Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Zapomenuté hory (101 km)
Komentáře k článku: Zapomenuté hory (101 km)
iva: Teda, normálně mě tvoje putovací články hodně nabíjí, ale z tohohle jsem byla za chvíli unavená. Úplně fyzicky jsem cítila, jak mě ubíjí frustrace 
Fotky dost pomáhaly, ale jinak... věříš, že jsem skoro chvilkama brečela vzteky? 
A říkala jsem si: "Co je? Vždyť Eithné se nikdy nevrací?!"
A jak mi tak myšlenky při čtení jdou nezávisle na sobě dvěma cestami, tady jsem přemýšlela, jak tě tahle nepovedená stovka přivedla k dalším lidem a k odklonu od "zdrhám každému" k "někdy se ráda připojím"
Ale příště bych prosila nějaký radostnější zážitek, jo? 
eithne: To je ale moje chyba - nechtěla jsem to mít sáhodlouhé, a tak se mi některé věci prostě nevešly. Třeba až do svítání jsem šla úžasně pozitivně naladěná a nabitá energií, protože si to všechno nějak dobře sedlo, něco se povedlo v práci, foukal silný vítr, který miluju, a tak.
Pravda, od chybějící kontroly už to byla skutečně spíš ta frustrace
O cizích lidech si furt nevím, co myslet. Holky byly prima, ale když vyrazily spolu už od startu, kamarádky, nejsem tam navíc? Nevadí jim, že v takových podmínkách nejsem jen usmívací a kývací panáček, jak se jinak snažím před cizími lidmi být, aby se cítili dobře? Unesu já další silné lidské příběhy, když sem vyrážím proto, abych se věnovala sobě?
Nakonec dobrý, ale tohle dopředu nikdy nevím, a ono je hrozně těžký někoho po mnoha hodinách na trase opustit. Teda já s tím problém nemám, ale mě většinou lidi nechtějí nechávat za sebou.
Takže to byl zajímavej zážitek.
(Ono jsem tam stejně nenapsala to nejnegativnější, protože mi to tam nepasovalo, ale byl to ten hlavní důvod, proč jsem byla nalomená to vzdát: já měla děsnýho vlka 
A upřímně doufám, že tohle už příště zvládnu ohlídat, takže ano, příště radostněji! )
iva: "Na koně!"
"Ale náčelníku, já mám vlka."
"Tak ty na vlka, ostatní na koně!"
Co se týče holek, dost mi přišlo, že jsou rády, že narazily na někoho dalšího, taky bloudícího, z kterýho nemusí být v depresi, že je lehkým svižným klusem předběhne a zmizí sice správným směrem, ale hned ho spolkne mlha, takže ony nebudou ani tušit, který směr je vlastně ten správný
Kdybys byla navíc, poznala bys to. Neříkej mi, že na těch vašich milionech kilometrů se neodkopou podstaty a opravdový povahy jedinců.
A jak zrovna ty můžeš mít takovýhle myšlenky? Ty?!
Kdysi dávno jsem se infiltrovala do jedný hrozně bezva party. V podstatě mě vcucli a bylo to úžasných několik let. Každý čtvrtek mi Jirka volal, kam se jede a v kolik se sejdeme na jakým nádraží a já se každý čtvrtek nervovala, jestli zavolá, čiže jestli s nima můžu jet, protože bych si sama nedovolila mu volat, abych se nevnucovala. Po třech letech na mě Jirka vyjel, jestli bych laskavě taky nemohla dop*dele jednou zvednout telefon a sama se aktivně zajímat, aby neměl pocit, že se mi vnucuje
Takhle strašně na tom ty snad nejsi
sargo: Fotky paráda 
Jinak, jak už psala Iva, popis poněkud frustrující. On i ten čas odpovídal - jak za mlada! Potřebuju nutně do hor (jídlo sebou).
eithne: Děkuji, fotky se mi mimořádně pozdávají, chodím si je prohlížet furt dokola
A čas vůbec nebyl jak za mlada! Ze tří posledních stovek jsem dvě měla časově stejně dlouhé / delší. Za mlada jsem to mívala hodně přes třicet hodin, takže dvacet sedm je krása
(Já teď aktuálně asi nepotřebuju do hor, jako spíš to jídlo. Chtěla bych být tím člověkem, co k obědu sní jednu mrkev a má akorát... ach jo. Třeba v příštím životě )
helca: Porid si chripku, pak ti k obedu bude stacit i pul mrkve a na druhou pulku budes sbirat sily zbytek dne.
Jako pekny. Prekvapilo me, jak moc nevim, kde ty hory jsou. Myslela jsem, ze nekde u Novohradskejch. No, jasne si pamatuju, ze do poznavacky na zemak na zakladce jsem to umela i s nejvyssima horama.
Ja ti nevim. Noc, zima, hlad, to zni tak strasne nelakave! A to si to tu po veceri v posteli a jenom cekam, az konecne vsichni usnou, abych mohla taky.
Krajina a hlavne pesiny nadherny.
Nohama?
helca: Jsi v kontaktu s tema holkama? Nebo to bylo jednorazovy setkani a treba se jeste nekdy potkate? Ja jsem si treba nevzala kontakt na pani, vedle ktery jsem lezela, a je mi to lito. Jezdej na dovolenou vedle nasi chalupy, za tech par dni jsem se dozvedela spoustu veci a ted uz ji asi nepotkam. Ale zase ty jednorazovy setkani maj taky svoje kouzlo.
eithne: No dobře, tak já se teda podívám, co je vlastně v Rychlebkách nejvyššího. Ale překvapilo mě docela dost, že se tam pohybujeme i výš než 1000 m. n. m., a to už jsem v nich dříve byla.
Díky, pohraniční pěšiny jsou vždycky nádherný
S holkama jsem zůstala v kontaktu přes FB, ale dělám to málokdy. I když jsem si dříve brala na lidi ze stovek kontakt, stejně jsem se s ními znovu nesešla. Mám to u stovek posazené jinak, že anonymní tváře a anonymní mikropříběhy jsou zasazené do noci nebo denní mlhy a patří k těm horám, kde jsem je potkala, a tam taky zůstávají, přímo v té vzpomínce. Myslím, že je to dané tím, že na stovkách odpočívám od všeho náročného, kam pro mě mezilidský kontakt rozhodně patří, a nechci si to ztěžovat. Ještě by to dopadlo tak, že se se mnou někdo bude chtít domluvit, že se na nějakém pochodu uvidíme a že půjdeme spolu, a já bych pak neměla jak prchnout do své oblíbené noční samoty
helca: Jsem si rikala, ze to jsou urcite ty jedny z hor, ktery maj Smrk. A jo! Zbytek ma Spicak nebo Plesny, Plechavec nebo tak.
Tak ted jeste tu mapu jdu najit.
eithne: Všechny hory mají nějaký Smrk. Smrk je populární. Není divný, že je fakt málo hor, které se jmenují třeba Borovice nebo aspoň Kleč?
helca: Ja nevim, ze furt vsichni videj jehlicnany jako nadrazeny. Ja bych treba rada videla Jasan nebo Brizu. Aspon ten Javor je.
A teda tyhle hory jsou proste vocas Jeseniku. Nebo Snezniku. Fakt to muselo mit svuj nazev?
evi: Teda ty fotky z hor jsou vážně nádherné, ale jinak na mě popis akce působí opravdu hrozně demotivačně. Když si vzpomenu na ten kousek, co jsem loni šla z Pražské stovky, to teda bylo jiný kafe. Jste dobré, že jste to dotáhly do konce.
eithne: Nojo, taky jsme měla tendence to srovnávat s jinými stovkami od svých oblíbených organizátorů, ale není to fér - pořád je tohle teprve třetí ročník, a stovku pořádali vůbec poprvé. Teď už jsem trochu shovívavější, než jsem byla bezprostředně po akci, ale taky vím, že se mi tam příští rok nebude chtít.