Střípek dnešního dne.

Už nikdy nepodcením sníh! Před cílem osušit slzy z vyčerpání a nedostatku cukru v krvi, na pódiu sebrat zlato, u stolu láhev se zbytkem rumu a pak se hodně usmívat, aby to vypadalo, že jsem úplně v pořádku.

Sportování poosmatřicáté.

Krušné Hory, mínus dvacet a místo stanu lopata.

Sportování posedmatřicáté.

151 km přes pohoří Brdy. Bylo to vlastně docela jednoduchý, jenom ukrutně dlouhý. Spousta času strávená venku v přírodě, a to je prý zdravé. Vyprávění o tom, jak jsem si došla pro medaili za dokončení dvacáté páté stovky zařazené do Česko-slovenského poháru v ultratrailu.

Loni jsem nesepsala žádné ohlédnutí za uplynulým rokem a zpětně je mi to líto. Letos ho tedy přináším podrobné, se spoustou vertikálního členění, různými druhy písma a všemi těmi věcmi, které tak ráda používám, ale u reportáží nemám příležitost :)

Plánování roku 2017.

Sportování pošestatřicáté.

Já vím, chodit dětské trasy je ostuda. Ale kdybych šla stomílovou variantu, tak bych za čtrnáct dní bídně zhynula během Pražské stovky (145 km) uprostřed Brd, kde není ani mobilní signál. Prostě se bojím. Tohle byl jen takový poslední větší rozklus, protože pořád je lepší dětská trasa než zůstat sedět doma. Žejo. Žejo? Navíc jsem si to moc užila.