Kdo nepotřebuje berle co rok, jako by nežil

Dobrý den, jsem tu správně na Setkání Anonymních Fňukalů? Vůbec si nerozumím se svým kolenem.

Krav maga mi přišla nebezpečná, tak jsem se rozhodla znovu začít s volejbalem.
Takže mám teď berle a neschopenku do konce měsíce.

Totiž - posílání do karantény už nefrčí, a kdy mám jako asi psát diplomku? Takže to podle tohohle kolena vidim na čtyři končetiny krát tři týdny neschopenky, to máme tři měsíce volna, to bych mohla stihnout, ne. A když si Ježíškovi napíšu o invalidní  vozík, tak to všechno krásně vyjde.

Hrozně byste se smáli, kdybyste věděli, jak jsem na sebe byla v úterý pyšná, že jsem se odhodlala napsat úplně cizím lidem, kteří sháněli hráče na šestkový volejbal, že bych ráda přišla a po letech to zase zkusila a kdyžtak s nimi dál chodila pravidelně. Cizí lidi jsou pro mě strašidelní, cizí kolektivy jsou ultrastrašidelné a volejbal jsem hrála naposledy v r. 2015, takže byla velká pravděpodobnost, že mi to nepůjde. A přesto jsem se k tomu odhodlala.

Když se v té tělocvičně shromáždili, bylo to osm kluků, většina vyšších než já... a já. Ale stejně jsem neutekla a pak přišla ještě jedna holka, takže jsem z toho neměla takové trauma.

A jasně, sice jsem za ta léta ztratila některé schopnosti, které bych si zakrátko znovu připomněla: intuitivní povědomí, kde končí hřiště, odhad, jak silné rány jsem ještě schopná přijmout prsty, lépe mířená podání, lépe vypočítané smeče a bloky. Nicméně to nebyla ani zdaleka taková bída, jakou jsem čekala, (kluci mě pak chválili, že byli překvapení, jak mi to šlo, ačkoliv jsem psala, že už jsem si pár let neplácla do míče,) a hrozně moc mě to bavilo. Uspokojení z dobré týmové spolupráce. Skvělá a pozitivní atmosféra. Hraní na dobrý pocit a přesto slušná úroveň hry.

Odehrála jsem set a půl. Pak jsem chtěla zablokovat smeč a vyskočila trochu do strany, zpátky dopadla na loni operovanou nohu, a to ne kolmo k zemi, v koleni to luplo, jako by něco odněkud vyskočilo, a pak znovu, jako by se to vrátilo zpátky, a já pak zůstala ležet na zemi s mžitkama před očima. Měla jsem s sebou zachlazovací sprej, ("ten se na nabrnknuté prsty bude hodit",) a tak mě kluci odnesli ke stěně, kde jsem seděla a chladila zbylou hodinu a půl. Pak už jsem byla schopná i sejít dvě patra z tělocvičny ven, a pak (mě kluci odvezli ještě s sebou na pivo a pak) mě jeden z kluků hodil autem domů.

Myslela jsem si, že by to do rána třeba mohlo přejít.

Probudila jsem se ve tři ráno bolestí a už jsem neusnula, protože neexistovala poloha ani v leže, ani v sedě, v níž by to nebolelo. Bohužel mi nedošlo, že úrazová ambulance funguje 24/7, a tak jsem se tam vydala až ráno. Od dob, co jsem jela Uberem naposledy, se ceny zdvojnásobily, a tak mě nakonec tam odvezl kolega a z nemocnice k praktickému lékaři a pak domů kolegyně. Mám skvělé kolegy.

Bojovka alá gamebook (Máš problém s kolenem. Půjdeš do ortopedické ambulace (přejdi do A1), nebo do chirurgické ambulace (přejdi do CH2)?) byla zhruba taková, jakou jsem čekala, ale já se připravila! I tak tam bylo toho běhání o berlích víc, než bylo příjemné - nejprve úrazová ambulance, pak rentgen, pak znovu úrazová ambulance, pak ortopedická ambulance a nakonec ještě cesta za praktickým lékařem.

Na úrazovce mi z kolene vytáhli tři ampule krve, eh heh. První byla zajímavá, ale u druhé už to začalo bolet, jak tam vznikal podtlak, a třetí byla hrozná. Jenže jsem pak tu nohu mohla trochu zatížit, to bylo tak krásný! Jakože jsem nesměla, ale šlo to. (U praktika jsem dostala vynadáno, proč chodím jen o jedné berli. Protože jsem potřebovala volnou ruku na všechny ty papíry, se kterými jsem v nemocnici běhala od čerta k ďáblu, proto!)

Neschopenku jsem dostala na dobu neurčitou, ("ale dřív než na konci měsíce bych uschopnění neviděl,") na kontrolu jdu v pondělí a nějaké podrobnější určení toho, co jsem si zničila tentokrát, bude možné provést až poté, co mi splaskne otok.

Prosimvás, vymyslete mi nějakej bezpečnej sport jako kompenzaci k běhu. Šachy neberu.

Volnočasý chat s kolegy. Reakce byly podivuhodně shodné... a do vedlejšího chatu měl úplně stejnou i vedoucí, když jsem mu to psala :-D