Jak jsme zachránili řecké bohy a svět

Tábor v roli zdravotnice, pátý ročník. Níže fotky a zápisky, které jsem psala v průběhu pro rodiče - aspoň někde se můj blogískovací skill dá zúročit.

Letos to bylo skvělé - celotáborová hra vyšla úžasně a děti do ní byly vtaženy už od začátku; a navíc jsem sice měla pár zvracejících a průjmových dětí, ale nebylo jich moc, takže jsem si to užila i z tohohle hlediska.

pondělí, 1. den

První srpnové pondělí. Milník. Čas, kdy se mladí archeologové vydali na výpravu na řecký ostrov Métra, aby prozkoumali nově odkryté památky starého Řecka.

Účastníci výpravy byli pečlivě prověřováni ještě předtím, než byli Českou archeologickou společností osloveni dopisem, ale i tak byly jejich schopnosti přetestovány ještě před odjezdem – a všichni dokázali, že jsou na náročnou výpravu stoprocentně připraveni. Dokázali projít složitým labyrintem a vynést z něj zlaté hroudy, házeli žetony do studny štěstí, vykopávali trilobity, malovali amfory a skládali mozaiky a samozřejmě se nezapomněli před odjezdem zvěčnit, a to dokonce s Indiana Jonesem, který si tak důležitou akci nenechal ujít.

Na ostrov Métra jsme dorazili v poledne, a tak jsme jako místo prvního průzkumu zvolili jídelnu. Místní nález nás potěšil – na tomto nalezišti se nám bude líbit.

Odpoledne jsme tvořili rozlišovací znaky, abychom se odlišili od ostatních archeologických výprav. Všechny tři naše týmy si vytvořily nejen trička s logy bohů Hermes, Poseidon a Artemis, ale také týmové vlajky. Našim zdatným praktikantům netrvalo ani hodinu, než je přidělali na tyče.

V rámci seznamovačky si několik holek postěžovalo, že během tábora půjde dolů jejich atletická kondice, a tak Pepa nelenil a hned po večeři s nimi vyběhl. Tím hezky vytrávili na druhou večeři: pečení buřtů. Oheň, kytary, zpěv, opékání...

...páni, my jsme na táboře.

Vítejme v Řecku.

Vyhrabávání trilobitů

První nástup

Večerní oheň

úterý 6. 8. 2024

Ráno jsme konečně sehnali povolení k vykopávkám, a tak jsme se vydali na naleziště, kde již byly při předběžném průzkumu nalezeny kusy vzácné mozaiky. Do práce se pustily všechny tři týmy a brzy byly vykopány tři různé obrazy: strašlivý Minotaurus, nádherná, ale smrtící Medúza a nebezpečná Sfinx. Pak byl učiněn ještě větší objev, a to busta Pallas Athény, zlatá soška její moudré sovy a skříňka, z níž se po otevření vyvalil mrak černých motýlů.

Na dně zůstal jediný, zlatý, a taky dopis psaný řecky na papyru.

S nálezy jsme se vydali do tábora, ale u brány jsme byli zastaveni válečníky v řeckých zbrojích. Trvali na tom, že nás zavedou k chrámu Pallas Athény, kde čekal kněz, který nás nechal pokleknout a poté nás představil – vůbec se tomu nechce věřit – bohům Diovi a Héře.

Ti nás oslovili s mnohými otázkami a z následného rozhovoru vyplynulo, že jsme se přesunuli o stovky let do minulosti, protože schránka, kterou jsme nalezli a otevřeli, patřila Pandóře a obsahovala naději, která jako jediná v ní zůstala uzavřena poté, co Pandóra ze msty vypustila do světa nestvůry, které hrozily přemoci bohy a zničit svět, a právě tato naděje nás přenesla zpět do minulosti, abychom zachránili svět.

Z archeologů na poslední naději bohů, to není špatné. A pak že je archeolog člověk, jehož kariéra leží v troskách.

Zeus a Héra nám sdělili, že poté, co porazíme nestvůry vyobrazené na mozaikách, jež jsme vyhrabali, uvrhneme Pandóru jednou provždy do Tartosu, pokud ztvárníme příběh, který nebyl vyřčen. A rovnou nám k němu dali první karty, podle nichž jej budeme tvořit.

Odpoledne se neslo v méně osudovém duchu: cvičili jsme taktiky na zítřejší turnaj v Kin-ballu (hra s míčem větším, než jsou někteří hráči, totiž nemůže být špatná) a ještě jsme se stihli i vykoupat v místní zátoce.

Když se setmělo, odehrál se v chrámu Pallas Athény ještě jeden příběh, a to o Théseovi, Ariadně a Mínotaurovi. Tenhle večerníček skončil uříznutou hlavou Mínotaura, což byla hezká tečka na závěr dne. Příjemné sny i vám :)

Vyhrabáváme mozaiku

Dopis od Naděje ze dna Pandořiny skříňky

Návrat do tábora nejde podle plánu

Zeus a Héra, kterým to (obzvlášť jí) dneska mimořádně sluší, mň mň mň :)

Théseus a Minotaurus

Takže dobrou noc a hezké sny, děti

středa 7. 8. 2024

Archeologie a cestování v čase je dřina, jsme zjistili, když jsme se ráno pokoušeli probudit mladé hrdiny, abychom včas odjeli do Mínótaurova bludiště, ve starém Řecku označovanému jako TEP factor.

Týmů na procházení labyrintu a plnění úkolů jsme měli osm. Jejich předákům ještě trochu cukalo v oku, když vzpomínali na absolvování TEP factoru před čtyřmi lety, ale ukázalo se, že jsme tentokrát skutečně vybrali nejlepší z nejlepších, a tak byly jednotlivé týmy schopné absolvovat naprostou většinu překážek s jen minimem záseků.

Labyrintem jsme procházeli dvě a půl hodiny, takže jsme byli patřičně zemdlení, když jsme se konečně sešli ke svačině před cestou domů. Jenže najednou strašlivý řev – a do místnosti vběhl sám strašlivý Mínótaurus. Okamžitě se zalekl takové přesily a vycouval zpět, ale my nelenili a vyslali jsme za ním ty nejzdatnější z nás. Strhl se hrůzostrašný boj, který mladý Petr odnesl životem, ale na jeho konci mohli Filip s Honzou zdvihnout uřezanou býčí hlavu do vzduchu.

Po takovém dni nám vyhládlo, a tak jsme se vrátili do tábora a po dobrém obědě jsme si dali dlouhý a zasloužený odpočinek. Jenže duši válečníka a zachránce světa nelze změnit, a tak na poklidném poslouchání pověstí ve stínu staré lípy zůstala jen hrstka vedoucích, (podezřele hluboce oddychujících,) zatímco děti svedly v táboře lítou bitvu, v níž hlavní roli hrál bazének a promáčené molitanové kostky.

Před večeří nastal první oficiální zápas v Kin-ballu. Bylo to napínavé od první do poslední minuty, protože bylo skóre neskutečně vyrovnané, a jako každý správný zápas to skončilo proudy krve.

Po večeři jsme měli zpřístupněn místní aquapark. Idea za tím byla unavit děti, aby dobře spaly, ale v provedení jsme těžce selhali: když jsme zjistili, že jediná puštěná atrakce je tobogán, rozhodli jsme se sami roztočit divokou řeku, a ještě později jsme se stali koni pro kohoutí zápasy. Takže dobře budou spát vedoucí, a jestli jsou v tomhle textu hrubky, aspoň čtenáři ví proč.

Mysleli jsme si, že tím den už skončil, ale nedlouho po večerce se rozsvítil chrám Pallas Athény a my vyslechli rozhovor Dia s Hérou, z něhož vyplynulo, že budeme muset Dia přesvědčit o své úctě a vzdát mu hold.

V TEP factoru

Mínotaurus útočí

Na něj!

Jóó!

čtvrtek 8. 8. 2024

Hned po snídani jsme se začali chystat na vzdání pocty bohům, jak si přál Zeus s Hérou. Přípravy byly veliké: oddíl Poseidonu se celý obarvil na modro a oblékl do rybářských sítí, oddíl Artemis se proměnil v lesní zvěř, která bohyni věrně doprovází na jejích loveckých toulkách, a oddíl Hermesu ztvárnil vše, co představuje rychlost, a to včetně okřídlených bot.

Živé obrazy, které si Zeus s Hérou přáli zhlédnout, jsme ztvárnili před recepcí hotelu, a tak nebyli naši bohové ani zdaleka jediní, kdo s údivem přihlížel preciznosti jejich provedení. I sama ředitelka Měřína, totiž Métry, uznale zatleskala, když Zeus s Hérou a s Niké vyjádřili spokojenost a my konečně rozptýlili Diovy pochyby o naší oddanosti.

Protože si tým Poseidonu na ztvárnění svého božstva zařídil i déšť, museli jsme přesunout původně plánovaný odpolední program na dračích lodích na jiný den, a tak jsme se odpoledne věnovali nácvikům řecko-římského zápasu. Turnaj proběhl ještě před večeří. Zápasili spolu vždy stejně staří zástupci jednotlivých oddílů tři kola a až do konce to bylo vyrovnané – vyhrál Poseidon o jediný bod nad Artemis a Hermesem, kteří získali stejný počet bodů.

Oslavy vítězného Poseidonu byly divoké – nebesa se rozestoupila a tábor zaplavila voda a kroupy a dva stany odnesl a zničil poryv větru. Pokud takhle vypadá radost, tak asi nikdy nechceme Poseidona rozhněvat. (Na druhou stranu, asi bychom byli raději, kdyby se radovala Artemis, že by třeba na louku přiběhla lesní zvířátka. Nebo Hermes, to by mohla přijet dodávka plná zásilek...) Děti a jejich stany ale přežily suché.

Před večerkou jsme zhlédli jako večerníček pověst o Oidipovi a Sfinx. Zdá se, že nás bude čekat další den zajímavý úkol...

Pocta bohům. Poseidon byl tak dobrý, že mi to stálo i za zamazání obličejů, protože - uznejte!

Turnaj v řecko-římském zápase

Deštíček. Když na mě vítr navalil pártystan, který jsem se snažila udržet a který na sobě pořád ještě měl svoje závaží, tak mi trochu zatrnulo, jestli to přežiju ve zdraví.

Sfinx

pátek 9. 8. 2024

Dneska nás čekaly hned dvě velké výpravy: urostlí argonauti se vydali uspat draka a získat zlaté rouno a mladší se vypravili přemoci strašlivou Sfinx.

Argonauti získali starořecký recept na lektvar, který museli v kotli na ohni uvařit, přelít ho do amfor a s těmi se vydat přes vodu za nestvůrou. (Nakonec se ukázalo, že byl největší problém rozdělat oheň.)  Drak sídlil v prudkém svahu a nebyl ani zdaleka bezbranný – mohl zabít argonauty tím, že jim pohlédl do tváře. Ti to věděli, ale když se pokoušeli své tváře schovat, zaútočil drak na jejich amfory a pokoušel se vylít jejich obsah, aby jej nemohli nalít do dračího doupěte.

Boj byl lítý. První z amfor drak dokázal vylít, než si dobrodruzi uvědomili, že je její obsah cennější než jejich životy, ale o druhou už se strhl velký boj, u kterého kameraman uřízl video v půlce, aby nebylo vidět, jak moc děti draka bijí. Třetí amforu argonauti dokázali donést až do cíle a drak usnul, takže domů slavně dovezli zlaté rouno.

Mladší dobrodruzi se vydali na výpravu do dalekých lesů. Měli s sebou své předáky a jedna z nich se rozhodla nasadit ostré pochodové tempo, a tak nachytali Sfinx ještě v bačkůrkách. Po přezutí jim položila hádanku starou jako lidstvo samo: co chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech? Dobrodruzi byli připraveni a dokázali odpovědět správně, ale Sfinx to nestačilo a zavedla je hlouběji do lesa, kde jim předložila několik rébusů, které museli vyluštit. Po celou dobu přecházela mezi nimi a vybírala si, koho sežere jako prvního, ale oni se nenechali znervóznět, a když vyluštili poslední rébus, Sfinx v zoufalství uprchla do lesa a vrhla se z útesu. Filip, který ji pronásledoval až ke skále, se pak spustil dolů a na důkaz vítězství uřezal její křídla.

Do tábora se obě výpravy vrátily akorát na oběd.

V rámci mise na záchranu řeckých bohů a celého světa jsme nezapomněli ani na specializované vzdělávání, a po obědě jsme se rozdělili na čtyři skupiny a vrhli se na získávání vědomostí v oblasti zdravovědy, sparťanských her, uzlování a výroby svíček.

Po večeři se ještě odehrál přátelský turnaj ve vybíjené, než dobrodruzi zalezli do stanů a upadli do hlubokého spánku. 

(PS: Sfinx se do tábora vracela za mladými dobrodruhy tak, aby byla z dohledu. Když se v areálu Volarezy zastavili, aby si udělali fotku, skočila mezi auta a nakukovala na obě strany, zda už jdou, aby ji nespatřili. A kde se vzal, tu se vzal, oslovil ji zástupce ředitelky Měřína: "Ztratily se vám nějaké děti?" "Ne, já se před nimi schovávám," pravila Sfinx a táborová zdravotnice v jednom.)

Úkoly strašlivé Sfinx

Ale slušelo mi to, žejo?

sobota 10. 8. 2024

Sobota. Víkend. Volno. Až na to, že vůbec – hned po snídani nám začala dvě další kola specializovaných kurzů, takže jsme si na konci dopoledne všichni prošli všemi: uzlováním, svíčkárnou, zdravovědou i sparťanskými hrami. Bylo to náročné a skončili jsme těsně před obědem.

Odpoledne se začalo hrát o body. Naše výprava totiž ztroskotala na moři, ale mocný Zeus nám nabídl, že nás zachrání, pokud pomůžeme jeho oblíbeným hrdinům. Znáte takové to o kohoutkovi a slepičce? My jsme běhali od jednoho bájného tvora a božstva k druhému     a každý z nich po nás chtěl něco za pomoc. Jen několik questů se nám povedlo dokončit a každý z nich byl dalším malým vítězstvím.

Protože byl horký den, a taky protože ani tak strašlivé ztroskotání nám nedokázalo vodu znechutit, jsme se po hře vydali na pláž a před večeří se ještě vykoupali.

Večer se odehrál miniturnaj v kin-ballu. Všechny nás překvapil posun ve schopnostech dětí – tentokrát už i ty nejmenší dokázaly přijmout opravdu těžké balóny a hra byla krásná na sledování a neuvěřitelně napínavá – vyhrála Artemis o jediný bod nad Hermesem i Poseidónem, hra skončila 8:7:7.

Poslední dobrodružství se odehrálo v noci: protože byly pouhé dvě noci do vrcholu Perseid, vytáhli jsme matrace na trávník před stany a spali jsme pod širákem, abychom je viděli a mohli si přát spoustu přání.

Rozcvička

Lekce zdravovědy. Tady cvičí na mně, ale většinou tam umíral můj praktikant. Za poslední dva roky během léta už umřel asi padesátkrát...

Na turnaj!

Kin-ball

Přespání pod širákem

I jedna Perseida na té obloze je!

neděle 11. 8. 2024

Ráno k nám sestoupili Zeus s Hérou a Niké a vyjádřili spokojenost s našimi výkony. (Ještě aby ne, když jsme už zvládli porazit Mínotaura a Sfinx a získat zlaté rouno.) Zároveň se ale rozhodli vyzkoušet naši moudrost a znalosti řecké mytologie a my k nim museli vysílat jezdce a koně, kteří zodpovídali jejich otázky, jako v kolika letech si Héfaistos pořídil svoji kovářskou dílnu nebo jak se zrodila Pallas Athéna. Všechny týmy si vedly skvěle a končilo se s rozdílem jediné otázky z pětadvaceti. Neporažen zůstal Hermes díky svým tahounům, kteří toho znali víc než Héra, která jejich odpovědi kontrolovala. ("Na odpověď, jak se stal Zeus vládcem bohů, mají říct odpověď, že porazil svého otce," instruoval nás před hrou Olda. Jenže při hře přiběhla Mája: "Tahali si různě barevné oblázky, aby zjistili, čemu budou vládnout. Bylo to poté, co porazili Titány...")

Po obědě se strhla vodní bitva s nafukovacím bazénkem a molitanovými míčky v hlavní roli. Olda podváděl, protože měl kyblík, ale protože po něm šly všechny děti, nezůstal ani zdaleka suchý.

Což byla příjemná předehra před odpolednem na raftech. Přehrada sice neměla úplně modrou barvu, ale podle krajské hygienické stanice byla voda stále koupatelná, a navíc byla mokrá a studená, a to zvracející dítě s tím vůbec nesouviselo, ne ne.

Ve vodních hrátkách jsme pokračovali i po večeři. Jak to Tomík zhodnotil: "Tady vidím pod vodou stěnu na pětadvacet metrů. V přehradě jsem neviděl ani ruce pod hladinou na pětadvacet centimetrů." A bylo to prima, tobogán a zdivočelý Tomík, teda Minotaurus, v nespuštěné divoké řece, skákání z bloků, vířivka a taky brouzdaliště u berušky.

Božská moudrost

Perseus a Medúza

pondělí 12. 8. 2024

"Mokrá zebra podvádí!" volaly děti, když Olda rozdal už pátou červenou a všechny šly pro tým černých. Hrál se Kin-ball, vyzyvately byly děti a hrály proti týmu vedoucích a týmu praktikantů. Jenže rozhodčí má vždycky pravdu, a tak ty balóny přijaté dětmi v autu byly rozhodně v hřišti a ten odpal přes celé hřiště, který vedoucí dali, byl jednoznačně kratší než metr a půl. Vyhrály děti, joooo! A Oldu, i v jeho pruhované rozhodčí košili, černí za trest zlili.

Po obědě jsme se vydali do starého chrámu nádherné, ale smrtící Medúzy, abychom ji přemohli. Chrám byl na spadnutí a museli jsme si dávat pozor na každý krok, aby se na nás nezřítil, a procházet jsme museli pozadu a cestu si vybírat jen pomocí malého zrcátka, abychom Medúze nepohlédli do očí a nezkameněli. Byla tam, číhala hned u vstupu a snažila se nás lstí a přísliby přesvědčit, abychom na ni pohlédli. Tuto výpravu jsme nepřežili všichni – někteří skončili zavalení v troskách, jiní zkameněli ve chvíli, kdy jim zvědavost nedali a koutkem oka si ji chtěli prohlédnout. Přesto jsme ale jejím chrámem prošli a porazili jsme ji.

Po této výpravě jsme se zchladili další vodní bitvou kolem bazénku.

Po večeři jsme si došli koupit dobroty a pak se rozjelo kino. Ještě před Soubojem Titánů jsme viděli výběr fotek z dosavadních dní a to bylo vlastně hrozně smutné, protože už jsme skoro na konci, ale zase co všechno jsme tady už prožili, páni!

"Podívej se na mě... byla bys krásným příspěvkem do mé sbírky soch..."

"Jen se neboj a podívej se..."

úterý 13. 8. 2024

Už včera při promítání fotek jsme věděli, že to bude těžký, ale stejně se na to nešlo připravit – na odjezd, na konec dalšího tábora, na konec léta. Přišel poslední den.

Samozřejmě to nebylo slzavé hned od rána, vždyť bohové ještě nebyli zachráněni a my nevěděli, který z našich archeologických týmů si při jejich záchraně vedl nejlépe.

Naši zdatnost nebylo možné otestovat lépe než kláním v hodu oštěpem v rámci olympiády. (To jste věděli, že staří Řekové závodili nazí? My jo, my to měli jako jednu ze zajímavostí ze starého Řecka na nástěnce.) Taková olympiáda, to je velká událost a jako taková si zasloužila velkolepé zahájení, a dokonce dorazil i šampion ze Sparty, aby nám ukázal, jak hází oštěpem u nich.

Zápolili jsme naplno, a jestli nespadly, létají naše oštěpy nad Měřínem dodnes. (Nutno dodat, že sparťanské hry v rámci kurzů přinesly své ovoce, protože velká část dětí, která jimi prošla, házela lépe než dospělí, kteří drželi oštěp v ruce poprvé.)

Po ukončení jsme měli poslední chvíle na přípravu příběhů, které nebyly vyřčeny. Jak Pýthia předpověděla, ty byly posledním dílkem do skládanky pro záchranu Dia a ostatních řeckých bohů, a my nechtěli bohy zklamat.

Příběhy se rozehrály ve chvíli, kdy bozi sestoupili k chrámu Pallas Athény. Každý z našich týmů ztvárňoval svůj vlastní příběh, v němž se musely objevit všechny postavy z karet, které jsme dostávali za přemožení monster a další splněné úkoly, a zároveň v něm musel účinkovat každý člen týmu.

V tomhle ohledu nemůžeme zůstat skromní: bohy jsme ohromili. Nejenže jsme měli naprosto dokonalé kulisy a masky, a to bez nadsázky, (vidět někdo z branže Kyklopa, jak mu šíp prostřelil oko, okamžitě začne rekrutovat do Hollywoodu,)  ale u scénářů by nikdo nepoznal, že je psaly děti, a herecké výkony byly podané s takovým nadšením, že se i bohové museli chvílemi smát a jindy zadržovat napětím dech.

Zeus s Hérou a Niké nám po zhlédnutí našich příběhů poděkovali za záchranu jejich světa, a protože bylo splněním úkolu proroctví naplněno, slíbili nám, že se ráno probudíme již ve své době.

Po večeři jsme zjistili, jak dopadlo klání mezi jednotlivými týmy, a nemohlo to být napínavější: druhé a třetí místo od sebe dělil jediný bod. Vyhrála Artemis se 126 body, druhý byl Poseidon se 114 body a na třetím místě skončil Hermes se 113 body.

Večer jsme si zatančili na diskotéce. Co se stane na Métře, zůstane na Métře, ale bylo moc pěkné sledovat tančící dvojice. Jak to vystihla Bája chviličku předtím, než šla spát: "Já tě znám deset dní, ale stejně bulím." Deset dní, a přátelství na dlouhá léta.

Těsně před spaním nás Olda svolal na náměstíčko mezi stany, kde vzplanula olympijská pochodeň, od které byly připáleny svíčky. Každý jsme dostali jednu a ti, kterým se tábor líbil, je položili na pódium chrámu Pallas Athény a pak jich tam plápolalo třicet šest – tolik, kolik dětí jsme na táboře měli. Byly to nádherné momenty, ve tmě, ve světle svic, pod hvězdnou oblohou a v teplé srpnové noci. Všude se ozývalo cinkání svícínků a sem tam i nějaký vzlyk a pár slz. Tolik obejmutí, tolik vzpomínek, tolik emocí.

Zítra ráno se vrátíme do Prahy.

Nástup na Olympiádu

Hod oštěpem zahajuje šampion Sparty

Héra, Zeus a Niké jako publikum příběhů, které nebyly vyřčeny

Příběh o Artemis

Tak zase za rok...