Hvězdárenská voda 2008: Orlice

Říjnová voda má své kouzlo. I když člověk jede jen Orlici (VVC) a jen na víkend: Ve vzduchu létají volavky a dravci, pod vodou se míhají ryby a hladina zrcadlí zezlátlé stromy... tedy aspoň do doby, než do ní někdo spadne. Byla studená. Ve všech případech.

Původně jsem měla jet s Lukášem, ale potom prohlásila sestřička, že by jela, takže jsem Lukáše odřekla, a když mi to sestřička odřekla, zajásala jsem, že pojedu na kajaku, ale protože MiXovi dala košem žena (jen na víkend ) a alteržena mu byla zatrhnuta, jela jsem nakonec s ním, aby mu háčka nedělal plyšák... takže posádky nakonec byly já-MiX, Ondra-Viktor, Lukáš-Honza, Jáňa-Freedom, Bára-Standa a máma-táta.

Vyráželi jsme v pátek. Vláček nás dovezl do Týniště nad Orlicí, odkud jsme popošli do Albrechtic, kde jsme záhy nalezli hospodu a v ní setrvali dlouho do noci. Kdybyste viděli ty porce kachny, které jsme dostávali... mhmm.

Stany jsme nakonec postavili o sto metrů dál u řeky a tvrdé jádro se ještě vrátilo na jedno - nebo dvě - do hospody.

Tábořiště první

V noci sprchlo, ale bylo teplo. Vzhledem k tomu, že jsem vyrazila optimisticky jen s celtou, jsem nakonec byla docela ráda, že MiX měl ve stanu místo (asi na plyšáka).

Lodě nám přivezli v deset.

Zabalit, nastěhovat do lodi pojízdný maxibar a hurá na řeku...

Orlice není obtížná řeka. Když nepádlujete, jsou na ní úseky, kde vás protivítr spolehlivě dopraví do výchozího bodu. Mají se na ní "střídat meandrovité úseky s peřejnatými a vyskytovat se zde písčité mělčiny vybízející ke koupání".

Podzimní voda

Tak meandry by tam byly. Peřejnaté úseky jsme asi nějak přehlédli, to se může stát. Písčité mělčiny tam taky byly, ale že by někoho vybízely k čemukoliv jsem si nevšimla - mohlo být kolem deseti stupňů, v plavkách jsem ujela tři sta metrů, než jsem to vzdala a oblékla se zpátky do bundy a vesty.

Takže tak.

Přesto jsme se nenudili.

Ondra s Viktorem se nemohli dohodnout, kdo pojede vzadu, a tak si sedli na špičky lodě proti sobě a jeli vzadu oba. Tak například překonali větev napříč řekou, když chtěli ostrůvek objet zleva, kde bylo nutné přetáhnout loď přes kládu. V pokročilejším stadiu plavby někde ale zadrhli a dle jejich vlastních slov se "ocitli ve vodě, ani nevěděli jak". Loď ale necvakli.

Jezdit oba na stejnou stranu je trapnýýýý.

.. :-D

To zvládnem, zvládnem, zvládnem!

Lukáš s Honzou si sice nechtěli vody užít tolik, ale když jsme na závěr dne čekali na tábořišti a oni se teprve po delší době vynořili z meandrovité zatáčky a kapala z nich voda, pochopili jsme, že se s ní stejně sblížili velmi intimně.

Často se soulodilo. MiX s sebou měl kromě houby taky vodku, rum a kaktus s vodkou, byli jsme tedy velmi žádanou lodí. Ostatní se nenechali zahanbit a já tak s klidným svědomím nechala svůj key rum na horší časy, které nastaly až dalšího dne.

Souloď

A tak se jelo.

Potkali jsme jeden rozvalený jez, který v kilometráži vůbec nebyl značený - na tak divoké vodě se to prostě všechno do kilometráže nevejde, že - a pěkně jsme na něm dodrbali lodě, protože vody nebylo nejvíce. Vzadu jel v tu chvíli MiX. Jinak jsme se střídali.

My... a vzadu rodiče :-)

Ten den jsme končili v Krňovicích. Na plážičce jsme rozdělali stany, nechali je hlídat dobrovolníky a odešli prozkoumat zdejší hospodu, kde jsme nějaký ten čas setrvali. Hlídači byli vystřídáni jinými a protože si dosyta vynahradili svoji dřívejší absenci, některé z nich jsme během noci budili na louce a naháněli zpátky, neb jsme si nebyli jistí, jestli jsou dostatečně živí a střízliví na to, aby odešli spát - do stanů - po svých.

U ohně jsme setrvali dlouho do noci. Neb nebylo dřevo, Ondra se pochlapil a dojel pro něj na lodi na druhý břeh. Zpátky nebyla loď pod nákladem ani vidět a my na břehu jsme nevěřili tomu, že to Ondra zvládne bez koupání. Zvládl.

Ráno bylo mrazivé, den ale teplý.

Ranní pára nad Orlicí

Ondra si chtěl vyzkoušet spát pod lodí... tak tam spal :-)

Sluníčko svítí, vstávejme!

Tábořiště

Vyráželi jsme pozdě, protože nás čekalo jen asi devět kilometrů. Času bylo dost, tak se hojně soulodilo. Svítíčko slunilo, vychutnávala jsem si ho tedy v plavkách plnými doušky, což byl ale jasný pokyn k tomu, aby se mě všichni pokusili zlít.

Bitka, zatím jen polévací

Nejagresivnější lodí byl Viktor s Ondrou. My ale nejsme žádné bábovky, tak jsme se nedali, a po vodní bitce, která nastala, nezůstalo oko (ruka, noha, oblečení volně v lodi ani ukulele) suché.

Voda byla studená.

Potkali jsme další z rozvalených jezů, i vytahali jsme si s MiXem bagáž a hezky si to sjeli. Neštrejchla jsem žádný kámen. MiX si to chtěl sjet na kormidle taky, i vytáhli jsme loď zpátky ještě jednou a jeli znovu. A dole na nás čekali gratulanti - Viktor s Ondrou. Zahákovali nás a jeden z nich přeskočil k nám do lodi. Abychom se necvakli, oba jsme na oplátku přeskočili k nim (neuvěřitelné, co plasty vydrží), a tak nás nakonec cvakli v jejich vlastní lodi.

Rozvalený jez

Hákování, bitva... naše loď nepotopena plave opodál :-)

Voda byla stále ještě studená.

Vylili jsme, zahřáli se (interně, suché oblečení je pro padavky) a jak jsme se stěhovali zpátky do lodí, nějak se stalo, že Ondra byl odexportován sám v naší lodi. I zabrali jsme ve třech jejich loď, já se usadila na barelech, a vypluli jsme. Loď byla výjimečně nestabilní, skoro až vratká.

Ale my ty vrbičky s těmi větvemi pod i nad vodou překonali úspěšně (i když asi nikdo netuší, jakým zázrakem se nám to povedlo). To Ondra se tam cvaknul... v naší lodi!

Vyskočila jsem z lodi, abych mu šla pomoct vylít, a protože jsem držela jednou rukou pádlo a proud byl v těch místech mimořádně silný a dno v nedohlednu, málem jsem se nevyhrabala z vody. MiX to procházel taky vodou, Viktor kopřivami na břehu.

Ondra nám cvaknul naši loď ]:->

Mimochodem, ještě stále byla voda studená.

Nakonec jsme obnovili staré osvědčené posádky na lodích, dopili, co se dopít dalo, abychom se zahřáli (ušetřená zůstala snad jen ona V-vodka), a již bez nehod dopluli do Svinar, kde jsme končili.

Zatímco jsem se já již převlékala do suchého, MiX ještě naposledy cvakl Viktora s Ondrou, aby se neřeklo.

V cíli

Myslím, že naše čtveřice si vodu užila jaksepatří.

Hurá!

Fotky nafotili máma, Viktor a Honza.