Původní certifikát od ZdrSemu, se kterým jezdím jako zdravotnice na tábor, mám z roku 2018, a ačkoliv jsem byla v 2019 na opakovacím kurzu, znalosti se zapomínají, a tak jsem se vydala znovu na plnou verzi kurzu, ale tentokrát k Českému červenému kříži.
Otevřená zlomenina. To byla taky jedna ze znalostí, kterou jsem si odnesla - krev je z medu a barviva, kůže ze syrového odpalovaného těsta, maso z vaty namočené v barvivu a kost byl zub.
Musí to ze mě ven - byla jsem zklamaná. Myslím, že bych všechny chyby dokázala shrnout do slova rigidnost - bylo to spíš školní učení než co jiného. Celé se to zakládalo na frontální výuce a spoustě slov bez doprovodných obrázků a videí, které jsou u první pomoci klíčové, protože lépe dokreslí fakta, a většina informací stála sama o sobě, bez souvislostí.
Nebudu znovu shrnovat všechno, co jsem se dozvěděla, protože článek o ZdrSemu je v tomhle ohledu skvělý a ty informace jsou podobné.
Krátce zmíním jen to, co tu bylo navíc - mám tu části o legislativě, dětských nemocech, táborové lékárně, první pomoci a záchraně tonoucího. Rozhodně se nesnažím shrnout náplň kurzu a popsat všechno, co do první pomoci patří.
Tak především zámeček. To je ten přehyb obvazu, který je ve videu hned na začátku a díky kterému se vám to nebude posouvat a během deseti minut to nebudete muset motat znovu.
Zaprvé legislativa. Na tu jsem se těšila nejvíc, protože v ní plavu a do pročítání zákonů se mi nechtělo. Nějaké základy jsem měla už z letošního kurzu hlavních vedoucích, kde jsem byla v dubnu, ale zopakovat si to neškodilo.
Zdravotníků se týkají především zákony 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a to především paragrafy 8 až 12, a vyhláška 106/2001 Sb. Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti.
- tábor je pobyt 30 a více dětí do 15 let na dobu delší než 5 dnů
- hygieně se měsíc předem oznamuje termín a místo, počet dětí, způsob zabezpečení pitnou vodou a způsob zajištění stravování
- bezinfekčnost a zdravotní deník se skartuje 6 měsíců po skončení tábora, zdravotní posudek (platný 2 roky) se vrací po skončení akce rodičům; s sebou stačí i kopie průkazu pojišťovny dětí
- zdravotník se podílí na sestavování jídelníčku a vybavení lékárny, ta musí splňovat zákonnou normu
- jedno umyvadlo musí být na 5 dětí, jeden záchod na 15 dětí a jedna sprcha na 30 dětí, jedno lůžko izolace taky na 30 dětí, koupání/sprchování v teplé vodě min. 1 týdně
- do 50 účastníků se děti mohou podílet na celé přípravě stravy, nad 50 dětí na přípravě stravy jen před jejím tepelným zpracováním
- do 10 let děti musí spát min. 9 hodin, od 11 let min. 8 hodin
Od rodičů zdravotník vybírá kopii kartičky pojišťovny, bezinfekčnost (max. 2 dny starou, archivace 6 měsíců), posudek lékaře (platnost 2 roky, vrací se rodičům), léky + popis dávkování a použití a dotazník s výškou, váhou, alergiemi, léky, brýlemi a plaveckými schopnostmi.
Rodičům po táboře vrací kartu pojištěnce, posudek lékaře a odevzdává zprávu o zdravotním stavu dítěte (s panáčkem se zakreslenými klíšťaty).
A protože jsem na Youtube nenašla chobotničku, mrkněte se aspoň, jak si zalepit špičku prstu. Obecně když si lepicí část náplasti nastříháte na střapce, tak jste schopni použitelně zalepit třeba bradu (ty cancoury nekřižte jako na videu, ale prostě je paprskovitě rozbíhejte) nebo blánu mezi palcem a ukazováčkem.
Potom dětské nemoci.
Obecně bych shrnula, kdy se volá ZZS nebo se jede k praktikovi:
- nesnesitelná bolest
- vysoká horečka (>39 °C)
- porucha vědomí - zmatenost, orientovanost (kdo je, kde je, čas), halucinace
- extrémní zvracení, extrémní průjem
- dušnost
- křeče
- problém delší než 3 dny bez zlepšení
- rychlé zhoršení stavu
Fyziologická teplota je 36,5-37 °C, minimum je ve 4-5 h ráno, maximum v 16-18 h večer.
37,0 - 37,9 °C = zvýšená teplota - bez podávání léků, klid, v teple, nepřehřát, pitný režim; přirozená reakce těla
38,0 - 38,9 °C = horečka - léky, klid, v teple, nepřehřát, pitný režim
nad 39,0 = vysoká horečka - léky + do nemocnice
Dotazy na dítě:
- Měl jsi úraz?
- Má teplotu?
- Co dělal, co jedl, co pil?
- V případě břicha - chodí na záchod, menstruace?
- Jak dlouho to trvá? Kdy (při čem) to bolí? Další příznaky?
- "psychobanality" - plyšák, stýskání...
Trávicí problémy
- bez léků, dieta: ani teplé, ani studené, nedráždivé, černý čaj, zázvorový čaj, suchary, rýže, vařená mrkev, nemastné, neslané...
- závažné stavy bolestí břicha: zánět (např. slepáku - teplota, průjem, zvracení... není potřeba to diagnostikovat, ale pohlídat stav), úraz břicha (vnitřní krvácení), extrémní zvracení / průjem (= nemůže odejít ze záchoda, hrozí dehydratace)
Rýma alergická (vodnatá, kýchání, červené oči) po Zyrtecu mizí hned vs. infekční (ucpaný nos, bolest hlavy, dutiny, bez horečky), kterou je lepší než léky léčit kapesníkem, čajem, klidem, Vincentkou/slanou vodou na kloktání. Když je s horečkou a zelenými hleny, už je to zánět dutin.
Bolest v krku
- škrábe v krku, bez teplot nebo s mírně zvýšenou - čaj, klid, kloktat slanou vodou
- velká bolest, horečka, přp. kašel + rýma - postup jako u horečky, tj. srazit + k doktorovi, bude to na antibiotika a odeslání domů
(- jo a pro mě novinka, že při angíně jsou to bílé na zvětšených mandlích váčky s hnisem)
Meningitidu doprovází vysoká horečka, takže ji nepotřebuju umět poznat, protože k doktorovi dítě beztak povezu.
Akutní laryngitida = zánět hrtanu
Nejčastější kolem 3. roku života, ale může přijít i později. Zpočátku vypadá jako kašel s rýmou, nic moc teplota, ale kolem půlnoci se dítěti začne špatně dýchat a přidá se štěkavý kašel, přp. může jít nahoru i teplota. Pomáhá dýchání studeného vzduchu (na táboře aspoň provizorně přes mokrý kapesník) + 155 (protože dušnost se nevozí vlastním autem, je tam velké riziko).
Štěkavý kašel při laryngitidě. Tohle je naopak něco, co zdravotník musí umět poznat.
Táborová lékárna
Léky se až tak neřešily, ale mezi řečí padlo, že s nezaschlým Fenistilem dítě nesmí na sluníčko, protože by se spálilo. Mám pocit, že jsem to kdysi věděla, ale protože Fenistil prakticky nepoužívám, vykouřilo se mi to z hlavy.
Do lékárničky na základě kurzu budu chtít přidat Betadine v masti, který je skvělý v případě, že nemáme mastný tyl a potřebuju přikrýt např. spáleninu, aby se obvaz nepřichytil do rány, nebo na potření + zalepení nevyndatelné třísky, která díky němu do dalšího dne sama vyhnije na povrch; a právě to mastné sterilní krytí. Zajímavá položka je ještě Akutol - to pro případy, že odřené dítě musí do vody - na kurzu se zmiňovaly vodácké tábory, ale náš stanový na Slapech bych do toho klidně zařadila, protože jinak by to pro dítě bylo za trest. Akutol ránu pokryje a nic se do ní nedostane, ačkoliv dýchá; a po pár dnech se samovolně vstřebá. Poslední zajímavá věc do lékárny jsou prubany různých velikostí, které dobře zafixují na místě sterilní krytí přilepené leukoplastí, a není tak nutné motat obvazy např. na hlavě, odkud hned spadne.
Jak přetočit bezvědomého do zotavovací polohy (dělám po topení, s rizikem zvracení nebo když musím pryč)
První pomoc
Opáčko, protože při prvním kroku opakovaně selhávám - já totiž když vidím problém, tak ho jdu řešit. Takže že bezvědomá žena držela v ruce konec elektrického kabelu, jsem si všimla až ve chvíli, kdy jsem ji přetáčela na záda, takže jsem vlastně mrtvá. Takže u bezvědomého:
1. Krok zpět, nádech a výdech, kouknout doprava, doleva a nahoru a zkontrolovat vlastní bezpečí.
2. Oslovení, tlesknutí u hlavy, potřesení, zkouška bezvládnosti paže.
3. Zajištění dýchacích cest záklonem hlavy, kontrola dechu.
4a. Dýchá - volám 155 a do příjezdu kontroluji dech.
4b. Nedýchá - nejprve volám 155, teprve pak zahajuji resuscitaci.
4c. Hrozí zvracení (opilec, feťák) / topil se / musím odběhnout pro mobil - přetáčím do zotavovací polohy na boku a teprve pak řeším něco dál.
Bezvědomí je úsporný režim, takže má dospělý člověk pomalejší metabolismus, a protože má v krvi zbytkový kyslík, vydrží nějakou dobu KPR i bez dýchání. Dýchá se vždy do dítěte (protože ty upadají do bezvědomí primárně kvůli dušení) a do tonoucích. Resuscitace dospělého je 30:2, resuscitace dítěte a utonulého je 5+15:2.
Gasping (lapavé nádechy) bývá hned po zástavě, takže je ještě velká šance na úspěšnou resuscitaci.
Masivní zevní krvácení
Tři pravidla traumatologie:
1. "Drž si to!"
2. "Posaď se."
3. "Nekoukej na to."
Na dospělé to důrazně křičím, na dítě ne (protože je náchylnější k panice).
Tlakový obvaz je technika, ne materiál. Jsou dvě možnosti. Buď jedno klubko hydrofilního obinadla (tj. obvazu) nacpu do rány a druhým ho co nejpevněji omotávám a čas od času nad tím klubkem obvaz překřížím, abych dosáhla většího tlaku; nebo lépe do rány hmátnu rukou (v rukavici!) a díru v cévě ucpu. Zkoušeli jsme obojí na sobě vzájemně, hezky na každé ruce jedno, a metoda použití ruky je mnohem, ale opravdu mnohem efektivnější.
Jo a v divočině se prý nejlíp dělá tlakový obvaz pomocí elektrikářské pásky.
U otevřené zlomeniny je veliké riziko infekce, takže než (pokud) se pustím do znehybňování, zakryju ji sterilním materiálem.
Úplně úchvatné a pro mě zcela nové bylo téma uražených a vyražených zubů. Často se totiž dají zachránit! Nesmí z nich ale odumřít dásňové buňky, a proto je ideální je vrátit do pusy a nebo nechat dotyčného naplivat do igelitového sáčku, ve kterém ten kus zubu povezeme do nemocnice, aby zůstalo zachováno ústní prostředí. (Aby např. dítě ten kus zubu ještě omylem nevdechlo.)
To se samozřejmě týká dospělých zubů. Pokud si dítě na táboře vyrazí mechanicky mléčný zub, je vhodné dát vědět rodičům, aby ho pak vzali na rentgen a překontrolovali, že si tím nepohnul s umístěním dospělých zubů, aby pak nerostly křivě.
Popáleniny se chladí tak, že se voda lije nad popáleninu a nechá se na ni stékat, aby se víc nepoškozovala kůže. Lokální popáleniny se chladí do úlevy od bolesti, tj. aspoň deset minut, zatímco celkové popáleniny se chladí jen krátkodobě a jednorázově. Ihned je taky nutné sundat polité oblečení a veškeré hodinky, prstýnky apod.
Mdloba se pozná od bezvědomí tak, že dotyčný není úplně vypnutý a rychle se probírá. Pomáhá mu zvednout nohy, ale vážně si musím být jistá tím, že to jsou jen mdloby třeba z pohledu na krev nebo tak, protože infarktáře tím zabiju, poraněnému zvětším krvácení z hlavy a tak.
Záchranku u mdloby volám v případech, že:
- omdlévá opakovaně
- neprobírá se déle než minutu
- je tam sekundární úraz
- je zmatený a dezorientovaný (otřes mozku)
- je to rizikový člověk (diabetik, kardiak, těhotná...)
- nebo si nejsem jistá.
Když vidíte u cizího člověka epileptický záchvat a jste dostatečně pohotoví, je skvělé ho natočit na video a to mu pak poskytnout pro jeho neurologa, protože diagnostika se dělá nejlépe právě podle průběhu záchvatu. Jinak klasika - odstranit z dosahu nebezpečné předměty, nechat ho vycukat a nijak ho přitom neomezovat.
Infarktáře nikdy nepokládejte (ideální je polosed), protože zvýšený průtok krve do srdce by ho mohl zabít, a nedávejte mu nic jíst a pít, protože ho v nemocnici možná budou chtít intubovat. Pokud bere léky pro případ srdečních obtíží, pomozte mu je užít. Nikdy ho nevozte do nemocice sami, protože ne všechny nemocnice jsou infarkty schopné řešit! (Stejně tak mrtvice.)
Infarkt se často plete s ledvinovou kolikou, úzkostnou poruchou a bolestmi od páteře (uskřípnutý nerv apod.).
EpiPen (injekce obsahující adrenalin) pro anafylaktický šok se bodá do stehna ze strany a probodne i džíny, dotyčného není potřeba svlékat. Návod na něm je napsaný, (držet z boku, nikdy palec nahoru, abych se nespletla a nepropíchla si ho,) v místě vpichu podržet deset vteřin (pod tlakem, aby jehla nezajela), a protože to bolí, přidržuju i tu nohu. Po pár desítkách vteřin po aplikaci šok odeznívá. Je to na předpis, není legální to podat nikomu jinému. Po aplikaci volat 155, dotyčný stráví 24 h v nemocnici.
Při otravě volat tis-cz.cz, který spadá pod VFN a LF UK. Na nonstop linkách tam pracují nadšenci, kteří se zvládnou na všechno doptat a zvládnou vám po telefonu říct, jakou bobuli to vaše táborové dítě zbaštilo (pokud ji teda máte po ruce) a co s tím máte dělat. U dětí otravy kvůli věku a váze probíhají hodně rychle.
(Já za to nemůžu, že nejlepší video gaspingu jsem našla od ZdrSemu...) Když bezvědomý člověk lape po dechu tímhle způsobem, tak nedýchá a je nutná resuscitace!
Záchrana tonoucího
Část v bazénu jsem protrpěla, protože se při záchraně tonoucího musí kopat prsové nohy, které se svým kolenem kopat nesmím, takže au, a zapojovat síla v rukou při tahání na břeh, což byl zase problém pro můj zánět v paži, už tak rozdrážděný dlouhými resuscitacemi figuríny.
Zalíbilo se mi potápění pro tonoucího, který už klesá ke dnu - zaprvé jak se zlomit v pase a jít pod vodu hlavou napřed, protože tak jsem se snadno dotkla dna ve čtyřech metrech hloubky, a že do takového člověka stačí jen šťouchnout a on zas začne stoupat nahoru.
Jak bezvědomého vytáhnout na břeh bazénu, když mi nemá kdo pomoct, je lepší vidět na videu. Žádné kvalitnější jsem bohužel nenašla:
Postup vytahování bezvědomého z bazénu. Ti lidi na videu (hned zpočátku) to teda taky nedělají kdovíjak skvěle, a navíc jsou na mělčině a mají nízký okraj a tonoucí jsou hubení, takže to nevypovídá o realitě, ale ten základ, jak to má být, tam je. Podle váhy člověka je potřeba to houpání dělat na hodněkrát, aby fyzika odvedla práci za nás. Taky je potřeba přitom stát chodidly napůl za okrajem bazénu, abychom dotyčného neomlátili o stěnu bazénu, a zvedat ho nejen zády, ale pracovat i stehny. A mně to nešlo, ale tou dobou už jsem měla hodně špatný koleno i paži a parťačka záda, takže jsme netlačily na pilu.
A to je všechno. Koukám, že jaký kurz, takový článek - takhle školní poznámky jsem na blog snad ještě nepsala :) Ale nejsou to neužitečné informace a já je ráda budu mít po ruce, a navíc sepsání podobného shrnutí mi samo o sobě dost prospělo k zafixování v paměti.
Tipy na další zdravotnické nebo záchranářské kurzy sem! V merku mám první krizovou intervenci od Remedia nebo Fokusu, kterou bych potřebovala jako sůl, protože na psychickou pomoc nejsem dobrá, ačkoliv i ta je součástí první pomoci. Ale kam dál?