Izrael: Capernaum a odlet domů

Poslední díl. Koupání v Jordánu, pozorování dikobraza a mangusty, hon na šakala, návštěva Capernaum, kde dělal Ježíš zázraky, cesta na letiště, vracení auta a nekonečné kontroly před odletem. A taky nějaké tanky a minová pole, aby tu bylo aspoň nějaké drama.

Po příchodu z treku podél Jordánu jsme se osprchovali a pustili pračku na rychloprogram a rozhodli se odpočívat do půl čtvrté, než budeme podnikat něco dalšího. Probouzeli jsme se jen neochotně a dokonce nás po tomhle výletě bolely nohy, ta včerejší porce kilometrů nakonec nebyla úplně bezvýznamná.

Prvním bodem programu byl nákup. Pak jídlo - hummus na benzínce, který byl ale opravdu excelentní. Po jídle jsme dostali kafe jak do náprstku, což byla skoro větší porce, než se dala vypít, protože to bylo lokální kafe s kardamonem, které je... zvláštní... a zajímavé... a hnusné.

Zbytek dne jsme se rozhodli strávit koupáním v Jordánu, ke kterému jsme tentokrát ovšem dojeli autem. Parkovali jsme u pevnosti Chastelet, kterou nám někdo doporučoval kvůli tomu, že stojí na zlomu pevninských desek Velké příkopové propadliny a na jižní a severní hradbě lze pohyb těchto desek vidět. My to teda neviděli, a když se teď dívám na fotku na Wikipedii, tak už chápu proč.

K řece jsem šla napůl v bezvědomí, pořád ještě jsem byla rozespalá a mátožná, což vyvrcholilo tím, že jsem se nesehnula pod klackem, který mě praštil do hlavy, a o vteřinu později jsem si zabodla jiný klacek do nohy pod páskami sandálu. Heh.

Ale stálo to za to

Viď, Lado? ;)

Ale u vody už bylo dobře. Pepa se opět pokoušel rybařit, já vlála v proudu a Lada se tulila k pivům. Ve vodě nám nějaké potvory ojídaly nohy a oťukávaly zadek, ale třeba tam byly jenom agresivní kameny? A uvařili jsme si jídlo a cappucino a taky konečně viděli šakala! No dobře, byl to pes a byl dokonce tak vychovaný, že na nás zůstal koukat ze dvou kroků, než po několika minutách přišla jeho panička a odvedla si ho, ale pes skoro je šakal, ne?

Nicméně promenáda zvířat teprve měla začít. Pepa zrovna hrál na kytaru, když Lada zvolala: "Ježura!" A bylo štěstí, že se nesnažila vymyslet geograficky správnější pojmenování, protože byl ten dikobraz docela rychlý a brzy nám zmizel z očí. Ani vyfotit jsem ho nestihla a byla jsem kvůli tomu smutná a Lada mě utěšovala, že třeba ještě půjde zpátky... a pak najednou šel zpátky.

No a pak Pepa zase hrál na kytaru a já už měla foťák uklizený, když se Lada zeptala: "A co je tohle?" A na druhém břehu procházela mangusta.

Trochu napjatí jsme čekali, jestli se taky nevrátí, a jestli pak na to tajné, ale zjevně přitažlivé místo nepůjde i šakal, kterého jsme nutně potřebovali do sbírky, ale to už jsme měli smůlu.

Za soumraku jsme se vydali k autu a zajeli se ještě podívat na silniční odpočívadlo, odkud jsme minule pozorovali válku v Sýrii, ale toho večera byl na frontě klid, zaslechli jsme jen krátce zaštěkat kulomet a několik výbuchů, jinak nic. No a pak jsme se vydali ulovit šakala. Všichni nám tvrdili, že jsou po nocích šakali mimo města vidět úplně všude, že stojí u silnic a jsou na odpočívadlech, a tak jsme jezdili křížem krážem a vyhlíželi v kuželech světel šakala... a nic. To je asi jediná věc, která nám za celou dovolenou nevyšla, ačkoliv jsme o ni stáli. Musím někdy jet někam, kde uvidím šakala.

Dikobraz

Ráno posledního dne jsme u ranního kafe chvíli rokovali, co podnikneme, než budeme muset jet po poledni do Tel Avivu na letiště, a rozhodli se, že navštívíme Capernaum (česky Kafarnaum a na místních cedulích existovalo ještě několik dalších způsobů, jak to psát). Zajímavé je, že jsme se zapomněli - kromě toho kafe - nasnídat, než jsme vyrazili. O to víc pak chutnal oběd.

Prohlédli jsme si jeden chrám, druhý vypadal zavřeně, ale ne, bránu nám otevřeli... jak úplně na ty křesťanské památky nejsem, tak se mi tam nejvíc líbili pávi. Byla tam spousta jejich per, tak jsme si jich pár nasbírali. Jedno jsem propašovala až domů.

Izraelcům se musí nechat, že mají památky moc hezky opečovávané a popsané

Tenhle záběr se mi myslím docela povedl, mhm

Autem jsme pak přejeli o areál vedle, kde už se i vybíralo vstupné, a tam to bylo zajímavější. Byly tam vykopávky původní synagogy, ve které kázal Ježíš, byly tam o trochu zachovanější zbytky Bílé synagogy, která byla postavena v pozdním 4. století na stejném místě, a přes ty vykopávky se rozpíná tzv. Memorial z roku 1990, který je hrozně moderní a mně se nesmírně líbí, jak je nad těmi vykopávkami na pilířích umístěný. Celý ten areál byl moc pěkný.

Izrael, bejby. No guns & short clothing!

Bílá synagoga

Vykopávky Ježíšovy synagogy a Memorial

Sv. Petr a k němu všechny úryvky z Bible, které o něm pojednávají

Takové sezení chci na zahradě. Kterou nemám. Ale stejně.

A cestou zpátky jsme potkali právě odminovávané pole! Což jsem samozřejmě musela z okénka jedoucího auta vyfotit, a protože jsme kvůli koloně jeli pomalu, jeden z těch neuvěřitelných chlapíků v těžkých oblecích mě zpozoroval a zamával mi. Tyjo. Tomu říkám charakter. Kdybych měla já jednu z nejnebezpečnějších prací, která se dá vymyslet, asi bych na přihlížející nepohlížela tak shovívavě.

Ještě jsme se zastavili na oběd v pivovaru, kde tak nějak ze situace vyplynulo, že do Tel Avivu budu řídit já. Což bylo dobře, já o to stála, akorát teď trnu, jestli půjčovna Pepovi z karty nestrhne pokutu za vysokou rychlost, ale ono se to tak nějak nabízelo a navíc jsme vážně spěchali, abychom auto vrátili včas.

Byl to trochu čelendž, já jsem ještě nikdy auto nevracela, navíc jsme ho vraceli na jiném terminálu, než ze kterého jsme odlétali, a oni to mají u letiště dost spletité, ale Google mapy v kombinaci s navigačními cedulemi nás nenechaly na holičkách a tak jsme trefili. (U vjezdu na parkoviště už jsem byla z těch cedulí naprosto zmatená, takže při kontrole, že jako kam jedeme, jsem spustila, že jsme se asi ztratili a že potřebujeme na terminál jedna na vracení aut a chlapík na mě koukal hodně shovívavě, když kýval, že jsem tam dobře. Jenže tam všude mají takové ty prahy s bodáky na pneumatiky, co se dají přejet jenom v jednom směru, a já už se bála i toho, že nepoznám protisměr.)

Moje angažmá ve vracení auta skončila příjezdem na parkoviště Sixt Car. Lada to vzala na sebe, a když jsme vyklidili auto, vybafla na nejbližšího chlapíka v příslušném tričku: "I've got a car for you."
"I'm married," odpověděl jí. Chechtala jsem se ještě dlouho.

Kontrola dopadla dobře a pak jsem jim podepsala cosi, co bylo napsané v hebrejštině, tak jen doufám, že jsem neprodala svoje ledviny. Na terminál 3 nás po vyřízení všech formalit dovezl jejich shuttle.

Odminovávání

Sympaťák

Měli to i s vybudovaným táborem a technikou a tak

Průchod letištěm byl docela zážitek, tak pečlivé prohlídky jsem ještě nezažila. Před check-inem jsme museli absolvovat ještě security check, kdy si nás zvali odděleně a ptali se nás, co jsme tu dělali, kde jsme byli, s kým jsme se bavili, jestli jsme dostali nějaké dárky a podobně, tam jsme dostali na batoh první polepku. U check-inu jsme dostali druhou polepku a poslali nás s nimi k oversized baggage, což byla s našimi sedmikilovými batůžky docela psina, ale byl to standardní postup bez ohledu na váhu.

U Ilan's Alternative Cafe jsme se najedli, já si dala veganské chilli con carne a cappucino, a ačkoliv neměli dobrou ani rýži, natož ten zbytek, aspoň jsem to dostala. Lada na jídlo hrozně dlouho čekala a na její kafe zapomněli, a když se připomněla, dostala místo pressa cappucino. Něco podobného se jí stalo i při příletu, takže se zas až tolik nedivila.

Po kontrole pasů následovala hrozně dlouhá osobní prohlídka, kdy všechny věci, tašky a boty skenovali několikrát dokola příručním skenerem, a to i přesto, že jsem s botami prošla bez zahvízdání rámem - a že to byly sandály. Měli na to i speciální stupátko.

Všechny ty kontroly trvaly tak dlouho, že jsme došli ke správné gate jen pár minut předtím, než se měla otevírat. Teda letadlo mělo hodinu zpoždění, takže nervozita nebyla na místě, ale to jsme se dozvěděli až v průběhu té hodiny. A duty free bylo hrozně drahé, takže jsem si domů nemohla koupit ani žádné víno.

Křivdy vynahradil tělocvik letušek před vzletem (ono je to prostě hrozně vtipný) a taky to pivo a muffin, které jsme si v letadle koupili. Tahle dovolená se mi moc líbila.

Závěrem vzpomínka na běžné dopravní situace na Golanských výšinách

- Předchozí -