Izrael: Mrtvé moře a pevnost Masada

Mrtvé moře! Já se TAK těšila na Mrtvé moře - byl to pro mě hajlajt celé dovolené a nebyla jsem zklamaná. Chci se stát bójkou v Mrtvém moři. Závěrem výletu na jih jsme navštívili pouštní pevnost Masadu, což je velkolepá stavba a hodně intenzivní zážitek.

S tím Mrtvým mořem mě snad chápete, ne?

Cestou z Jeruzaléma k Mrtvému moři teplota vystoupala na 42 °C. Projížděli jsme pouští plnou skal a vádí, a když jsme sjeli k moři a pokračovali podél něj, přidala se k písku ještě sůl. Ta krajina na mě působila depresivně, vůbec si nedokážu představit, jak tudy procházeli první lidé. Nikde nebyla žádná jiná voda než ta pro sůl nepoživatelná v Mrtvém moři.

Ubytovali jsme se v hotelu Crowne Plaza v hotelovém komplexu Ein Bokek. Přes Booking jsme sehnali dva dvoulůžkové pokoje á 140 USD, což je s přehledem nejdražší ubytování, ve kterém jsem kdy spala, ale stálo to za to. Přijeli jsme pozdě večer, slunce už zapadalo, a tak jsme si jen hodili věci do pokoje a vyrazili na pláž, než bude zima. Co kdyby teplota klesla pod čtyřicet stupňů, žejo! (Nebyli jsme si jistí, jestli se tam smí i po odchodu plavčíka, ale nakonec spěch nebyl na místě, nebyl to problém.)

To moře je hrozně divný - voda má konzistenci jako olej, je slaná jak blázen a teplá jako vzduch (takže 42 °C, welcome to spa). Plavčík velmi důrazně rozmlouval arabské rodince koupání malého dítěte, které si pak samozřejmě cáklo vodu do oka, což bolí jak blázen, jak jsem si sama vyzkoušela, když mi na břehu do očí spadl pramen mokrých vlasů - v ten okamžik jsem musela oči propláchnout pod sprchou, což byl zase problém kvůli kontaktním čočkám; a navíc jsem si přitom nemohla pomoci rukama, protože z nich sůl nejde pouhou vodou smýt.

Výhled z okna našeho pokoje

Pláž. Slunko akorát zapadá.

Sůl nasbíraná na dně moře

Na pláži jsme byli už sami, když jsme se rozhodli vrátit do hotelu na sprchu a pro převlečení. Večer jsme zahájili využitím poukázky na welcome drink v hotelové restauraci a pak jsme našli hezkou pouliční jídelnu s venkovním sezením a spoustou koček a koťat, ze kterých byla především Lada u vytržení. A ta hostina, která následovala! Piva a domácí limonáda a hummus falafel, nakládané okurčičky a papričky, mňam.

Už když jsme se tam koupali, jsem si vysnila, že se v noci vrátíme na lavičku na mysu s lahví červeného vína a budeme se dívat přes moře do Jordánska, užívat si těch nočních necelých čtyřiceti stupňů a dýchat slaný vzduch.

Bylo to přesně tak báječné. Víno nám otevřeli už v obchodě, takže jsme se nemuseli vracet do pokoje pro zubní kartáček, a než nám náhlý poryv větru shodil a rozbil skoro prázdnou láhev, bylo všechno naprosto perfektní. Střepy jsme vysbírali velice důkladně, a když jsem se na místo vrátila za denního světla, nenašla jsem už jediný. (Jenom dlažba byla trochu červenější než jinde.)

Večeře

Z okna jsem pozorovala východ slunce, byl velkolepý. V osm jsem probudila i Ladu a Pepu a v plavkách jsme se vydali na snídani. Obchody trochu neplánovaně otevíraly až v 8:30, ale svého kafe a něčeho k jídlu jsme se dočkali a pak jsme se až do checkoutu v jedenáct vyvalovali u moře a plovali na něm (páč plavat v něm se nedá) a taky se vykoupali v hotelovém bazénu a na tohle bych si na pár dní asi dokázala zvyknout.

Jenom ten teploměr po ránu ukazující 52 °C byl trochu strašidelný. Ale když na něj přestalo svítit slunce a on se vrátil k tradičním 43 °C, bylo to už v pořádku.

(Jediným skutečně důležitým ranním čelendžem bylo sehnat benzínku, protože jsme do hotelu dojížděli na výpary, aniž bychom věděli, jestli nějaká v hotelovém rezortu je. Byla opodál a dost se nám ulevilo, že je v provozu.)

Ranní cesta na snídani

Lada dala před dovolenou výpověď ve firmě vyrábějící letadlové motory, tak jsem jí cvakla aviatickou fotku do životopisu

Sice jsem se hrozně bála o foťák, ale společnou fotku v moři jsem si odpustit nemohla

Ještě poslední pohled na hotelový komplex

A pak už jsme se vydali navštívit pouštní pevnost Masada, což byl pro mě hajlajt no. 2.

Abych objasnila podmínky - všude tam visely cedule, že má mít každý návštěvník s sebou dostatek vody, a že byla zhruba miliarda stupňů, ukazuje nejlíp fakt, že když jsme po prohlédnutí pevnosti odjížděli z druhého podzemního patra garáží, ukazovalo nám auto teplotu 35 °C.

Už cesta lanovkou vzhůru se mi moc líbila, bylo odtud totiž krásně vidět nejen na moře, ale i na vyschlé solné plochy v místech, kde už moře vyschlo. V poušti to vypadá mimořádně nehostinně. Lanovka má na délku 900 metrů a horní stanice je ve výšce 33 metrů nad mořem, což je docela vtipné. Ta spodní je ve výšce 257 metrů pod mořem.

Masada je obří a je vysoko na skále, která je uprostřed pouště, nikde tam není žádný zdroj vody a já si vůbec nedovedu představit, kolik lidí muselo umřít při její stavbě. Běhá z toho mráz po zádech. Já Masadu znala z reportáže o dvou Češích, kteří byli českou krav magou vyslaní právě do Izraele (což je kolébka krav magy), aby se zúčastnili Warrior Questu, což je nejtvrdší kravmagový výcvik, který lze podstoupit. Ti, kteří došli až na konec, zakončili výcvik pěším výstupem po Hadí stezce právě na Masadu. Nutno dodat, že v den, kdy jsme tam byli my, byla Hadí stezka zavřená - tipla bych, že kvůli vysokým teplotám, aby jim tam nekolabovali lidi.

The Snake Path Gate
"...one of these ways is called the Serpent, as resembling that animal in its narrowness and perpetual windings... and he that would walk along it must first go on one leg and then the other; there is also nothing but destruction in case your feet slip, for on each side there is a vasty deep chasm and precipice, sifficient to quell the courage of everybody by the terror it infuses into the mind."
Josephus Flavius

Masada

Výhled na obrovská slaná pole z cesty autem

Masada byla zbudována v 1. st. př. n. l., a když jsem si četla její historii, zaujala mě nejvíc pasáž, proč je dodnes považována za symbol svobody.

V roce 66 n. l. se během židovského povstání zmocil Masady lstí oddíl zélótů (militantní židovská skupina), což si Římani nenechali líbit a Masadu začali obléhat. Celou pevnost obklopili strážními věžemi a rozmístili se kolem v osmi opevněných táborech, které si byly vzájemně na dohled, aby si mohly přijít na pomoc, a s pomocí zajatců z dobytého Jeruzaléma začali stavět násep pro útočnou věž, kterou po něm posouvali stále výše, takže nakonec byla výš než hradby. A protože to byla beznadějná situace, tak se obránci rozhodli, že je lepší zemřít vlastní rukou, než se podrobit Římanům. Muži nejdříve pobili všechny ženy a děti, pak vylosovali deset mužů ze svého středu, kteří pobili ostatní, a z těch byl vylosován jeden jediný, který pobil devět zbývajících a pak zabil sebe. Přežily dvě ženy a pět dětí, které se ukryly v cisterně.

Prostě svoboda, bejby.

Pevnost

Tady hezky vyniká, jak je vysoko nad okolní krajinou

Obytná část

Vedro k padnutí. Využij každý stín, který vidíš.

Nahoře to bylo fascinující, nejvíc ta velikost všeho. Všude byly popisky v angličtině, a to nejen typu "mosaic floor with motives popular in the Jewish art of the Herodian period", ale i popisy toho, jak se tam sbírala voda apod. (Využili dvě vádí, z nichž byla voda pomocí akvaduktů svedená do spodní řady cisteren, z nichž vodu dopravovali na mulách do cisteren přímo v pevnosti. Bylo to celý hrozně promakaný, jakože dokázali regulovat, kdy voda poteče do které cisterny a tak.)

Prošli jsme si to celé, i když to bylo na dlouho, a i když tam bylo fakt hrozný vedro a trochu se mi motala hlava, užila jsem si každou minutu. Všechny ty holubníky a lázně a cisterny a skladiště a pokoje! A výhledy na Mrtvé moře a do kopců na druhé straně. Ach.

Lanovkou dolů jsme odjížděli skoro sami, všichni už byli pryč. Ještě jsme se v klimatizované budově s pokladnou a suvenýry najedli a já dokoupila pár pohledů a Lada si na památku koupila tričko s velbloudem a vodnicí, páč suvenýry jsou potřeba, i když se do něj vešla třikrát.

A pak už jsme odjeli zpátky na sever do Katzrinu. Pepa řídil a Lada spala, což jsem jí se svým úpalem dost záviděla, ale než abych v tom nechala Pepu samotnýho, zůstala jsem hrdinsky vzhůru a udržovala konverzaci v chodu, takže jsem díky tomu nepřišla o výhled na ovlaječkované minové pole. Tohle je fakt divná země.

Mosaic floor with motives popular in the Jewish art of the Herodian period

Římské lázně

Vchod do cisterny

Cisterna

  A s Ladou jako měřítkem

Na závěr ještě přepis cedule z Masady s popisem, který dokazuje, že tvůrci téhle památky dokázali dobře odhadnout, co se bude návštěvníkům nejvíc honit hlavou:

How can one survive here?

"But the stores laid up within would have excited still more amazement... For here had been stored a mass of corn, amply sufficient to last for years, abundance of wine and oil, besides every variety of pulse and piles of date."
Josephus Flavius

To this day, the secret of survival in an emergency in this isolated and remote desert location remains an intruguing question. One of the answer is the huge complex of storerooms, built during the construction of Masada. Here was stored the food necessary for existence on the mountain, in the days of Herod and during the Roman siege. Of all the desert fortresses, Masada was the best prepared for a lengthy siege of a large number of inhabitants. This is clear from the many storerooms on the mountain, organized according to their contents, with liquids and foods stored separately. According to Josephus Flavius, the storerroms included a special wing for the storage of large quantities of weapons, and the raw materials for their manufacture. The weapons were taken to Jerusalem during the revolt.

Předchozí     -     Následující