Tréninkový deník: květen 2021

89. Dva týdny na hřebeni Krkonoš se spoustou sněhu. Následně týdenní něco-jako-karanténa, kdy mě nechtěli v práci, protože deset kilometrů od nás byl covid; a já pevně věřím, že to byla poslední karanténa, protože jsem konečně dostala první dávku očkování. Udělala jsem si Vánoce: mám nové hodinky (Garmin Forerunner 245 Music), nový hrudní pás a nová sluchátka, která zvuk přenáší přes kost, díky čemuž výrazně zvýším při běhu a na kole svoji bezpečnost, protože mi zůstanou navzdory poslechu hudby volné uši. Záhada úklidového vozíku na Mostu Inteligence. Znovuvysazení hrášku, a to speciální introvertní odrůdy, která mě (potažmo vodu) k životu nepotřebuje. Netekoucí teplá voda ve sprše v práci a teploty v kanceláři pod dvacet stupňů, protože nám byla ukončena topná sezóna. Na konec zábavná analýza mého množství energie novými hodinkami s glosou od Sargo; a taky úvaha o hladině kyslíku v krvi. 209 km běh, 6 km chůze, 3x Jillian, 1 střelnice a 1 ping-pong. 

úterý 4. 5. 2021: ranní běh v Krkonoších
2 °C a strašně silný vítr

První krkonošský výběh. Za okny fučelo, ale ani to nás nepřipravilo na to, co bylo venku. Zvažovali jsme, jestli vůbec jít na hřeben, ale rozhodli jsme se to zkusit, a bylo to skvělé rozhodnutí: já miluju silný vítr (radši už mám jen živelné bouřky) a tohle byla čirá euforie. Byl trochu problém některé poryvy ustát, ale na druhou stranu foukalo směrem do Polska, takže jsem stoupání z velké části vyběhla, protože mi vítr pomáhal. Když jsme se chtěli radit, kam běžet dál, museli jsme od sebe stát necelý krok a křičet, abychom se slyšeli. Když jsme sbíhali z hřebene, protivítr mi sundaval kapucu a mám odřeninu od zipu na krku, jak se mi tam zařezávala. A mě to hrozně, hrozně moc bavilo. Pak jsme teda seběhli do nížin, abychom se tam nezrakvili, a dole bylo bezvětří a teplo. Zrádné byly ty kusy cesty, které vedly po panelu nebo asfaltu, protože na něm byl černý led a nesmělo se na něj stoupat. Celý výběh byl naprosto parádní.16,58 km, 2 hod 57 min, 10:43 min/km, 685 m+.

středa 5. 5. 2021: ranní běh
2 °C, mlha, poprchávání a posněhávání

Rychlý výběh po snídani, protože jsem měla od deseti vyhlášení Mupácké výzvy. Pepa vyběhl taky, protože by se prý jinak do takového počasí neodhodlal, ale běžel narozdíl ode mě až ke Špindlu - já to otočila na metě pěti kilometrů, abych se vrátila včas. Dolů po silnici to příjemně odsejpalo - žádné velké drcení, samozřejmě, protože mám něco včera za sebou a skoro dva týdny před sebou, ale rozdíl proti pohybu ve sněhu byl veliký. Nahoru jsem pak překvapila sama sebe: zastavila jsem jenom jednou, abych nechala spadnout tep pod 180, a jinak jsem to vyběhla konstantním tempem (s TF 170). Silnice byla suchá, jen jsem párkrát kvůli autům musela naběhnout na posypové kamínky a jednou přímo do sněhu odhrnutého za krajnici, když se u mě míjela dvě auta (ačkoliv řidič proti mně zastavil, takže bych nemusela, ale přišlo mi to slušné). Zpátky jsem byla ještě před devátou, kdy končí snídaně, takže jsem stihla i kafe, a v deset už jsem se mohla zlobit s nestabilní wifi, odpojujícími se bluetooth  sluchátky a ozvěnou repráčků při meetingu. 10,02 km, 1 hod 11 min, 7:07 min/km, 287 m+.

čtvrtek 6. 5. 2021: odpolední běh
0 °C, mlha, slunko, sněžení, déšť

Ráno bylo velmi nevlídno, a tak jsme nechali výběh až na odpoledne. Ne že by se mlha protrhala - vybíhali jsme do tak beznadějné nicoty, že jsem jinak nepostradatelné sluneční brýle nechala doma. Dobře mi tak: ještě před Petrovkou se mraky protrhaly a já málem oslepla. Pak bylo střídavě - vítr, slunce, mlha, déšť a sněžení, ale všechno v ne-li příjemné, tak alespoň snesitelné kombinaci. Trasa byla krásná, hlavně trail kolem Ptačích kamenů, tam jsem se celou dobu smála od ucha k uchu. To mě přešlo, až když jsme se u Davidových bud napojili na silnici, po které se stoupalo až k naší chatě (což byl i včerejší běžecký úsek). Jo a cestou jsme viděli srnky, nejkrásnější pěšinku na světě a Pepa by si zlomil nohu, kdyby zrovna nezpomalil, aby na mě počkal, protože se propadl na kamenném mostku do mezery mezi kameny (přičemž potok vůbec nebyl vidět). Jo a k údajům bych ráda řekla, že mi Strava tvrdí, že jsem běžela 8:10 min/km. Budu konzistentní a i nadále budu uvádět údaje podle Garminu, ale nelíbí se mi to, nelíbí! (A je to trend, nikoliv výjimka.) 13,52 km, 2 hod 3 min, 9:09 min/km, 468 m+.

(fotil Pepa)

pátek 7. 5. 2021: odpolední běh
4 °C, těžký mokrý sníh

Poobědový výběh, respektive spíš seběh - končili jsme dole ve Špindlu a nahoru jeli autobusem. Vyráželi jsme sice hned po obědě, ale s trávením jsem problém neměla - oběd byl tak nedobrý, že to bylo jako běžet nalačno. Zážitková cesta to byla spíš kvůli těžkému, natátému sněhu, který se nepředvídatelně každý plus mínus třetí krok bořil až po kolena. Bylo to namáhavý, těžký a moje operovaný koleno si o tom myslelo svoje. Pak jsme ale konečně seběhli pod sněhovou linii a o to víc jsme ocenili běh po lesních cestách. Zakončeno nákupem v Normě na doplnění zásob, což mělo to vtipnou tečku, že jsem tam potkala vedoucího expanze (který mě nepoznal, ale já jeho bezpečně). 9, 2 km, 1 hod 16 min, 8:18 min/km, 141 m+.

sobota 8. 5. 2021: cesta na východ slunce
-2 °C a několik centimetrů prašanu

Včera už jsem si přišla unavená, a tak jsem na sobotu vyhlásila odpočinkový den, a jako úlitbu celodennímu válení naplánovala dojít na východ slunce na Dívčí kameny. Pepa se rozhodl, že se připojí, ale místo chůze tam poběží (to já nemohla, protože tenhle víkend dával Garmin odznáčky za chůzi). Vycházela jsem ve 4:20 a hradba mraků na východě vypadala nejdřív dost beznadějně, jenže se ukázalo, že slunce vychází o 45 ° jinde, než jsem čekala, a tam už to bylo lepší. Foťák si dneska dal pěknou šichtu, ale stálo to za to! Ranní růžový svět stojí za pozornost. 6,33 km, 1 hod 40 min, 4,9 km/h, 276 m+.

neděle 9. 5. 2021: ranní běh
6-16 °C, sluníčko, na hřebeni vítr

Dvacet kilometrů mi znělo jako velká štreka, ale uteklo to, ani jsem nevěděla jak. Bylo nádherně a teplo, a proto jsme vyběhli hned po snídani, aby se nám sníh tolik nebořil pod nohama, protože odpoledne mělo být i na hřebeni až sedmnáct stupňů. Celou cestu jsem běžela jen v tričkách s dlouhým a s krátkým a bylo to akorát, i když na hřebeni fičelo - ale vítr nebyl studený. Ošklivý byl úsek před Sněžnými jámami, kdy se šlo ve svahu ukloněném do strany a sníh byl namrzlý, takže to bylo o balanci: tady by měly těžké pohory asi i nějaký benefit. Pak se terén narovnal, ale pořád hrozně fičelo: jednou jsem stoupla na ledem pokrytý kámen, udělala krok, zapřel se do mě poryv větru a já odklouzala zpátky tam, odkud jsem tam vstoupila. Heh. Od Dvoraček to pak už bylo jen z kopce a to bylo fajn. Ve Špindlu jsme si koupili pivo a sedli si na kraj řeky na těch 40 minut, než přijel autobus, a protože bylo opravdu teplo, bylo to krásný. 20,33 km, 3 hod 6 min, 9:11 min/km, 553 m+.

pondělí 10. 5. 2021: ranní běh
6 °C, pomalu roztávající sníh

Krátký ranní proklus na Petrovku a zpátky. Svaly jsou cítit a únava ještě víc. Sníh po víkendu zmizel z prosluněných luk i silnic a zůstává jen ve stínu a tam, kde hodně fouká. Přesto jsem ten kopec střídavě vybíhala, o což se normálně ani moc nepokouším, lítá mi tam tep - to byla ta vidina jen krátkého běhu. Jo a taky jsem se propadla na mostku do potoka a natáhla se jak široká, tak dlouhá. 5,15 km, 41 min, 8:09 min/km, 152 m+.

úterý 11. 5. 2021: ranní běh na Sněžku
6 - 20 °C, teplo, teplý vítr

Mnou chtěný "běh" na Sněžku. My jsme jako věděli, že je už od soboty hrozně teplo a že se to bude bořit, ale já asi podcenila, jak moc. Když jsem se probořila oběma nohama do potoka, ztratilo smysl chodit po sněhu místo potoky; ale když jsme se prodírali podél kleče a zapadali do ní každou chvíli po kolena nebo několikrát až po pás, už to bylo na pováženou. Jednou jsem si v ní zaklínila nohu tak, že jsem ji nebyla schopná dostat i s botou ven, ale kdybych se z boty vyzula, mohla by zapadnout tak hluboko pod kleč, že už bych se pro ni nedostala; řešila jsem to několik dlouhých minut. Pepa byl tentokrát dost otrávený z dlouhého čekání, a tak pak už nečekal, ani když říkal, že u další chaty čekat bude, takže jsem netušila, co dělat... dost zoufalej výlet tohle. Ale na Sněžce jsme byli ve třech, což už se mi léta (pokud vůbec někdy) nestalo a autobus ze Špindlu jsem stihla s dobře dvacetiminutovou rezervou! 23,01 km, 4 hod 45 min, 12:23 min/km, 841 m+.

středa 12. 5. 2021: ranní běh
10 °C a stále tepleji, slunko, bezvětří

Měl to být krátký regenerační běh, ale protože se odpoledne mělo zkazit počasí a už to tak do konce týdne zůstat, vyklubal se z toho poslední dlouhý běh. Zamířili jsme na Labskou boudu a dál do Špindlu. Protože už je pět dní trvale nad nulou, tak se sníh bořil jako nikdy - a já si zase vzala nízké ponožky, takže moje nohy jsou pořezané na holeních od sněhu ještě víc než včera. Taky jsem si vzala tílko, abych si doopálila ramena, ale spálené ruce jsem si nenamazala, takže jsem ještě spálenější než včera. Na Labskou jsme přišli krátce před desátou, kdy otevírají, ale nalili nám hned a pak jsme si dali ještě jedno pivo, než jsme pokračovali dál, už převážně dolů, do Špindlu. Byl to moc příjemný výlet. 17,05 km, 4 h 23 min, 11:53 min/km, 589 m+.

čtvrtek 13. 6. 2021: odpolední běh
6 °C, mraky

Odpolední sóloproběhnutí. Původně jsem chtěla běžet až přes Ptačí kameny, ale propadla jsem se za Petrovkou hned při prvním kroku na sníh, a to tak, že jsem se zarazila na špičce kamene, pod kterým byl ještě další půlmetr prostoru. Jakože by to asi docela bolelo, kdybych propadla až dolů. (Nehledě na to, že od všeho toho propadání v tomhle mám nohy barevné až hrůza a vůbec se to nehojí.) Nakonec jsem tedy běžela z hřebene dolů a pak místo po silnici kratší trasou lesem po značce, což obnášelo mnohé chození po sněhových krustách, pod kterými bublal potok a já nevěděla kde a nechtěla do něj propadnout... legrace. 8,89 km, 1 hod 30 min, 10:11 min/km, 411 m+.

pátek 14. 6. 2021: ranní běh
5 °C, mlha a vlhko

Poslední běh. Vyběhla jsem hned po snídani a zopakovala si včerejší trasu, jen nahoru jsem běžela po silnici místo po zážitkové zelené (se sněhovou krustou na potocích). I tak jsem se propadala alespoň do chvíle, než jsem na silnici doběhla, ale bylo to dobré, bavilo mě to. Po silnici už to teda hodně dřelo, ale žejo, Garmin dával odznáček za víkendový 10km běh... 10,02 km, 1 hod 31 min, 9:06 min/km, 363 m+.

pondělí 17. 5. 2021: polední běh
17 °C, vlhko a bláto

Po víkendu nabitém školou první pracovní den, kdy mě nechtějí v práci ("deset kilometrů od vás byl covid, jen si zůstaňte ještě týden doma"), a tak můžu - jupí, dělat školu. Stejně jako včera jsem i dneska začala Jillian, protože míra zpevnění mého těla se pohybuje nebezpečně blízko nuly a mě to irituje, a pak jsem vyběhla. Letos možná vůbec poprvé v kraťasech? Bylo mi horko, pot se ze mě jen lil, lepily se na mě mušky, prostě Praha jak má být. Stýská se mi po vichřicích na hřebeni Krkonoš. Zase ale musím připustit, že jaro v našich sídlištních lesích stojí za to: koukala jsem jako puk na majestátné klenby stromů, které se tyčily vysoko nad stezkou a uzavíraly ji před světem. 7,16 km, 52 min, 7:24 min/km, 163 m+.

Byla jsem na první dávce očkování proti covidu-19. Díky své práci spadám do jedné z prioritních skupin a docela se divím, že to trvalo tak dlouho. (A jsem za to vážně vděčná, protože se nám to v práci hrozně točí i teď, když je pár set případů denně. Mám pocit, že teď zajišťujeme určité procentuální zastoupení, a není mi jasné, kde to furt bereme. On to vždycky někdo dotáhne, pak nám vypukne ohnisko, kdy se nakazí všichni kolem, ti se izolují, chvíli je klid a pak se to celý opakuje třeba o chodbu vedle.)

Objednala jsem se do O2 arény a mají to tam skvěle zprocesované - ačkoliv tam člověk nachodí fakt dálku, jak je to tam rozlehlé, od vstupu do opuštění budovy mi to trvalo devět minut. Jakože vau. Že jsou všechny údaje v QR kódu, mi přijde hrozně fajn. Dokonce věděli, že jsem covid prodělala, jenom se doptávali, kdy to bylo, jestli to nebylo v posledních 90 dnech. (7,5 měsíce, počítala jsem si to. Letí to.)

Po očkování jsem se divila, že to vůbec nebolí, a nemít tam náplast, skoro bych se bála, že se mi celá ta návštěva jenom zdála. Pak se to ale ve svalu pěkně rozleželo a v noci jsem se dokonce probudila bolestí, když jsem se otočila na levý bok, protože to bylo citlivé na dotek. Další den jsem nezvedla ruku nad hlavu; ale to bylo všechno. (A přesně stejně to mívám s očkováním proti tyfu, takže no big deal.)

Ještě druhou dávku a konečně se přestanu bát navštěvovat známé a mít pocit, že jsem šiřitel moru. A třeba, konečně, třeba přestanu být neustále v karanténě! To by se mi moc líbilo.

Z běhu ani očkování nemám fotku, tak aspoň dezert, který jsem během května dovedla k dokonalosti: molten lava cake. Úžasný je, že příprava včetně pečení trvá dvacet minut.

sobota 22. 5. 2021: ranní běh
11 °C, silný vítr, pod mrakem, slunko až ke konci

Nechtěla jsem to po očkování podcenit, a tak jsem místo doporučených 48 hodin zůstala v klidu dokonce o čtyři minuty déle. Pak už to nešlo, a ačkoliv nejsem schopná píchlou ruku přitisknout k tělu, protože mám ztuhlou paži i hrudník/prso, do běžecké polohy jsem tu ruku dostala úplně v pohodě, takže cajk. A vážení: jsem zamilovaná! Konkrétně do kombinace nových hodinek s novými sluchátky. Za prvé už k přehrávání hudby nepotřebuju mobil, který s sebou na výběhy moc nenosím, a za druhé k hudbě slyším i zpěv ptáků, bublání potoků a milá slova lidí. To je totiž jedna věc, která mě se sluchátky mrzívala: hlavně důchodci mají tendenci ke mně pronášet dobře míněné, usměvavé poznámky, když jim děkuji, že počkali nebo uhnuli, abych mohla proběhnout. Dneska to byla paní, která se pocvalně zmínila, jak jsem horkokrevná, protože jsem ke konci už měla placebo bundičku kolem pasu. Trasu jsem volila po asfaltu, protože v noci pršelo, a byla moc povedená, na tu možná budu vybíhat častěji. 8,31 km, 56 min, 6:46 min/km, 116 m+.

Včera totiž byly Vánoce. Ježíšek mi teda naježil místo pod stromek do Alzaboxu, ale měl vkus, a tak mu to odpustím. Pravda, novou klávesnici k mobilu budu vracet, protože je hrozně těžká, (ale z té staré mám jen hromádku písmenek na stole, takže musím vybírat jinou,) a co váží (moje první ever) osobní váha, se mi taky ani trochu nelíbí. Ale tím výhrady končí.

Pořídila jsem si nové běžecké hodinky. Tak dlouho jsem špačkovala, že moje staré neumí měřit plavání a že nemají oxymetr, až jsem využila jako záminku, že mi některé dny přestávaly měřit, co měly (spánek a kroky), a pomohl až restart, až jsem si vybrala nové. Jsem obecně moc spokojená s garminí řadou Forerunner, a tak nebylo dlouho o čem: mám Garmin Forerunner 245 Music. Líbí se mi, že jsou stejně maličké jako předchozí, a tak sedí i na mém velmi útlém zápěstí. Navíc si teď můžu ladit kulaté nebo hranaté hodinky k outfitu :)

K hodinkám jsem si pořídila i hrudní pás. Vybrala jsem si HRM-Pro, protože byl dohromady s hodinkami s výraznou slevou a těch funkcí má skutečně dost. Nejvíc se těším na analýzu dopadů, tedy jestli náhodou po operaci kolene nepřetěžuji druhou nohu.

A jako bonus mám ještě nová sluchátka. Poslouchat hudbu při sportu mě baví, ale narážela jsem na otázku bezpečnosti: běhám po úzkých cyklostezkách, které jsou přelidněné i mimo pandemické uzávěry,  a na kolo jsem si netroufla vzít sluchátka vůbec nikam. Tomu odzvonilo: vybrala jsem si AfterShockz Trekz Air, které zvuk přenáší přes kost, takže uši zůstávají volné a člověk i při poslechu vnímá své okolí. Od kolegů jsem si zkoušela vyšší třídu a byla jsem ze zvuku nadšená, a podle krátkého zkoušení těch mých jsem nadšená i z nich. Navíc nebudou klouzat ze zpocených uší a uši nebudou zaléhat a vůbec! Z těch mám radost pomalu jako z hodinek, i když samozřejmě stály mnohem míň.

Co v Alzaboxu nebylo a co jsem objednávala a platila jen o den dřív, byly nové matrace na moji (už několik měsíců) novou postel. Jakože konečně nebudu mít na dvoulůžku jenom jednu úzkou matraci.

A teď budu zbytek roku o suchých rohlíkách... ale ládovat se jimi budu radostně! Jupí! Ze všeho jupí!

Staré a nové: Garmin Forerunner 35 vs. 245 Music

pondělí 24. 5. 2021: odpolední běh
18 °C, zataženo, vlhko

Nejtěžší na návratu do práce bylo nevypít víc než jedno kafe, protože ho máme moc dobrý, ale v noci bych nespala. Odpoledne jsem běžela domů, a to pěkně přes Most Inteligence, a moc jsem si to užila. Pořád ještě jsem nadšená z nových sluchátek a z hodinek a ze všeho. Navzdory všemu mi to docela běželo a užívala jsem si to. Lidí bylo střídmě a šeříky krásně kvetly. Na mostě byli uklízeči a nedaří se mi vymyslet, jak tam dostali ten svůj úklidový náklaďáček - vždyť tam vedou jen schody, úzké pěšinky z lesa a tunely pro vlaky? 10,7 km, 1 hod 14 min, 6:58 min/km, 244 m+.

Na konci března jsem propadla bezbřehému optimismu a na balkóně zasadila hrášek. Byla jsem zrovna v karanténě, bylo teplo, tak proč ne?

Květináč mi holubi poprvé rozhrabali poslední den karantény; a pak jsem nacházela hlínu po celém balkónu každý den po práci. Jen velmi těžko jsem tehdy potlačila myšlenku na rozhození otráveného zrní a květináče zabalila i s hlínou do igelitu, aby k nim už holubi nemohli, (ačkoliv vyžrali nejspíš všechna semínka,) protože se mi nechtělo každý den zametat, a myšlenku vlastního hrášku jsem opustila.

Poslední den současné skoro-karantény jsem se cestou z antigenních testů dostala i do Obi pro substrát na bylinky, a když jsem doma přesazovala šnitlík a petržel, padl mi pohled na truhlíky v igelitu. A na načaté balení semen hrášku. Co už s tím - holubi teď už nehledají místa k hnízdění a na balkón mi nejdou tak často, a navíc byl igelit potrhaný, takže ho tam i můžu nechat a bude to fungovat jako pařník. Že jo?

Jo. Zasadila jsem hrášek do prvního květináče, sundala igelit z druhého... a tam jedna osamocená rostlinka hrášku. Jak se zvládla prodrat na svět, když od března nedostala ani kapku vody, je mi záhadou, ale najednou začínám věřit, že by i zbytek mohl vzejít - méhu zahrádkářskému "umu" navzdory.

úterý 25. 5. 2021: ranní běh
10 °C, déšť

Po dlouhé době zase běh od půl šesté ráno. Obvykle na denní světlo v tuhle hodinu nadávám, protože mě budí (a to mám doma žaluzie i závěsy), ale na běh je skvělé. Dneska bylo při vyběhnutí nevlídno a brzy se rozpršelo úplně, takže jsem na celém širém světě byla venku úplně sama. Jenom kšiltovku by to chtělo, aby mi neteklo do očí. Potkala jsem žlunu zelenou! Stála mi v cestě, div jsem ji nemusela oběhnout, pak si poodletěla na větev u cesty, pak na stěnu domu vedle - a hrozně se nakrucovala, ale vytáhnout telefon jsem nestihla. (Ne že by na ni měl telefon objektiv.) Nádherná. Do kopce jsem sice nevybíhala, ale i tak jsem byla rychlejší než normálně - krkonošský trénink je znát. 8,61 km, 1 hod 0 min, 7:02 min/km, 168 m+.

středa 26. 5. 2021: odpolední běh
13 °C, silný nárazový vítr, zataženo

Garmin mě začíná štvát. Podle Stravy mám 6:56 min/km, a stejně tak včera jsem podle ní byla pod sedm. Chmm. Já vím, že mi to teď vůbec neběhá, ale ten psychologický rozdíl mezi pod/nad sedm je pro mě ohromnej. Zase mě ale Garmin potěšil, že mě poprvé pochválil, že mám dobře vyvažený stres, odpočinek a aktivity - většinou mi jen tvrdí, že jsem se moc nevyspala a ať se šetřím, protože brzo budu (nebo už jsem) na dně. (Jo, sžívání s novými hodinkami je v určitých ohledech náročný.) Na běhu z práce bylo nejobtížnější vyběhnout, protože máme v kancelářích podchlazeno (cca 18 °C), takže jsem celý den zmrzlá, a do toho začalo venku hrozně fičet. Nakonec to ale bylo fajn, zase jsem běžela přes Most Inteligence, a jak bylo nevlídno, byla jsem venku sama. Jenom při zkoušení nové stezky, jestli by to jako nebylo kratší, jsem v lese totálně zabloudila na zaječích pěšinkách a nakonec se prodírala na cestu skrze houští. 10,44 km, 1 hod 16 min, 7:20 min/km, 256 m+.

čtvrtek 27. 5. 2021: ranní běh
7 °C, sluníčko

Ráno bylo nádherně. Zpočátku mi přišlo, že už nemám tolik síly, ale pak jsem se zamyslela a cesta uplynula jako nic. Nepříjemná byla jen chvíle, kdy na mě vystartoval velký pes na vodítku, když jsem ho obíhala (drobná stařenka na jednom kraji chodníku a dva velcí psi na vodítku na druhém). Jinak byla cesta příjemná. Pak teda klasická scéna ve sprše, kdy člověk dá páku doleva na teplo, otevře kohout naplno a nic se nestane. Takže dneska převážně ve studené, což se před celým dnem ve vymražených kancelářích příliš nehodí. Kolegyně mi na dopoledne půjčila svůj přímotop, takže jsem pak rozmrzala u něj... 8,72 km, 59 min, 6:51 min/km, 148 m+.

čtvrtek 27. 5. 2021: střelnice
Lero, 1 hod, P-10 85 ran a Walther PPQ 30 ran

Po čtvrt roce na střelnici. Pauza byla znát, předtím mi to šlo lépe. Z PPQ mi to tentokrát nelítalo vůbec - obzvlášť při jednom zásobníku se krásně ukázalo, jaký mám soustřel (nezůstal tam ani kus papíru) - ale několik centimetrů doleva od zamýšleného cíle. P-10 nebyla tak zlá, taky jsme se věnovali převážně mířence. A i na naší zapadlé střelnici bylo dneska nabito, na každém stavu čtyři lidi...

pátek 28. 5. 2021: ranní běh
10 °C a pěkně

Jak se pozná člověk frustrovaný novou váhou & motivovaný pokračování běžecké Mupácké výzvy? Ano, tak, že si posune budík na 4:55, aby v 5:15 už tepal teniskama chodník, protože se rozhodl běžet do práce delší trasou. (Byť úplným počátkem byla včerejší myšlenka "nenávidím tohle stoupání, nechci zítra běžet tohle stoupání, i kdybych měla celý ten kopec oběhnout a místo 8 km běžet dvanáct!") A bylo to zajímavý, jak moc mě to dostalo z komfortní zóny - klasická trasa už je rutina, po které vím, že bude sprcha a snídaně, a najednou ty kilometry navíc byly hodně cítit. Ale zas jak je ten konec rovný, tak to bylo motivující (hlavně zpětně), že jsem nebyla jak šnek. A na Prokopák jsou nová sluchátka absolutně báječná, protože po ránu projíždějících aut tam bylo dost, ale všechna jsem slyšela už z dálky. Jo a v práci jsem šla do sprchy o patro níž, takže nejenže mi tekla voda, ale dokonce mi tekla i TEPLÁ voda!! 11,55 km, 1 hod 14 min, 6:28 min/km, 144 m+.

pondělí 31. 5. 2021: odpolední běh
20 °C, teplo, sluníčko a sucho

Byl by to býval byl příjemný běh, kdybych si za mostem nenatáhla nějaký přitahovač v koleni a ještě o kus dál si neskřípla nerv v kostrči. Já si sice nechci stěžovat na etapu lidstva, ve které jsem se narodila, ale kdyby bylo tělo vyvinutější o absenci tohohle extrémně zbytečného a problémového pozůstatku ocasu, mnoho životů by bylo příjemnějších. Au. Jinak to bylo klasicky z vymrzlých kanceláří do vedra, ale naštěstí jsem se nenechala celodenní zimou zviklat a oblékla jsem si jen tílko a kraťasy, a tak mi bylo fajn. A potkala jsem obřího slepýše. 10,48 km, 1 hod 15 min, 7:12 min/km, 239 m+.

Zde ještě krátká glosa mých napjatých vztahů s novými hodinkami (já NEJSEM pořád vyčerpaná!!) a ukázka podpory od mých bližních, kterým pláču na rameni:

A ještě jedna poznámka: neměl si během covidu při hodnotách SpO2 (hladiny kyslíku v krvi) pod 90 % už člověk volat záchranku? Nějak se kolem té hodnoty motám až příliš často...

Na jednu stranu mě to uklidňuje, protože to je definitivní potvrzení toho, že si svoji nemohoucnost do kopců nevymýšlím a že se to tréninkem svalů nezlepší (protože VO2max - zpracování kyslíku - mám naopak velmi dobrou), na druhou stranu ale netuším, co s tím. Dočetla jsem se, že můžu trénovat dýchání (snažím se) a že mám zhubnout (snažím se), ale že to není nic extra účinného. Lidi, kteří s tím mají opravdu problém, podstupují operace.

Ach jo.