Dneska jsem na stěně koukala na cestu devítku, jmenovala se "nehtolamačka" nebo tak nějak. Říkala jsem si - sakra, já chci taky. Tohle. Nebo aspoň třeba sedmičku. Prostě chci.
Asi jsem si našla další dvouletý koníček.

Pár střípků z posledních dnů, pro které není síla na samostatný článek, ale uchovat si je chci.

Dosud jsem ho hrála jedinkrát, bylo to v roce 2000 a tehdy pro mě bylo největším problémem trefit míček. Za posledních devět let jsem možná v mnohém dospěla a tak vůbec, ale můj Velký Badmintonový Problém přetrval

"Dobrý den, vítejte v cíli! Tady máte tatranku a botičku a tady razítko - gratuluji!"