Vyrazili jsme do východního Finska na 4. největší evropské jezero na nafukovací lodi. Viděli jsme tuleně, losa, polární záři a ani trochu jsme se neutopili. Tenhle první, úvodní díl je o tom, že hlavně ta poslední položka nebyla úplně samozřejmá.

Poslední část povídání o výletu do Mongolska. Ze zasněžené tajgy jsme odjeli na další místo, kde se mohli vyskytovat manulové - malé kočkovité šelmy, které jsme moc chtěli vidět, a ačkoliv se nám to nepodařilo, bylo to tam moc pěkné, pláňovité a koniklecovité. Poslední den jsme se už jen přesunuli do Ulánbátaru, při mytí auta urazili zrcátko, strašně se přejedli ve vynikající korejské restauraci... a to bylo všechno. Pak už jen domů.

Od parku, ve kterých žijí koně Převalského, jsme se vydali na severovýchod od Ulánbátaru do mongolské tajgy - místo pouště a teplých dní jsme přejeli do světa plného modřínů a sněhu. Bylo to tak skvělé, že jsme si tam udělali třídenní výlet. A na videu možná přijde i krtek cokor!

Sjeli jsme z hor k jezeru, kde jsme se nepříliš úspěšně pokoušeli pozorovat ptáky, a pak nás čekal dlouhatánský přejezd do parku Hustai, kde žijí koně Převalského, odchovaní v Česku a reintrodukovaní do volné přírody. Kromě nich jsme viděli i spoustu jelenů wapiti, svišťů, syslů, frčků a dalších zvířat. Povídání obsahuje i obsáhlý popis komické scény "chtěla bych se umýt, ale řeka má tři stupně".

A čas pořád ještě běží! Čtyři řeky s Trilobitem: Sázava.