Izrael: Trek za koupáním v poušti

Pojďme se dohodnout na tom, že já Golanským výšinám budu říkat poušť a vy mi to budete tolerovat. Ona to poušť asi není - spíš náhorní plošina? - ale je tam vedro k padnutí, vody málo a zelených věcí jsme tam viděli taky pomálu, když teda nepočítám tanky.

A kraby! I když ti byli víc do oranžova a hněda.

Další ráno nám trvalo hrozně dlouho, než jsme se vypravili na plánovaný výlet. Ono to odpočinek po předchozí probdělé noci a náročném dni chtělo, ale zase jsem trpěla, že toho stihneme méně, ale protože mě moji kamarádi dobře znají, smířili mě se situací pomocí červeného vína, které je přímo z Golan a je moc dobré. (Aby ne! S takovým množstvím slunce by mělo být nejlepší na světě. Což jsem po několikáté láhvi - jakože průběžně, ne naráz - byla ochotná připustit.)

Protože jsme se vydávali na dvoudenní výlet do pouště (podél potoku Zavitan, ale furt poušť, buďte tolerantní), rozhodli jsme se, že když už s sebou tu kytaru máme, vezmeme ji s sebou. A protože jsme měli všichni maličké batůžky (na letišti mi ho zvážili na 5,5 kg), na které by nešla upevnit, vzala jsem já kytaru a do kapsy u ní si dala plavky a ručník a zbytek mých věcí (spacák a karimatku) mi vzal Pepa. Zpočátku jsem si myslela, že jsem to vyhrála, když nesu jenom ji, ale kšíry u obalu byly tak nekonečně nepohodlné, že bych to klidně za batoh s vodou a stanem vyměnila.

Na kraji města jsme procházeli kolem parku, který se pyšnil bránou s cedulí Mikulov Park. Katzrin je partnerské město Mikulova... a proč ne, obě města mám asociovaná s vínem, byť každé s jinak barevným.

Mikulov Park

Poušť

Savana

Mají tu i turistické značky

Krajina nám připomínala savanu, a tak jsme vyhlíželi zebry. Byla jsem dost zklamaná, že jsme žádné neviděli, a smiřuje mě s tím jen množství damanů, které tam žije (a které se před lidmi promenuje dost ochotně), protože nejbližším příbuzným damana je slon.

Nejsme žádní sebemrskači, takže jsme trek naplánovali tak, abychom se během dne mohli několikrát vykoupat. První tůně na Zavitan Stream byly už kousek od Katzrinu, a dokonce stylově ve skále z čedičových šestihranů. (Existuje nějaký termín pro tři dé hex?) Ve stínu nás utiskovaly vosy, takže jsme o to více času museli být ve vodě, ale hrdinně jsme toto příkoří přestáli.

Toto byl další z výletů bez vývrtky, ale Pepa je v otevírání vína pomocí zubního kartáčku čím dál lepší a časový rozdíl je již zcela zanedbatelný.

První tůň

Skvěle se tam boulderovalo

S postupujícími kilometry se rokle prohloubila v kaňon a slézt dolů vyžadovalo určité úsilí - a ještě větší se pak vrátit zpátky nahoru, ale to už byla záležitost dalšího dne. Cesta dolů byla sice udupadná, ale neznačená. Vlastně nebyla nijak náročná, ale při jednom seskoku z kamene se mi urval pravý popruh od kytary a o minutu později při dalším seskoku levý. Vzápětí tam Lada velice plavným způsobem hodila tlamu, protože si vzala silniční boty, které jí klouzaly. Aby ve své otlučenosti nebyla sama, uklouzla jsem později toho večera na skále po koupání i já a naražený loket mě bolel další dva týdny. (Je to hrozně nepraktická záležitost, když dojde na podpírání brady u stolu.)

Kaňon

Pohled dolů na jezírko, u kterého jsme strávili zbytek dne

Lada po svém pádu strávila ještě dlouhou dobu v jiném jezírku, kde prala zmazané oblečení. Oblečená.

Těch jezírek bylo dole několik, ale večer jsme strávili u toho nejzazšího s malým vodopádem. Byli jsme tisíckrát ve vodě, pozorovali spousty krabů, kteří byli všude, a taky ryby (capoeta damascina - nějaký druh parmy - prokrastinace je hrozná věc), které se tam v hejnech proháněly, bouldrovali po skalách, vařili a popíjeli a čas příjemně plynul. Nakonec přišel Pepa s myšlenkou, že některou ze zdejších oprsklých ryb uloví k večeři, a zatímco slazený kokos Karlíkovi nechutnal, na tortillu se nachytat dal. Ke Karlíkově hanbě tu ještě musím dodat, že Pepa rybařil poprvé v životě, a to na háček a vlasec z KPZ.

Vykuchat ho jsem ještě nechala Pepu, ale čištění a vaření jsem si už vzala na starost sama. Neměli jsme s sebou sice žádné koření ani olej, ale já se nenechám odradit snadno, a ryba podušená na ohni s kořením z čínské polévky byla vynikající. Porce byly maličké, kostí bylo přiměřeně a celé to vlastně bylo tak nečekané a prima, až se tomu nechce věřit.

Večer byl velmi příjemný. Oheň, vybuchující bambus, kytara, šakalí vytí, půlnoční koupání, Štír vysoko na obloze a noc velmi vhodná k dlouhým meditacím, protože jsme ve třech měli stan pro dva a v něm bylo asi milión stupňů, takže se nedalo usnout. (Ale venku bylo silně nedoporučeno spát kvůli štírům, hadům a šakalům.) Usnout zvládl pouze Pepa, což nám skrze své chrápání dával celou noc okatě najevo. Gr.

Pepa&Karlík Co.

Štír vpravo dole - krásnej, že?

Další ráno jsme vstali brzy a i s balením stanu, koupáním a snídaní jsme zvládli odejít před osmou. Naše jezírko toho dne páchlo rybinou, což byla zřejmě sousedská pomsta za Karlíka. Pepa vodu do láhví sice přefiltroval, ale protože nesmrděla o nic méně, napila jsem se za celé dopoledne jednou a blinkat se mi z toho chtělo dalších několik hodin.

Karlík byl asi sympaťák a jeho odchod si vzal za své celý svět, protože mně se cestou vybil foťák, Ladu stihla faraónova pomsta a sotva se vlekla a ještě se nám sluníčko čas od času skrylo za mráček!

V dalším jezírku se zvěsti už taky stihly roznést, takže tam na nás ve vodě útočily ryby (oťukávaly nám nohy - vůbec nechápu lidi, kteří si starou kůži na nohou nechávají od rybiček okusovat dobrovolně - je to hrozné!) a ještě tam hnízdilo ve skalách spousta holubů, což je živočišný druh, vůči němuž cítím silnou antipatii. (Každé jaro se mi snaží zahnízdit na balkóně.) Když mi nakonec jeden z nich pokálel sušící se tílko, a když jsme seznali, že se tam vlastně všichni cítíme dost nekomfortně, protože se nad námi stěny údolí strmily a skláněly a v minulém údolíčku při našem odchodu spadl kus takové skály do jezírka, kde jsme se předtím koupali, zvolili jsme ústup.

Ještě dopoledne jsme došli do campu, kde jsme konečně koupili Coly a vody, které byly poživatelné, ale museli jsme tam zaplatit vstup do národního parku. Prostě samá drobná příkoří.

Kaňon po ránu

Džunglí k vodě

Koupání s agresivními rybami a mstivými holuby
(fotila Lada)

(Pod tímhle stromem by měl ležet lev, jako. Další reklamace!)

Z campu jsme do Katzrinu šli už po prašných cestách uježděných auty, takže to docela odsejpalo, jenom tu panovaly dost silné výhrady vůči savaně, protože nejlepší, co jsme z ní dostali, byly krávy a koně.

Protože jsme přišli na ubytovnu docela brzy, stihli jsme si vyprat oblečení, trochu se prospat a na večeři se vypravit do místního pivovaru. Bylo to sympatické místo, protože měli pět druhů piv a nabízeli beer samples po dvou deci, což bylo přesně to, co jsem potřebovala. Měli úplně úchvatné seasonal beer, které bylo trochu karamelové, a pak šestnáctku, která byla těžká a sladká a nechala jsem si ji po jídle místo dezertu a pak ještě vypila tu Ladinu, která jí pohrdla. Ach. A vařili tam vynikajícně!

Byl to moc pěkný výlet.

Předchozí     -     Následující