Východní Turecko: Základní informace

Pár odstavců nesouvislého plkání o východním Turecku, než si vytřídím fotky.

Ano, nemáme žádnou společnou fotku.
To je tím, že jsme nedobyli žádný vrchol.

1. den: Praha → Budapešť
2. den: Budapešť → Istanbul → Trabzon
3. den: Trabzon → Sümela → Artvin
4. den: Artvin → Şeytan Kalesi
5. den: Şeytan Kalesi → Ani → Kars
6. den: Kars → kousek nad Olgunlarem
7. den: kousek nad Olgunlarem → jezero Atsiz Gölü
8. den: jezero Atsiz Gölü → Apinavak Yayla
9. den: Apinavak Yayla → Karmik Yayla
10. den: Karmik Yayla → Haçinavak Yayla
11. den: Haçinavak Yayla → Kale-i-Bala
12. den: Kale-i-Bala → Çamlıhemşin
13. den: Çamlıhemşin → Batumi
14. den: Batumi → Hopa
15. den: Hopa → Istanbul
16. den: Istanbul → Budapešť → Praha 

Jídlo do hor pro čtyři lidi na týden

Na Turecku je příjemné, že se tam používá latinka. Méně příjemná už je turečtina jako úřední a jediný používaný jazyk, ale narozdíl od asijských tónových jazyků se dá pár základních frází, se kterými se vystačí, poměrně lehce naučit. Je to jeden z mála jazyků, v němž umím napočítat do dvaceti devíti - a to stačí, protože ve větším počtu lidí nejezdím a dražší věci nekupuju, žejo.

Turecko je veliké a přejezdy jsou dlouhé. Turecké dálkové autobusy jsou sice hrozně luxusní, ale drahé a na delší vzdálenosti se cenově už skoro vyrovnají vnitrostátním letům. Seznam tureckých aerolinek je například na Wikipedii. My letěli s Pegasem a jedno z letadel mělo sice trochu očouzené křídlo a pilot trénoval na akrobatické závěrečky, ale letadlo se tvářilo docela bytelně.

Platí se tam lirami, Google aktuálně tvrdí, že je kurz 1 TRY = 9,47 CZK, my počítali s kurzem jedna k deseti. Ceny v sámoškách tam jsou trochu nižší u nás, hostely jsme nesehnali pod 20 TRY na osobu, většinou jsme byli ubytovaní na dvojlůžácích a vždycky s teplou sprchou na chodbě a s čistým povlečením. Jídlo v restauracích bývá kolem 10 TRY za porci, vaří moc dobře, vyžívají se v mletém mase, lilku a červených omáčkách. A samozřejmě v gyrosu, kterému tam neříkejte gyros, ale kebab, nebo se vám budou smát.

Na památky je tam nízké vstupné, alespoň podle toho malého vzorku, který mám. Skalní klášter v Sümele vyšel na 8 TRY, ruiny arménského města Ani na 5 TRY, zřícenina hradu Seytan Kalesi byla opuštěná a tudíž bez poplatku (a dalo se tam spát).

Obecně co se spaní ve stanu týká, spali jsme několikrát u yayl (tj. něco jako horské vesničky, ve kterých v létě bydlí honáci dobytka a v zimě jsou opuštěné) a nikdy s tím nikdo neměl problém - možná se vás jen nějací obyvatelé pokusí unést na čaj, nebo rovnou na nocleh.

A to proto, že jsou Turci hrozně přátelští a pohostinní. Pokud vás s nimi náhoda svede dohromady (např. v dálkovém autobuse) a pokud najdete libovolný společný jazyk (nebo někdo z vás bude mít překladač v mobilu), budou si chtít povídat. A pak se vás pokusí unést na čaj, nebo rovnou na nocleh.

Tyhle kamínky z pláže u gruzínských hranic bych chtěla všechny, prosím

Kačkar jsou nádherné hory, velice majestátní.

Chodili jsme tam podle mapy a průvodce od Kate Clow a Chrise Gardnera. A protože na té mapě není napsané, že je to mapa, vůbec nevadí, že tam jsou údaje občas krajně podivné (a to nemyslím kvůli subjektivnímu pocitu, že do tamtoho sedla se lezlo určitě mnohem výš, ale třeba kvůli rozdílným kótám na stejných vrstevnicích). Nicméně chodit se podle toho pohodlně dá, sedla jsme trefili všechna, která jsme chtěli. Průvodce k mapě doplňuje podrobnosti o určitých trasách.

Co nás v horách zaskočilo, ačkoliv nemělo, bylo množství sněhu - září má být jeden z nejsušších měsíců v roce. S nějakým jsme počítali, ale že jednu z prvních nocí napadne čerstvých dvacet čísel a pak už bude jen přibývat, jsme na konci září nečekali. Obzvlášť cestu po suťoviskách to dost ztížilo, protože mezi kameny zůstávaly zrádné a až dva metry hluboké díry, do kterých kdybychom se sněhem propadli, na nějakou zlomeninu by to určitě bylo.

S cestami se většinou počítat dá, pokud neleží sníh. Šikovně převádí přes sedla a často jsou v suťoviskách vyčištěné od kamenů, aby se člověk nemusel metamorfovat do kamzíka. Když je sníh, máte smůlu. O tom si ještě přečtete v dalších dílech...

Hory jsou báječně opuštěné. Nevím, jak je to v létě, ale my v nich potkávali jenom honáky u yayl - a to to tam už balili a začínali hnát stáda dolů do měst. Jo a jsou tam medvědi, ale nebojte se, když se večer střílí, tak medvědi v noci nepřijdou. Ozkoušeno.

Kvůli medvědům jsou taky včelíny vysoko ve skále. Zajímalo by mě, jestli je to ten pravý důvod, proč tam čtvrtlitrová sklenička vyhlášeného kačkarského medu stojí tisícovku. Nějak nevěřím, že je to kvůli těm jejich speciálním kytkám, které včely opylují. Nicméně na požádání vám dají v krámě medu líznout, chuť má skutečně dost odlišnou, hodně výraznou. No, ale za tisícovku bych si asi raději koupila bazének pistácií...

Koncem září je tam hrozně moc ocúnů, krásných a obrovských

(a přemrzlých)

Ještě pár cen za dopravu pro přibližnou představu:
Trabzon - Sümela - Trabzon: 20 TRY
Trabzon - Artvin: 30 TRY
Artvin - Ardahan: 30 TRY
Cildir - Kars: 20 TRY
Kars - Ani - Kars: 25 TRY
Kars - Yusufeli: 20 TRY
Yusufeli - Olgunlar: 5 TRY
Ardešen - Batumi: 15 TRY
Sarp - Batumi: 1 GEL
Sarp - Hopa: 4 TRY

A takhle se tvoří blog

Blog byl připravený převážně z mých, částečně ale i z Lukášových a Jirkových fotek. Texty jsou moje, a proto jsou zcela neobjektivní, samozřejme. To jen kdyby si chtěl někdo ze zúčastněných stěžovat ;)