, au, au, lituju tě, lituju Mně stačilo kdysi ve třeťáku 10 dní kvůli operaci slepého střeva. Ten pocit, když jsem pak mohl močit bez bolesti... !
eithne: Já nevím, na čem si to psaly. Ten Google translate byl pouhý odhad, ale asi to bylo něco sofistikovanějšího, když žije v ČR už od léta a nedomluví se.
A děkuju! Teď už je to docela dobrý - okamžiků bezmoci zažívám minimum a bolí to už docela příčetně 
helca: To kafe je jak z blbyho filmu, scena demonstrujici naprostou zoufalost. Jeste s mikinou s kapucou na hlave a tahlou hudbou.
Ja doktorum vcelku dost verim (Ale proveruju, coz se mi ted dost osvedcilo, kdyz jsme s hnusnym virem malem skoncili na pokoji s holkou po biologicky lecbe. Jako zachranilo ji jen to, ze jsme na to vcelku brzo prisly a ja na rozdil od ni byla dost od rany, abych jim to sla hodit na hlavu. Je pravda, ze v 17 bych asi tak razne taky nesla.) Takze v tom mam vyhodu. Pro me proste jsou spasa.
Tak tahni a srustej a zadny dalsi nemocnice!
Zrovna dneska jsem vedla uvahu, jak driv byl clovek automaticky zdravej a posledni dobou uz to tak prestava bejt.
eithne: Kafe byla fakt bezmoc. Takový to, že vím, že to musím vytřít, jinak to bude ještě horší, ale zároveň absolutní dno jakékoliv odhodlanosti a schopností cokoliv dělat. Uá! Po tadytěch operacích se naštěstí stav lepší skutečně každým dnem, a ještěže tak.
Myslím, že tady dost narážíš na rozdíl doktoři vs. papírování. Za správnost rozhodnutí svého doktora bych dala ruku do ohně (nebo koleno pod skalpel, když na to přijde), ale nechtěj vědět, jak v nemocnici dopadla moje hlášená bezmléčná dieta. A to se snažili! Jenom prostě... zmatky.
A jinak ano. Mně tvrdili, že se to láme po třicítce, tak jsem si v jednatřiceti přišla jako nezničitelnej člověk, kterýho nic nedoběhne. Teď už jsem pokornější.
helca: Jo, jidlo v nemocnici je kapitola dobra. Ja ted za tu dobu jednou byla vyrazena ze stravovani, pan Sergej se hrozne omlouval a ukazoval mi rozpis, ze tam nejsem, ze me tam nedali a ze to neni jeho chyba. Nanosil mi spoustu jinejch veci k jidlu. Jednou jsem slysela na chodbe rachot a bylo mi jasny, ze se prave vyklopila jedna vecere. Pan Sergej mi nabidnul zapeceny testoviny, jako maj ostatni, rohliky, tmavy rohliky. A pak mi nanosil opet vsechno, co nasel - sunky, sejry, jabka, hroznou hromadu. Pan Sergej si musel oddychnout, kdyz jsem konecne vypadla. Chudak z toho byl hrozne spatnej a to vyklopeny jidlo me hrozne rozesmalo, protoze to bylo uplne jasny uz od prvniho cinknuti, ci to je.
Jinak teda videla jsi ten seznam diet? Jidelnicek na jeden den byl na dve A4 s tim mnozstvim variant a kombinaci diet.
eithne: To se mi právě hrozně líbí, že když se něco takovýho systémově zvrtá, tak se pak jednotlivci opravdu snaží situaci vyřešit. Mně bylo zle po obědě, ve kterým bylo mléko, jenže já věřila tomu lístku "bezlakózové", který na talíři byl, a bylo mi pak dost zle, ale když mi k večeři přinesli k houskám máslíčko a sýry, tak pak sanitářka dokázala vyběhat novou verzi, tentokrát už skutečně bezmléčnou. (Na té bylo napsáno, že je to vegetariánská verze, a přitom tam bylo šunky z půlky prasete. Ale to mi říkala už ona, že prostě měli v kuchyni zmatky, ale že je to vážně bezmléko.)
Mně je jasný, že toho tam mají hrozně moc, taky se nerozčiluju a jsem fakt ráda, že se na to už dneska berou ohledy.
myfantasyworld: Mrzí mě, že máš s tím kolenem pořád takové problémy. Ach jo, v těch nemocnicích je to dost náročný, co tak slyším kolem sebe ohledně nepříjemných a neochotných sester. Pak musíš mít fakt štěstí na to narazit na někoho ochotného a milého.
S tou kávou a celkově s těmi všemi běžnými činnostmi je to fakt dost na nic. Ale zvládáš to skvěle. 
Je super, že máš kolem sebe lidi, co ti pak můžou takhle pomoct a ten dort je super.
Tak přeju, aby to bylo, co nejdříve v pořádku.
eithne: Ne, já nechtěla, aby to tak vyznělo. Neochotná sestřička tam byla jen ta jedna, a ta měla spíš problém s tou Ukrajinkou, (nebudu hádat proč,) ke mně se chovala mile. Všichni tam byli milí a skvělí a nápomocní, to jen ten systém je nastavený tak, že tam není na nic čas. Při každém pobytu v nemocnici zažívám znovu ten aha-moment, že lidi skutečně mají různé silné stránky, protože to, co tam zvládají sestry s úsměvem, bych já nedokázala ani jeden den. Klobouček. (A samozřejmě doktoři. Svého ortopeda jsem taky večer zastavila v rozletu poté, co na mě vychrlil, co dělal, a chtěl jít dál, a zdržela jsem ho doplňujícími otázkami, a odpověděl mi na všechny.)
Jinak moc děkuju
evi: ááá, to je fakticky hrůza! A ještě pro takového akčního člověka jako ty!
Já si z dospělého života vybavuju zatím jen porodnici a teda úplně na mě z toho tvého popisu dýchla ta bezmoc, den rozkouskovaný mezi jídlo a letmé příchody doktorů/sester, kdy na ně člověk chrlí všechny otázky, co si připravoval (a půl jich stejně zapomene) a dlouhé noci, kdy nejsem schopná usnout. Ale tedy pro tu Ukajinku to muselo být ještě mnohem horší, tak by měl být člověk vděčný, že tady aspoň můžeme jít do té nemocnice v klidu...
Hrozně moc ti přeju uzdravení a žádná další zranění a vylitá kafe!
A i když je to tam na konci jen půlfotka, máš tam moc hezký vlasy a úsměv!