Všude kolem je spousta věcí se svou osobitou historií. Jen aby promluvily, vyprávěly...

Malé resumé. Květen je nenáročný rozjezd, červen se přiostřuje a září, přátelé, to bude sekec. Tam už se nezakecaj.

Král Krysa je skvělá městská noir fantasy, která udělá ze čtenáře milovníka drum'n'bassu, aniž by ho kdy slyšel.

Když se nedaří, tak se nedaří.

Ono se to nestává, ale mně se to stalo.
Potkalo mě štěstí.
Potkala mě klika tak nehorázná, že si ji ani nezasloužím - konkrétně za svoji aktivitu v tomto předmětu dozajista ne 8-)

Čtyřikrát jsem v cíli rozdávala botičky. Myslela jsem si, že by mohlo být fajn si vyzkoušet Prahu-Prčice ujít: opravdu z Prahy, trasu Karla Kulleho, sedmdesátku.

Přednášející nám říkala, že můžeme analyzovat cokoliv, že jí loni student zanalyzoval účtenku z Tesca a jí se to moc líbilo. Chvíli jsem uvažovala o analýze článku z novinek.cz, chvíli o článku z blogu z Afriky, nakonec vyhrál článek ze Sargo blogu. O komínech. Juch :-)

Tradiční hvězdárenské zříceniny byly letos pojaty poněkud megalomansky – ve všech směrech. Bylo nás 13, což už je úctyhodná tlupa. Byla naplánovaná odporně dlouhá trasa. A ani s mírným větrem jsme se nespokojili a nechali si na cestu dout hnedka orkán.

Pár střípků z posledních dnů, pro které není síla na samostatný článek, ale uchovat si je chci.

Škola je důležitá, to bezesporu. Duševní zdraví je ovšem důležité také, byť se školou takřka neslučitelné. A tak si čas od času zaflámuji.