Izrael: Golany - Hora Bental a Galilejské jezero

Desetidenní výlet do Izraele s Ladou a Pepou, který byl nabitý zážitky a novými zkušenostmi. Návštěva Jeruzaléma, snaha stát se bójkou v Mrtvém moři, koupání v Galilejském jezeře, sledování války, zmrzlinářské auto uprostřed treku pouští, lovení ryb, koupání v Jordánu a spousta dalšího.

Účastníci výpravy

Termín se určil podle Ladiny celopodnikové dovolené a letenky jsme koupili vzápětí, aby si to nemohl nikdo rozmyslet. Dobře my!

Odlétali jsme v úterý 10. 7. v jedenáct večer. Bylo to prima, protože jsem si kvůli předchozímu kravmagovému campu vzala radši dovolenou i na pondělí, takže jsem si stihla vyřídit mezinárodní řidičák a dokonce se i sbalit a nic nezapomenout. Teda kromě pojištění do zahraničí, samozřejmě, to už je takový folklór, ale Lada mi ho na letišti zvládla zařídit z mobilu. Můj mobil se odmítl připojit na wifi i na data, totiž; a usoudila jsem, že při cestě do země, která je od svého vzniku permanentně ve stavu napětí (já to nazývám válkou, ale ona to válka asi tak docela není), by se taková věc mohla hodit.

V téhle partě bylo samozřejmě zcela nutné najít před odletem na letišti místo, kde bychom si mohli dát pivo, což v jedenáct večer nebylo tak triviální, takže jsme si nakonec koupili plechovky v duty free a pak ještě skočili na večeři do mé oblíbené letištní jídelny. Což trochu vykompenzovalo fakt, že před samotným letem nebyl můj oblíbený tělocvik ("nouzové východy vidíte uprostřed a vzadu letadla, následujte světelnou navigaci"), a taky že se se mnou intenzivně pokoušel v letadle konverzovat vedlesedící Izraelec, kterému ovšem nepříjemně páchlo z úst, takže jsem z toho nebyla příliš nadšená.

Vlastně i příprava na let byla sama o sobě zážitkem, protože jsme někde četli, že se cestující při cestě do Izraele pečlivě prohlíží, a tak Lada pořád bádala, kde že jí to budou svlékat a zpovídat. Nakonec se jí doptávali na program návštěvy až v Tel Avivu, a tak si užila aspoň to - zatímco mě se po mé vágní odpovědi, že jsem turista, který přiletěl na hlavní turistické hajlajty jako Jeruzalém a Mrtvé moře, už neptali na nic, Lada přidala pár zajímavých detailů, a tak si ji tam nechali déle.

V Tel Avivu jsme přistáli ve 2:50 českého času, což je 3:50 místního času. Zašli jsme si na croissant a kafe a půjčili si auto, které pak Pepa hrdinně odřídil a vůbec u toho neusínal. Já byla napsaná jako druhý řidič, takže jsem o řízení v cizí zemi - a navíc poprvé s automatem - taky nepřišla, byť až o několik dní později.

Svítání za Tel Avivem. Ta špína na čočce nás bude provázet
celou reportáží - vypršela mi licence na Photoshop, pardon

Poušť. Palmy.

Růže. Zdi. Byla jsem fascinovaná touhle úplně novou zemí, vždyť v nové cizí zemi jsem nebyla od 2015. Cesta do Katzrinu trvala dvě hodiny. O tomhle jsem se předem nikde raději moc nezmiňovala, ale hlavní základnu jsme si vybrali ve městě, které se nachází na Golanských výšinách, což je ten kousek Izraele, o který se sice už od osmdesátých let nebojuje, ale ještě pořád se válčí v Sýrii pár desítek kilometrů odtud.

V Katzrinu jsme se ubytovali, dali si na dvě hodiny šlofíka a pak už jsme vyrazili na první poznávačky okolí. Začali jsme nákupem v blízkém kibucu, přičemž jsme zjistili, že tu sice všichni umí anglicky, ale že nutně nastane problém s písmem, protože si na obalu potravin nepřečteme ani to, jestli jde o bagetu, nebo pytlík oříšků. Bylo to ještě o to zajímavější, že tu popisné cedule jsou trojpísmově - latinkou, hebrejštinou a arabštinou.

Pauza na zmrzlinu, protože sžívání se s místním vedrem bylo obtížné

Následně jsme se vydali na horu Bental. Z vrcholu je výled na celé Golanské výšiny a východním směrem je vidět hluboko do Sýrie, Damašek je odtud 60 km. Izraelci tam měli během jomkipurské války pozorovací stanici a v roce 1973 se tam odehrála jedna z největších tankových bitev v dějinách. Když to zkrátím, Sýrie se snažila o průlom pomocí 1500 tanků a Izraelci se ubránili se svými 160 tanky.

Nahoře jsme se zašli najíst do místní pizzerie a pak si prošli památník, na který je celý vrchol upravený.

(Oni Izraelci mají vůbec hodně válečných památníků. Když odbočím od dovolené - na Facebooku sleduju Israel Defence Forces a je to strhující záležitost. Tolik nacionalismu, sebepropagandy, brojení proti nepříteli, hraní na city - a to všechno velice přesvědčivě a věrohodně - jinde nevídám, a to sleduju hodně různorodých médií. Na jejich timeline v jednom kuse Hamas útočí na školy a školky; děti musely do bunkrů; zatímco jste sledovali fotbal, strávili Izraelci celou noc v bunkrech kvůli raketám etc. etc. V Izraeli se při stavbě všech domů musí nechat zkolaudovat bunkr. Neuvěřitelná propaganda války.)

Cesta od parkoviště k památníku a restauraci

Všechny cesty jsou lemované uměním z válečných zbytků. Jak v McGyverovi -
- dejte místnímu umělci tank a postaví vám pohádkové postavičky.

Památník

Nechybí zachovalé zákopy, bunkry, chodby a siluety postav vojáků

Vchod pod zem

Chodby

Od památníku jsme se už konečně odjeli koupat. Můj postoj není daný tím, že nejsem úplně památkový typ - válečné odkazy mě tu fascinovaly celou dobu, protože Izrael na mě působil evropsky a známě, ale celé jeho bytí je s válkou spjaté zhruba stejně, jako je v Čechách vtipkování a pití piva - ale protože jsem po noci beze spánku a v nezvyklém vedru byla úplně hin.

Galilejské jezero, kam jsme odjeli, je se svou nadmořskou výškou -212 m. n. m. nejníže položené sladkovodní jezero na světě (a druhé nejnižší jezero vůbec - prvenství si drží Mrtvé moře). Na pohled vypadalo jako moře, protože je fakt obří, po obvodu má 53 km, a voda v něm je úchvatně teplá a na břehu jsou návěje mušliček a měli jsme s sebou víno, takže ode mě hodnocené za jedna. Ach.

Pohoda u moře. A ty vlny! Taky se tam strhla písková bitva, ale Ladě uplavaly sluneční brýle nezávisle na ní, vážně.

Pohled směrem ke Capernaum, kde Ježíš dělal zázraky - tam jsme se byli podívat poslední den

A pohled ke kopcům

Pobyli jsme tam až do setmění

Cestou na ubytovnu jsme zastavili ještě u dalšího památníku... co na to říct. Izrael není ve válce, ale přesto jí žije - tedy svou válečnou minulostí, současnou tenzí a přípravami na války budoucí. Nebo možná jenom Golany?

Památník

Vlastně jsem možná poprvé viděla tanky zblízka

Když jsme se v noci snažili usnout ve vedru, které na ubytovně navzdory klimatizaci panovalo, hřmělo v dálce z čisté oblohy.

- Následující -