Sportování poosmatřicáté.
Putování za odpovědí na pradávnou otázkou "umrznu, či neumrznu?", několik 7- cest na stěně, spousta zábavného škrcení, výměna spolulezce a seminář pádů.
Taky správně odhadnutá situace "potkám bez dokladů revizory?", dva pečené dorty, úvaha o maskování v místnosti s růžovou podlahou, problém s učením španělských číslovek a Honzovi vražední koblížci.
A nakonec nová péřová bunda, dvě knížky o běhání (Jez a běhej a Život bez hranic), nová permice na Smíchoff, boty do tělocvičny a konečně podepsaná láhev na pití. Ta s duhou a jednorožcem. Docela jsem se bála, abych si ji na krav maga nepopletla s nějakou cizí láhví s duhou a jednorožcem, totiž.
úterý 3. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Jupí, endorfiny, škrcení, válení po podlaze, posilování, mlácení a kopání do lidí! Vánoční prázdniny byly až příliš dlouhé. Hned po úvodním pozdravu že prý - je rok 2017, tak dvacet obrácených angličáků a sedmnáct normálních angličáků. A pak dvacet dřepů s kroužením nohou v horní poloze a sedmnáct kliků s hrudníkem až na zem. Mně to posilování chybělo - už jenom tohle mi zvedlo náladu. A pak jsme zopakovali všechny obrany proti škrcení - zepředu, ze strany, zezadu, ze strany nablízko... Bylo nás jenom jedenáct a hodně jsme prohazovali dvojice, takže cvičil snad každý s každým, to bylo super. A pak moje oblíbené - ve čtveřici měl jeden celou dobu zavřené oči a poslepu se bránil, zatímco ostatní ho z různých pozic škrtili (a nechali ho pokaždé dokončit techniku). Vypadá to náročně, ale jak zavřu oči, jde to samo, tohle mě opravdu baví. Pak jsme šli ještě na zem a učili se, jak se dostat z vítězné polohy (když já ležím na zádech a na mně obkročmo sedí útočník a škrtí mě), to jsem znala ze semináře boje na zemi, tak jsem si to taky užila. Ale byl dost velký rozdíl, když jsem měla shazovat Lenku oproti třeba Ivovi, u těžšího útočníka se musí mnohem pečlivěji mostovat, Lenku shodím hrozně snadno, protože je lehčí než já. Jé jé, krav mago, vítej v novém roce, chyběla jsi mi!
středa 4. 1. 2017: stěna
Smíchoff s Monikou
Rychlá, úderná akce. Na Smíchoffce byla hlava na hlavě, takže jsme se rozlézaly na natažených lanech, Monča na 5, já na 5+, a můj výběr byl špatný, hrozně mi natekla předloktí, asi následkem všeho toho včerejšího posilování. No. A pak tam byla volná linie se samonavijákem, kde byla 7-, kterou jsem podle Monči už prý kdysi vylezla, ale povědomá mi byla jen matně. Takže jsem ji vylezla, i když nahoře už jsem byla opravdu jen malý kousek od pádu, jak moc mě bolela předloktí a chyběla mi síla v prstech, ale vylezla jsem ji a od té chvíle jsem byla marná, byla jsem naprosto zničená. (Tak ale 7- se prostě počítá, žejo.) Natáhla jsem nám lano na 5+ do linie s 6, kterou jsme si pak obě zkoušely TR, a já se dostala zhruba o metr dál než Monča, tedy asi do tří metrů. Ehm. Na balkónku jsem si pak vylezla ještě pěknou prasátkovou 6.
A to bylo naše poslední lezení před Monči odletem na Maltu. A protože je lezení nebezpečný sport, skončila Monika na pohotovosti - po rozhovoru "pojeď se mnou autobusem na Anděl, Mončo" - "nepojedu, pojď se mnou pěšky přes lávku na Smíchov" - "nepůjdu, kloužou mi boty a je sníh" jsme se rozešly každá vlastním směrem a Monča mi večer poslala fotku ohavně rozbité nohy, protože uklouzla. Na kost rozbité nohy. Jo. Letí v sobotu.
čtvrtek 5. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska hodně technik a málo posilování. I když dvě věci v úvodu stály za to - nejprve kliky ve dvojici, kdy jeden ležel na zádech a držel ve vzduchu nohy druhému, který měl ruce u jeho kotníků a po jednom kliku se dvojice převalila a klik dělal zase ten druhý nahoře; a pak chození na stěnu, že jako je člověk v poloze kliku, ale nohy nemá na zemi, ale na stěně, a pak jde nohama nahoru a rukama blíž a zase zpátky a tak do úplného zničení, což netrvá dlouho. (I když trochu dýl než zničení omítky v tělocvičně. Na Národce je to ale úplně jedno.) No. Pak ve dvojicích všechny údery, opakování škrcení, opakování vítězky a opakování škrcení na zemi, kdy je útočník vedle a odkolenovává (my češtináři můžeme) se pryč. Jé jé.
Prý se minule na závěrečném nástupu domluvilo pivo, ale zajímavé je, že o tom věděli jenom kluci a žádná holka. Ale přece si s Lenkou nezkazíme statistiku stoprocentní účasti a Mili šla taky, ačkoliv obě pily nealko, protože auto a protože krušný svátky. Klasicky jsem hlídala poslední metro, ale nakonec na něj odešla jenom Lenka, protože já strávila celé svátky i Silvestr střízlivá, takže jsem měla nárok. Takže ve tři ráno jsem byla doma a v sedm mi domů přišel Petr s revizákama na zásuvky kvůli prodeji bytu. A protože tam odpoledne byla prohlídka, musela jsem tam ještě mít uklizeno. Jako... zvládla jsem to.
sobota až neděle 7. - 8. 1. 2017: Z prašanu iglú nepostavíš (10+17 km)
Krušné hory na sněžnicích pod širákem, teploty od mínus osmi přes den do mínus dvaceti v noci
Povídání s fotkami ZDE, trasa ZDE. Nenachodila jsem toho moc, ale i tak to byla docela dřina, ono se to brodění třicet čísel hlubokým prašanem nezdá, ale je to makačka jak blázen. A komu by se chtělo dělat v tom mrazu přestávky, takže jsem v neděli šla od devíti do půl čtvrté takřka v kuse. Moc pěkný to bylo.
V pondělí jsem byla na přednášce od geocachingu URNA v akci. Dali mi o tom vědět rodiče, kteří chodí na geocachingové přednášky docela pravidelně, a já s sebou ještě přibrala několik kolegyň, takže jsme byli v početném zastoupení. Jako a bylo to dobrý. Hodně o struktuře, podrobně o zbraních, které používají, místo historek videa z výcviku i ostrých akcí. Celé to povídal šéfinstruktor plk. Mgr. et Mgr. Jiří Ignác Laňka.
úterý 10. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Jé, dneska jsme si nasazovali kravaty a dostávali se z nich! To bylo dobrý. Jinak jsme opakovali údery, škrcení a tři sta šedesátku a taky jsme hodně posilovali a cvičili na střed těla (což je super, chybělo mi to; a zajímalo by mě, nakolik to bylo v důsledku toho, že jsme po minulé krav maze Honzovi v hospodě říkali, že poslední dobou jsou tréninky nějaký jednoduchý, hehe). Na závěr měli dva z trojice nůž + lapu a ten třetí mezi nimi běhal a bránil se / mlátil do lapy a bylo to docela kardio a já samozřejmě šla v trojici běhat poslední a pak se šlo hned do výdrže v kliku a abs, uf uf. Tyjo, dneska hodně super.
Historka. V úterý jsme šli na oběd k Vietnamcům, takže jsem zjistila, že jsem si doma nechala peněženku. A žejo - před osmou do práce, ve čtyři na španělštinu, v sedm na kafe s kamarádkami z PedF a v půl deváté na krav magu. Utratili byste majlant za SMS jízdenky, nebo se spolehli, že nepotkáte revizory, když nemáte u sebe ani svoji platnou Lítačku, ani OP? Nakonec jsem si SMS jízdenku koupila jen na přejezd ze španělštiny do kavárny - a tyjo, sjedu na Floře do metra, esemeska ještě nepřijatá, a revizoři. Tak jsem si počkala, až přijde, a uznali mi ji. Jako... jak často potkávám revizory? Jednou za čtvrt roku? Tohle je fakt zákon schválnosti, ještěže jsem si tu esemesku poslala... nechtěla bych se s nimi bez dokladů dohadovat a fakt bych to nechtěla řešit s policií.
Se Stáňou, Evičkou a Maruškou z PedF se scházíme zhruba čtyřikrát do roka, a tak vždycky
oslavíme nejbližší narozeniny - tentokrát to vyšlo na moje a Stániny, oboje listopadové. No a
jako... po bakaláři jsme se rozešly před pěti lety a pořád mě znají jako své boty. Minule poukázka
do Sportisima, letos do Luxoru. Áách! A ano, přání - já nemám slov :-D Díky, mám vás ráda.
čtvrtek 12. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Skupina před námi měla ke konci zabíračku jak blázen, pořád střídali sparingy s angličáky a nakonec si dali ještě v řadě zaháknutí vzájemně lokty do sebe leh-sedy, ale my sice zpočátku docela posilovali, ale nic tak náročného jsme nedělali. (A přitom je vždycky trochu strašidelný, když nás tam teď v novém roce chodí kolem deseti, že si zamakáme o to víc.) Zpočátku jsme opakovali kopy a škrcení, pak kravatu ze strany. Několikrát jsme měnili dvojice a bylo to poučné, třeba když jsem jednou Standovi vytkla, že mě skoro nedrží, a on mě do ní vzal opravdu fest a mně trvalo hodně dlouho, než jsem se z ní dostala - bylo to tím, že jsem měla zábrany mu za nos vyvracet hlavu dozadu. Naopak kluci se toho dneska nebáli, takže jsem skončila s pěkně zatuhlým krkem a velkou sbírkou modřin, což je dobře, mám ráda reálné podmínky. Nakonec jsme šli do čtveřic a dělali různé varianty zombie-walku (bez ničeho, s odrážeči, s odrážeči+noži) a úplně nejlepší bylo nakonec, že ti tři si čtvrtého se zavřenýma očima roztočili v předklonu pořádně dokola a pak na něj začali útočit... to je horší než velká opilost, nejenže jsem nedokázala jít tam, kam jsem chtěla, nebo se bránit, ale dokonce jsem sebou sekla na zem, ale tam to bylo lepší, povedlo se mi je držet u nohou a pak vstát do útěku, to mě pochválil i Honza. Tyjo, tohle mě hodně, hodně bavilo!
Minule se dohodlo pivo, a tak jsme se s Lenkou obratem dohodly, že přespí u mě, protože jí domů nejede noční doprava, tak aby nemusela posledním metrem, takže jsme byly doma ve tři. Hehe. A bylo to příjemné, zase jsme se tam potkali i s pár lidmi z předchozího tréninku. Jako ano, krav maga ze mě dělá alkoholika a chodím pořád plná modřin, ale pořád to zbožňuju stejnou měrou.
pátek 13. 1. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Po tříhodinovém spánku a s rukama nateklýma z tři sta šedesátek mi to - kdo ví proč - moc - nebo spíš vůbec - nelezlo. Asi bych to nazvala "drama na čtyři plus" nebo tak nějak. Naštěstí se to netýkalo jenom mě, Pepa byl lézt skoro po roce, takže lezl ještě lehčí cesty než já, což mě se situací docela smířilo. A spadl mi do lana! Monika se padat bojí, takže už mi do lana z nad presky už hodně dlouho nikdo nespadl, takže jsem si to užila, hehe. No. Takže dneska cesty mezi obtížnostmi 4+ a 6- a všechny s vypětím sil. Moje ruce. Au au.
A taky jsem si zapomněla sportovní podprsenku. (A to jsem se na lezení balila ještě za střízliva před krav magou!) Co tak už můžu z vlastní zkušenosti porovnat, je ale horší v civilní přece jen cvičit krav magu než lézt.
Po lezení jsme šli ještě na pivo nebo dvě a v sobotu jsem se probudila s teplotkou a bylo mi unaveně a nevalně. Ok ok, tohle beru, daň za nezdravý životní styl. Nelituju ničeho!
sobota 14. 1. 2017: krav maga - prezentační víkend zdarma - začátečníci + policie (+ military)
Národka, Michal Otipka
Byla jsem zvědavá na prezentaci policejní a military krav magy a na začátečníky jsem vytáhla Míšu z práce, o které jsem si byla jistá, že by ji to bavilo (a měla jsem pravdu). Lenka s Mili z tréninků zklamaly a nepřišly ani jedna, ačkoliv o to stály taky. No. Začátečníci byli stejní jako tehdy v září, když jsem se šla podívat sama, a pořád mi vadí takové to "teď se na povel tvařte výhružně a teď pořádně křičte", to jsou věci, které na povel dělám nerada. Ale pak různé kopání bylo fajn. No. A policejní krav maga byla celá o pistolích (gumových) a kdy ještě střílet z odstupu a kdy kopnout a střelit a jak stahovat zbraň a tak, to bylo dobrý. Jenže to celé (včetně military) mělo končit v šest, Míša v šest musela na vlak a já utekla v půl sedmé, kdy se pořád ještě dělala policejní krav maga, protože jsem tam byla na licho a protože mi bylo čím dál tím hůř. Mrzí mě, že jsem tam nebyla na tu military, ta mě zajímala dost, ale nestálo mi to za to, dost na tom, že jsem tam byla s teplotkou a že tam byla docela kosa. Ale jako dobrý. (Ale pravidelné tréninky tisíckrát lepší.)
Fotka z tréninku pro začátečníky převzatá z profilu Krav Maga Praha ZDE
neděle 15. 1. 2017: běhání a laksa (7,47 km)
2 °C, ledovka celou dobu, teplo a světlo
První běh od Pražské stovky, ech. Zjištění první: pořád mě to baví, a moc, běžela jsem s úsměvem na tváři a užívala jsem si to. Zjištění druhé: neběhání bylo znát nejen na tuhnutí nohou v kopcích, ale i protože mě v pondělí bolely nohy. Jako. Po sedmi kilometrech. Jestli bych neměla občas přece jen vyběhnout? Celé to bylo zábavné, rybníky byly zamrzlé a ve velkém se na nich bruslilo a hrál hokej, dvě labuťata měla na pískovně k dispozici asi tři metry čtvereční nezamrzlé vody, svítilo zapadající slunce a barvilo krajinu oranžově a s Ondrou a Jirkou se běželo dobře, i když jsem trochu vlála. Vzdálenost 7,47 km, čas 45 min 28 sec, tempo 6:05 min/km, nastoupáno 90 metrů, New Balance WT490SG2.
Běhání se odehrálo v rámci večírku "Běhání a laksa", kde se nás sešlo devět a k tomu kromě laksy ještě dva dorty a kopec, což je taky skoro dort, a k tomu spousta dalšího jídla, takže všichni odcházeli nekonečně přejedení. Ebřík u mě přespával a večer se přejedl tak, že si k snídani ani nedal zbytek dortu, který jsem mu tam nechala, hehe. No ale! Když jsem zvala Jirku, byl ještě v Nepálu a že prý: "Jsem ted v Kathmandu a maji tu furu levnejch perovejch veci. Nepotrebujes neco nahodou? Treba ty perovy boty tady stoji devet dolaru." Protože jsem péřové botky od jeho maminky bohužel někde ztratila, jedny jsem si objednala. No a Jirka přijel, vytáhl botky, ať si vyzkouším, které mi budou... a pak vytáhnul bundu, úchvatnou The North Fake (vímejak, mně to neva) péřovou bundu, krásnou zimní děsně outdoor bundu, že stála dvacet pět dolarů, ať si ji zkusím, jestli bych ji třeba taky nechtěla. Nemám slov. A mám novou nádhernou péřovou bundu, červenou do oranžova, takovou děsně cool, co je v ní fakt teplo.
úterý 17. 1. 2017: krava maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Áách! Mohli jsme dělat dělat boj na zemi, ale David se chystá na konci ledna na zkoušky, a tak jsme místo toho opakovali a nebylo to vůbec špatné. Tak jasně, přímé údery do lapy už jsou trochu překonané, ale obrana proti přímým úderům se naopak dost hodí, protože s převzetím kontroly mi to pořád nejde (teda Honza mi dneska říkal, že to dělám dobře, ale mně se to moc nezdá). Škrcení se mi jen tak neomrzí. Při kravatě ze strany mám pořád mezery, protože mám zábrany lidem hlavu za nos dozadu pořádně zalomit. Oni ne, takže to trochu bolelo a krk jsem měla zatuhlý ještě po tréninku. No ale nejlepší byl konec, kdy jsme byli rozdělení na poloviny a v jedné skupině dostali dva lidi tlusté vesty a helmy, dva jenom helmy a nože a poslední dva odražeče a druhá skupina bloumala poslepu tělocvičnou a bylo na ni útočeno. Tohle jsem si užila. Já byla navíc ve skupině, na kterou útočili opancéřovaní Dan a Kuba (úroveň P4, co se po letech bez KM přihlásili k nám), kteří útočí pořádně a nedávají provedení technik zadarmo. Bavilo, moc bavilo. Akorát jsem na sobě další den ráno našla spoustu maličkých teček-modřin a vůbec nevím z čeho. Venku ale mrzne, takže dlouhé rukávy jsou v pořádku. (Jednu modřinu mám i na zádech. Od čeho??)
čtvrtek 19. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska jsme opakovali kombinace úderů přímka-kladivo-loket-koleno s malými lapami. Takže nevyhlášenou soutěž o nejabsurdnější modřinu zatím vyhrává moje zápěstí, které neustálo Ivovy rány (hlavně když musí být zápěstí s lapami zakloněné na kladiva) a lehce se povolilo (a zbarvilo) - zavzpomínala jsem na svá volejbalová léta. Bolí to. Na konci zase různé verze zombiewalku, nejprve klasický s lapami, pak se na Honzův povel odhazovaly a přešlo se ve fackovanou tři na jednoho. Dneska to bylo zase docela kardio, jenže pro mě pořád nejnáročnější zůstává, když při úvodním rozběhání cvičíme v běhu cokoliv s rukama. Třeba jednou přestanu být takové máslo.
Ty čtvrteční hospody začínají být podezřele pravidelné. Ale já odešla už po druhém pivu, abych si mohla dát další den pivo po lezení, ahá! A taky protože jsme měli další den v práci německé vedení. Mili ráno psala, že už s námi nikdy nikam nejde, protože doma byla ve čtvrt na čtyři.
V pátek se mi celý den třásly ruce. Buď mě někdo trefil do nějakého nervu, nebo jsem alkoholik a dvě piva byla málo, nebo to je stařecká demence. Každopádně pizza k obědu se jedla mimořádně těžko.
Úvaha: Na krav maga chodí skoro všichni v černém oblečení. To já nemám, můj šatník běžce je pestrý, aby mě něco nepřejelo, a nelámu si hlavu s tím, co tam mám na sobě. Ale když jsem onehdy před kamarádem vojákem pravila cosi o růžovém tílku, zatvářil se... divně. Jenže - nikdy jsem neprošla žádnými kurzy maskování - ale čistě teoreticky - když máme v tělocvičně růžovou podlahu, nejsem to spíš já, kdo na sobě nosí něco nenápadného, zatímco ti v černém se snaží být vidět?
pátek 20. 1. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Ok, dneska nám to oběma šlo líp asi stonásobně. Já se rozlézala na pětce, aby mi zase nenateklo, a Pepa na čtyřce, kde zjistil, že jeho minule špatně zvolená velikost bot měla na výkon zcela zásadní vliv. Pak jsme oba vylezli 6+, která pro mě byla docela obtížná, zatímco Pepa se na nejtěžších místech natáhl a prostě dosáhl. Chm. Pak jsem si dala plastickou 6, která mi dala hodně zabrat, byla hodně na sílu v prstech i pažích, protože tam bylo víc převislých pasáží, a pokračovala jsem na jednoduché 5+, která dala zabrat Pepovi. Na závěr jsem si v druhé místnosti ještě vylezla jednu novou 6-, kterou jsem málem nedolezla, jak už jsem neměla sílu v rukou. Aspoň teď můžu mít pocit, že se mi ruce třesou kvůli vysílení.
sobota 21. 1. 2017: krav maga - pády
tříhodinový seminář, trenér Honza Kobliha
Je to vtipné, jak na kopech nebo na boji na zemi byla při semináři narvaná tělocvična, zatímco na pády nás přišlo osmnáct. Jo jo, jak se nemlátí, lidi to netáhne. (Ale druhý den mě tělo bolí víc než z čehokoliv jiného.) Začali jsme vstáváním ze země, to máme nadrilované, to mi šlo. No a pak pády. Většinu z nich jsme na pravidelných trénincích už taky zkoušeli a bylo to mnohem lepší než tehdy, tělo si něco z toho zapamatovalo. Měkký pád vpřed je přesně to, z čeho jsem další den tak rozbitá, protože se dopadá do kliku, který se musí odpružit, a udělejte několikrát po sobě klik z pádu, že. Potom pád vzad, kde se dopadá na horní část zad, to mě minule hodně bolelo, ale tentokrát jsem asi líp odpružovala rukama (nebo padala z menší výšky), ale hlavně z tohohle jsem měla mnohem lepší pocit než tehdy na tréninku. Pád v bok jsem dělala poprvé a je divný. Potom pád do zdi. No a pak kotouly, které mi nikdy nešly. Ok, parakotoul začal být... přijatelný (hlavně jsem se přestala snažit ho dělat přes obě ruce, to pomohlo hodně). Ale pak high roll - to je takové to, že skočíte rybičku přes překážku a dopadnete do parakotoulu (viz třeba ZDE). Přes jednu lapu ještě budiž, ale to je pořád spíš samotný parakotoul, ten odraz k tomu nedám. No a když jsem se pokusila udělat high roll přes dvě lapy, bylo to zhruba jako skákat šipku do bazénu bez vody, ehm. Tak třeba příště, to je až úroveň P3, za těch několik let to určitě stihnu natrénovat :)
Ukázka z tréninku. Fotka převzata z profilu Krav Maga Praha ZDE.
úterý 24. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Zkoušky se blíží, a tak jsme hodně opakovali techniky, které se u nich budou zkoušet. (Dneska se Honza znova ujišťoval, jestli k nim jde jen David, a najednou se přihlásil plešatý Tomáš, že jako taky. Takže to máme nejlepšího a nejhoršího studenta z naší třídy... noo...) Začali jsme rozcvičkou náročnější než obvykle se spoustou plazení po zemi, skákání žabáků a podobných věcí. Pak opakování škrcení a kravaty ze strany, škrcení ze strany na zemi (na pravou stranu jsem tam měla problém jít do svíčky, když mě škrtil Ivo, který je docela těžký, protože mě bolelo z víkendu rameno z parakotoulů), vstávání. Pak jsme šli do čtveřic a na jednoho se zavřenýma očima zbylí tři útočili škrcením nebo kravatou a on se s otevřenýma očima co nejrychleji ubránil a zase počkal na další útok, dostala jsem pochvalu, že to dělám pěkně a rychle, juch. Tenhle typ cvičení mě vždycky baví. Pak už měli ve čtveřicích tři lidi nože a útočili na čtvrtého, několik úderů jsem nevykryla, to překvapilo i mě samotnou, že jako tak špatný. Nakonec se vyměnily nože za lapy a nastal klasický zombiewalk, to už jsem byla patřičně vyřízená a síla úderů nic moc, ale aspoň se dobře pohybuju, že se nikdy neocitám k útočníkům zády. Jo a mezi cvičeními na techniku jsme dneska dělali taky kliky s odrazem, kliky s tlesknutím a kliky s natolik mohutným odrazem, abychom dopředu zvládli strčit koleno, a překvapilo mě, že to všechno zvládnu. Tyjo. Jsem tu nějak za ten půlrok zesílila, ne?
Jo a úterý - španělština. Chodíme tam teď už jen ve čtyřech, všichni jsme zhruba na stejné úrovni, takže je to hrozně super, ale příští semestr odlétá jedna z holek někam pryč, tak jsme řešili, jaký je minimální počet přihlášených na otevření navazujícího kurzu. Jsou to... tři! Hehe. A to máme naplněno, všichni pokračujeme. Kurzy ve třech - to bude skvělý.
Jinak jsme začali číslovky a já zjistila, že s nimi mám nekonečný problém. Popořadě vám v klidu napočítám do miliónu, ale když mám čísla střílet od boku... no... ok, prostě do toho motám turecké číslovky. A když člověk má vyjádřit číslo 2475 a řekne dos mil cuatrocientos setenta y beš, tak na něj ostatní koukají divně. A ne, nepůsobím jako turecky mluvící machr, působím divně. Ach jo.
Nejvíc jsem se pobavila, když jsme procvičovali data na otázce ¿Qué es tu fecha de nacimiento? Můj rok narození 1987, Báry 1989, Renaty 1988 a Tomášův 2002. Přepočítávala jsem si jeho věk v hlavě asi pětkrát, než jsem dokázala uvěřit, že to bylo dobře hned napoprvé. Hehe :)
středa 25. 1. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Tyjo dneska hodně dobrý! Na stěně bylo narváno, takže jsme se rozlezli na náhodné 5, pak na nějaké tuším 6, a když už tam to lano viselo, tak jsem si tam TR rovnou vylezla 7-. Žejo. V pohodě, ne. Byla hezká, technická, růžová hned u vchodu v rohu, akorát teda bylo potřeba stoupat do spár, což se svýma lezkama už zvládám těžko, ale zato jsem se tam za jednu spáru i držela, hehe. Vyběhla jsem si tam i 5+, která se moc líbila Pepovi, tu si vylezl dvakrát. Taky jsem zkusila nastoupit do jiné 7-, ale tam už to bylo o spárách až příliš a ta nešla. Přesunuli jsme se pak dozadu k obráceným schodům, kde je na natažených lanech nová cesta hodnocená jako 6 nebo 6+ (ještě není finální hodnocení) a ta mi dala zabrat víc než ta 7-, byla hodně těžká, hodně přemýšlecí a hodně o vymýšlení a technice. Vylezla jsem si tam ještě bílou 6, kterou znám a mám ráda, protože je technická, a zakončila jsem to tou megapřevislou růžovou 7-, kde jsem dolezla opět dvě presky pod strop, protože tam se převis narovnává a chyty přestávají být madla. Slušně jsem se na ní zničila. Jé jé, paráda.
Pak na pivo. Pořád mi připadá divný, že někdo mohl pojmenovat hospodu Pradlenka. Další den mě pekelně bolí ruce, to asi ty kliky s tlesknutím z úterka a ta megapřevislá růžová ze včerejška... jakože au, bolí i v klidu. Co bolí, to sílí!
čtvrtek 26. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska jsme tolik nemakali a neposilovali, ale bylo to hrozně super. Zase jsme projížděli komplet techniky, které známe. Ve fackované ve třech lidech jsem dostala hrozně nabito i ve variantě všichni proti všem, i ve variantě dva na jednoho, protože kluci dávali silné rány a já tam často strkala ruce tak nešikovně, že mě rozbolely oba lokty, a pak už jsem moc nevykrývala - mám ruce hrozně zničené ze stěny. Ve čtveřicích jsme pak cvičili přímky + otáčení se přes kladivo (tři s lapami, jeden trénoval) a přímé kopy + otáčení se přes side kicky. Byla jsem s Lenkou a s Kubou a Danem z P4, se kterými se cvičí hrozně dobře, protože mají dobré připomínky k technice. (A taky chválí a od nich to těší.) Pak obrana proti noži, přímé údery s kontrolou a výchovné bloky. Zajímalo by mě, jestli kluky bolí výchovný blok stejně jako holky, s Lenkou jsme to obě protrpěly - nevadily nám prsty zabodnuté do krku, které jsou u tohohle primární, ale ten úder dlaní na solar, který vlastně ani úderem není, ani jedna jsme v pozici útočníka neměly pocit, že bychom do toho daly sebemenší sílu. A bolelo to hodně. Pak zase škrcení na zemi a nově ještě prevence proti škrcení v sedu. Nakonec v pětici a čtveřici zombie hra, zase s Lenkou, Kubou a Danem, v jednu chvíli jsme měli odhodit lapy a začít oběť všichni naráz škrtit - Dan pak naposledy už začal prostě zdrhat, tak ho Lenka doběhla a skočila mu na záda a z téhle pozice ho chytla do kravaty... jako hodně dobrý. Dan skončil bezvládně na zemi, hehe. Jojo, dneska jsem si to užila.
Piva už se ani neoznamují dopředu, prostě se na ně jde každý čtvrtek. Dneska jsme tam Honzu seznámili s tím, že jsme si založili facebookovou skupinu "Honzovi vražední koblížci". Tvářil se, že on by vybral jiný název, ale tenhle se usnesl na vánočním večírku, žejo.
pondělí 30. 1. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska to byla vlastně dost tragédie. Pepa tam už přišel s tím, že by nejraději jenom jistil, zato já zjistila až na druhé cestě, že to dneska fakt nepůjde. Rozlézala jsem se na 5-, ta byla v pořádku, ale další 6 ve stejné linii už mě docela sebrala. Šli jsme pak na úplně novou 6-, kterou jsem sice vyskákala rychle a bez sedání, ale zaplatila jsem za to nateklými bandaskami, a celé jsem to dodělala nějakou 6 v druhé místnosti, kde jsem seděla několikrát a málem to nedolezla, protože už jsem nezvládla vis v natažené ruce, a to se pak leze těžko. Pepa mi dvakrát spadnul do lana na té 6-, to mě bavilo, protože se stihnul tak jako ohlédnout, zavrtět hlavou a pustit, a protože to bylo nad preskou a protože je mezi námi docela velký váhový rozdíl, zhoupla jsem se pěkně, ačkoliv jsem do toho stihla jít protiváhou přímo ukázkově, hehe. To mě baví. Pak mi ještě několikrát spadnul do lana na té poslední cestě, ale to lezl na nataženém, takže to už bylo bez houpání.
Zakončeno opět pivem v Pradlence. Jako mohli bychom chodit jinam, třeba do té hospody na Křížové, co je mnohem blíž, ale když to jméno, to jméno!
Jo a znovu jsem dobíjela permici. Když si to tak vezmu, tak krav maga je sice vážně drahá, ale od června už mám na lezení třetí dobití permice, takže tři tisíce za půl roku, a to lezu jenom jednou týdně. Takže vlastně je to úplně stejně drahé.
Jo a koupila jsem si v obědové pauze nové botky na krav magu - třeba mě v nich nebude bolet klenba (ačkoliv jestli je to z toho pěnového povrchu v tělocvičně, tak asi bude; ale tyhle mi jsou správně velké, takže to pořád stojí za to). Reebok Royal EC Ride GFX, vel. 6,5 (37), zlevněné z 1490 Kč na 329 Kč. Pořád se nemůžu nabažit své outletové velikosti nohou.
úterý 31. 1. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska nás bylo osm, nějak řídneme. (Na španělštině před tréninkem jsme ale byli tři, takže na krav maze vlastně byly davy.) Na úvod jsme zopakovali otáčení za kladivem a side kicky, pak obranu proti přímým úderům a pak jsme začali několik nových technik. Nejprve obranu proti přímým úderům, kterou se úder nezavírá, ale otevírá (takže když si spletu při obraně ruce, tak to nevadí, výborně!), pak to stejné s vytáčením loktu a nakonec obranu proti přímým úderům vedeným na solar. Takžeee... nejde mi to. Vůbec. Absolutně nejsem schopná k práci rukou nakombinovat kroky... no nic. To se časem poddá, musí. Nakonec jsme dělali ve dvojicích vynikající dril - nejprve údery rukama do lapy + při Honzově pokynu prostřídání, pak odhození lapy a přímé údery se střídáním po čtyřech a na Honzův pokyn změna na facky se střídáním po čtyřech - a takhle pětkrát dokola. Krásně jsme si přitom všichni zamakali (a teda Lenka byla neskutečná na té lapě, zatímco já tam málem vypustila duši, ona celou dobu vypadala, že ji to vůbec neunavuje, tyjo).
Důležité je být ve stylu konzistentní, ja ja.
V práci jsem si nechala objednat barevné lihovky - teď už si ji nespletu!