Na další dva dny jsme vyrazili na jih - do Jeruzaléma, k Mrtvému moři a na pevnost Masada. Sice to je dost kompaktní celek, ale protože by to byl hrozně dlouhý článek, Jeruzalém oddělím. Že mě památky nechávaly spíše chladnou, nebylo jimi, ale mnou, protože nejsem úplně památkový typ; takže abych měla nějaké silnější zážitky, podvedl nás tam aspoň jeden stánkař.
První cíl v Jeruzalémě: kafe a stinné zátiší na vychutnání
Ten den - v sobotu - jsme na cestu vyrazili překvapivě brzy. Balení na dva dny nebylo obtížné, vzali jsme si s sebou kromě spacáků a karimatek všechno, co jsme měli, a snídaně byla o to kratší, oč byl chleba plesnivější. (Dokud to není kafe, tak cajk.)
V Jeruzalémě jsme nechali auto v centru v podzemním parkovišti a vydali se památkovat.
Prvním cílem byla Davidova věž, ze které je vidět celý Jeruzalém jako na dlani (a že tu pro vás nemám ani jedno panorama, si vyřiďte s mým panoramatovacím programem) a ve které je úchvatná expozice o historii Jeruzaléma, Izraele a celé oblasti, a to i v kontextu náboženství - Jeruzalém je posvátné místo judaismu, křesťanství i islámu. O historii sem psát nic nebudu, páč jsem za prvé fotky s cedulemi skoro nefotila a za druhé je to moc pěkně shrnuté i na Wikipedii.
Davidova věž
Výhled na Steré město
Poté jsme šli na jídlo, měli už jsme docela hlad. Lada si v restauraci objednala rybu sv. Petra, což bylo podle jejího průvodce národní izraelské jídlo, a dle mého soudu to chutnalo zhruba jako lepší treska v těstíčku. Já si dala kebab a byla jsem zvědavá, co mi přinesou, protože jsem už tuším že z Gruzie poučená, že někde kebab ≠ gyros, a ano, dostala jsem masové koule na špejli. Ale najedli jsme se tam moc dobře.
Průchod skrze trhy
Nějak jsem si nezvládla vybrat vůbec žádný suvenýr, ehm
Další v pořadí byla Golgota (aka Kalvárie), místo, kde byl ukřižován Ježíš Kristus. Mě trochu mátlo, že je tohle místo uvnitř města a ještě ani ne na kopci, protože v mých představách to mělo vypadat úplně jinak (a ty představy vycházejí především ze Života Briana, ano), ale on ty hradby nechal rozšířit Herodes Agrippa I. v letech 41-44 n.l. a s tím kopcem se mi to asi jenom zdálo.
Uvnitř to je rozsáhlé, vystáli jsme si krátkou frontu na místo ukřižování, ale už ne do svatyně, kde má být Ježíšův hrob, páč vchody byly úzké a lidi nespěchající.
Golgota
Místo, kde ukřižovali Ježíše
Vchod do předsíňky Ježíšova hrobu
U Zdi nářků se ten den nesmělo kvůli šabatu fotit, ale podívat jsme se tam mohli. Tohle jsem si taky představovala úplně jinak. Je to tam rozdělené na mužskou a ženskou část a celý ten úsek v ženské části má na délku asi dvacet metrů, nebo nějak podobně směšně. Já čekala... zeď. A on je to ohraničený kus zdi s náměstíčkem a hlídači délky kalhot a sukní a s turnikety a prohlídkami věcí kvůli teroristům. Hmm... Papírky tam zastrkané byly, ale celé to na mě působilo hrozně sterilně. A jak je to s tím couváním? V jaké vzdálenosti se člověk už může ke Zdi otočit zády a odejít, aniž by někoho urazil?
Zeď nářků... já na ten zákaz focení zapomněla, takže jsem jednu fotku stihla
Lada ještě zatoužila po návštěvě Olivetské (též Olivové) hory, tak jsme se vypravili do Garden of Gethsemane a do Church of All Nations, který je v nich umístěn. Olivová hora je ze západu (tedy od Starého Města, takže je na to pro všechny turisty skvělý výhled) poseta náhrobky zbožných Židů, kteří věří, že právě od ní má přijít mesiáš a vzkřísit mrtvé cestou do Jeruzaléma. Do Getsemanské zahrady podle evangelií chodíval Ježíš Kristus a byl tam zajat večer před svým ukřižováním. Není úchvatný, že u téhle informace je jako zdroj na Wikipedii uvedená Bible?
No a právě cestou na Olivetskou horu jsem se nechala podvést pouličním stánkařem jako naprostý amatér a hluboce se za to stydím a vůbec se mi to sem nechce psát. Jenže na mě Izrael celou dobu působil jako západní země, jako střední nebo západní Evropa, jako místo, kde se lidi neokrádají; v Indii by se mi to nestalo, ale tady? Když za mnou těsně před Getsemanskými zahradami vyběhnul stánkař, že mám moc krátkou sukni a že tam takhle nemůžu, a že jestli mám něco delšího na sebe? Ne? On mi teda zadarmo půjčí jeden obyčejný šátek, když mu slíbím, že mu ho pak přinesu zpátky... podezření jsem pojala až ve chvíli, kdy se zeptal, odkud jsem, a vytáhl odněkud českou knihu o Jeruzalému, že mi ji dá jako dárek. Tu jsem vůbec nevzala do ruky, chvíli jsme se o to hádali, a on pak, jestli mám nějaké peníze. A já částečně vítězně pravila, že ne, že všechny naše peníze má Pepa, a kývla jsem k němu, jenže Pepa přišel blíž, a když stánkař pravil, jestli má drobné a že budeme potřebovat rozměnit, a sebral mu několik bankovek a vrátil mu míň, bylo už zle. Já se chvíli hádala, ale to už se Pepa poddal, protože k nám přišli další dva chlapíci, a on se rozhodl, že radši obětuje za ten šátek 30 šekelů (180 Kč), než se tam prát s přesilou. No. Takže tak.
Zahrada byla pěkná, i když ty olivovníky asi Krista nepamatovaly.
Olivetská hora je největší židovský hřbitov na světě - tohle všechno jsou náhrobky
Getsemanská zahrada
A pak už jsme vyrazili k autu (s klimatizací, ach ach) a vstříc Mrtvému moři, jupí!