Naše dovolená se nachýlila ke konci. Vyprávění o poslední části cesty obsahuje sklípkany, několik dlouhých letů, zablokovaná záda, parky v Atlantě se spoustou ptáků a taky s hadem a jelenem, a je taky o tom, jak snadné je zvyknout si na řízení automatu. Pořád mám ale na disku hodně fotek a videí, ze kterých ještě něco stvořím - takže zůstaňte naladěni.

Jedna noc strávená v přírodě u přehrady, kde jsme při stavění stanů museli odhazovat ze země štíry, (no dobře, jednoho, ale stejně,) a další dvě u Maria a Jeanne v mammalwatcherském ubytování. Kromě pozorování zvířat jsme tu stihli i dva pěší výlety, a pokud chcete vědět, jak se sjet legálními léky, jste tu dobře a čtěte dál.

Most je opraven, Porto Jofre na nás čeká. Nejzazší bod, kam se dá do Pantanalu dostat suchou nohou. A navíc tam žijí ara hyacintoví a samozřejmě jaguáři! A taky mezi devátou večer a jednou ráno pobíhají po Transpantaneiře oceloti!! Prostě to bude nářez!!! A navzdory absenci jaguárů a ocelotů jsem odjížděla spokojená, protože jsme nejen viděli spoustu arů hyacintových, ale taky kuandu a hlavně, hlavně anakondu. Ach.

Byly to čtyři roky od poslední stovky a na návrat jsem si vybrala nejlepší možnou akci. Bylo barevné listí i sníh, skvělí lidé na trase i na občerstvovačkách a v tomhle článku je 53 fotek, pardonek.

Páni. Padesát kilometrů. Dálkový pochod. Já už tyhle věci můžu a dokážu dělat! Bylo to nádherný.