Čína: V klášteře pod svatou horou

7. den: před Bu Chu La → za Bu Chu La
8. den: za Bu Chu La → po brodu Bu Chu
9. den: po brodu Bu Chu → Gongga gompa
10. den: Gongga gompa → Shanmugi

Ráno nás budík probudil v půl sedmé. Venku byly 2 °C, až do odchodu se slunko skrývalo za kopci a tropiko místo toho, aby se sušilo, přimrzlo k zemi.

Po snídani jsme vyrazili k sedlu Bu Chu La (4940 mnm). Cesta utíkala pomalu, ale měli jsme pěkný výhled na ledovec a ledovcové jezero, kolem kterých jsme šli, a navíc kolem nás byly desítky druhů kytek, které pokrývaly zem jako barevný koberec. (Poznala jsem hořec, to je všechno.)

Hořce

Cesta nás vyvedla do pánve ze tří stran ohraničené skalnatým hřebínkem a vůbec se nedalo odhadnout, kde ho budeme přelézat, kde je Bu Chu La. Tam už byl terén naštěstí jen mírně zvlněný a z pánve to bylo na sedlo jen strmých 50 m, takže už to ubíhalo. (Jak jsem si ten den mohla při stoupání do pánve znovu díky Jirkovi ověřit, vážně se mi bez báglu nestoupalo líp - nedokázala jsem si bez něj efektivně odpočinout opřená o hůlky.)

Ze sedla Bu Chu La se nám otevřel pohled na druhou stranu hřebenu do údolí, kterým jsme následující dny pokračovali. Nahoře jsme se obžrali posledními kousky českého chleba se špekem a jerky z Čech, nafotili spoustu krásných fotek včetně panoramat a vrcholové společné, kvůli které já na ty kopce vlastně lezu, ach jo, a vydali se dolů.

(Jirka mě tu nabádá, abych psala víc o horách. Třeba že se za každým hřebínkem objevila nějaká další šestka, zaledněná a hezky nasvícená... Takže: Byly tam moc pěkné hory. Vždycky se za každým hřebínkem objevila nějaká další šestka, zaledněná a hezky nasvícená, napříkad.)

Tohle je pohled z úplně jiného sedla do úplně jiného údolí -
konkrétně z Tsemen La do údolí Bu Chu směrem k vesnici
Horní Tsemen, kam jsme taky došli. Když se ale údolí podle
J. Rocka jmenuje Bu Chu, nevidím důvod, proč bych jeho fotku
nemohla dát k sedlu Bu Chu, které je jen o tři dny dál.

O 400 metrů níž jsme se plácli na pěkné loučce mezi kytky a rozhodili stany a spacáky, aby měly šanci uschnout, dokud je slunce nad obzorem. Většina z nás skončila právě pod těmi spacáky...

Utábořili jsme se ve 4300 mnm pod šestitisícovou horou Rettoma, tedy ve stejné výšce, jako jsme spali poslední noc. Konec cesty byl pro mě opět trochu utrpením, protože mě třeštila hlava při každém došlapu, a je-li někdo z vážených čtenářů medikem či doktorem, uvítám, pokusí-li se o vysvětlení, proč mi nesnesitelně ostře tepe jen v pravé půlce čela.

Ten den jsme s Jirkou měli dvouleté výročí, takže jsme si k jídlu místo čínských polívek udělali Travellunch - dušené hovězí s bramborami a fazolemi. Je to cestovní jídlo, které stačí zalít vodou a které chutí i konzistencí připomíná dětskou výživu 2+, do které dal výrobce úplně všechno. Já do toho vkládala větší naděje, ale Jirka si pochutnal - já si mezitím vychutnávala atmosféru hor, zapálených třešňových čajových svíček a faktu, že tu jsme spolu.

Z cesty

Další den byl odpočinkový, takže jsme vstávali až s prvními slunečními paprsky a vyráželi až po usušení stanů - po východu slunce začalo uvnitř stanů regulérně pršet.

Cesta nás vedla mezi jalovci a dalšími hnusnými zelenými pichlavými věcmi, takže se muselo jít v dlouhých kalhotách, ačkoliv počasí bylo proti. Protože jsme se potřebovali dostat na druhou stranu řeky, podél které jsme šli, spadli jsme z cesty na dno údolí a přebrodili ji. Nebyla moc prudká, vody bylo po kolena, šplíchalo na stehna, bylo to příjemně osvěžující. Na druhé straně jsme zaveleli pauzu a v řece si vyprali oblečení a po chvíli odhodlávání si i umyli hlavy - voda byla překvapivě teplá, ledovcový základ měl nejspíš hodně pramenitých přítoků.

Utábořili jsme se brzy na loučce, o které jsme průvodci věřili, že je před klášterem poslední vhodná. Dobu jsme se váleli ve stínu a plánovali, co budeme dělat po treku. Nebo alespoň ti, co je tolik nebolela hlava... vážně by mě zajímalo, z čeho jsem to měla.

Když jsme lenošili u říčky, brodilo u nás několik jezdců na koních.
Ten na fotce brodil jinde a taky o osmdesát let dřív, ale koho to... to.

Pak jsme postavili stany - a že jako uděláme večeři. No a proč ne ty rýžové nudle a divnou omáčku, co jsme koupili v Kangdingu? (Těch třech papriček na obalu jsme si všimli až teď.) A vůbec, přepíšu sem návod na přípravu:

1. Take away bowels about 1,5 kg of fresh fish and cut it into pieces, add pickled fish seasoning to mix for 2-3 minutes, cut 3-5 onions into sections for used. 2. Add about 700 g of fresh soup into the pan, add 175 g of seasoning bag and boiling. 3. First boiling fish head about 1 minute, add fish steak boiling half a minute, than add fish pieces boiling about 1-2 minutes and remove the pan. 4. Splash onion section and 20 g dried flavoring on fish, add about 150 g cooked vegetable oil, the fragrant spicy tender stewed fish is prepared. You can add right amount of bean curd, bean sprouts, vernicelli, garlic sprout, celery, before removing the pan.

Vařili kluci, a aby to nebylo mdlé, vysypali tam kousek, nepatrný kousíček pytlíčku s chilli. Kdo měl vědět, že bude nepoživatelně pálivá už samotná omáčka? Nikdo nesnědl více než dvě lžíce. Pokusili jsme se nudle propláchnout, ale omáčka se na ně příliš lepila. Dovařili jsme tedy nudle, že je do toho vmícháme a tím to rozředíme. Do křoví potom letěly dvě porce jídla.

Abychom se najedli, uvařili jsme další porci rýžových nudlí s petrželí a špekem, a až na mě si všichni pošmákli, já skončila po třech soustech, protože to na mě bylo moc mastné. Uá.

  Minyak Gangkar, 7556 m. n. m., třetí nejvyšší hora vně Himálaje a Karakoramu

Budík nás probudil v sedm, ten den nás čekal dlouhý pochod až do Gongga gompy, kláštera pod svatou horou Minyak Gangkar. Konečně byly jeden den na obloze mraky, takže nesvítilo sluníčko, takže mě ten den vůbec nebolela hlava, takže jsem byla děsně šťastná. Juch!

Nejprve jsme šli rovnými pláněmi, tráva a nízký porost, neobydlené kamenné domky a praporky, jaci a koně. Dva prudké potoky jsme přecházeli po mostcích ze dvou nesvázaných mokrých klád, ale nikdo tam nespadl. Potoky nám cestu křížily často, vždycky se k nim muselo hodně sklesat, přeskákat, vystoupat z koryta - a zas.

Po nějaké době jsme vešli do lesa a mě hrozně mrzí, že z něj nemáme fotky. Rostly tam rododendrony (ve formě stromů), cesmíny, malé bambusy (ve formě trávy) a spousta dalších rostlin, které jsme neznali. Dohromady to vypadalo úplně jinak, než jsme byli zvyklí, subtropicky, pokrouceně a popraskaně, všude lišejníky a krakonošovy vousy, nádhera.

Cestičky nahoru a dolů

Les s cizím davem - my potkali jediného člověka

Od řeky, kterou jsme včera brodili, jsme lesem vystoupali několik set metrů. Cesta neustále vedla z kopce - do kopce, pořád a pořád, a šlo se ten den hrozně dlouho.

Potkali jsme jezdce se dvěma naloženými koňmi, vezl věci třem turistům, se kterými jsme se potkali až večer. Taky jsme potkali podivné zvíře, které před námi uteklo do lesa - velikost lamy, krk krávy, obličej jako od obří kozy, černá srst s bílým pruhem od zadku přes břicho a krk až po hlavu zespodu a se světlými kruhy kolem očí. Tipy, co to bylo, uvítám v komentářích.

Už jsem padala vyčerpáním, když jsme konečně spatřili křižovatku ke Gongga gompě, klášteru, kam jsme měli namířeno. Les tam byl mnohem světlejší, prostornější a úhlednější a na křižovatce viselo ohromné množství modlitebních praporků. Odtamtud už vedla ke klášteru široká hliněná cesta obroubená praporky a ke konci i mani zídkami.

Klášter se před námi objevil po další půl hodině. Před ním obrovský čhorten, klášter byl barevný a zlatý, s červenou střechou, všude praporky, samotný klášter měl malé čtvercové nádvoří a zrovna probíhala púdža. Shodili jsme batohy, že počkáme, až modlitba skončí a až se objeví mniši, protože tam kromě nás nikdo nebyl.

A brief introduction to the Gangkar mountain and the Gongga temple

The ancient Gangkar monastery was built in the middle of 13th century (1285AD), which had a history of over 720 years, it was built by the First Tulku Gangkar Zhabaiba (direct disciple of the Second Karmapa), and has been a retreat centre for generations of Tulku Gangkar, and therefore has great blessing power. It is one of the Three divine places of Karma Kagyu (one of the White Sects) of Tibetian Buddhism, the other two of which are Chubu monastery in Tibet and Babang Monastery in Dege.
The ancient Gangkar Monastery is located in the Gongba Glacier on the west mountainside (3740 meters above sea level) of the Gangkar Mountain, which is one of the National Natural Ecological and Scenic Protected Zones. It is a serene, solemn and old buddhist temple, where many mountain - climbing teams from different countries all take it as their base camp.