Jak jsem se připravovala na P100 2013

Zpráva ze zadních pozic - jak se na závod připravoval někdo, kdo dokončil čtvrtý od konce a kdo už předem počítal s časem kolem padesáti hodin.

Předpověď: teplota mezi plus jedním a mínus pěti stupni, velice prudký (proti)vítr, možnost sněhových/deštivých přeháněk
Předpoklady: do konce noční trasy na osmdesátém kilometru běh z kopce, svižná chůze po rovině, pomalá-odpočívací chůze do kopců; později konstantní tempo 3 km/h
Poznámka: jsem extrémně zimomřivý člověk, většina lidí by oblečení jak na Sibiř nepotřebovala; a hodně trpím na bolesti hlavy z nevyspání, dehydrace, zimy a popruhu od čelovky

Před závodem:

Po BLK jsem měla asi dva týdny problém s kolenem a měsíc s kotníkem, který jsem si zaškrtila, a tak to hlavní, co jsem potřebovala vyřešit, bylo koleno. Zmínila jsem se o tom na Facebooku a Katka mi dala kontakt na Jardu, že on si svoje tejpuje a že by byl ochotný zkusit zatejpovat i mě, tak ať se mu ozvu. Zprávě s obsahem "potřebuju v konkrétní den zatejpovat, ideálně v Modřanech" se nejspíš nedalo odolat, a tak jsem na registraci P100 pobíhala polonahá v ponožkách po chodbě, abych mohla říct, jestli jako tejp dobrej.

V pátek se startovalo v devět večer. Měla jsem předtím volno, takže mohla proběhnout celá příprava: nakoupit si s sebou jídlo, ostříhat moc dlouhé vlasy, aby pod kuklou nepřekážely, ostříhat nehty na nohou i na rukou, vypít za den pět litrů do zásoby, k obědu rýži, k večeři těstoviny. Nezapomenout sundat náušnice, aby pod kuklou netlačily. Dohodnout si případný nouzový odvoz, což zahrnuje možný telefonát uprostřed noci. Přendat trochu vazelíny do menší nádoby, abych jí s sebou netahala zbytečně moc. Odlakovat nehty na nohou, které vypadají strašně, ale kdyby mi cestou zčernaly nějaké další, tak abych o tom věděla hned.

O týden dřív jsem se stěhovala, takže jsem nebyla schopná najít stahovadlo na kotník, a tak jsem odvážně vyrazila bez něj. To byla jediná věc, kterou jsem s sebou chtěla a neměla. Co se týká věcí, které jsem s sebou měla a nepoužila, štve mě akorát zbytečný přebytek sladkého a jídla, občerstvovačky v hospodách byly totiž hodně luxusní, snad jen čerstvé ovoce mi na trati chybělo.

Loni jsem P100 nedokončila kvůli hlavě, a tak bylo další mojí starostí, aby se to neopakovalo, a že by tentokrát bylo proč. Takže jsem na Facebook dala status, že chci od všech dostávat povzbudivé esemesky, a na trati jsem pak byla úplně mimo z každé jedné z těch šedesáti dvou, které mi na základě téhle výzvy přišly. Psychickou krizi jsem neměla ani jednou.

Ještě chvíli před startem jsem hodně váhala, jestli s sebou tahat goretexovou bundu, nebo jestli vzít máminu pertexovou, která je mi hodně velká, ale zase je lehčí. Nakonec jsem se rozhodla pro Stormku a na trati jsem si to rozhodnutí hodně pochvalovala. Jinak bylo s oblečením dost jasno, protože ho mám tak málo, že si nemůžu vybírat :) Na sebe dvoje elasťáky, a až mi bude z únavy nebo kvůli větru zima, tak nasadím climatexové kalhoty, a nahoru dvě trička a slabou běhací bundu a opět na zimu jsem měla v batohu péřovou a gore-texovou bundu.

Tyhle tři věci na dobu pozdější mi sebraly v novém batohu veškeré místo (a vážily 1,3 kg), takže dalších věcí už jsem neměla moc.

Věci s sebou:

z oblečení a věcí na sebe:
batoh Ultraspire Fastpack - objem cca 15 litrů a nepřeberné množství dosažitelných kapes na drobnosti
boty Crivit (Lidl) - obyčejné hadrové tenisky, které velmi dobře zvládly BLK
tenké elasťáky Kalenji (Decathlon) - spodní vrstva
tlusté elasťáky Crivit (Lidl) - vrchní vrstva
climatexové kalhoty Hannah - rezervní vrstva v případě velké zimy na větru a únavové zimy druhou + přp. začátek třetí noci
podprsenka Craft
triko s dlouhým rukávem Moira - spodní vrstva
triko s dlouhým rukávem Sensor - druhá vrstva
běhací bunda Crivit (Lidl) - třetí vrstva
gore-texová bunda Tilak Storm - vrchní vrstva kvůli větru
péřová bunda Kappa (Outlet Factory) - na druhou půlku závodu, kdy se už nebudu schopná zahřát chůzí
tenká bavlněná čelenka (Ladak) - pod kuklu, aby mi nelezly vlasy do očí
kukla Xtreme (? z akce Shell ?) - velice slabá, zabalí i krk a hlavu, dá se jednoduše stáhnout kolem krku
čepice Crivit (Lidl) - tenká čepička přes kuklu
bavlněný šátek (Turecko) - kolem krku, protože nastydávám od krku
tenké rukavice Kalenji (Decathlon) - na držení hůlek
flísové rukavice (?) - v případě sněžení a promočení tenkých
reflexní véčko (Lidl)
čelovka Fenix HP25
hůlky BlackDiamond Trail Antishock

v batohu:

v hlavní kapse:
(výše zmíněná péřová bunda a membránové kalhoty)
(níže zmíněné jídlo)
termofólie
náhradní baterky do čelovky
náhradní baterka do mobilu
vazelína
bezpolštářková náplast
obinadlo
návlek na koleno
Lipobase Repair 8 g
léky v krabičce od Energitu: Valetol 6 tablet, Ibalgin 3 tablety, Magnesium 6 tablet, No-Spa 3 tablety, jehla+nit na puchýře
toaleťák
pouzdro na čočky s roztokem
staré čočky
zrcátko
špunty do uší

v kapsičkách na popruzích:
foťák Canon S95
mobil
MP3
kapesník (3x)
jelení lůj (3x)
hodinky
tři sladké tyčinky na jídlo
mapník s mapami
buzola
nesmeky
peněženka (OP, Opencard, karta pojišťovny, 800,-)

jídlo:
sendviče 6 ks
Jesenka
mandle v medu
2x ledové kaštany
3x müssli tyčinka
2x Brownie Gold
1 gel
hroznové cukry
0,7 l Cola
0,7 l ionťák
0,7 l RedBull
guarana 10 tablet
žvýkačky

 
Typický strom odshora:
  - bílá šipka, po které se tentokrát jít nemělo
- odrazka
- turistická červená
- kontrolní K
- fix
 - naše šipka, po které se jít mělo

Hodnocení po závodě:

Batoh jsem na sobě měla poprvé a až do cíle jsem si ho pochvalovala - a až pak mi došlo, že když mě hrozně bolí ramena, tak by to s tím mohlo mít něco společného. Každopádně láhve se vyndavají i zandavají úplně krásně, batoh se na popruzích po nasazení vybalancovává, takže nevadí, když je osově špatně sbalený, rychlá přístupná kapsa bez rozepínání té hlavní je geniální a množství maličkých kapsiček na bederáku a ramenních popruzích pojme všechny kapesníky, jelení loje, tyčky i foťáky, které chce mít člověk po ruce. Co mě štvalo, byly lahve samotné, protože mi první noc zamrzly ventily, a když se mi jeden povedlo otevřít, tak nešel zavřít, takže jsem musela vylévat zbytek Coly, aby se mi nelila do batohu. Taky se povolují bederák i hrudní pás, s tím musím ještě něco vymyslet, ale ono při tomhle objemu to až tak nevadí.

Tenisky jsem měla stejné už na BLK a tehdy jsem po závodě asi vytěsnila, že po čtyřicátém kilometru začínají docela fest dřít. Pořád se mi nechce kupovat nic drahého, ale minimálně si budu muset pořídit nějaké o půl čísla větší. Zase je pravda, že ačkoliv mě po pochodu hrozně bolela chodidla, třeba nárty byly úplně v pohodě. (Teda do té doby, než jsem dva dny po pochodu šla 4 km v botách s tenkou podrážkou, teď kvůli nártu nedošlápnu.)

Oblečení jsem si myslela, že předimenzovávám, ale použila jsem všechno, a kdybych cokoliv z uvedeného neměla, zmrzla bych. Rozumím tomu, že ta péřovka se může zdát už moc, a je pravda, že do kopců jsem v ní trpěla, ale už druhou noc se do mě vždycky dává hrozná zima a bojím se, že nemít něco teplého, do čeho bych se zabalila, možná by mě to popohnalo k rychlejší chůzi, ale spíš bych závod prostě vzdala.

K těm třem jelením lojům bych jenom ráda uvedla, že to není moc. Jako. Každý máme nějakou slabost.

Baterky do čelovky mi vydržely zhruba patnáct hodin: druhý nejslabší široký kužel a při hledání značek dosvěcování druhým nejslabším úzkým kuželem. Vzala jsem si s sebou jenom jednu sadu náhradních baterek, a jak jsem šla třetí tmu sama, trochu jsem se bála, aby mi tam ta čelovka uprostřed lesa nezhasla. Řemení od čelovky mi pořád ještě pije krev.

Jídlo jsem strašně předimenzovala, byla to úplně zbytečná zátěž. Sendviče byly dobré, ačkoliv i ty zbyly (nejsem z méně zimních akcí zvyklá mít tolik polívek), ale všechny ty čokolády a tyčinky... rozhodně jsem moudřejší pro příště. Pořád ještě ale nevím, jak se postavit k těm dvěma třetinkám RedBullu, protože jsem vypila jednu a pak už mi z cukru bylo vysloveně šoufl, takže jsem si nemohla cvaknout, ani když jsem usínala. Šleha, co jsem jí půlku upila Vaškovi, na mě neměla vůbec žádný účinek. Naopak si s sebou příště musím vzít ionťák nebo Isostar i na pozdější chvíle, protože když jsem chtěla na Karlštejně chvíli spát, svaly bolely a brněly dost na to, aby nebylo jednoduché usnout.

Zatejpovaná jsem byla na tomhle pochodu úplně poprvé, takže jsem si nebyla jistá, co čekat. Rozhodně mě tejp nijak neomezoval v pohybu, resp. jsem o něm vůbec nevěděla, ale někde kolem 50. kilometru mě koleno rozbolelo tam co vždycky, takže jsem byla dost zklamaná a přestala jsem běhat a začala jsem se vyhýbat asfaltu - a koleno bez téhle zátěže po dalších dvaceti kilometrech bolet přestalo. Díky tejpu, samozřejmě, na BLK mě jako čert bolelo až do konce, i když jsem se sotva plazila a snažila se chodit pangejtama.

Co se chuti pokračovat týká, nenastala chvíle, kdy bych to chtěla zabalit, a to je oproti loňskému roku úžasná změna. Pravda, přišlo mi kolem devadesáti esemesek, nad nimiž jsem se půlku cesty prochechtala, a obzvlášť v šipkovém bludišti na konci, kdy nebyly potřeba hůlky a mohla jsem psát za chůze, jsem chvílemi zapomínala na to, že jsem pořád ještě na trati... Já jako v běžném životě mobil zas až tak nevyužiju, ale tohle bylo dobrý. Ale příště bez toho. Posuďte sami:

Esemeskově narcisticko humorné okénko:

SMS od manželky: Jestli jsi mu rikala celou dobu "Tajemny chodce z Beskyd", mohlo to zabit docela dost casu :-D

SMS ze špicberské SIMky: pridej! nespi, budes malatna! bacha na psy, az budes svacit! sup sup do cile! uz to skoro mas! my tu mame vetsi zimu a tmu, tak se nelituj :-)

SMS od M.i.Xe: Zdechni! ;-)

SMS z Číny uprostřed sobotněnedělní noci: Hezky jedes, vydrz! Pred dalsi velkou kontrolou v Jilovisti vas ceka udoli Nazaret, podle me nejhezci cast, co jsem loni sel.

SMS od Ebříka: zatim dobry, ale tech 25 kilometru ze 105 na 130 nejak flakas, ne? :-)

Terka 10 hodin před cílem: Uz tam ses?

Bětka na začátku třetího večera: To je jen tma, jeste ne noc.

Martin den po závodě: Trham ze zdi plakat Madonny a lepim si tam tebe. Jsi neuveritelne dobra!!! Mel jsem se te drzet.

Přednášející na semináři o tři dny později: Nebolí vás nohy?

FB: ...uz par minut sa smejem na novom vtipe "pribehne vycerpany bezec na kontrolu a stretne vysmiateho turistu".