V prváku a druháku jsem během dubna na otázku "Cože, ty už máš zkoušky?" s úsměvem odpovídala: "Ne, ještě. Ze zimního."
Takže vlastně nic divného, že mám v dubnu zkouškové už v plném proudu, nezvyk to není. Jenom se to v indexu bude zapisovat na řádek patřící letnímu semestru...

Víkend, díl druhý: lanové centrum.

Víkend, díl první.

WILDE, Oscar: Obraz Doriana Graye.Praha: Mladá fronta, 1999. 248 stran.

Znáte takové ty dny, kdy se scházejí ty nejhorší proměnné v co nejkratším čase?
Jsou to ty věci, které se stávají vždycky jednou za čas a nikdy to není příjemné, ale stávají se. A když přijde den, dva, tři... a ony chodí hezky pohromadě, tak je to vážně k zešílení.

...je něco, co mě v zimním semestru vážně bavilo. Na semináře jsme měli dr. Palkoskovou, kterou nezměrně miluji, a ta během prvních minut zcela převálcovala moji antipatii vůči diachronní jazykovědě, kterou jsem pojala na katedře germanistiky, a já se na hodiny vždycky těšila.
V letním semestru jí ale seminář otevřeli jen jeden a ten byl plnější snad ještě rychleji než Janovcova syntax.

"A Camila, jsouc udivená tím, jak pozdě se jí na to její choť táže, odpověděla, že se jí zazdálo, jako by se k ní Lotario choval trochu nevázaněji než za jeho přítomnosti, ale že je z toho bludu vyvedena, vždyť to byla pravděpodobně pouhá domněnka a Lotario se jí vždycky vyhýbal a nikdy s ní nechtěl zůstat o samotě."

Rilke, M. R.: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Praha: Vyšehrad, 1971. Přeložil Radovan Lukavský. 37 stran.