Aupairky mají v platu zahrnutý i pronájem pantoflí do hlavního domu, rodina je totiž štědrá. V "mých" pantoflích ovšem stále chodila Sabrina, takže nic; a protože by na mramorové podlaze zůstávaly ťápoty od bosých nohou, musela jsem nosit takové molitanové pantofle nula nula nic, které se rozpadly už před několika lety. Vzít si Sabrininy pantofle bych si netroufla.

Když jsme dojely k baráku, nevěřila jsem svým očím. Nevěděla jsem dopředu, co je to za rodinu, a množství pozlátka mě překvapilo. Miliony investované do všeho byly velmi viditelné, dům kloubí nepraktičnost s nevkusem.

Připadalo mi to zajímavé a lákavé. Jiná země, jiné mravy, jiní lidé. Odlišná mentalita, práce zajištěná a zlepšení jazykových schopností v ceně.
Zajímavé a lákavé mi to připadá stále. Jen vím, že bych si chtěla rodinu doopravdy vybrat.

Příběh o tom, že se koberce musí unbedingt  luxovat jednou týdně z obou stran.

Alpy, sníh. Mlha sílí, slunko se šetří na sobotní demoverzi pro nové návštěvníky.

Minulý týden jsem byla v Alpách na prkně a lyžích. Metry sněhu, upravené sjezdovky, občas sluníčko, občas by člověk potřeboval mlhovky. Lyžování jak se patří :-)