hospodynka: Původně jsem chtěla napsat, jak se strašně stydím, že jsem slíbila fandit a místo toho se válela u vody, ale ne, nestydím, v tom počasí bylo válení u vody zcela rozumným počinem. Vůbec nechápu, jak jsi to v takovém hicu mohla dát *obdivník*
evi: Mně to pořád vychází, že jsi skončila v první půli startujících celkově i startujících žen, tak nevím, co řešíš - já bych v tom hicu brala jako úspěch, že se vůbec přiměju vylézt z chládku a páchat nějaký pohyb Já myslím, že jsi na sebe moc přísná - ten jeden z minulých článků, kdy jsi šla od začátku na pohodu a sedlo ti to a krásně sis to užila, ten byl tak optimistický - a tady se nutíš do něčeho, co možná vlastně ani nechceš. Působí to na mě, jako bys to dělala už jenom tak nějak setrvačností, odtrpíš si to, poctivě oceníš všechny klady, ale radost v tom není. Ona by to vážně nebyla prohra, kdybys to prostě taky někdy zabalila, řekla si, je moc vedro a k čemu by bude, když tady zkolabuju... Já jako nezávodník tohle neznám, ale mám dojem, že pro tebe je neumístit se dobře v závodě hodně těžké, ale ještě těžší nebo spíš prakticky neřešitelná je pro tebe představa něco vzdát. Což je normálně spíš obdivuhodné, já se zas asi všeho vzdávám až moc rychle. No, jak se říká - všeho s mírou. A taky není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Asi to zas nejsou takový kecy, jak by si člověk myslel. Teda ale zaujal mě ten tvůj bezlepkový experiment - to jsem taky tuhle někde četla, že by to člověk měl zkusit, že to mnohým lidem vyhovuje, i když alergičtí nejsou. Jak dlouho už to zkoušíš? A cítíš nějaké změny? Takže já gratuluju, žes závod přežila, a jdu si přečíst něco o pohodovém Rumunsku
jana*: Eliško , stejné pocity jsem měla po dokončení minulý rok. Zmírnilo to snad jen to, že jsme s mužem vyhráli kategorii. Letos jsme to na Rusavě zabalili - kvůli mě. Ale byla jsem na tom blbě, hlavně mentálně už od začátku. Nevím, proč jsem vlastně ani vybíhala - na rozdíl od Tebe mam problémy v takových vedrech i dýchat. Obecně vedra nemám rada... No nic, naštěstí mi nikdo nevynadal - naopak, a mě to vůbec nevadilo to zabalit. Vlastně jsem měla pocit vítězství.. Jinak obdivuji, jak se dokážeš kousnout
jarmik: "Budoucí tchán"
Fascinující, co se všechno schumelí, když člověk běží závod jako mladá dáma
e.b.r.: A řek ti už někdo, že pokud doopravdy nemáš celiakii, tak nejíst lepek je totální nesmysl? Je to prostě jeden ze stovek proteinů, který máš v potravě a ta současná bezlepková mánie je přibližně 50:50 alternativní ptákovina a marketing. Jasně, Helča si nad tim mne ruce ale to je asi tak všechno, k čemu je to dobrý. To, že "někdo zjistil, že mu to vyhovuje" má vypovídací hodnotu kruhu v obilí - pokud něco takhle na sobě zkusíš, tak výsledek je předevšim dán tim, jak chceš, aby to dopadlo. A žádná věrohodná studie o tom, že nejezení lepku je dobrý pro obecnou populaci, afaik neexistuje.
Tohle prostě vypadá, že ses udolala přdevšim špatnou stravou, kterou sis úplně náhodně předepsala.
hospodynka: Bezlepková strava je samozřejmě momentální módní záležitost pro zdravé lidi zcela zbytečná, ale u sportovců bych ji až tak nezatracovala - vidím tam ten efekt, že místo knedlí a rohlíků zbude v žaludku prostor pro něco energeticky vydatnějšího.
eithne: Hospodyňka: Hmm... divím se ti? Ééé... nedivím. Tvoje volba velice racionální a mě těší už jen ten fakt, že jsi o něčem takovém vůbec přemýšlela, díky
Evi: Asi jsem to špatně popsala, že to vyznělo takhle. Já ještě v průběhu závodu byla relativně ok, spíš se mi jen nechtělo, a tak jsem to došla jakože na pohodu. Teprve v cíli na mě všechno padlo - totální únava a vyčerpání, pesimismus, demotivace a černé myšlenky ohledně všeho. Být mi takhle na trati, tak bych to určitě zabalila, ohledně nedokončování jsem se stala letos velice benevolentní a už si vůbec nemyslím, že by bylo špatně něco vzdát, když nemám pocit, že pro mě nebude mít žádný přínos, když dojdu až do cíle. No. Tak asi tak. Dík
Jana: Paráda, gratuluju k loňsku i k letošnímu rozhodnutí. Já měla problémy s dýcháním ve vedru letos na BVVŠ i na MF100, tady naštěstí ne, ale tuším, co jsi prožívala. Takže gratulace aspoň k Rusavě
Jarmik: Jo, mě tyhle příhody pořád ještě stejnou měrou fascinují i baví
Zub: Jé, odkaz, díky za něj, večer si počtu!
Ebřík: Zrovna od tebe bych čekala větší pochopení pro kolaps z vedra, když jsem se pokusila uběhnout 66 km ve 37 °C a na slunci Moje strava je tisíckrát hodnotnější než na jakémkoliv výletu v horách a dva dosavadní týdny experimentu mě určitě neudolaly. Naopak mě to přimělo přemýšlet nad tím, co budu vařit a jíst, a jím teď líp, jenom jsem vyloučila některé obiloviny (a nahradila je jinými, které jsem do té doby úplně opomíjela). Nechci tak strávit zbytek života, je to experiment - chystám se taky ještě na vegetariánství a veganství a raw veganství a low carb diet a spoustu dalších hovadin, všechno na nějaký ohraničený časový úsek (měsíc?), který mě neudolá (opět - v Indii jsem byla měsíc a půl na instantních polívkách k večeři a mouce s cukrem a vodou k snídani), čistě protože jsem zvědavá, jestli to bude mít nějaký efekt. Taky se chci naučit chodit po rukou a dělat správně kliky a všechno to hodlám rozvrhnout do dalších deseti let a nepřijde mi na tom nic špatnýho
sargo: Tam je docela zábavný ten lehce absurdní prvek "je to v tom vedru málo drsné, přidám si nějaké přehnané jídelní omezení a budu se ho držet skálopevně po poslední nudličku" Příště si přidej bobříka mlčení a skoku do dálky
Ale pokus obecně dobrý, řekla bych, že nikomu neuškodilo ubrat pšenice (i když je docela vtipné, že ji pak se zvoláním "lepek!" vesele nahrazují ještě lepkovitějšími věcmi) a zvyknout si na větší pestrostí namletých zrníček... pokus ještě pokračuje, nebo už skončil?
Je škoda, že to dobře nevyšlo, mám pocit, že takovéhle věci se na akci občas prostě stávají bez konkrétního důvodu a asi bych z toho ani nic moc nevyvozovala - zkrátka to nesedne. Jen holt na těchhle dlouhých pochodech je poněkud tristní, že to "nesedne" netrvá dvě hodiny, ale dva dny a ještě se z toho člověk týden léčí
Ovšem zamlouvá se mi tvůj formulář pro budoucího partnera, mám pocit, drahá, že mi tě jen tak někdo neodloudí
eithne: Pokus skončil předevčírem - bude článek - ale jsem tak dobře zásobená, že zatím nemám potřebu najíždět na pšenici. Ono mi to minimálně hodně pomohlo upravit jídelníček ohledně umlsávání sladkých dobrot (kterých se nám v práci válí po kancelářích a chodbách hromady a jen těžko se odolává), které jsem tím úplně zařízla a maximálně si dám čas od času Míšu. Toho se budu muset nějak držet, předtím jsem opravdu dláskala pitomosti hlava nehlava, jenže na to zase budu potřebovat nějaké pevné pravidlo, bez těch se mi špatně funguje. Nějak to vymyslím...
Závod nesedl, to je jasné, to vedro bylo obludné. Je to vtipné, ale já si z toho víkendu nepamatuju už vůbec nic, jen pár obrazů - mozek to celé velice důkladně smazal. Páni. To asi muselo být velké trauma?
Formulář ještě není dopracovaný. Musím ještě přitvrdit... žejo, JÁ za to stojím!
martin d: Hezky napsaná reportáž, zvlášť ty úvahy na závěr. Přidám k nim vlastní náhled, který samozřejmě nevnucuji. Něco podobného (zklamání z vlastní neschopnosti, opakované krize, demotivace) jsem zažil na P100 a zabalil. Trvalo mi, než jsem si vyřešil, jak se k tomu stavět - a závěr je, že je třeba to mít rozmyšleno dopředu. Buď jít do závodu s tím, že se prostě dokončí (vyjma zdravotních problémů s hrozícími následky) nebo ne (a vzdá se, když mě třeba nebaví nebo nejde). Zvolit druhý přístup není ostuda, ale před závodem, ne během. Proto je z mého pohledu super, že jsi to došla - a ještě sis užila hvězdičky!
eithne: Vidíš, a mně přišlo, že jsi to měl vyřešené už ve chvíli, když jsi mi na P100 volal, že jsi zabalil. Ale jo, letos na to začínám nahlížet podobně - trvá to, ale pomalu se to ve mně láme, že není tak děsně nutné všechno dokončit. Ono... proč? (Teda nepočítám důvod, aby mě pravověrní stovkaři neubili svými názory na dokončování.) Asi to do budoucna už budu mít tak, že 'mám právo' nedokončit i bez vážného důvodu. Samozřejmě touha spatřit cíl ve mně zůstane pořád, to vím. Ale ta alternativa je asi dobrá.
Díky za názor!