Eithne | Matka Kuráž a její děti

BRECHT, Bertolt: Matka Kuráž a její děti. In: Spisy - divadelní hry 2. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., 1959. 42 stran.
Drama poprvé vyšlo v roce 1939.

Drama má podtitul Kronika z třicetileté války.
Odehrává se ve 12 obrazech, které pokrývají dobu mezi lety 1624 a 1636.

Postavy:
Matka Kuráž
Katrin, její němá dcera
Eilif, starší syn
Švejcar, mladší syn
kuchař
polní kazatel
Yvette Pottierová
aj.

Obsah
Matka Kuráž putuje se svými dětmi - odvážným Eilifem, poctivým Švejcarem a němou a nehezkou Katrin (každé dítě mělo jiného otce) - a s vozem skrze válkou zasažená území a živí se obchodem. Ve voze má všechno od bot přes alkohol až po munici, tedy všechno, čeho se vojákům nedostává.
Když ale potká verbíře, kteří mají s verbováním těžkou práci, protože byl dlouho mír a bojovat se nikomu nechce, odvedou jí Eilifa, ačkoliv se tomu snaží všemožně zabránit. Potká se s ním později v hospodě, když se snaží prodat maso kuchaři, a slyší o jeho husarském kousku, kdy zabije sedláky a ukradne jim voly pro své lidi. Vynadá mu, aby byl opatrnější.
Švejcar se mezitím stane colmistrem (držitel kasy). Válce se tak sice nevyhnul, ale nehrozilo mu takové nebezpečí.
Za další tři roky se dostane Matka Kuráž s Katrin a Švejcarem do zajetí katolíky. Do děje se tam přimíchají hezká Yvette, kuchař a polní kazatel (luterán). Švejcar ukryje kasu do vozu, Matka Kuráž mu sice vynadá, protože by je za to mohli oběsit, ale už ho s ní jinam nepustí, protože bylo přepadení náhlé a teď už by nebylo bezpečné ji kamkoliv nosit. Polní kazatel si dává pozor na jazyk, aby se neprozradil jako nekatolík, a Matka Kuráž pořád vyčítá Švejcarovi kasu ve voze. Švejcar se proto pod rouškou tmy vydá s kasou k řece, aby ji schoval; neví, že ho sledují. Chytí ho a i když chce Matka Kuráž prodat svůj vůz - jedinou obživu - Yvette, aby měla na jeho vykoupení, Švejcara popraví.
Další dva roky projíždí Matka Kuráž s vozem, Katrin a polním kazatelem Polskem, Moravou, Bavorskem a Itálií. Je rok 1632 a Matka Kuráž váhá, nakolik se vyplní zvěsti o nadcházejícím míru. Polní kazatel ji přesvědčí, že válka přestat nemůže, a ona nakoupí nové zásoby. Pošle pro ně do města Katrin, která se vrátí se šrámem přes oko a čelo. Tím pro Katrin hasnou poslední naděje, že by se někdy i přes svou němotu mohla vdát.
Začne hrozit mír. Matka Kuráž dá na radu kuchaře, který se znovu objeví, a jde prodat na trh své zboží, které nebude mít v míru žádnou cenu. Po jejím odchodu přijde k vozu Eilif, kterého vedou na popravu za to, že znovu ukradl sedlákovi dobytek a zabil mu ženu, a který chtěl naposledy vidět matku. Čekat na ni ale nemůže a kuchař jí nikdy neprozradí, že tam Eilif byl a že je již mrtvý. Sama to nezjistí.
Dál jezdí s kuchařem a Katrin krajem a místo obchodu teď už jen žebrá, nic jiného se dělat nedá. Kuchař dostane dopis, že zdědil hospodu, a nabízí Matce Kuráži, aby do ní šla s ním. Hospoda je ale malá a pro Katrin by tam nebylo místo. Katrin celý rozhovor slyší a chce utéct, aby nepřekážela, to jí ale matka nedovolí. Kuchařovy věci vyhodí z vozu a jedou dál samy.
Císařská (katolická) vojska ohrožují evangelické město Halle. V noci si u stavení vymůžou, aby jim mladý sedlák ukázal stezku, která vede k městu; pohrozí jim zabitím dobytka a sedlák nakonec souhlasí. Matka Kuráž je tou dobou ve městě, ve stavení je jen Katrin a vůz. Selka promluví o příbuzných ve městě a o jejich miminu, což je katalyzátorem pro Katrin, která vezme z vozu bubínek, vyleze na střechu, vytáhne za sebou žebřík a začne bubnovat na poplach. Sedláci jí začnou hrozit spálením vozu i zabitím, protože je to může stát všechno, co mají, ale Katrin se poplach ve městě opravdu povede vyvolat. Pak ji zasáhnou mušketou a Katrin umírá.
Matka Kuráž se zapřáhne do vozu samotná a táhne s posledním regimentem dál.

Zhodnocení
Knížka je psaná střízlivým, skoro až syrovým stylem, který je na míle vzdálený všem tragédiím o ztrátě dětí. Na mě zapůsobil až po dočtení, celé drama je jako obraz z apokalyptického světa, ve kterém se matka snaží přežít se svými dětmi, jak nejlépe umí. Rozhodování, kolik peněz může zaplatit za syna, je obtížné, protože bez peněz umřou hlady všichni, ale bez zaplacení umře syn. Střízlivé uvažování bez sentimentu je pro Matku Kuráž charakteristické, je ryze praktická a nic než praktická. Své děti miluje pudově, lásku jim nijak neprojevuje, ale snaží se je ochránit, jak jen může.
Drama je sevřené a i když začíná a končí kdesi ve válečném čase, působí celistvě. Osud jednoho vozu a jeho majitelky během třicetileté války.
Četlo se dobře.

Ukázka (s. 180-181):
YVETTE · Oni to neudělají. Ten jednooký má stejně naspěch a pořád se ohlíží, tak je vyplašený. Neměla bych raději dát celých dvě stě?
MATKA KURÁŽ zoufale · Nemůžu je dát! Třicet let jsem pracovala. Téhle je už pětadvacet a muže ještě nemá. Mám ji na krku. Nenuť mě, vím, co dělám. Řekni sto dvacet, nebo že z toho nic nebude.
YVETTE · Jak myslíte. Rychle odběhne.
MATKA KURÁŽ se nepodívá ani na polního kazatele, ani na dceru a usedne, aby Katrin pomohla při čištění nožů · Ať nerozbijete sklenice, nejsou už naše. Hleď si práce, pořežeš se. Švejcar se vrátí, dám i dvě stě, když nebude vyhnutí. Svýho bratra dostaneš. Za osmdesát zlatých toho můžeme mít plný ranec a začneme znovu. Všude se vaří z vody.
POLNÍ KAZATEL · Říká se, že Pán Bůh vše k dobrému obrátí.
MATKA KURÁŽ · Musíte je vytírat do sucha. Mlčky čistí nože.Katrin se náhle rozvzlyká a odběhne za vůz.
YVETTE přiběhne · Neudělají to. Já vás varovala. Jednooký chtěl rovnou jít, že to nemá cenu. Prý čeká každou chvíli, že se ozvou bubny. Pak bude po ortelu. S bídou jsem ho donutila, aby zůstal, dokud s váma ještě jednou nepromluvím.
MATKA KURÁŽ · Řekni mu, že těch dvě stě dám. Utíkej! Yvette odběhne. Všichni sedí mlčky. Polní kazatel zanechal čištění sklenic. Tak se mi zdá, že jsem smlouvala moc dlouho.
Z dálky je slyšet bubnování. Polní kazatel vstane a jde dozadu. Matka Kuráž zůstane sedět. Stmívá se. Bubnování ustane. Zase se vyjasní. Matka Kuráž sedí bez pohnutí.
YVETTE se vynoří, velmi bledá · Tak vidíte, co máte z toho smlouvání. Teď si můžete vůz nechat. Jedenáct kulí dostal. To je všecko. Ani nezasloužíte, abych si vás ještě všimla. Ale pochytila jsem, že nevěří, že kasu opravdu hodil do řeky. Mají podezření, že je tady, a vůbec, že jste s ním spunktovaná. Chtějí ho sem přinést, jestli se prozradíte, až ho uvidíte. Varuju vás - dělejte, jako byste ho neznala, nebo dojde na vás všechny. Jsou těsně za mnou - říkám vám to radši rovnou. Mám zabavit Katrin? Matka Kuráž zavrtí hlavou. Ví o tom? Možná, že bubnování neslyšela nebo mu nerozuměla?
MATKA KURÁŽ · Ví všechno. Dojdi pro ni. Yvette přivede Katrin, ta dojde k matce a zastaví se před ní. Matka Kuráž ji uchopí za ruku. Dva lancknechti přicházejí s nosítky, na nichž cosi leží pod plachtou. Vedle nich jde kaprál. Postaví nosítka na zem.
KAPRÁL · Tady je jeden, kterého neznáme jménem. Musíme ho však zapsat, aby bylo všechno v pořádku. Byl se u tebe najíst. Podívej se na něho, jestli ho neznáš. Odhrne plachtu. Znáš ho? Matka Kuráž zavrtí hlavou. Co, tys ho viděla poprvé, když se přišel k tobě najíst? Matka Kuráž přikývne. Zvedněte ho. Odneste ho na mrchoviště. Není tu nikoho, kdo by ho znal. Odnesou tělo pryč.