89. Dva týdny na hřebeni Krkonoš se spoustou sněhu. Následně týdenní něco-jako-karanténa, kdy mě nechtěli v práci, protože deset kilometrů od nás byl covid; a já pevně věřím, že to byla poslední karanténa, protože jsem konečně dostala první dávku očkování. Udělala jsem si Vánoce: mám nové hodinky (Garmin Forerunner 245 Music), nový hrudní pás a nová sluchátka, která zvuk přenáší přes kost, díky čemuž výrazně zvýším při běhu a na kole svoji bezpečnost, protože mi zůstanou navzdory poslechu hudby volné uši. Záhada úklidového vozíku na Mostu Inteligence. Znovuvysazení hrášku, a to speciální introvertní odrůdy, která mě (potažmo vodu) k životu nepotřebuje. Netekoucí teplá voda ve sprše v práci a teploty v kanceláři pod dvacet stupňů, protože nám byla ukončena topná sezóna. Na konec zábavná analýza mého množství energie novými hodinkami s glosou od Sargo; a taky úvaha o hladině kyslíku v krvi. 209 km běh, 6 km chůze, 3x Jillian, 1 střelnice a 1 ping-pong.

Běhání, škola. Běhání, škola. Běhání, škola. Dva týdny na chatě v Krkonoších all inclusive.

...aneb moje budovatelská seminárka. Co vám budu - hrozně jsem si to psaní užila. (Celková doba úprav dokumentu: 1654 minut. Možná prostě trpím Stockholmským syndromem.) Film ke zhlédnutí např. tady.

Pokračování povídání o tradičním pošumavském putování. Tady už nestrádáme, protože nám Olda s Olíkem přivezli sluníčko. Druhá polovina.

Tradiční velikonoční Šumava v netradičním termínu. I měsíc po Velikonocích jsme na ní ale měli kvanta sněhu, deště a krup, ale taky sluníčka a krásné přírody. Lada, Pepa, Olda, Olík a já. První část ze dvou, protože 72 fotek na jeden článek je docela dost.