Stargate: Tábor ve vesmíru

Rok se s rokem sešel a já mám za sebou další dětský tábor v roli zdravotnice. Letos se všechno mimořádně vydařilo a hned bych se tam vrátila. Článek níže se skládá z mých stručných postřehů, z příprav, z vyprávění o jedné utajené scéně a pak z předlouhé kroniky, kterou jsem tam denně sepisovala pro rodiče. A poslední fotka je nejlepší, takže na ni nezapomeňte zaskrolovat!

Úvodem pár mých poznámek:

1) Stýská se mi. Po třech letech to byl jeden z těch ročníků, po jejichž skončení je mi smutno, že jsem v Praze a ne tam, s dětmi a ostatními vedoucími. Jako bych byla znovu dítě, které se vrátilo z prima tábora...

2) Mám pocit velkého úspěchu ze svých hodin zdravovědy. Původní plány zahrnovaly latex a umělou krev a spoustu fejkových zranění, ale nakonec jsme se nedostali s žádnou ze skupin o moc dál než k bezvědomí, kontrole dechu a volání záchranky. Jenže i ti nejmenší, kteří měli svoji hodinu a půl týden před závěrečnými zkouškami, si to pamatovali a na modelovku reagovali skvěle!

3) Zranění nebylo mnoho. První půlku tábora nám pršelo, a to jsme měli jen bolavé krky. Druhou půlku tábora už se se sluníčkem objevily vyvrtnuté kotníky, zhmožděná záda, velké odřeniny, natažené svaly a podobné krásy, ale bylo toho snesitelně. Nemocné dítě jsme měli jen jedno.

4) Nechala jsem si pod sebou psaní kroniky a nahrávání fotek na internet pro rodiče i stříhání videí pro děti před kinem, takže jsem chodila spát každou noc kolem druhé ráno. Mrzelo mě, že se s ostatními po předpůlnoční poradě nemůžu bavit, protože jsem měla práci, ale kluci tam se mnou seděli pokaždé do doby, než jsem skončila, a to od nich bylo skvělé. Zbožňuju náš kolektiv vedoucích.

5) Zároveň jsem ale zklamaná z přístupu jiných lidí. Při stavění tábora bylo znát, jak všichni čekají na povely, co mají dělat, ačkoliv bylo zjevný, co je potřeba a hlavní vedoucí nemohl být všude. Takže jsem vždycky něco začala dělat, a když se ke mně přidal hlouček čumilů, nechala jsem je to dodělat a šla začít něco dalšího. Obtížné bylo věšení nočního stropu do velkého párty stanu, na kterém jsem dělala jen s jednou praktikantkou. Zatímco ona stála na stolech a věšela kraje, já měla na stole ještě lavici a balancovala jsem na tomhle, zatímco jsem věšela vyšší části stropu. Na prostředek jsem stejně nedosáhla, a když se nabídl jeden vysoký kluk, že nám pomůže, jeho manželka u toho netrpělivě podupávala, protože si s ním ještě chtěla stihnout dát kafe, než přijedou děti. Co je to za přístup? A ještě víc mě irituje hlavní vedoucí třetího turnusu, který dostal od Ulricha - hlavase z 1. a 2. turnusu - všechno na zlatém podnose, a stejně to u nich není na potřebné úrovni. Jenže on musí chodit o půlnoci spát, aby si před budíčkem v přehradě stihl odplavat ironmanský trénink, protože má v září závod.

Že prý nezahodí tři čtvrtě roku života kvůli táboru. A to řekl mně, která má ve stejném termínu státnice. Tak kurnik měl nechat to vedoucování na někom, kdo se tomu věnovat chce! Je mi to líto kvůli dětem i kvůli Ulrichovi.

6) Měli jsme naprosto fantastické děti. Nejstarší parta byla klučičí, ale byli to tahouni, kteří si tábor užívali, a i díky nim atmosféra a dynamika nemohla být lepší. Letos se nám i povedlo dobře zapojit instruktory, které jsme měli teprve druhým rokem, a spokojenost snad byla na obou stranách.

7) Vidíte na fotkách tu hvězdnou bránu? Tak na té jsme po nocích přenastavovali správné souřadnice, které pak služební oddíl musel zadávat, aby se brána aktivovala (rozsvítila, začala hrát a spustil se dýmovač), než jsme jí procházeli na různé planety, na nichž se hrály jednotlivé hry - a já fakt nevím, kam se dá co do příprav tenhle tábor ještě posouvat, protože tohle bylo fantastický. Na odkoupení brány už máme mimochodem několik nabídek, ale pracovalo na tom (zadarmo) tolik našich známých, že ji samozřejmě prodat nemůžeme.

Čistě pro sebe si sem odložím seznam toho, co jsem zajišťovala já.

Před táborem:

Seznam a popis reálných a potenciálně obyvatelných terestriálních exoplanet, po kterých jsme cestovali. Práce za tím bylo jak na kostele, protože jsem je hledala primárně v souhvězdích severní oblohy a nechtěla jsem mít víc exoplanet ze stejného souhvězdí. Ne u všech se daly snadno dohledat parametry, které jsem uváděla. Celý můj opus magnum visel na nástěnce a děti si to vážně četly, to bylo fajn.

Tři různé pohledy, které se vytiskly pro všechny děti, aby měly co posílat domů, protože pohled z rekreačního areálu už se za ta léta stihl okoukat. Neskromně tvrdím, že se mi povedly, a sklidily docela velké ohlasy.

Jmenovky na stany s logem SGC a v barvách oddílů, samozřejmě zalaminované. S tím jsme začali loni kvůli nepřehlednosti velkých vojenských stanů, které jsme nouzově po vichřici měli, a i letos na podsadových stanech se to osvědčilo skvěle, že jsme na první dobrou věděli, kdo kde bydlí. Pro mě jako zdravotnici to bylo k nezaplacení.

Příručka na zdravovědu, další opus magnum. Chci udělat o zdravovědě ještě jeden článek, do kterého ji vložím ke stažení, protože se mi povedla. U oficiálních příruček ČČK pro děti mi vadí nestručnost, opomíjení některých věcí a hlavně nesrozumitelnost, a tak jsem si to napsala, jak jsem chtěla. Podle zpětné vazby z tábora se dětem líbila a hlavně jí skutečně rozuměly.

Odjezdový scénář a zajištění rekvizit, plakáty k odjezdu. Sběr dětí a odjezd z Prahy je v rukou zdravotnice a já se to letos rozhodla uchopit jako preview k celotáborové hře, takže jako náborové středisko SGC. Tenhle scénář a veškerou přípravu ode mě převzaly i ostatní turnusy a mělo to úspěch.

Zajištění lékárny. Jsem jednou ze tří zdravotnic (protože tři turnusy), ale jezdím nejdýl, a tak to už letos bylo na mně. Nechybělo snad nic, tak dobrý.

Školení na ovládání dronu, který jsme s sebou měli půjčený kvůli fotkám a videím. Takže mám nejen licenci, ale i jsem si to párkrát byla zkusit. Nakonec ho ale skoro nebyl čas vytáhnout.

Na táboře:

Psaní kroniky do intranetu. Můžete zhodnotit níže, ale opět už mám zpětnou vazbu od rodičů, že jako dobrý. V porovnání s ostatními turnusy asi vážně jako jo, jakože vážně dobrý.

Fotky - jejich každovečerní sběr z mobilů a foťáků, třídění, nahrávání do cloudu a výběr několika do kroniky. Hrozná pakárna, která sebrala hodně času.

Role pošťáka. Nejenže jsem denně chodila s našimi pohledy na recepci, abych je poslala a abych vyzvedla příchozí, ale hlavně jsem musela třídit a držet přehled o fejkových pohledech, které mi rodiče předali při odjezdu. Tohle dítě jich dostalo sedm, takže je dostane v tyhle dny, a tohle tři, a tak je dostane v tyhle dny... Můj třídicí systém na to byl nepřekonatelnej, ale i tak to nějaký čas sebralo.

Výroba dvojfota před-po. Já to dělat nechtěla, ale dva lidi trvali na tom, že fotokoutek bude a že to zpracují... no. Nafotili to, ale ke zpracování se neměli, ale proč bych poslední noc měla spát dýl než tři hodiny? Výsledek vypadal skvěle, takže to za to asi stálo.

Pět kurzů zdravovědy dlouhých hodinu a půl každý. Časová dotace byla malá, ale díky dobré přípravě to bylo dobře zvládnuté. Akorát jsem se předem crcala s umělou krví a latexovými zraněními a to jsem použila jen na dva kurzy. Zato paletku očních stínů, se kterou jsme maskovali autonehodu, jsme využili v plném rozsahu - pustila jsem ji mezi děti poslední večer před diskotékou :)

Jo a zdravotnické tentononc. Jakože jsem byla zdravotnice. Taková maličkost.

Doplním dění ze začerněné části kroniky ze 13. 8. - to jsme nemohli napsat nikam veřejně, protože o tom, co se bude dít, nevěděli ani vedoucí, a totéž ještě čekalo další turnus. V kostce to bylo o tom, že předchozí den našel každý oddíl jeden mocný artefakt, přičemž to byly poslední, které chyběly padouchovi Anatovi k ovládnutí vesmíru. Anat tak skrze hvězdnou  bránu kontaktoval v noci hlídku a předal jí tři svitky, že se chce s každým oddílem setkat, a na tom setkání je ukecával, aby děti ty artefakty prodaly za bednu bonbónů. Nechápala jsem, jak v předchozím turnusu jeden oddíl mohl svůj artefakt skutečně prodat... jenže u nás ho prodaly dokonce dva oddíly ze tří. Eh heh. Bedna bonbónů nestačila - jeden oddíl dostal ještě příslib autíčka se zmrzlinou zadarmo parkujícího celý den v táboře a druhý oddíl navrch ještě příslib toho, že jim jeden den budou další dva oddíly posluhovat. Nakonec oba tyhle oddíly dostaly jen dva bonbóny pro každého a to bylo všechno - a body pro oddíl, který artefakt neprodal, rozhodly pořadí celotáborové hry.

Z organizačního hlediska tahle scénka přinesla zajímavé výzvy: Protože kde sehnat Anata, kterého by děti nepoznaly po hlase?

Tábor máme v reakreačním areálu, a tak čas od času potkáme někoho, koho známe. A Ulricha cestou na oběd na recepci hotelu oslovil nějaký chlap, chvíli pokecali - jenže pak se na recepci ohlásila návštěva z hygieny, která přišla za námi, (teda měla přijít až další den, uá!,) a my místo oběda běželi vyklízet a označovat lednice. Na poslední moment mi to ale došlo, tak jsem toho chlapa zastavila, jestli tu nebude i v neděli, on to odkýval, Ulrich si vzal jeho číslo a uložil si ho rovnou jako Anata... a teprve cestou do tábora mi řekl, že netuší, kdo to je, a nezná ani jméno. Long story short, aby to nebyl trapas, na další schůzku jsem zase šla s Ulrichem i já, Ulrich mě představil a Anat se mi představil na oplátku. Navíc po mně chtěl pár bodů o scénce a celotáborovce do mailu a jeho mailová adresa byla složená ze jména i příjmení.

Anat byl skvělej a ukecal by i mrtvýho, jak je znát z výsledků. Navíce celá ta atmosféra a že ani vedoucí netušili, co se bude dít a jak to má dopadnout, to bylo k nezaplacení. Já a Ulrich jsme byli v podzemním kině viditelně v kostýmech a jeden praktikant byl schovaný u ovladače opony. Když děti vešly a usadily se, já zhasla a nechala svítit jen bodovky na pódium, a to bylo znamení pro praktikanta, který roztáhl oponu a objevil se Anat. Pak už to bylo na něm.

Skvělý bod programu.

Denní hlášení z 6. 8. 2023

Nová krev ve výcvikovém středisku Stargate Command! Noví kadeti rozšíří stávající řady kvůli hrozbě ze strany Anata a kvůli pátrání po tajemných artefaktech! Noví rekruti byli podrobeni drsnému výběrovému řízení již před odjezdem do výcvikového centra!

Vybrané senzační titulky bulvárního textu, které jsme citovali výše, mluvily výjimečně pravdu. Do výcvikového centra na Měříně dorazilo v neděli 6. 8. třicet sedm nových kadetek a kadetů, vybraných pro své výjimečné schopnosti a mimořádný talent, a ihned se zapojili do programu.

Jednotlivé oddíly nafasovaly kromě ID odznaků také rozlišovací znaky – kšiltovky v barvě oddílů – již při odjezdu, ale ve výcvikovém centru bylo nutné zkompletovat zbytek uniformy, a tak se ihned po obědě pustili kadeti do zdobení triček vz. 23 a do výrob vlajek. Modrá Vega, červený Deneb i zelený Alioth se těchto úkolů zhostili s elánem a výsledky předčily všechna očekávání.

Aby si na sebe jednotliví členové oddílů vzájemně zvykli a aby přivykli soutěžení, a to včetně adrenalinu z výher a pocitu zklamání z proher, byl první podvečer věnován válečným hrám, které se ještě nezapočítávaly do celkového bodování. Přetahování lanem na deštěm rozmoklé trávě bylo o to zajímavější, oč bahno pod nohama bylo kluzčí, zatloukání hřebíků načas dokázalo probudit vášně i v do té doby zakřiklých kadetech a finální hudební pexeso strhlo i vedoucí. (Jak už mix soundtracků Hvězdných válek, Včelky Máji a podobných epických filmových příběhů dovede.)

Po druhé večeři, k nimž nám specializovaní grillmasteři ogrilovali buřty, jsme aktivovali hvězdnou bránu pro příjem zpráv. Ten večer jsme ale žádnou neobdrželi, a tak mohli kadeti po večerce zalehnout. A jestli je v noci vítr i se stany neodfoukl, se naši čtenáři dozví zase zítra.

Denní hlášení ze dne 7. 8. 2023

"Budíček! Ven ze stanů! Rozdává se tady voda a je úplně zadarmo!" lákal ráno ze stanů kadety veselý hlas výcvikového instruktora do hustého lijáku. Kupodivu se mu to podařilo a zvládla se i ranní rozcvička, byť v úkrytu velkého párty stanu. Nadporučice Lucka, která předcvičovala v rytmu disko hudby z repertoáru majorky Roxany, při ní dostala tik do levého oka, když se z reproduktorů ozval loňský hit Hey Baby, a zatímco ostatní výcvikoví vedoucí při této melodii evakuovali prostory a nechali kadety napospas zlu, instruktor Ernest se nezalekl, přepojil reproduktor na svůj telefon... a pustil inkriminovanou písničku ještě jednou dokola.

Po snídani se celý tábor vrhl do nerff střeleckých nácviků. Pro tyto účely jsme obsadili velkou tělocvičnu a každý oddíl se věnoval strategii pod vedením vlastních střeleckých instruktorů. Samozřejmě se necvičila pouze mířenka, ale také střelba s přebíháním, z kleku a lehu a taktizování v rámci oddílů.

Před odpolední svačinou se pak kadeti vrhli na nácvik první bodované hry, a to Maršál a špión. Ačkoliv pravidla této hry nejsou obtížná na pochopení, existuje mnoho strategií, s jakými se k jejímu hraní dá přistoupit, a každý oddíl si zvolil jinou a v průběhu nácviků ji ještě všichni ladili a upravovali. Výsledné hry, ke kterým se přistoupilo po svačině, tak byly potěchou pro oko a důkazem, že do výcvikového centra prošla skutečně jen elita mezi všemi. Nebylo divu, že po třech hrách bylo skóre vyrovnané, neboť každou hru vyhrál jiný oddíl, a muselo se prodlužovat, aby se o pořadí rozhodlo. Nejlépe skončila Vega, na druhém místě se umístil Alioth a třetí byl Deneb.

Večer si mohli poprvé kadeti vybrat mezi dobrovolnými aktivitami, kterými zdokonalovali své schopnosti, a to od střelby z luku nebo vzduchovky přes vrhání nožů až po zažehlování korálků.

Denní hlášení ze dne 8. 8. 2023

Ve výcvikovém středisku SGC nastal ihned po ránu poprask, protože to vypadalo, že hvězdná brána způsobila přemístění celého střediska na jinou planetu – nad hlavou jsme totiž měli podivný žlutý neidentifikovatelný předmět, který způsoboval mnohé mžourání a nepříjemné pocity všem kadetům zachumlaným v bundách a pláštěnkách. Výzkumy naštěstí prokázaly, že jsme byli stále na Zemi a že se jednalo jen o přechodný (a velmi dočasný) atmosférický úkaz.

Po rozcvičce a snídani aktivoval služební oddíl hvězdnou bránu a postupně všichni kadeti prošli na planetu Wolf 1061c, na níž se nacházela silná ložiska vzácné rudy naquadah, a aby nepadla do rukou nepříteli, pokusili se v omezeném čase rudu vytěžit sami. Bylo znát, že spolupráce jim již nečinila žádné problémy, a jen nervozita z důležitosti přiděleného úkolu způsobovala občasné ztráty.

Po návratu na Zemi se kadeti věnovali vlastnímu výcviku a prošli jedním z kurzů přežití, zdravovědy, střelecké přípravy, kryptografie a vědy. Postupně v průběhu dalšího výcviku absolvují i ty ostatní.

Odpoledne zúročili trénink z minulého dne a rozpoutala se nerff bitva. Hrál každý oddíl s každým, na hřišti byli v jednu chvíli vždy jen tři členové jednoho oddílu, každý měl nanejvýš šest nábojů a body se nesbíraly za eliminaci protivníků, ale za počet střel nastřílených na cíl umístěný v nepřátelské části hřiště. Zde patří obrovské uznání nejen kadetům, ale i jejich výcvikovým instruktorům, protože už od prvního utkání měly zápasy naprosto profesionální charakter.

Po večeři si kadeti odpočali u dobrovolných večerních aktivit, při nichž mohli tentokrát navíc vybírat z náramkování. Největší fronta ale byla jako vždy u vrhání nožů.

Denní hlášení ze dne 9. 8. 2023

(Tento den bude reklamován u Agentury řízení lineárního plynutí času.)

Ráno se kadeti probudili do hustého slejváku, a tak vrchní velitel Ulrich zhodnotil situaci, středu přesunul do pátku a do středy přesunul čtvrtek. Místo výcviku pohybu ve výškách se tak kadeti soustředili na zkoumání a popis topografie hvězdných soustav, a protože ve výcvikovém centru disponujeme nejmodernějšími technologiemi, věnovali se přímo 3D modelování soustav, které si sami k popisu vybrali. Výsledné modely překvapily hodnotící komisi svou propracovaností – u jednoho z nich centrální hvězda svítila, v jiné byly planety pohyblivé, další byla závěsná.

Kadetům patří o to větší uznání, v oč zvláštnějších podmínkách pracovali. Už několik hodin po budíčku totiž nastal zase večer, a tak se po večeři, které kadeti kdovíproč říkali oběd, vyhlásila večerka s puštěnou pohádkou a kadeti ulehli do svých stanů zcela vyčerpáni.

Z hlediska vedení základny to nebylo na škodu, protože se nám dny v dilatované časové linii pomíchaly natolik, že se do středy se čtvrtečním programem přesunula i na čtvrtek hlášená kontrola z hygieny a dorazila právě v čase polední večerky, a tak mělo prostor se jí věnovat a ohromovat šikovností kadetů i kreativitou hlavního velitele.

Následující den, který začal brzkým odpolednem, jsme uvízli v časovém vakuu a den byl vyřazen z týdne. Původně plánovaný čtvrteční program tak uvízl kdesi v meziprostoru a vedení základny nouzově vyhlásilo šampionát ve hře Maršál a špion. V něm zcela exceloval tým Alioth, který vyhrál všechny hry, a jako vítěz byl vyzván černým týmem vedoucích, které zcela rozdrtil. Černí se s prohrou odmítli smířit, a tak vyzvali i modré, aby prohráli novým a zcela originálním způsobem, a až s červeným týmem se v souboji maršálů major Tomus dokázal prostříhat k výhře v Kámen-nůžky-papír, čímž porazil vlastní tým.

Pak nastal skok v časoprostoru, a ačkoliv jsme se náhle ocitli ve středě, stala se někde porucha, protože jsme se nevrátili do naší upršené reality, ale událo se slunce a jasná obloha. Možná ji přivezl Astrobus. Hvězdáři našim kadetům ukázali v dalekohledu Slunce a na něm sluneční skvrny, potom jim povyprávěli o blízkém i vzdáleném vesmíru, pustili pohádku Kráva na Měsíci, kterou kadeti prochechtali od začátku do konce, a až do půlnoci ukazovali dalekohledem kulové hvězdokupy a planetární mlhoviny, dvojhvězdy i cizí galaxie.

PS: Půlnoční porady na další den se účastnil i jeden ježek.

Denní hlášení ze dne 10. 8. 2023

Nový den začal zostra – výcvikový instruktor se totiž rozhodl skokově zvýšit laťku rozcvičky, a tak po kadetech chtěl tři, opakuji TŘI kliky.

Po snídani proběhl dělostřelecký výcvik na planetě Kepler 62f, při kterém dostali kadeti  k dispozici nejmodernější zařízení a trénovali střelbu na cíl. Major Tomus poskytne detaily o tom, jak je dobré si hlídat dopadiště - ale i cizí paní zasažená tenisákem přežila bez následků. Všechny oddíly splnily na výbornou a druhé a třetí místo dělil jeden jediný bod.

Ještě před obědem kadeti navštívili další ze svých výukových kurzů přežití, vědy, zdravovědy, střelecké přípravy a kryptografie. Podle zpětné vazby od jejich instruktorů si vedli velice dobře.

Po obědě navštívili výcvikové středisko další odborníci, kteří kadetům předvedli, jak se vypouští meteorologický balón, který nesl dvě sondy. Kadeti udržovali vizuální kontakt nejen pouhýma očima, ale na velkém plátně se současně promítal přenos přímo z kamery ze sond. Po dopadu první sondy odpálené ve výšce jednoho kilometru, (která z výšky dvanácti set metrů dopadla dvacet čtyři kroků od místa vzletu,) navíc přilétl dron, který shodil náklad určený přímo pro kadety. V zásilce byly přívěšky se souřadnicemi Země pro každého z kadetů pro případ, že by ve vesmíru zabloudili a neměli se koho zeptat na cestu. Druhá sonda pokračovala až do stratosféry a po celou dobu nám přenášela obraz.

Před večeří se stihlo ještě jedno kolo kurzů, neboť časová dilatace z předchozího dne způsobila jejich zpoždění. Toto kolo kurzů kontroloval plukovník Ulrich, velitel základny, pomocí nejmodernějšího dronu, a k podání vysvětlení se dostaví instruktoři Ernest a Dejv, protože jejich kurz maskování ve volné přírodě nebyl nalezen.

Po večeři měli kadeti na výběr nejen z klasických volnočasých aktivit jako výroby náramků nebo střelby ze vzduchovek, ale také z výroby KPZ, v rámci čehož vyráběli pyrogel nebo voděodolné zápalky, a kurz žehlení s Dejvem, který vypadal jako propadák jen do doby, než naučil Dejva žehlit Ulrich. (Aneb úskalí zažehlovacích odznaků za absolvování jednotlivých kurzů.)

Denní hlášení ze dne 11. 8. 2023

Na vychutnávání slunného rána a oparu nad přehradou neměli tento den kadeti po budíčku čas, protože se ihned po snídani přesouvali do blízkého lanového centra na výcvik ve výškách. Rozděleni byli do tří skupin podle výšky a nebylo možné určit, kdo se do tréninku pustil nadšeněji, a nebýt ukrutné žízně, kroužili by tam nejspíš doteď.

Po obědě se změnilo pouze prostředí, ale nikoliv intenzita výcviku: výcvik ve výškách následoval vodní výcvik. Kadeti dostali k dispozici čluny a po krátkém tréninku strategie a kooperace se jednotlivé týmy pustily do závodu kolem bójky. Protože se žádný oddíl nevešel do člunu celý, jelo se nadvakrát, přičemž u břehu přeskakoval do druhého raftu pouze kapitán lodi. Do hlášení je zbytečné uvádět, který tým vyhrál, protože naše měření potvrdila, že jásot červeného týmu byl slyšet i do nejvzdálenějších koutů Česka.

Na raftech a ve vodě strávili kadeti celý zbytek odpoledne, protože slunce připalovalo velmi nemilosrdně. Proti předchozím propršeným dnům to byla velká změna a všichni s napětím čekáme, jestli někdo sebere odvahu si na příliš teplé a slunné počasí stěžovat.

Po večeři měli kadeti možnost tradičního zažehlování korálků, tvorby náramků z paracordu, střelby ze vzduchovky a rozdělávání ohně křesadlem. Velká část kadetů se také rozhodla soutěžit v co nejabsurdnějších zdravotních problémech a při jejich zápalu bylo skutečně těžké vybrat vítěze – nakonec komise rozhodla pro úraz ropuchou.

V pozdních hodinách dorazil na základnu spěšný personální rozkaz pro jednoho z kadetů, a tak jsme museli na bráně nastavit souřadnice přímo do jeho domova a ukončit jeho výcvik. Někteří výcvikoví instruktoři se hlásili, že by jej byli ochotní doprovodit, a říkali cosi o spánkové deprivaci a měkkých postelích, ale tuto možnost velení rázně zamítlo.

Denní hlášení ze dne 12. 8. 2023

Ihned po snídani jsme se přenesli na planetu Proxima Centauri b za dalším úkolem: naším úkolem bylo pronést vzácný náklad územím hlídaném goauldskými mnichy. Tato mise nebyla ani jednoduchá, ani bezpečná, ale všichni kadeti se do jejího plnění vrhli srdnatě a plni odhodlání. To na tomto místě schválně zdůrazňujeme, neboť by to z fotografického záznamu nemuselo být zcela patrné, protože jednou z účinných strategií bylo plazit se po trávě a při pohledu na nepřátelského mnicha si hrát na pštrosa a zabořit hlavu do písk- trávy. To ale bylo dáno tím, že goauldští mniši dokáží interagovat s neuronovými přenosy homo sapiens, pokud jejich vizuálně telepatický impuls vstupuje do lebeční báně přes os frontale, a tak je nejjistější obranou vyvarovat se přímému pohledu na ně a zabránit tak jejich čtení z – lidově řečeno – čel tak snadno, jako by se jednalo o trojciferná čísla napsaná na kůži. Na místě byl samozřejmě přítomný medik, který nejen léčil kadety zachycené nepřátelskými mnichy, ale zásoboval je novými diamanty, které bylo nutné přenést.

Ihned po této misi se kadeti poklusem vydali na další kurz, svůj předposlední. Za náročné dopoledne byli odměněni svíčkovou k obědu a následným poledním klidem stráveným ve stínu stromů s pohádkou puštěnou z reproduktorů. (V tomto okamžiku odešla reportérka stříhat táborové video do nedaleké místnosti a prožila stav extrémního zmatení, když jí ve videu nešel zvuk, a ona tak nebyla schopná vystřihnout nehodící se výkřik v opening scene. Až po několika minutách si všimla, že se jí notebook automaticky napojil na reproduktor přinesený na pohádku, ale zodpovědný velitel popřel, že by k přerušení pohádek došlo.)

Odpoledne se starší kadeti odebrali do únikové místnosti a mladší na fáborkovanou. Z knihovny unikli všichni a z fáborkované se ozývalo hlasité skandování a smích, takže lze vyhodnotit, že se obě hry vyvedly. Do večeře zůstali kadeti u přehrady, protože se teploty vyšplhaly nad třicet stupňů. Až večer jsme se vrátili skrze hvězdnou bránu zpátky na Zemi, a jak jsme očekávali, proximské klima bylo příznivější, protože nedlouho po návratu byla hlášená bouřka.

Jako odměnu za skvělou službu byli kadeti večer pozváni do kina na film, který si sami odhlasovali, a na popcorn a malinovku. Malinovka chvíli hrozila, že nebude, protože velitelé omylem zapojili do sudu špatnou pípu, ale chyba byla záhy odhalena a napravena. Popcorn taky hrozil, že nebude, a to když začal popcornovač hořet, ale ačkoliv tato chyba byla taky záhy odhalena, napravit ji tak snadné nebylo. Místo popcornu si tak děti aspoň poslechly požární hlásič.

Před samotným filmem se děti podívaly na sestřih táborových fotek a videí, což je samozřejmě nejlepší možný žánr, protože se každý nejraději dívá na sebe a směje se situacím, které sám prožil. Samozřejmě i Rakeťák udělal radost.

Denní hlášení ze dne 13. 8. 2023

Dnes ráno jsme ihned po snídani prošli bránou na planetu Ross 128 b do tréninkové oblasti nerff soubojů. Původně se měla hrát intergalaktická pošta, (a kdybyste viděli ty vymazlené třpytivé cedule, které si pošťačky vyrobily!,) ale minulá bitva byla natolik skvělá, že se vedení rozhodlo program operativně změnit... a těžko říct, jestli udělalo dobře.

Děti hrály skvěle, ale dojmy cloumaly se všemi a emoce stříkaly na všechny strany. Bylo znát, že se konec tábora blížil a že byli kadeti unavení, protože docházelo k situacím, které jsme dříve vůbec nemuseli řešit, ačkoliv ani tehdy se nedal uhlídat každý zásah.

Do oběda měli kadeti klid a většina z nich ho strávila u vody. Počasí tomu přálo, respektive, vydržet mimo vodu bylo skoro nemožné.

(Následující část hlášení byla začerněna.)
----------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------
(Konec začerněné části.)

Před večeří měli kadeti poslední z kurzů a po jejich skončení byl již každý z kadetů odborníkem v oblasti kryptografie, vědecké práce, zdravovědy, střelecké přípravy i zálesáctví.

Poslední hodinu zdravovědy absolvovala nejstarší skupina, pro kterou bylo přichystáno překvapení, a namísto drobných modelových situací k řešení, které absolvovaly předchozí skupiny a které zahrnovaly věci jako bezvědomí nebo "trochu divného člověka", na ně k řešení čekala autonehoda. Ať už její účastníci zachránění byli, nebo ne, zpětná vazba byla nesmírně zajímavá.

Po večeři byl naplánovaný ještě aquapark. Ten si děti užily beze zbytku, což jim strhaní vedoucí, kteří s nimi řádili ve vodě, moc a moc přejí. I oni sami ovšem přiznávají, že hladký průběh večerky unavených dětí za to stál.

Dvě z dětí zůstaly v tomto čase pod dohledem zdravotnice v táboře a dobře že tak, protože skvěle dokázaly zachytávat cizí příchozí a upozorňovat na ně zdravotnici. Ta tento den měla tři čárky, a to od paní, která by v areálu chtěla pořádat vlastní tábor a přála si vidět stany a zázemí, od dvojice s dítětem a psem, kteří tvrdili, že by za závoru nešli, přičemž tvrzení rozbili tím, že se k hvězdné bráně jejich syn už doběhl potají podívat, a trojice extrémně pohoršené tím, že si je někdo dovoluje prosit, aby do tábora nechodili.

Může zdravotnice dostat nažehlovačku za absolvování kurzu asertivity?

Hlášení ze dne 14. 8. 2023

Ráno jsme se probudili do parného dne, a to nás čekal bohatý program.

Kadeti se ihned po snídani vrhli na plnění závěrečných zkoušek z kurzů, které zde absolvovali. Osnova zkoušek následuje:

Zálesáctví:  Rozpoznání obsahu KPZ; stavba přístřešku; orientace pomocí buzoly.
Astronomie: Zodpovězení otázek, které zazněly na přednášce astronomů.
Kryptografie: Luštění osmi různých šifer, jež přikládáme do přílohy tohoto hlášení.
Zdravotní: Řešení modelové situace s člověkem ležícím na břiše v bezvědomí od příchodu k místu nehody po hovor s dispečerem záchranné služby.
Střelecká: Zodpovězení teoretických otázek na bezpečnou manipulaci se zbraní, taktický přesun bojištěm a střelba na body.

Zkoušky plnili jednotlivě a mezi stanovišti přecházeli dle vlastní volby. Nejtěžšími se ukázaly zálesáctví a zdravověda, ale i v nich si vedli skvěle. Podle součtu bodů všech kadetů ze všech kurzů v oddílech se pak určovalo pořadí i v této hře, a rozhodlo se tím konečné pořadí v celotáborové hře – rozdíl mezi prvním a druhým místem byl pouhých pět bodů.

Po obědě si kadeti šli pro poklad, ale byli přitom přepadeni zákeřnými goauldy, nicméně díky svému elitnímu výcviku se všechny oddíly sehraně skrze nepřátele prostřílely a zanechaly za sebou jen pole plné černě oděných, zpocených a naprosto přemožených... tedy, mrtvých goauldů.

Zbytek dne strávili kadeti u vody, aby si konečně po deseti dnech plných dřiny a výcviku dopřáli chvilku odpočinku.

Večer proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků bodování stanů (o první místo se dělily dva klučičí stany) i celotáborové hry a předání certifikátů o absolvování výcviku našich kadetů, kteří se tímto stali plnohodnotnými členy SG1, SG2 a SG3 týmu. Mluvím i za ostatní členy Stargate Command, když prohlašuji, že bych chtěla mít při jakékoliv vesmírné misi záda krytá kterýmkoliv z těchto týmů.

Večer byl zakončen diskotékou, na které to kadet- tedy, členové SG týmů pořádně roztočili. A jestli ty barvy z krepáků z vlasů ještě někdy smyjí, už v hlášeních z SGC nikdy zahrnuto nebude.

Konečné skóre:
1. místo – Vega (modří) – 280 bodů
2. místo – Alioth (zelení) – 275 bodů
3. místo – Deneb (červení) – 220 bodů

Denní hlášení ze dne 15. 8. 2023

Ta smutná poslední rána... Budíček nebyl potřeba, děti byly venku už od půl sedmé. Rozcvičku jsme vynechali, a aby se našim absolventům SG výcviku hezky vzpomínalo, ještě podbízivě dostali na poslední snídani vánočku.

Pak už následoval řízený chaos při dobalování posledních věcí, rozdávání zapomenutých mikin a hledání správných kšiltovek. Kufry i děti se hromadily na cestičce k táboru a některá zavazadla byla větší než jejich majitelé. Do toho první odjezdy dětí, které si rodiče vyzvedávali přímo v táboře, tetris s kufry v autobusu a loučení s vedoucími, kteří jeli z tábora vlastními auty.

V autobuse jsme všem členům SG týmů rozdali doklad toho, jak moc je výcvik změnil, a když jsme zjistili, že jsme nepochopitelně vytvořili a vytiskli dva pro Báju a žádný pro Kiki, ještě cestou do Prahy jsme pomocí notebooku, hotspotu, e-mailu, tiskárny v místě příjezdu a ochotného kolegy dokázali svoji chybu napravit a Kiki tak svůj dostala, sotva vystoupila z autobusu – a to všechno jen proto, že tábor spojuje, a jak na něj dojde, není nic nemožné a žádná prosba příliš divná.

Po příjezdu do Prahy děti ještě zazpívaly táborovou hymnu nastoupeným rodičům, než se rozeběhly do jejich náručí. Vyšlo to skvěle a já nebrečim, ty brečíš.

Díky za všechno! Všem organizátorům, vedoucím, lidem, kteří nám pomáhali vytvářet a vyrábět všechno, co jsme potřebovali, rodičům, že nám půjčili tak báječné děti, a samozřejmě kadetům, protože byli fantastičtí.

Kolik máme planet, spočtu na rukou,
kdo si ale vzpomene, jak jdou za sebou?
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn a Uran,
na Neptun je to od Slunce ta nejdelší túra.
Všechny jsou kulaté jako míč, každá je jinak velká,
dívat se na ně celou noc je lepší než telka.

A s těmito tóny se s vámi loučí také Magenta Unicornová, zapisovatelka událostí ve výcvikovém středisku Stargate.