Vltava, protože počasí nás nezastaví

23. srpen 2017 | 06.00 |

Nárazový vítr. Přívalové deště. Bouřka. Zima. Ale voda byla teplá, a to bylo důležité.

IMG_6319

Vybrali jsme si jeden z nejchladnějších víkendů letošního léta, protože nejsme žádné bábovky a aspoň bylo na řece míň lidí.

Protože nejsme žádné bábovky, nezaskočila nás ani bouřka, nárazový vítr a přívalové deště první večer, kvůli kterým jsme většinu víkendu jedli převážně grilovaná jídla, protože Jižní Čechy zůstaly bez proudu (psalo se o tom i v novinách například zde). Moudře jsme si na tu noc postavili stany pod bytelnou břízou - zatímco celý kemp byl ráno posetý velkými vrbovými větvemi a menšími vrbami, na nás nespadlo nic. Akorát Lada s námi přestala popíjet víno už na začátku bouřky a šla raději zatěžovat vlastní stan, aby jí neuletěl. Což byl asi docela rozumný krok. Jenom nechápu, jak dokázala usnout, ještě než to všechno skončilo - někdy těsně poté, co nám poslala lakonickou zprávu "trosku mi tu strika voda do ksichtu". To chci taky umět.

Ráno jsme si půjčili lodě, zabalili se do barelů a vyrazili na řeku. Jeli jsme jen ve třech, a tak jsme se s Ladou a Pepou na singlování poctivě střídali. Singlovat nebylo žádné společenské stigma, protože jsme všichni tři trochu asociálové.

IMG_6367
A ani při singlování se člověk nemusí nudit, žejo

První jez byl nedaleko. Pepa singloval v kánoi, v níž byl Lady barel, a já kormidlovala loď, ve které jela ona, a tak Pepa musel slíbit, že jí barel neutopí, a já, že ji necvaknu. Splněno! Do lodě s barelem jenom trochu nacákalo (trochu hodně) a já Ladu necvakla, nýbrž potopila. Protože cvaknutí by byla ostuda, žejo. Nás jenom zalila obří vlna a loď zatížená vodou se pak postupně zanořovala do řeky, až klesla na dno. Barely a vesty byly naštěstí secvaknuté všechny dohromady a pádla jsme si pohlídaly, takže nám uplavala jenom jedna PETka piva. Vylovili ji raftaři o kousek dál a nechali si ji.

Několik dalších jezů pak Lada přecházela pěšky, a až když ji nebylo kde pod jezem nabírat, svolila, že tomu ještě dá šanci. Ve vodě už neskončil nikdo z nás, akorát ti háčci vždycky končí dost mokří, no. Si měla vzít nějaké náhradní oblečení. Navíc spoustu toho usušila v sobotu nad ohněm. Já se divila, co má v tom barelu, když vlastně nemá skoro žádné oblečení, a ono kromě velikého třísezónního spacáku a svého stanu ještě vodnici a deskové hry.

IMG_6305
Lada vybírá z lodi zbytek nevylité vody...

IMG_6308
...zatímco já lovím do foťáku důkazy, že jsme
v tom zdaleka nebyly samy. Většinu cvakla ta vlna.

Zastavovali jsme poctivě u většiny stánků a barů kolem řeky a všude jsme hrozně moc jedli. Zato jsme ušetřili za pivo, protože byla opravdu dost zima. (A měli jsme s sebou spoustu červeného vína a taky whisku.) Docela jsem dopředu řešili, jak to jako uděláme, když nás bude kontrolovat na alkohol v krvi říční policie (zde), protože zátahy na vodáky letos přitvrzují, a nakonec jsme to nechali koňovi. A já tu budu prezentovat vlastní názor, ačkoliv to na blogu zas až tolik nedělám - ale já s tím hrozně nesouhlasím! Za volant bych si opilá nikdy nesedla, protože auto může sloužit jako zbraň ohrožující nezúčastněné okolí. Na kole opilí taky ohrožujete ostatní lidi, snadno najedete do jiného cyklisty nebo dítěte nebo třeba na psa na uzoučké povltavské cyklostezce. Ale jako - koho sakra ohrožuju, když budu na kánoi pít víno? Maximálně svého háčka, ale to je snad o domluvě mezi námi dvěma. Loni se za celý rok na českých řekách utopili dva vodáci, předloni jeden. To už pravděpodobně umřelo víc opilých chodců, kteří se vraceli z hospody do domovské vesnice po kraji silnici. Tak proč se kontrolují vodáci? Nesouhlasím. Velice.

IMG_6365
Zastavili jsme se i u jednoho říčního baru. "Co si dáte? Jaký drink? Já umět
česky trošku..." Anglicky jsme se tam s ním zakecali (aspoň jsme rovnou vrátili
zálohované kelímky), kluk je z Peru a v Česku je s přítelkyní z Hradce, do Peru
se vrací v prosinci. Poznali se v Kolumbii... Tyjo. Takové příběhy mě hrozně baví.

Celý výlet jsem si hrozně užívala, protože jak jsem právě dohledala, naposledy jsem v lodi seděla v roce 2012. Po dětství stráveném ve vodáku, odkud mám děsivých historek na celý život, je to jako vrátit se domů. Tyjo. Asi ještě někdy brzy potřebuju na kajak. Jo a zjistila jsem, že se bojím jet na háčku.

Dopoledne bylo ještě docela teplo, to jsem jela jenom v tričku, ale odpoledne už jsem se klepala i v mikině. Pepa pak zavelel zastavit na obědovou večeři v rybářské baště, že tam dělají úplně nejvíc moc nejlepší ryby, a dal si kuřecí řízek. Já chtěla polévku, ale měli jen rybí (to je takové moje malé vánoční traumátko), tak jsem chtěla aspoň horkou čokoládu se šlehačkou, kterou neměli. Jako. Takže jsem si dala vídeňskou kávu a zbytek času reptala nad šlehačkou ze spreje.

Pepa chtěl dojet do kempu Viking, protože už v něm jednou byl (teda on to podával tak, že je to skvělý kemp se skvělou restaurací a všechno skvělé a rozhodně to stojí za to, ale my ho prokoukly), ale protože se nám už nechtělo jet a protože se nám líbil kemp Branná, zůstali jsme v něm. Popošli jsme až dozadu, kde nikdo nebyl a kde byly lavičky a ohniště se dřevem, takže jsme si ho nemuseli kupovat, a bylo to u vody a bylo to tam moc pěkné. Od vedlejších stanů zněly tóny kytary a taky potlesk posluchačů po každé písničce, ale Pepa se toho naštěstí nezalekl a hrál mnohem líp. Nebo aspoň nadšeněji. Já jsem kytarový posluchač - patriot, totiž.

Ten večer jsme všichni vytuhli dost brzy, sotva jsme si dali lehoučkou večeři v podobě vepřových steaků (protože výpadek elektřiny).

IMG_6331
Tábořiště

IMG_6333
Každý se věnuje tomu svému: Pepa rozdělává oheň...

IMG_6349
...Lada připravuje vodnici... a já fotím.

IMG_6361
Spokojenost všech zúčastněných

V neděli bylo na vodě mnohem míň lidí a taky už jsme neviděli žádné záchranáře číhající u jezů.

Já se ráno probudila za svítání, takže jsem pak byla hrozně naspeedovaná při připravování snídaně a balení stanů a balení věcí. Aspoň že mám v mobilu knížky, Atlasova vzpoura (zde), významný román o krásných a hodných kapitalistech a ošklivých a zlých socialistech, skutečně úchvatně kontrastovala s celým víkendem. (Mimochodem zajímavá knížka, velké díky Sargo za doporučení. Taky doporučuju.)

Byla jsem nadšená z toho, že na neděli nevyšla předpověď počasí a že je už ráno nebe modré bez mráčku a že je teplo, a dokonce jsem chvíli chytala bronz v podprsence! Takže asi rovnou přeskočím k obrazovému materiálu z poledne téhož dne:

IMG_6376
Co dodat.

IMG_6383
Pláštěnku s sebou
měla jenom Lada. Moje vychytávky v oblečení končily
u neoprenových ponožek, které mám ještě z doby hraní beachvolejbalu.

Hlavní nápor jsme přečkali na břehu pod střechou v kempu cestou, byla to nějaká pustá část, takže jsme tam byli sami, což bylo dobře, protože jsme dělali ostudu. Jenže Pepa se už potřeboval začít střízlivět, aby mohl večer řídit domů, a tak jsme ještě dopíjeli zásoby, a vůbec.

Vodní sloupec téhle přeháňky byl měřitelný na centimetry. Protože byly lodě trochu z kopce, byly louže v zádích hluboké dobře dvacet čísel a vybírali jsme je dlouho.

IMG_6315
Zase ale v neděli díky přívalovým dešťům stoupla hladina řeky, takže
už to tolik nepřipomínalo pěší výlet. Fotka je ze soboty, samozřejmě.

Pak už to byl do Krumlova jenom úmorný volej, navíc nás ještě jedna dešťová smršť na vodě chytla, a zábava začala zase až v Krumlově na tamních jezech. Lada u prvního odvážně pravila, že se na něj ani nepůjdeme podívat a že ho projedeme obě, ačkoliv u Pálavy před námi bylo znát, že tam je nějaký významný schod. Naštěstí jsme to pořádně rozjely a Lada se tentokrát poctivě zaklonila, ale nateklo nám tam tak, že jsme to ke břehu málem neubalancovaly. A zase jsme vybíraly.

Dál už jsem se zase na jezy chodila koukat, takže nejzábavnější (jenom pro přihlížející) byl moment, když jsem vylézala z lodi do vody hluboké pod kolena s trochou zetlelého listí na dně... které bylo do půlky stehen. Abych necvakla loď, když jsem nenahmatala dno, prostě jsem přes bort svalila do vody a teprve pak se projevilo, jak moc to zetlelé listí smrdělo, když se zvířilo. Když jsem se vrátila od jezu, Lada místo toho, aby se ptala, jak to projedeme, prohlásila: "Fuj, smrdíš." Tak dík. Vim sama.

Lodě jsme odevzdávali až na konci Krumlova a na odevzdání a převlečení a přebalení jsme měli před odjezdem autobusu zpátky do Vyššího Brodu dobrých deset minut. Pak už jen prospaná cesta autobusem, Ladou prospaná (mnou a naštěstí i řidičem probdělá) cesta autem a v deset večer doma jak na koni.

Jako jo. Tohle nebylo špatný.

IMG_6321

Zpět na hlavní stranu blogu