rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Izrael: Jeruzalém

csfd.cz/film/23587-zivot-briana/prehled/">Života Briana, ano), ale on ty hradby nechal rozšířit Herodes Agrippa I. v letech 41-44 n.l. a s tím kopcem se mi to asi jenom zdálo.

Uvnitř to je rozsáhlé, vystáli jsme si krátkou frontu na místo ukřižování, ale už ne do svatyně, kde má být Ježíšův hrob, páč vchody byly úzké a lidi nespěchající.

Golgota

Místo, kde ukřižovali Ježíše

Vchod do předsíňky Ježíšova hrobu

U Zdi nářků se ten den nesmělo kvůli šabatu fotit, ale podívat jsme se tam mohli. Tohle jsem si taky představovala úplně jinak. Je to tam rozdělené na mužskou a ženskou část a celý ten úsek v ženské části má na délku asi dvacet metrů, nebo nějak podobně směšně. Já čekala... zeď. A on je to ohraničený kus zdi s náměstíčkem a hlídači délky kalhot a sukní a s turnikety a prohlídkami věcí kvůli teroristům. Hmm... Papírky tam zastrkané byly, ale celé to na mě působilo hrozně sterilně. A jak je to s tím couváním? V jaké vzdálenosti se člověk už může ke Zdi otočit zády a odejít, aniž by někoho urazil?

Zeď nářků... já na ten zákaz focení zapomněla, takže jsem jednu fotku stihla

Lada ještě zatoužila po návštěvě Olivetské (též Olivové) hory, tak jsme se vypravili do Garden of Gethsemane a do Church of All Nations, který je v nich umístěn. Olivová hora je ze západu (tedy od Starého Města, takže je na to pro všechny turisty skvělý výhled) poseta náhrobky zbožných Židů, kteří věří, že právě od ní má přijít mesiáš a vzkřísit mrtvé cestou do Jeruzaléma. Do Getsemanské zahrady podle evangelií chodíval Ježíš Kristus a byl tam zajat večer před svým ukřižováním. Není úchvatný, že u téhle informace je jako zdroj na Wikipedii uvedená Bible?

No a právě cestou na Olivetskou horu jsem se nechala podvést pouličním stánkařem jako naprostý amatér a hluboce se za to stydím a vůbec se mi to sem nechce psát. Jenže na mě Izrael celou dobu působil jako západní země, jako střední nebo západní Evropa, jako místo, kde se lidi neokrádají; v Indii by se mi to nestalo, ale tady? Když za mnou těsně před Getsemanskými zahradami vyběhnul stánkař, že mám moc krátkou sukni a že tam takhle nemůžu, a že jestli mám něco delšího na sebe? Ne? On mi teda zadarmo půjčí jeden obyčejný šátek, když mu slíbím, že mu ho pak přinesu zpátky... podezření jsem pojala až ve chvíli, kdy se zeptal, odkud jsem, a vytáhl odněkud českou knihu o Jeruzalému, že mi ji dá jako dárek. Tu jsem vůbec nevzala do ruky, chvíli jsme se o to hádali, a on pak, jestli mám nějaké peníze. A já částečně vítězně pravila, že ne, že všechny naše peníze má Pepa, a kývla jsem k němu, jenže Pepa přišel blíž, a když stánkař pravil, jestli má drobné a že budeme potřebovat rozměnit, a sebral mu několik bankovek a vrátil mu míň, bylo už zle. Já se chvíli hádala, ale to už se Pepa poddal, protože k nám přišli další dva chlapíci, a on se rozhodl, že radši obětuje za ten šátek 30 šekelů (180 Kč), než se tam prát s přesilou. No. Takže tak.

Zahrada byla pěkná, i když ty olivovníky asi Krista nepamatovaly.

Olivetská hora je největší židovský hřbitov na světě - tohle všechno jsou náhrobky

Getsemanská zahrada

A pak už jsme vyrazili k autu (s klimatizací, ach ach) a vstříc Mrtvému moři, jupí!

Předchozí     -     Následující

Zpět na hlavní stranu blogu