Kyrgyzstán: Plánování

"A co když se přes tu řeku nedostaneme?" koukali jsme u Honzy a Ivany na mapu východního Kyrgyzstánu.
"Vždycky můžeme umřít."
"Ok. Necháme to jako plán B."

Kyrgyzstán v celé své kráse (pro zvětšeninu klikni)

Nazvat tenhle díl dalšího cestopisu "plánování" bylo možná trochu nadnesené, protože žádné plánování vlastně neproběhlo. Takže co teda vím?

Zítra touhle dobou budu odlétat do Kyrgyzstánu.
Letadlo nám letí z Ruzyně 4. srpna 2011 v 11:45 a do Biškeku doletíme ve 2:15. Přestupovat budeme v Istanbulu, kde budeme mít tříhodinovou pauzu.
Zpátky letíme z Biškeku 1. září 2011 v 5:45 a na Ruzyni se vrátíme v 17:25. V Istanbulu budeme mít sedm hodin na přestup, tak se třeba i na chvíli podíváme ven.

Odlétáme ve čtyřech - s Jirkou, Ivanou a Honzou. Ebříci se narozdíl ode mě a Jirky ale vrací už 25. srpna.

Tenhle výlet je nejzajímavější tím, jak vznikl.

V září 2010 jsem z Honzy tahala rozumy, kam máme jet s Jirkou do Norska, a nějak jsme se dostali k tomu, že bychom tam s sebou měli mít člun a plavit se po fjordech a jezírkách. Což bylo kvůli nošení na zádech v podstatě neproveditelné. Honza ale zmínil, že si pořád chce pořídit trochu větší člun - pro dva lidi s bagáží - a proplout s tím nějaká nepřístupná místa.
"Jděte do toho, v tom vám fandím. Pak mi ten člun půjčíte, žejo, žejo?" ptala jsem se pak a nějak z toho vzniklo, že se čluny koupí dva a pojedeme společně do Laponska.
Ta představa mi přišla skvělá a Jirka se pro to hrozně nadchl.

Jenže.

Když se sešli Jirka, Ondra, Lukáš, Honza a Zuzka v poindické hospodě, nadhodila tam Zuzka, že by ráda jela do Kyrgyzstánu. V tu chvíli Jirka zapomněl na Laponsko a začal horovat pro Kyrgyzstán.
Mně se tam nechtělo, protože jsem byla natěšená na Laponsko. Nechtělo se mi tam dokonce tak vehementně, až jsem všechny přesvědčila, že tam nepojedu, a celá výprava se rozpadla - Ondra vzal práci na hvězdárně a Zuzka musela už během prázdnin odjet na Erasmus.
Jenže v tu chvíli jsem začala být nahlodaná.

S těžkým srdcem jsme po nějaké době Ebříkům řekli, že Laponsko asi ne, že vlastně chceme do kyrgyzských hor. K mému poměrně velkému překvapení se Honza otázal, jestli tam je jako nechceme, nebo o co vlastně jde.
Tak jsme došli k definitivní sestavě.

Na Kyrgyzstánu jsme se definitivně dohodli v březnu. Až do června jsme ale na otázky, kam v létě, odpovídali, že vlastně nevíme, protože pořád nic nebylo jisté. Pak jsem já měla státnice, pak Jirka zkoušky...

Pak sem začala být nervózní. Jirka pořád koukal na letenky a pořád říkal, že ještě počkáme, že byly i za 360 euro a že teď se nejlevněji dají sehnat za 500 eur a mně se čím dál tím víc zdálo, že dokud nebudeme mít ani letenky, není jisté, že se někam vypravíme.

Nakonec jsme je po velkých bojích koupili za 13 792 korun a já skutečně začala věřit, že odletíme.
Čekat na last minute letenky by se nám asi nevyplatilo, v současnosti (31. 7.) jsou na naše datum za 42 855 korun.

Další věcí jsou víza. Opravdu upřímně věříme, že se dají sehnat po příletu na letišti v Biškeku. Četli jsme to na více místech (mimo jiné na MZV, tak snad)... Jet pro ně do Vídně nebyl čas. Teoreticky by to mělo být na letišti Manas v Biškeku hotové na počkání za 60 USD, potřeba by měl být jen vyplněný formulář a průkazová fotka. Tak uvidíme.

Potom tu byl vařič a stan. S obojím se tak nějak počítalo, že to koupí Jirka...
(Já stan rodičům kupovala začátkem července, jenže u nich člověk nikdy neví, kdy ho budou potřebovat.)

Na výstavě stanů jsme byli čtyřikrát, plus se podívat na vystavené stany RockPointu plus Jirka ještě na vystavených stanech AlpiSportu.
Bohužel máme na stan dost požadavků, než aby bylo na výběr. Potřebujeme něco s odolnou podlážkou i tropikem, do tří kil, s předsíňkou, ve které se dá vařit na benzínu, tvar stanu musí být vhodný i na sníh, mělo by to mít samonosné tropiko... a taková věc se prostě nevyrábí.
Já rodičům koupila Hannah Trekker 2, který splňoval všechno, bohužel až na nepropustnost podlážky.
Druhý stan, který jsem měla vyhlédnutý (vpostatě jsem si mezi nimi házela imaginární korunou), byl Jurek Midi 2.5. Ten je zase skoro až předimenzovaný, a tudíž těžký.
Není to lehký, být drsným cestovatelem.

S vařičem to bylo ještě horší. V Kyrgyzstánu se nelze spolehnout na dostupnost plynových bomb (které letadlem nepřepravíme), takže je nutné mít benzíňák.
Dá se říct, že znám dva - MSR a Primus, oba jsme měli v Indii. Honzův Primus ale dělal potíže (= nehořel) v zimě v Alpách, takže jsem se ho dost bála, a Ondrův MSR vařič nám dělal potíže (= netěsnil benzín) v září v Norsku, takže z něj za tu cenu taky nejsem nijak odvázaná.
Na netu se dají dohledat i nějaké nounejm vařiče, jenže kdo má vědět, co budou provádět?
Nakonec jsme po dlouhém váhání objednali jeden takový - a když říkám noname, myslím opravdu noname, značku nemá. Objednávali jsme (na Aukru) v pátek odpoledne plni zvědavosti, zda do čtvrtečního odletu přijde, nebo ne. Přišel - ve středu. Ještěže nic nenecháváme na poslední chvíli!

Co cestovatel vždycky potřebuje, je jazyk a peníze.

V Kyrgyzstánu jsou úředními jazyky kyrgyzština a ruština a jinak se tam turista nedomluví.
Všichni čtyři mluvíme obstojně anglicky a nikdo z nás čtyř nemluví rusky. Od Lukáše jsem si po státnicích půjčila ruštinu pro samouky, slovník a ruskou konverzaci a snažila se něco málo naučit. Nedošla jsem dál než k "на каком автобусе мне ехать?", s čímž nevím, jak si budeme vyřizovat ta víza. Kromě toho mám stále ještě problémy s c, č, s, š, rybičkou a zvráceným eurem, ale to se poddá 8-)

Jako peníze si s sebou beru eura, přičemž si je až na místě (nejlépe na letišti) vyměním za somy. Kurz je cca 1 KGS = 0,37 CZK. Na víza si s sebou beru dolary. Jirka si bere platební kartu, s bankomaty by tam problém být neměl, ačkoliv jejich kurz není úplně nejlepší.

Co se lékařů a očkování týká, nic jsme letos nehrotili. Zubař jednou za pět let musí stačit a byla jsem u něj přece loni. Naočkovaní jsme byli z cesty do Indie. Antibiotiky a dalšími léky nás vybavila Jirkova máma - mít doktora v rodině není špatné. Dezinfekce vody by do téhle země byla úplně zbytečná.
No a nejdůležitější věc pro cestu jsem pořídila už v březnu. Nový deník má 100 listů, což se může zdát na čtyři týdny trochu předimenzované (v Ladaku jsem s tím akorát vystačila šest týdnů), ale když on byl TAK krásný! Aspoň se nebudu po večerech nudit.

Držte nám palce, ať se výlet vydaří!

Něco málo o Kyrgyzstánu je možné najít zde. Podrobné topografické mapy velké části světa lze nalézt zde.

Následující