Sportování posedmatřicáté.
V prosinci jsem zdolala Pražskou stovku s jejími dlouhými 151 km, pořád měla krav maga jako highlight celého týdne a stále mě velmi bavilo a naplňovalo lezení. Jako nesportovní bonus jsem sem přidala povídání o tom, jak se mi zhroutil jeden velký dětský sen.
Jo a měla jsem prima nápad zkoušet, kolik udělám sklapovaček za minutu. Po Pražské stovce jsem to přestala dávat, ale devět dní mám zaznamenaných:
neděle 4.12.: 32 sklapovaček
pondělí 5.12.: 39 sklapovaček (Monika mi držela nohy)
úterý 6.12.: 30 sklapovaček, plank 30 sec, 22 kliků za 33 sec
středa 7.12.: 33 sklapovaček, plank 40 sec
čtvrtek 8.12.: 33 sklapovaček, plank 33 sec
pátek 9.12.: 36 sklapovaček, plank 73 sec (že by to bylo tím, že jsem to nedělala po ránu?)
úterý 13.12.: 31 sklapovaček, plank 18 sec
středa 14. 12.: 22 sklapovaček, plank 38 sec
pátek 16.12.: 36 sklapovaček, plank 36 sec
čtvrtek 1. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Z minulého tréninku jsem měla na rukou velké modřiny, takže jsem se patřičně bála, že to bude bolet, a byl to oprávněný strach. Au. Hezky jsem si na tréninku ujasnila, z čeho které modřiny jsou - kruhové údery shora i zdola, případně pak obrana proti přímým úderům. Dneska jsme jen drilovali tohle všechno, co jsme začali předminule a minule, a už z toho nemám úplně beznadějný pocit. Taky jsme začínali zase fackovanou a docela se mi dařilo vykrývat (i fackovat). Nakonec prima dril, že jeden měl nůž a lapu a druhý do lapy dělal kopy+přímé údery, a když Honza tlesknul, první odhodil lapu a zaútočil nožem nebo přímým úderem, druhý to vykryl, první zase sebral lapu a jelo se dál. Tahle kardia mě baví.
Několik dialogů s odhalenými předloktími:
Markéta:
"Markét, podívej, jak mě bije manžel..."
"Notyvole! Ale říkáš to špatně, to má být 'já jsem... omylem spadla ze schodů'."
Maruška:
"Maruško, koukej, jak jsem redekorovala modřiny."
"Jé, to vypadá jako watercolor tetování. Tahle je jako morče..."
Pepa:
"Hele."
"Tři sta šedesátky, co?"
Vpravo pátek 2.12., vlevo středa 7.12. Maruška si chtěla
vyfotit moje ruce, nechápu proč... Kdo najde morče?
sobota 3. 12. 2016: krav maga - boj na zemi
tříhodinový seminář, trenér Ondra Koštuřík + Tomáš Kadlec a Pepa Koutník
Tenhle seminář byl vynikající! Jé jé! Jako sice jsme se nijak zvlášť nezapotili, ale byla to technika za technikou a všechny hrozně dobře fungovaly. Bylo pro mě těžké to všechno odkoukat, protože jako P0 mi k tomu ještě chyběly i ty úplné základy, ale s Lenkou jsme u sebe měly prakticky pořád některého z trenéru, který nás opravoval přímo při zkoušení. Ondra často i ukazoval několik variant dané techniky naráz, což taky - moje vizuální paměť je dost mizerná, potřebuju si to všechno uložit do svalové paměti, takže to byl docela oříšek. Ale tyjo! Ono je tak snadné shodit ze sebe člověka, který na vás sedí a škrtí vás! A dokonce i když jsem na břiše a on mi sedí na zádech, tak je to snadný! Trochu horší bylo, když mě Lenka držela ležící v kravatě, ale i to se poddalo. Nejmíň mi šlo, když jsem ležela na zádech, Lenka stála obkročmo nade mnou a jednou nohou mi chtěla dupnout do obličeje - tam moc nevěřím, že bych naostro obstála. Jediné, co nám šlo od začátku, bylo vstávání ze země, to máme už od Honzy dobře nadrilované - zase k nám hned zpočátku zamířil jeden z trenérů jako vždycky, ale když nás viděl, plynule změnil směr a šel radit jinam. Ho ho ho :) Na závěr bylo vtipný, když jsme ještě před závěrečným pozdravem stáli v jedné řadě a Ondra vyhlásil, ať shodíme na zem toho vedle nás. Trochu jsme se poprali s cizím klukem, on mě shodil, já ho strhla na sebe a lehce přetočila, dobrý! Jako... odcházela jsem vážně hodně nadšená. Dokonce si i dovedu představit, že bych na pravidelné hodiny chodila k Ondrovi nebo Pepovi - ale mám pocit, že jsou to Plzeňáci.
Bolí mě pravé rameno - už od parakotoulů, ale po semináři, kde se lámaly ruce po vysvobození z kravaty, ještě o dost víc. Bolí mě tak, že raději používám druhou ruku, pokud je potřeba zvednout něco mimo osu těla. Safra.
Úvodní cvičení - já mám za úkol vydržet na Lence, Lenka má za úkol mě shodit.
(Fotka ze semináře Boj na zemi - zdroj ZDE.)
neděle 4. 12. 2016: běh (3,16 km)
-2 °C, namrzlo, sluníčko
Venku bylo nádherně, všechno bylo bílé a třpytivé, zatím jen jinovatka, žádný sníh, ale vypadalo to stříbrně a krásně, takže jsem vyrazila na zarostlé kolečko po kopci do vysokých travin, kde to bylo úplně nejlepší, a chtěla jsem odtamtud běžet ještě někam dál, ale záhy se ukázalo, že po sedmdesátce z minulého víkendu ještě nejsem úplně fit, takže jsem pak zabočila domů a aspoň si zkusila udělat co nejvíc sklapovaček za jednu minutu. Třicet dva. Heh. Beru si závazek na tom zapracovat. Vzdálenost 3,16 km, čas 19 min 31 sec, tempo 6:10 min/km, nastoupáno 34 metrů, boty New Balance WT490SG2.
pondělí 6. 12. 2016: stěna
Smíchoff s Mončou
Předsmrtné záškuby. Není zvláštní, že když už nám to nejde, tak vždycky oběma? Rozlézaly jsme se na čtyřce. Jako jo, byla převislá, ale mně z ní natekla předloktí - ze čtyřky! A Monča v ní sedala. Já sedala v následné 5+, o které jsem onehdy tvrdila, že je jednoduchoučká. Pořád byla lehce převislá, ale... no a Monča si ve stejné linii sedala na 5. Takže asi tak. Odmítla jsem pak úplně lézt těžké cesty, šly jsme na další 5+, kde jsem seděla, a pak na balkónek, kde jsem si vylezla teda 5 a 6, ale jako... Zakončily jsme to v rohu vedle schodů na mé oblíbené 5+, která je hodně technická a vzpírací, a na nataženém laně jsem si tam vylezla... velmi expedičně... a kompotově... sedm mínus, která je hrozně hezká, ale na kterou jsem dneska fakt neměla. No. Na závěr jsme si aspoň daly soutěž v počtu sklapovaček za minutu, a jak mi Monča držela nohy, bylo to hrozně jednoduché, dala jsem jich 39. Aspoň že to rameno mě na stěně nebolelo.
Seděla jsem v úterý ráno v kanceláři s Maruškou, když přišla Markéta a ptala se, jak bylo na stěně. Popovídala jsem jí o té frašce a zakončila jsem to radostí ze sklapovaček, že jsem jich dala víc než Monika (jako ona vydrží 2 min 40 sec v planku, čekala jsem, že bude mnohem lepší). Markéta na mě chvíli hleděla... "Tak pojď, zamkni a drž mi nohy." A na podlaze kaceláře dala za minutu 25 sklapovaček. "No dobře," pravila Maruška, vystřídala Markétu a za minutu jich udělala 28. Hehe. Zítra k nám asi uklízečky ani nemusejí jít vytírat :)
úterý 7. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Juch, skvělý trénink! Na rozcvičku fackovaná, dneska jsem byla ve formě, hezky se mi dařilo vykrývat i propleskávat své dvojice, to mě bavilo. Pak zase v rámci rozcvičky po kolíbce jít přes rameno dozadu a dopředu, chodila jsem jenom přes levé, abych ulevila tomu bolavému, takže mi to nešlo ještě zoufaleji než jindy. A po dlouhé době jsme posilovali, sice jen pár kliků, ale aspoň něco, nějak mi to v trénincích poslední dobou chybí. Ale žejo, o to víc technik se stihlo. Zopakovali jsme tři sta šedesátky a pak obranu proti přímým úderům do obličeje, to jsme drilovali docela dlouho. A pak že zase něco nového - budeme se chvíli válet po zemi - a že kdo zná píďalku? Takže my se s Lenkou rozzářily, protože celou následující techniku jsme znaly ze semináře boje na zemi, akorát tady jsme to cvičili postupně a mnohem důkladněji. Takže jeden ležel na zemi s pokrčenýma nohama, druhý mu držel odrážeč na břiše a ten dole mlátil do odrážeče (kladiva, direkty) a pak tam zároveň s píďalkou narval koleno, druhou nohou odrážeč odkopl a defenzivně/útěkově se postavil. No a nakonec jsme zvedali lidi - s Lenkou na zádech v pohodě, ale když se mi pověsila na břicho, tak jsem to nedala. Ani ona, ale byla to fakt legrace.
A protože měla Lenka dneska narozeniny, tak jsme šli na pivo. Bylo nás málo, ale holky zase v silné sestavě - Pavla nechodí nikdy, ale s Lenkou a Mili jsme počtově kluky dorovnaly, hehe. Víkendová Pražská stovko, nebojím se tebe ani tvých 152 kilometrů, návraty hluboko po půlnoci jsou naprosto v pořádku! (Jo, lžu, jak když tiskne. Panebožepanebože. Ještě minulý týden měla mít trasa 145 km a ještě v pondělí 149 km, kdy to jako Olaf přestane prodlužovat? Panebožepanebože!)
Dostat mezi sebe a útočníka koleno a druhou nohou ho odkopnout.
(Fotka ze semináře Boj na zemi - zdroj ZDE.)
Nevím, zda si do sportovních aktivit počítat středeční odpoledne. Vzala jsem si půlden volno a šla vyklízet byt po prarodičích. Pět banánovek knih do knihovny (od parkoviště vzdálené nekonečných padesát metrů) a dva turnusy do sběrného dvora - peřiňák, několik koberců a hromada starých matrací. Co bolí, to sílí! Prima posilování.
čtvrtek 8. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Skvělej trénink! Po delší době jsme zase skončili všichni patřičně vyřízení a zpocení. Úvodní fackovaná probíhala ve trojicích, což se mi pěkně dařilo rozdávat i vykrývat, a pak nás Honza nahnal všechny do malého čtverce, kde jsme se měli fackovat všichni proti všem, ale zároveň probíhat přes střed, a když měl někdo odkrytá záda a jiný ho přes ně pořádně plácl, odešel si ven udělat pět kliků. Uf. Takže dvacet kliků na rozcvičku - done. Pak opakování kolen a push-kicků, tři sta šedesátky (s kopem i přetlačováním, které nemám ráda, nedokážu si představit, že bych to reálně využila), obrana proti přímým úderům a píďalky, tentokrát s kolenem, odkopnutím a následným vstáváním, zatímco ten s odrážečem pořád doráží. Hodně jsme dneska střídali dvojice, na Standu se mi dařilo s odrážečem hodně dorážet, že se skoro nezvedl, a pak jedna holka, která si u nás nahrazoval trénink, že prý: "tebe nechci, ty jsi moc brutální" :D Jako a zrovna ona je dost tvrďák, s ní se mi bylo ve dvojici proti přímým úderům i při tomhle píďalkování dobře. Tyjo, dneska velká dřina, ale fakt paráda.
Všichni se vždycky těší na pátek. Vzala jsem si před P100 dopoledne dovolenou, abych se pořádně vyspala, ale probudila jsem se v 6:50. Dopoledne jsem strávila balením se na závod a následným pěchováním všeho (všeho) do skříní a šuplíků, protože odpoledne přišli majitelé bytu s fotografem z agentury nafotit byt kvůli prodeji. Dokonce jsem si stihla navařit dvojitou porci rizota do dropbagu na 70. km. V poledne jsem dorazila do práce a zjistila jsem, že kvůli havárce neteče voda, což nám nezabránilo pracovat. Na záchodech se zavedl kýblový systém. Zrovna bylo na baráku německé vedení, hehe. Nejvyšší Němec se ani tentokrát při odchodu nezapomněl zeptat, jestli o víkendu něco běžím, a 150 km mu přišlo hodně. Po práci jsem všechno vytahala ze skříní zpátky do organizovaného chaosu, chvíli hledala různé věci a konečně vyrazila na vlak. V tělocvičně na startu P100 další chaotické přebalování věcí, obří fronta na registraci a ohňostroj před startem. Dobrý. Přežila jsem další normální pracovní den a začátek víkendu.
pátek až neděle 9. - 11. 12. 2016: Pražská stovka (151 km)
2 - 8 °C, první noc namrzlo, přes den slunko a teplo, druhou noc zima a vítr
Článek ZDE. Bylo to lehké a bylo to strašlivě dlouhé. Po fyzické stránce jsem to zvládla v pohodě, únavu a chybějící energii jsem cítila až na posledních dvaceti kilometrech, ale zato jsem druhou noc trpěla obrovským spánkovým deficitem - taky jsem proseděla a prospala spoustu času. Neplánovaně jsem to ušla celé bez hůlek (chtěla jsem si je vzít v polovině) a nebyl to problém. Hodně dobrý tah byl poslat si do půlky jiné boty, díky tomu mě nebolela chodidla ani kotníky. Vzhledem k předpovědi jsem si vzala jen salomoní vestu, do které se vešly tak akorát vesta, mikina a bunda, a stačilo to. Celkově mám z pochodu hodně dobrý pocit. Vzdálenost 151,3 km, čas 35 hod 51 min, čas pohybu 28 hod 39 min, průměrná rychlost 4,2 km/h, průměrná rychlost pohybu 5,3 km/h, nastoupáno 4908 metrů, boty New Balance WT490SG2 (67 km Spálené Poříčí - Jince) a Salming Trail T2 Shoe (84 km Jince - Praha), batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, GPSka Garmin Oregon 450, bez hůlek.
V pondělí jsme měli firemní vánoční večírek. V neděli jsem sice stihla ještě jeden čtyřhodinový spánek přes den a dobře se vyspala i v noci na pondělí, ale stejně jsem byla v práci jako praštěná palicí. Jenže... tentokrát šlo na večírek celé oddělení, takže se mi ho nechtělo sabotovat. A vysnila jsem si tam červené víno a tatarák, což bylo dost absurdní, ale představám neporučíte... a červené víno se tam narozdíl od bílého dalo pít a tatarák ve výběru nechyběl! Obsadili jsme strategicky gaučové sezení nejblíže rautu, takže jsme tam naběhli ihned po slavnostní řeči, a prostě tatarák a místo dezertu ještě nášup tataráku. Dezert až po něm. A po bramboráčkách. A spoustě salátů a sýrů. Jakože dobrý. To ty bílkoviny na regeneraci, víme?
Regenerace... Spánkový deficit se se mnou po P100 táhl dobré dva týdny. Nezáleželo na tom, že jsem každou noc naspala několik hodin navíc, stejně jsem byla ve dne úplně vyždímaná.
úterý 13. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska veliká dřina. Začalo to už tím, že jsme se protahovali při rozběhání - a všemožné kroužení rukama při běhu mi dělá ještě větší problémy než výpady při běhu, TF mi lítá v oblacích. Pak různé cviky na zpevnění těla (v kliku jednu ruku nahoru, vytočit se za ní a stejnou nohu si položit na spodní) a různé kliky, ještěže mě P100 moc nevyřídila, jinak bych tam zdechla. No a fackovaná, bodání nožem, obrana proti přímým úderům. Pak jsme začali dělat obranu proti statickému škrcení - bradu na hruď, zaháknout a roztrhnout ruce a zároveň kopnout kolenem mezi nohy, utéct. Nejzábavnější byl konec. Rozdělili jsme se na poloviny (bylo nás jen 12) a šest šlo bušit do pytlů, šest zatím dělalo dřepy. Pak jsme si ještě všichni chvíli dělali angličáky (prej "holky si povídaly" - Lenka jednou zamumlala nějaké zaklení, protože už to bylo dlouhý a náročný) a pak se ti od pytlů postavili do prostoru a zavřeli oči a druhá polovina na ně zaútočila nejprve náznakem a pak hned naostro - buď kruhový útok nožem, nebo přímý úder, nebo škrcení. Ubránit, zavřít oči, znova. Tyjo. Špička.
Ok, v holčičí šatně se prostě krade - hodně. Mili hned v říjnu zmizela halenka a podprsenka, na semináři kopů jsem se doslechla o holce, které ukradli i kalhoty a boty... no a Pavle dneska během tréninku zmizela bunda. Tašku a boty jsem si s sebou do tělocvičny už tahala, takže teď přidám i všechno ostatní... ach jo. Jenže šatnu sdílíme s nějakými tanečnicemi a častěji je odemčená než zamčená, vybírá to asi někdo úplně externí. A je to neřešitelný.
čtvrtek 15. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Ubýváme, dneska nás bylo deset. Snad je to Vánoci, bylo by smutný, kdyby nás příští semestr nebylo dost na otevření navazující třídy. Ale bylo to prima, zase trochu posilování, já klasicky byla vyřízená už při běhu, kliky lepší, dřepy zase ne tak dobrý. Fackovaná mi jde líp a líp, vykrývám skoro všechno a občas si někoho pěkně proplesknu. Hodně jsme opakovali úplné základy - údery ze zadní ruky, z obou rukou, obtékání. Zopakovali jsme obranu proti přímým úderům. Vrátili jsme se pak ke škrcení zepředu a přidali škrcení ze strany. Člověk má udělat želvičku, jednou rukou strhnout škrtící ruku, druhou rovnou udeřit útočníka mezi nohy, pak loktem do obličeje a pak už kopnout a utéct. Trochu jsem se napoprvé rozmáchla, takže Lenka loktem opravdu dostala, jejda. Ale paráda, moc mě to baví.
pátek 16. 12. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou
Jé, dneska mi to šlo! Rozlézala jsem se na 5+, která byla na rozlezení tak na hraně, a pokračovala jsem 7+ (hehe), kterou mi doporučili kluci vedle nás. Je to taková převislá fialová v koutě, která je k prvnímu schodu jednoduchá (teda až na ten převis, je to čistě na sílu, člověk toho tam moc nevymyslí), 7+ je to až dál, kam jsem se přes schod vůbec nedostala, i tak mi z ní nateklo. Ale i těch prvních deset metrů potěšilo. Přesunula jsem se pak do toho nejzastrčenějšího koutu na obrácených schodech, kde nedávno natloukli nové cesty, které jsem ještě nelezla, a vylezla jsem si tam moc pěknou černou 6, která byla úplně boží, dost technická a vzpírací, u posledního schodu jsem musela sednout a několikrát jsem si tam zkusila nalézt, než jsem přišla na to, jak se dostat nahoru. Tyjo, super. Monča si pak našla 5+, kterou zapomněla, že už kdysi zkoušela na druhém a zapytlila ji, takže jsem ji přsvědčila, aby si ji nechala vytáhnout, protože na 5+ je fakt těžká, i když nádherná, zase jsem si ji hodně užila. Zkusila jsem pak ve stejné linii už podruhé oranžovou 6+ na druhém a opět se nedostala ani k třetí presce, je celá boulovatá na tření a fakt odporná. Monča pak zapytlila nějakou jednoduchou cestu, že už je hin, tak jsem nastoupila do prý jednoduché šestky a zjistila jsem, že jsem taky hin, a nechala se z třetiny spustit. Tyjo. Ale dneska fakt super.
V sobotu byl krav maga vánoční večírek. Jako... asi toho o něm moc psát nebudu, protože co se děje na večírku, zůstává na večírku, navíc tam z třídy byla jenom Lenka a Mili a pak Ivo, David a holohlavý Tomáš a samozřejmě Honza-trenér. Ale v úterý jsme pak přišly s Lenkou na trénink, rozesmáté z šatny, jak mi Lenka vyprávěla, co všechno se tam dělo ještě po mém odchodu (všechno), načež Honza zamířil k nám, drbal se na hlavě a ptal se, jestli nedělal moc velkou ostudu, že si od jedné dál nic nepamatuje. A jak tam pak přicházeli další účastníci, všichni se hned začínali smát, a prostě dobrý.
úterý 20. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Prototyp ideálního tréninku. Rozcvička, opakování škrcení zepředu + ze strany, nově škrcení zezadu. Do toho posilování - tj. Mili: "Můžu se jít napít?" - Honza: "Ne." - Mili se šla napít... takže angličáky. A ono se řekne, že trenér uloží za trest angličáky, ale kolik trenéru je přitom dělá spolu s trestanými?. A pak drily. Což teda super. Bavilo mě to i ve dvojici, ale jako... Rozdělili jsme se do čtveřic, jeden měl pořád zavřené oči a poslepu se bránil, ostatní ho škrtili z libovolných pozic - a jak jsem byla při nácviku ve dvojici pomalá, hodně jsem nad tím přemýšlela a snažila si to zafixovat do svalové paměti, tak poslepu jsem jela instinktivně a hodně dobře. Tyjo. Takhle dobrý pocit jsem ze sebe už dlouho neměla. Pak zombiewalk - dva s lapami naháněli třetího a čtvrtý ho v příhodných chvílích škrtil. A tak. Boží.
Už tak deset let mám Sen o laserové korekci zraku, která by mě zbavila brýlí. Ráda a hodně sportuju, ráda cestuju, ráda koukám na noční nebe. Chtěla bych žít bez brýlí a bez kontaktních čoček, prostě ráno vstát a vidět. Toužím po tom celým svým já, je to tak zoufalé přání, že se mu nesmím poddávat moc často, protože mě následně přepadá zoufalý pocit, že jsem nehotový, poškozený člověk, a noří mě to někam hluboko, kam se už nikdy nořit nechci. Panebože. Nenávidím ten pocit, že jsem na něčem tak moc závislá.
V září jsem se rozhodla, že nastal čas. Peněz bych na to asi nikdy neměla dost a kdy jindy než teď, kdy se s čočkami a brýlemi potýkám kvůli nějakému sportu prakticky každý den, by to mělo mít cenu. Půjčila bych si od rodičů a několik měsíců bych jim to splácela, prostě bych omezila pochody a cesty.
Ve středu jsem měla předoperační vyšetření, tedy rozsáhlou sérií měření, na základě kterého se doporučuje nejvhodnější metoda zákroku. Pak už se jen objednat na operaci... a zbytek života být bez brýlí. Celé to kolečko po přístrojích (mohlo jich být tak dvacet? fakt důkladné) bylo ohromně zajímavé. Sestřička byla sympatická, ačkoliv dělala nesympatické procedury jako měření nitroočního tlaku (foukají vám do očí) nebo test slzivosti (narvou vám do oka pod víčka nějaké útržky čehosi, které vás spolehlivě rozbrečí... teda rozslzí). Pan optometrista byl fešák, ačkoliv mi sdělil, že nemám svých -5,25 a -5,50, nýbrž -6,25 a -6,50. Paní doktorka byla důkladná a důvěryhodná, ačkoliv mi nalila dvě různé věci do očí a pravila, ať si počkám v čekárně, že si pro mě přijde, až přestanu vidět. Pan sítnicový specialista, kterého jsem měla jako bonus, protože se doktorce na mých sítnicích cosi nezdálo, byl velmi profesionální, ačkoliv vyšetření sítnic bylo zdaleka nejhorší a nejbolestivější, trochu jako byste koukali dalekohledem do sluníčka.
Po třech hodinách obíhání přístrojů jsem byla dokonale přeměřená a připravená na to, že mi doporučí tu nejdražší metodu, protože mírný astigmatismus a protože peníze. Nebyla jsem připravená na to, že mi doporučí na laserovou korekci zraku nechodit, protože mám moc tenkou rohovku.
Našla jsem si nový koníček. Ležet v koutku a topit se v moři sebelítosti šmrncnutém kapkou sebepohrdání. Jo, to jsem si tu laserovou operaci očí dobře nadělila k Vánocům. Krásný svátky, Eliško.
čtvrtek 22. 12. 2016: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska jsme se nefackovali - zdá se, že u stromečku budu moct mít odhalené ruce. Díky, Honzo, oceňuju :) Rozcvička byla dneska brutální - protahování zase v běhu (nejen v běhu čelem dopředu, ale vímejak) a pak celá zoologická - žabáci, ještěrky, plazení... uff. Bylo nás dneska na tréninku deset, tak nám to pěkně vyšlo na dvojice. Zase jsme se škrtili, hodně jsme opakovali škrcení zezadu a ze strany, přidali jsme škrcení zepředu na blízko, to je divný. No a pak ještě další způsob obrany proti škrcení zepředu, což bylo to stejné, co jsme dělali zezačátku na semináři boje na zemi - a taky jsme to stejné pak šli dělali na zem. Na závěr jsme ve trojicích měli jednoho s odrážečem, jednoho, který škrtil, a jednoho na zemi, který kope + se brání, případně po obraně škrcení uteče, když to zvládne. Strašná dřina, ale naprosto super. Dneska bylo hodně fajn, že jsem dost trénovala s Ivem a s Lubošem, což jsou oba hodně silní kluci, kteří mě dokázali škrtit hodně pevně (akorát Luboše pak Honza rozhodil ke klukovi, protože se bál, že mě uhodí - jako...!!) Následující týden bez krav maga bude smutný a nezáživný.
Po minulém tréninku jsem vyhlásila na dnešek pivo - že by jako bylo prima, kdybychom se před Vánoci ještě sešli jako třída ve větším počtu, protože skoro nikdo nebyl na večírku - a poté zapanovalo hrobové ticho, které Honza přerušil svým "tak jo, odhlasováno", hehe. Sešli jsme se tam ještě s předchozí třídou, a když nás kvůli zavíračce vyhodili, pokračovali jsme ještě jinde, než nás vyhodili i tam. Doma jsem byla ve dvě. Jako furt si stěžuju, že jsem ještě nedohnala spánkový deficit z Pražské stovky... ale dobře, možná se tak docela nesnažím. Ale když jsou ty Vánoce, žejo. A dohodli jsme se, že na wintercamp jedeme minimálně s Lenkou a Ivem. Když neutratím 40k za operaci očí, tak si to můžu dovolit. Jako.
pátek 23. 12. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou
Na rozlezení 5-, která mi přišla těžká, a další 5-, která už byla v pořádku. Zkusila jsem si pak vylézt 6+, která se Monice kdysi od pohledu zalíbila, a skončila jsem přesku od začátku, hehe. Monča mi pak o linii vedle vytáhla po pětce 7-, kterou jsem si velmi expedičně vylezla na druhém - dala by se nacvičit, ale lehká nebyla a navíc mě moc nebavila, byla hodně na prsty a vlastně nenápaditá. Protože tam den před Vánoci téměř nikdo nebyl, byla celou dobu volná má vysněná velmi převislá 7- (tam, kde vždycky visí nějaká růžová cesta pro lidi, kteří si chtějí podobný převis zkusit, ale nelezou osmičky), takže jsem se na ni vypravila. Překvapilo mě, že je opravdu jednoduchá, dostala jsem se se dvěma odsedy presku od konce, kde jsem se zasekla na výlezu z převisu na kolmou stěnu, kde přestaly být tak madlovité chyty. Jako... jak jsem měla pod sebou propast, tak jsem se bála něco zkoušet. Příště si pořádně dotáhnu sedák a zkusím ji zas. Na závěr jsem úplně vytuhla v nějaké 6-, kterou jsem ani nedobojovala nahoru.
Po lezení mě Monča pozvala na narozeninové pivo (eh... jsme to nestihly dřív), respektive dvě, a nevím, jestli to bylo tím, ale v noci mi začalo být zle a další den se to moc nezlepšilo. Prima Vánoce, letos, fakt.
Další tři dny jsem proležela v posteli. Nebylo mi špatně, ale když jsem se hýbala, měla jsem křeče v břiše, takže jsem rezignovala a hodně si četla, dívala se na filmy a učila se hrát na kytaru. Taky jsem hodně spala a v tom jsem pokračovala i v týdnu před koncem roku, kdy jsem sice chodila do práce a začaly mi jízdy v autoškole, ale nekonala se krav maga ani španělština, takže jsem na to měla dost času. No a protože mi bylo divné, že ačkoliv spím 8-10 hodin denně, pořád jsem unavená, začala jsem znovu jíst železo, které jsem po Pražské stovce vysadila, že ho jako už nepotřebuju.
pátek 30. 12. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou
Poslední lezení ve starém roce a zároveň předposlední lezení před Moniky odletem na Maltu. A dneska to bylo vydařené, rozlézala jsem se na 5- a pokračovala 6- a 6-, pak jsem šla na moc krásnou technickou 6 vzadu v rohu na obrácených schodech, vyzkoušela jsem si zase růžovou megapřevislou 7-, na kterou už jsem ale byla zesláblá, takže jsem to vylezla jenom tam, kam minule, a ještě jsem pak vybouchala jednu 6+, která byla taky hezká. Tam jsem se v jednom místě úplně zasekla a už jsem byla nalomená jít dolů nebo to nějak podvést, ale Monika zrovna dole kecala s Petrem, kterého jsme tam potkaly, a ten že ať se vzepřu na těch dvou vzdušných, že mě to udrží... a fakt že jo. Z té mám velkou radost. A Petr říkal, ať si příště zkusím jednu 8-, že je lehká... cheche, a proč ne :) Monča dneska taky lezla pěkně a celé to bylo hodně super. A bylo tam prázdno, protože i dneska jsme končily díky Silvestru v práci ve dvanáct (šampaňským, takže místo double-check to byl před každou cestou triple-check, a do konce lezení jsme vystřízlivěly, ehm; žejo, alkohol, to je inteligence mínus dva, síla plus pět, takže se to hodilo!). No a pro Monču to byl dneska poslední pracovní den v Normě vůbec. Ach jo.
Silvestr jsem taky prospala, ačkoliv to při ohňostrojích s mnohou ozvěnou od panelů chtělo hodně odhodlání.
Ona ta pauza není nakonec špatná.
Na své drahé se můžete o Vánocích spolehnout.
Monča na stěně láhev obdivovala, uvidíme, co
na ni řeknou na krav maga. Ale jednorožci a duha...
co hezčího na ní člověk může chtít? Díky, Sargo! :)