Sportování podevětatřicáté.
Rozloučení se starým semestrem krav magy proběhlo vleže na zemi, kdy do jednoho člověka další tři kopali, hehe. Na Malohanácké stovce jsem brala zlato, ačkoliv jsem poslední dva kilometry před cílem brečela vyčerpáním. Kluci, klikujte jako holky! Vylezla jsem sedmičku, sice ne hezky a hodně jsem u toho sedala, ale stejně z toho mám radost. Absolvovala jsem seminář Hrozba nožem. Taky kurz první pomoci v taktickém prostředí. A závěrem všeho krav maga wintercamp, který byl báječný.
Doufám, že se časem objeví ještě nějaké fotky z hrozeb nožem a z wintercampu, bez nich je ten blog takový strohý...
čtvrtek 2. 2. 2017: krav maga
P0/P1, Národka, trenér Honza Kobliha
Poslední trénink jako P0/P1, od úterý bude už nový semestr, a byl vynikající. Teda hrozně mě vzala už rozcvička, protože místo klasického rozběhání jsme si každý na místě poskakoval a dělal přitom různé cviky rukama, případně různě vykopávali, ale po protažení jsme se učili zvedáky a háky, při kterých jsme zase docela vychladli. Když mi Lenka držela lapu, stála na jiné, abych ji měla dost vysoko, hehe. Honza zase skvěle rozfázoval ten pohyb, takže z toho mám docela dobrý pocit, na to, že jsme to dělali poprvé. Pak už jsme šli do dvojic a jeden útočil rukama, zatímco druhý držel jednou rukou lapu a druhou ho fackoval. S Lenkou ještě dobré, to jsme ty facky měli dávat jen tak nějak příležitostně, ale pak jsme změnili dvojice a ten s lapou měl sparinga fackovat pořád, a jak se mi dařilo Davida pěkně propleskávat, tak on mi to pak vrátil. Po tomhle jsme přibrali do čtveřice Dana a Kubu z P4 a šli dělat to nejzábavnější. Jeden si lehl na zem na záda do klubíčka a ostatní tři do něj přes lapy kopali do doby, než Honza zavelel, že má vstát a utéct, a pak následovala zombie hra. Byl to docela strašidelný pocit, když tam nade mnou ti tři stáli a pak začaly přicházet rány. (Které nebolely, ale energii to bralo. Někdo z kluků se mi při tom i omlouval.) A pak to samé u zdi - jeden k ní stál přitisknutý zády a rukama si chránil hlavu a ostatní do něj lapami strkali silně ze všech stran, pak zase útěk (který se mi chvíli nedařil) a zombie hra. Boží. Z tohohle jsem byla nadšená.
A zničená. Už cestou na Malohanáckou stovku mě bolely nohy, asi z toho vykopávání na začátku, ale ta slabost byla velmi výrazná. Ale tak Malohanácká stovka je jednoduchá stovka, říkali všichni, takže to neva. He he he.
pátek až sobota 3. - 4. 2. 2017: Malohanácká stovka (118 km)
teploty kolem 0 °C, tající hluboký sníh, mlha, vlhko
Reportáž ZDE. Jeden z nejnáročnějších pochodů, sáhla jsem si na dno, profil byl sice jednoduchý, ale sníh z toho udělal masakr. Asi to bylo i tím, že se účastnilo docela málo lidí, takže jsem i já šla vcelku mezi prvními a neměla prošlapanou cestu, jak jsem z jiných zimních pochodů zvyklá. Ale líbilo se mi to, hlavně první polovina. Vzdálenost 118 km, nastoupáno 2738 m, čas 23 hod 13 min, čas pohybu 21 hod 20 min, průměrná rychlost 4,9 km/h, průměrná rychlost pohybu 5,3 km/h, boty Salming Trail T2 Shoe, batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, GPSka Garmin Oregon 450, bez hůlek.
Přišlo mi zajímavé, že mě po doběhu víc bolela ramena než nohy. (Protože nohy jenom bolely, zatímco ramena byla v ohni, každý dotyk bolel, aúú.) Ale přesto jsem ještě v pondělí chodila velmi opatrně a na krav magu si v úterý i čtvrtek raději vzala kompresky. Při Malohanácké jsem křečovala dost, a že po doběhu ne, byla rarita, na kterou se mi nechtělo spoléhat.
úterý 7. 2. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
(Všimli jste si toho P1/P2, že jo? Nový semestr začal, už jsme staří mazáci!) Tři dny na regeneraci stačily jen částečně - silově a výdrží to takový problém nebyl, ale při převlékání jsem si natáhla sval na stehně a ještě ve středu mě svaly bolely z tréninku fest. Na rozehřátí fackovaná, a kdo dostal přes stehno, udělal angličák. Pak opakování škrcení a kravaty ze strany a začali jsme s kravatami zezadu - s kravatou přes průdušnici i s kravatou přes krkavici. Nevím, jestli to všichni děláme tak špatně, ale tohle už s elegantním "udělejte tohle a tohle a útočník nemá šanci" nemá nic společného, tohle se zvrhávalo v regulérní rvačky. Jasně, Lence se ubráním, ale když mě chytil do kravaty Ivo, tak jsem mu ruku z krku nestrhla a musela jsem si pomáhat lokty do břicha a údery do rozkroku. A jestli má člověk při kravatě dvě až tři sekundy před blackoutem, tak se asi nikdy nechci dostat do kravaty. Zakončili jsme ve trojicích docela zábavným cvičením. Jeden držel lapu, jeden do ní mlátil a třetí toho mlátícího fackoval a ten se nesměl bránit - no a pak ho mezi fackováním čas od času vzal do kravaty a z té se samozřejmě měl dostat. Hned v úvodu jsem od Lukáše dostala místo facky pěstí přes ucho, až jsem ztratila rovnováhu, takže mě pak dál hrozně šetřil, ale i tak to bylo super. Tyjo. Zničená. Ale dobrý to bylo. Mám z toho na rameni a paži divné modřiny.
Cestou na stěnu jsem v metru usnula, úplně dezorientovaná vystoupila na Karláku místo na Andělu a všimla si toho až nahoře nad jezdicími schody, protože nebylo kudy pokračovat na autobusák. Ehm.
středa 8. 2. 2017: stěna
Smíchoff s Monikou
Tohle už bylo přehnaný, jenže když já se nemůžu rozhodnout, jestli chci chodit lézt s Pepou, nebo s Mončou! Navíc jsem Monču od návratu z Malty neviděla, takže jsem ignorovala svůj spánkový deficit a naprostý rozklad těla po závodě + krav maze a šla lézt. Monča ignorovala svoji chřipečku a šla taky lézt. Takže jsme vylezly 5- a dvě 6- (já s mnohým sedáním, Monča ty 6- ani nedolezla) a šly na pivo, protože to byla fakt fraška. Uá!
Bolí mě nohy.Tak jako... divně. Moc mi nefunguje nějaká část, která se zabývá zvedáním kolen při chůzi a jejich ohýbáním, nějaké přitahovače či co. Asi jsem to se sportem po Malohanácké stovce trochu přehnala. Tyjo. Tak ještě přežít krav magu a stěnu a dám si pauzu, o víkendu asi běhat nepůjdu.
čtvrtek 9. 2. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Ondra Moravec
Honza za sebe poslal jiného trenéra. Jako... nakonec mě to bavilo, ale Honza je nedostižnej, žejo. (Navíc Honzovi vražední koblížci jsou patrioti, s náma to nikdo cizí nemůže mít jednoduchý.) Docela jsme si zamakali, což je u mě vždycky klíčem k úspěchu. Jinak jsme si projeli všechny techniky - škrcení, tři sta šedesátky, obranu proti přímým úderům, škrcení na zemi ze strany, kravaty ze strany. Ukazoval nám obranu proti přímému úderu s odklonem dozadu, která se mi hrozně nelíbí, protože ji nejspíš nechápu - při kopu přepadávám dozadu. Hodně jsme klikovali (mě i Lenku si získal prohlášením "teď kliky... klikujte jako holky" při pohledu na nás) a dělali spoustu angličáků. Končili jsme drilem se stanovišti pytel + angličáky se sklapovačkami + vykopávání + posilování na břicho, to taky nebylo špatný. Jo, za mě dobrý. Ale Honza v porovnání s Ondrou hrozně dobře vysvětluje techniky a navíc si nás celou dobu všímá, zatímco Ondra několikrát odešel, hodně koukal do mobilu a vůbec to bylo takový vlažný. Jo a byli se u nás podívat jeden nový kluk a dvě holky, tak jsem zvědavá, jestli budou chodit.
pátek 10. 2. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska to bylo už trochu lepší než ve středu, akčoliv počty vylezených cest tomu úplně neodpovídají. Rozlézala jsem se na 5, tu jsem vyskákala velice rychle. Protože ve stejné linii vedla 6+, která vypadala hodně zajímavě, zkusila jsem si ji TR, a dolezla jsem ji do půlky, kde jsem se zasekla a nakonec to zabalila, protože jsem to lezla hrozně dlouho. Pepa ji následně vyskákal jako nic, protože si konečně taky jednou půjčil správně velké lezečky ("jsou nějaké malé, necítím malíčky") - konečně zase lezu s někým lepším, než jsem já, je to varianta, kterou preferuju. Zkusila jsem pak další 6+, která vedla po hraně převisu, (tu jsem tahala,) a zasekla jsem se až dvě presky před koncem, protože bylo potřeba těsně za sebou chytnout dva chyty s dírou na dva prsty a já už měla beznadějně nateklá předloktí, takže jsem se neudržela. Sletěla jsem tam na takovém debilním místě, že mi nohy prošly pod hranou převislé vedlejší cesty, ale musela jsem se od toho převisu odrážet rukama, abych si neustřelila hlavu. Uf uf. No a Pepa ji vytáhnul, hezky pěkně. Zakončili jsme na 5, která byla jednoduchá až na dvě místa, kde jsme se zasekli oba. Ale hrozně mě to bavilo, vlastně jsem toho sice moc nevylezla, ale bylo to těžký a technický a mám z toho radost.
Po dvou pivech na stěně jsem šla ještě na pivo s krav magákama. Dohadovala to skupina před námi, takže vybrali Čítárnu, což je zajímavý hipsterský underground ve třetím patře, kde jsme ukradli skoro všechny volné židle a tísnili se v patnácti kolem malého stolečku. No a ze skupiny před námi přišli čtyři lidi, zatímco u nás kromě tvrdého jádra Lenka-David-já byli ještě oba Tomášové a Lukáš. A Honza. Jasně, trénuje obě skupiny, ale my jsme koblížci, takže je náš :) Když nás vyhnali z Čítárny, přesunuli jsme se do Tučňáka, což byl sice méně divný bar, ale zato velmi obsazený, takže jsme šli k baru, a protože bylo barových stoliček málo, seděla Lenka na klasické židli a koukala nám někam na kolena. Doma jsem byla ve tři a zajímalo by mě, jestli pak vážně jeli pít domů k Ondrovi, co nás včera cvičil.
pondělí 13. 2. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska to bylo pořádný lezení. Rozlezení na 5-, pak ve stejné linii 6-, obojí se dalo vyběhnout bez větších problémů, respektive 6- Pepa nevylezl a na základě toho si došel vyměnit lezky, pak už zase lezl skvěle. No a pak jsem nás odtáhla na minule vyhlédnutou megapřevislou 6 ve stěně, kde vedou samé 9, takže to vypadá hrozně efektně. Jako. Odsedávala jsem až asi u čtvrté presky, ale pak už u každé další, protože mi natekla předloktí. Jak se dá naposilovat předloktí? Tímhle stylem jsem se dostala až k finálnímu přehybu zpátky z převisu (téměř stropu) na kolmou stěnu, kde jsem neměla odvahu sáhnout po nejistě vypadajícím chytu, ale nemohla se cvaknout, takže jsem si přeříkala "játakneradapadám" a sletěla z nad presky. To už se mi dlouho nestalo, fuj. Pepa skončil úplně identicky ve stejném místě, akorát jemu to padání asi tolik nevadí. Přesunuli jsme se pak do sousední místnosti na balkónek, kde jsem vybouchala 6, která má místo, které obecně lidi asi nejsou schopní přelézt, což mně se s mnohým přemýšlením v sezení nakonec povedlo a sklidila jsem za to obdiv slečny ve vedlejší linii. No a zkusila jsem si pak i 7-, do které se nastupuje zády ke stěně a nahoře je jump bez možnosti ho jakkoliv ovlivnit rukama, který já nedala, zatímco Pepa na druhý pokus jo (ale nedostal se dál), to musíme ještě někdy zkusit. A protože jsem měla spousty elánu, vylezla jsem si ještě jinou 7-, která mi přišla podezřele jednoduchá, i když hodně na prsty a balanc. Jo, dobrý to bylo.
AHA! V restauraci Pradlenka je i prádelna! Zatímco jsme seděli s pivem v křeslech před danou místností, opravdu přišel chlapík s Ikea taškou, dal si tam prát a pak si sedl k vedlejšímu stolku na pivo. Tahle hospoda je boží.
úterý 14. 2. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska jsme pouze opakovali kopy (push kick, side kick, back kick, kolena) a nově se učili round kick. O něm si moje holeň myslí svoje, protože nás bylo jenom sedm, takže nás Honza nahnal na pytle, ať si to chvíli zkoušíme na nich, abychom pochopili, proč nám je nedopuručuje v reálném životě dělat (obrana je, že nastavíte svoji holeň) - bolelo to jako sviň, kopla jsem dvakrát pořádně a pak už vůbec, aúú. Pilovat je s odražečem bylo v pohodě. Na závěr něco jako zombie hra, ale jenom s kopy.
čtvrtek 16. 2. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska nás přišlo pět, a protože si u nás jedna holka nahrazovala trénink, bylo víc holek než kluků. Tomu bych nevěřila, že se někdy stane. Rozhodně tentokrát mohl všem Honza věnovat dostatek pozornosti. Opakovali jsme škrcení a kravaty a taky háky a zvedáky, které jsme zatím dělali jen jednou (teda hlavně jsme je z dnes zúčastněných dělali jen tři z pěti), a prokládali to různými variacemi kliků. Na konci šikana - jeden stál se zavřenýma očima, ostatní čtyři ho mlátili do zad, břicha a nohou a fackovali, a čas od času Honza určil nějakého útočníka, který toho slepého začal škrtit nebo ho vzal do kravaty, z čehož se napadený (už s otevřenýma očima) měl dostat. Ještě jsme na tu oběť měli v rámci šikany křičet, ale na to se sešla mimořádně mlčenlivá skupina, nikdo nepronesl ani slovo, Honza z nás byl hodně nešťastný.
Už ve čtvrtek odpoledne mě začalo pálit v krku, takže jsem zrušila účast na pivu pro krav maze a páteční lezení s Monikou. Už tu krav magu jsem odcvičila trochu s problémy. Přes noc na pátek mi vyletěla teplota, ale byla to jen klasická úvodní fáze rýmy. Takže jsem si v pátek po práci bez výčitek jenom v posteli pustila film a po osmé šla spát. Koneckonců, potřebuju být fit na sobotní nože.
sobota 18. 2. 2017: krava maga - hrozby nožem
tříhodinový seminář, Národka, trenér Honza Balvín
Jé, to byl ale hodně dobrej seminář! Skvěle zkoncipovaný a skvěle časově rozvrhnutý. Byla to všechno obrana proti útokům nožem. Nejprve hrozba zepředu a zezadu bez doteku, kdy se ruka s nožem odrazí a následuje kop (podle polohy frontkick, sidekick nebo backkick) a útěk. Pak hrozba, kdy se nůž už těla dotýká. Pak hrozba nožem na krku, to je skoro jak obrana proti přímým úderům. Obrana proti noži na krku u stěny, kde se nedá udělat záklon, tam se ruka s nožem zahákne háky a strhne dolů, přitiskne na hruď, kop, přehmat do céčka, zamknutí do natažené paže, víc kopů, útěk. Stejné to je, když vám někdo míří špičkou nože zespodu na bradu, nebo když vám hrozí nožem u krku a druhou rukou vás drží za krk zezadu, takže se nemůžete zaklonit. Akorát teda to bylo tolik technik najednou, že když jsme na konci půlka měla zavřené oči a druhá útočila, motala jsem všechno dohromady. (A pak mě někdo chytil zezadu do kravaty s nožem, což jsme nedělali. Tak jako prosimvás. Ale udělala jsem techniku dobře, radil mi.) Odcházela jsem docela zničená.
pondělí 20. 2. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Hahá! Pepa měl nové lezky a už od začátku nateklá předloktí. Já vybouchala na prvním 7 (slovy sedm, bez mínusu, prostě sedm), sice jsem v tom hrozně moc seděla a konec byl lehce zapytlený, ale to nevadí, mám z toho radost i tak. Jakože jasně, není to vylezená sedma, ale už jen to, že jsem to hned nevzdala, mi udělalo velkou radost. Pak jsem ještě TR vylezla 7-, kde jsem taky hodně sedala, to akorát Pepa dole zahlédl Martina Nytru, takže se zakecali a po mně vůbec nekoukali, gr. Na rozlezení předtím 5+ a 5+ a 6-. Já byla spokojená.
Pivo u Pradlenky. Jak jinak.
úterý 21. 2. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Opakovali jsme hodně technik, které jsme relativně nedávno začali - kravaty přes průdušnici a krkavici, zvedáky a háky a taky všechno škrcení. Bylo nás devět, pořád to není moc (ale aspoň to není pět jako minule). Do toho jsme dělali nějaké posilování v kliku, nejvtipnější bylo, když po nás Honza chtěl, abychom v nízké poloze kliku chodili po rukách do půlkruhu a nehýbali přitom nohama - nezvládl to nikdo, tak to pak upravil na chození po loktech nebo ve vysoké poloze kliku. Když jsem cvičila kravaty s Mili, tak mi hrozně naložila, a ještě horší bylo jí do kravaty chytat, protože jak je maličká, tak mě výsledná páka za zkroucenou ruku pokaždé poslala na kolena. Naopak chytat do škrcení nebo kravaty Iva je marné, neudržím ho ani symbolicky, protože moje ruce neobemknou jeho krk. Taky jsme dělali mé oblíbené cvičení technik dva útočníci + jeden se brání celou dobu se zavřenýma očima, to mě baví, to mi jde. Přijde mi vtipné, jak při trénování kravat všichni pořád pokašlávají a masírují si krky.
Nástup na konci. "Vy tři tady už vlastně ve čtvrtek kvůli winter campu nebudete..." "A proto jdeme na pivo dneska. Lenka má svátek." "No tak teda jo..." Devět na tréninku, sedm na pivu. Už jsme naši třídu s Lenkou definitivně zkazily. Protože to byl den na pytel a protože mi krav maga zvedla náladu, zůstala jsem tam ne na jedno, ale na tři piva, a bylo to super. Doma jsem byla před půl jednou. Další den jsme měli v práci Ausmusterung, tedy komisi pro akční výrobky na týdny 21-30, kde odpoledne prezentuju naše zboží místo své nákupčí, ale kdo potřebuje být čilý a vyspalý na celé protivné oddělení prodeje (a generálního ředitele). Naopak jsem byla v práci už v 6:55, abych si stihla dodělat práci před dovolenou.
čtvrtek až neděle 23. - 26. 2. 2017: Krav maga wintercamp
Horní Malá Úpa
Tyhle poznámky slouží hlavně pro mě. Nejsou kompletní, techniky nejsou popsané dobře... ale wintercamp byla nalejvárna, mám v tom hokej a tohle mi slouží k připomenutí. Buďte shovívaví.
1. trénink: údery rukama (Michal Otipka, tělocvična, 3 hodiny)
Jeli jsme od základů, ale rychle se přidávalo, takže po obtékání, kladivech, edublocích, údery dlaněmi apod. jsme probíjeli hlavu zabalenou do rukou a na závěr jsme se rozdělili na lidi s velkými rukavicemi a na lidi bez a jely se sparingy. Měla jsem s sebou půjčené Marušky rukavice, které jsem na sobě měla de facto poprvé, a sparingy jsme na trénincích ještě nikdy nedělali, takže jsem dostala úplně hrozně naloželo, odcházela jsem s omláceným obličejem i břichem. Že já do téhle poloviny lidí lezla.
2. trénink: kopy, obrana proti bear hug (Michal Otipka, tělocvična, 3 hodiny)
Po nejrůznějších kopech a jejich použití proti rozeběhlému útočníkovi jsme přešli k obraně proti bear hugs, což pro mě byla novinka (prostě vás někdo obejme úplně zblízka - pod rukama, přes ruce, se schovanou hlavou, z boku...). Takže... když je zepředu, vyvracím mu hlavu za oči trochu jak u kravaty ze strany. Když je zepředu, má hlavu zabořenou do ramene a já mám volné ruce, navnadím si ho pár ranami do zátylku a vyvracím mu hlavu za oko a nos do strany. Ze strany ho bouchnu vzdálenější rukou do rozkroku a kopnu bližším kolenem taky mezi nohy. Když mě chytí zepředu přes ruce kolem pasu a má přitisklé boky, oddálím boky, bouchnu ho do rozkroku, přehmátnu si rukama na jeho plece a sázím mu kolena. Zakončili jsme hrou na zmrdy (ze čtveřice se jeden oddělí a prochází se, zbylé trojice tyhle jednotlivce napadají) a krav maga fotbalem se dvěma míči, při kterém se lidi můžou mlátit. Což je docela zábavná variace.
3. trénink: boj na zemi (Ondra Koštuřík, 2 hodiny v tělocvičně a 1 hodina venku)
Naprostá pecka, boj na zemi je upe nejvíc moc nejlepší. Na rozcvičku běhání s leháním si na povel, mosty, píďalky. Rotování po soupeři v leže na prsou při změně polohy. Vstávání ze země do útěku, defenzivně, ofenzivně. Dostat se z vítězky odstrčením nohy rukama + něčím jako píďalkou. Probíjení krytu obličeje kladivem a lokty, braní rukou do páky. Venku na sněhu jsme potrénovali různé druhy pádů a pak takedowny - chytnu obě nohy v kolenou a zvednu se, chytnu jednu nohu a shodím ho tím, že jdu dál, chytnu ho ze strany za jednu nohu, druhou podseknu rukou a tlakem ramene ho povalím, a samozřejmě nejlepší - chytnu ho jednou rukou za nohu a druhou kolem pasu, zvednu se i s ním (úplně ho nesu) a zahodím ho hlavou napřed a obličejem dolů, to jsme si s Lenkou hodně užily. Na závěr boj na kolenou s použitím všech dnešních technik postupně s různými lidmi.
4. trénink: boj na zemi (Ondra Koštuřík, 2 hodiny venku a necelá hodina v tělocvičně)
Pokračování v pádech, především obrana proti takedownu, když nabíhá zpříma. Pak kravaty ze strany na zemi, zkoušeli jsme jak klasickou verzi, kdy se dorovnávám do roviny, tak i že se našteluju jenom kousek, vykolíbkuju si svoji nohu před jeho hlavu a mezi koleny ho odstrčím pryč. Klasické kravaty ve stoje, kdy si nás stáhne až příliš nízko, takže je lepší jít na koleno přes jeho nohu a svalit ho přes sebe na zem. Úniky z vítězky, přelézání, páčení rukou. V tělocvičně jsme pokračovali fackovanou ve vítězce s 360 + chytáním ruky, úderem do žeber a vymostováním. Chytání za flígr - protočení rukou nebo zvorané protočení s následnou pákou za loket. Na závěr jsme si zahráli ragby se dvěma melouny, při kterém jsem si dala do hlavy o spodní železnou tyč brány, AU. (Ale do té brány jsem spadla i s melounem, takže všechno v pořádku, vyhráli jsme.)
Fotka převzata z facebookových stránek krav magy ZDE
5. trénink: military noční zrychlený přesun s questy (protože tomu odmítám říkat bojovka) (Michal Vaský, 2,5 hodiny venku ve tmě)
Asi nejlepší část wintercampu. Michal je voják a zároveň instruktor krav magy (což je dobrá kombinace), takže si pro nás připravil něco jako zrychlený přesun se stanovišti. Rozdělení jsme byli do čtveřic (byla jsem s Ivem a pak Honzou a Martinem, velitel byl Honza) a na začátku jsme dostali určité pokyny k zapamatování - já měla větu "volací znak: rododendron" a kus souřadnic "27 142", což si pamatuju doteď, ech. Na začátku jsme měli stanoviště se slow fightem (s tím jsem se potkala poprvé), dál už to bylo zajímavější. Na louce stáli strážní a každá čtveřice se měla k jednomu připlížit, sundat ho a odzbrojit, to jsme zvládli nejrychleji. Potom bylo stanoviště se štafetovým během do prudkého kopce + bušením do lap nahoře, a kdo se při seběhu nepřizabil v hlubokém bořivém sněhu, málo se snažil, si myslim. Na parakotoulech bych měla ještě zapracovat. Když byl zraněn náš velitel (otevřená zlomenina), museli jsme ho odtáhnout do krytu a ošetřit. Po přebrodění řeky (nebo přeskočení potoka, když nemáte dost fantazie) jsme se po dvojicích plížili ke strážím, a když nám začali kopat sníh do obličeje, znamenalo to, že jsme prozrazeni, a museli jsme je sejmout. Po doběhu jsme ve čtveřicích hráli zombie hru, to už jsme byli všichni pěkně vyřízení, a hlásili jsme údaje, které jsme dostali na začátku. Tyjo. Bylo to fakt hodně super.
6. trénink: hrozby nožem (Jakub Dražan, 3 hodiny v tělocvičně)
"Takže dobré fuckin' ráno!" Joo, rána po poslední noci bývají krušná. Trénovali jsme hrozby nožem na krku (z obou stran) a hrozbu na břiše. Novinkou pro mě byly 360 s převzetím kontroly a odzbrojením, to funguje úplně skvěle, to mě baví! Akorát mě pak z trojice s Lenkou a Ivem přidělili do dvojice ke starší paní, které se už moc nechtělo cvičit a hlavně ani pořádně nedotahovala útoky, to bylo na pytel.
7. trénink: proběhnout kolečko s osmi stanovišti, které zahrnuly všechno (intruktoři + polovina účastníků / pak střídání)
Spolu s military úplně nejlepší. Obě skupiny měly stanoviště podobná. Kolem mě na začátku ještě před vyběhnutím stálo pět lidí s lapami, do kterých jsem nejprve kopala, a jak se přibližovali, tak loktovala, a když mě úplně uzavřeli, musela jsem se probojovat ven. Pak výběh kopce, kde stál Ivo s lapou a chtěl jenom přímé údery, načež vytáhl nůž. Na dalším stanovišti se odehrál boj na kolenou, zpočátku pomalé oťukávání, pak se ale instruktor na studenta vrhnul, dostal ho pod sebe a cílem bylo dostat se nahoru - a v ten okamžik přišla hrozba nožem od holky, která do té doby přihlížela. Na dalším stanovišti se jenom bouchalo a kopalo do lapy, načež jsme museli přelézt zábradlí z cesty do nekonečně hlubokémho sněhu (já vybíhala jako druhá, takže ještě skoro neprodupaného) a probrodit se na další stanoviště, zatímco na nás všichni křičeli, ať běžíme, že to dáme (sněhu bylo nad kolena). Na dalším stanovišti se odehrával slow fight, a aby to nebyla nuda, házel přitom další instruktor sníh do obličeje. Úplně nejlepší a nejbrutálnější stanoviště bylo pak - nejprve jsem v ringu dostávala tři minuty hroznou nakládačku (instruktor měl boxerské rukavice, ale zase moc netlumil údery, takže jsem v jednom kuse dostávala do obličej a břicha a taky kopy do rozkroku) a pak se na mě vrhl obrněnec a snažil se mě uvěznit pod sebou. To neměl šanci, byli jsme u svahu, takže jsem ho převalila dolů, on mě pak taky, ale já jeho nakonec defintivně, protože jsem ho nasměrovala hlavou (přilbou) na pařez, o který se zasekl, ahá! Při následném seběhu sjezdovky jsme měli skákat high roll přes skrčeného člověka, ale mně to uklouzlo, takže z toho byl (docela slušnej) parakotoul a chudáka Anču jsem nakopla. Na posledním stanovišti take down. A pak konec.
Jako... bylo to intenzivní, dvacet hodin tréninků za tři dny je hodně, byla jsem docela rozlámaná. Nestíhala jsem do sebe absorbovat všechno, co jsme se učili, takže při poslední etapovce jsem se víc nechala mlátit, než že bych dokázala útok oplácet. Taky mi hodně chyběly úplné základy - neumím vykrývat kopy, nikdy jsme nedělali sparingy, háky a zvedáky jsme dělali dvakrát a vykrývat je taky neumím... ale užila jsem si to velice. Příští rok pojedu určitě znovu.
Fotka převzata z facebookových stránek krav magy ZDE
pondělí 27. 2. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska to bylo povedené lezení! Bylo docela plno, takže jsme brali první linii, kterou jsme potkali. Chtěla jsem se rozlézat na 4+, ale Pepa mě od toho odradil, že to prý bylo jako schody, takže jsem tam šla rovnou na 6, a vyskákala jsem ji docela rychle, byť ne úplně čistě, nechtěla jsem mít bandasky z první cesty a unavené ruce plné modřin natékají rychle. Přesunuli jsme se pak o dvě linie vedle na nataženou 7-, která mi přišla jednodušší než předešlá 6, tu jsem vylezla úplně bez problémů. Vedle ní v rohu vedla 6 a po jejím vylezení jsem zkusila nastoupit TR do 7+ ve stejné linii, kterou jsem vzdala u třetí presky, to jsem se trochu přecenila. Doničili jsme se na megapřevislé růžové 7-, kterou Pepa zabalil u druhé presky a já u čtvrté. Kvalitní lezení.
úterý 28. 2. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Víc krav magy, jen víc! Proti wintercampu je tohle taková baby verze, ne úrovní nebo náročností (ježiš to cvičení v kliku zas), ale my tu máme třeba přestávky na pití! A tatami, panebože, díky ti za tatami! A techniky se pořádně vysvětlují a učí! Byla jsem z toho úplně paf. Trochu jsme se na úvod pofackovali (šlapejte si u toho na nohy - takže my měli nácvik z wintercampu, tam se to dělalo furt), zopakovali si zvedáky a háky a dál drilovali všechny tři kravaty. Holohlavý Tomáš mě tam do hluboké kravaty chytil poprvé tak, že mi vyhrkly slzy - nikdy nechci muset tuhle obranu používat naostro, nikdy. Neměla bych šanci. I tady mě pak pustil, když viděl, že se dusím, místo abych se z toho dostala sama. Na závěr jsme se rozdělili a polovina bušila do lap a druhá polovina chytala do kravat jak ty bušící, tak ty s lapami. Super trénink, víc krav magy, jen víc!
-----
Jo a na krav maze jsme dostali domácí úkol. Přes Facebook. Protože nás bylo na tréninku pět. To, co provádím níž, dělal Honza z obyčejným kelímkem s vodou - vytřela jsem jednou a dál jsem to zkoušela se svojí láhví s jednorožcema - protože jde zavřít a protože jednorožci samozřejmě drží mnohem líp. Protože jednorožci a duha, žejo. Jasný, ne. Takže:
Ha, čas pokročil. První video jsem natáčela 19.2. a to mi ještě občas ta láhev spadla. Ale protože nedokážu odolat výzvám (a první, kdo to zvládne, měl slíbenou flašku), tak jsem dneska večer (1.3.) natočila další video, tentokrát už s kelímkem půjčeným od Markéty, protože já doma nic plastového prostě nemám. Takovéhle úkoly mě baví :)