Tábor bez Sherlocka Holmese

Letošní tábor zajímavým způsobem zkombinoval příjemný průběh i nové výzvy. Na jednu stranu se celotáborová hra povedla, děti byly skvělé a přátelské i vůči těm trošku jiným a kolektiv vedoucích lepší než kdy jindy, ale na druhou stranu jsem v první půlce tábora měla nachcípané pacienty kvůli studeným nocím a v druhé půlce kvůli úpalům a taky jsme řešili vši a dokonce jsme museli vyloučit jednoho chlapečka kvůli chování. Konečný stav: naprosté vyčerpání.

středa 6. 8.

Sherlock Holmes se ztratil! A protože ho John Watson odjel hledat, zůstala jeho detektivní kancelář prázdná, a tak jeho prapotomci povolali mladé nadějné detektivní praktikanty, aby pomohli řešit detektivní případy, na které od té doby padal prach.

První, co jsme v londýnské Baker Street (kromě oběda) udělali, bylo rozdělení do oddílů, vymýšlení oddílových jmen a tvorba týmových triček a vlajek. Přivítejte Šeďíky, Čtyřlístek a Pískovce! Přičemž obzvlášť ti poslední potěšili Oldu, který si nebyl schopný vybrat, jestli jim říkat hnědí, žlutí, okroví nebo pískoví.

Ukázalo se, že se ztratil nejenom Sherlock, ale i Azor. To je pes, který zůstal v prázdné kanceláři, známý útěkář a tulák, kterého nyní máme v péči. Na starost ho měl Čtyřlístek, ale během rozdávání láhví ho nechali bez dozoru na lavičce a pes se zaběhl k Pískovcům. Ti tak získali při večerním nástupu odměnu pět šilinků.

Po večeři nás čekal první divadelní detektivní případ. Londýnští strážníci si nevěděli rady s nahlášenými pašeráky drog, protože všichni tři podezřelí byli diplomati, a tak nemohli být vyslýcháni klasickým způsobem. Zákony a konvence nicméně umožňovaly, abychom jim nahlédli do kufrů – a všechny tři oddíly správně přišly na to, že tuba zubní pasty v kufru bez zubního kartáčku je jasný důkaz.

Večer jsme si zahráli první týmové hry, abychom si vyzkoušeli koordinaci, sportovního ducha a poctivost. Mezitím se setmělo... a první den skončil.

Tvoření mávátek při odjezdu

Intelektuálský koutek

Při uveřejňování fotek z divadla zachování anonymity zaručeno

čtvrtek 7. 8.

To si tak spíte a najednou Králíci z klobouku a další vypalovačky a dusání kolem stanů a sotva vystrčíte nos ze stanu, tak jste uprostřed rozcvičky. Tahle táborová detektivní kancelář je hrozná řehole, není divu, že Azor zase utekl.

Dneska nás čekal kin-ballový den. Hned po snídani jsme si vysvětlili pravidla a pak měly oddíly prostor, aby si nacvičily techniku i strategii. Turnaj se odehrál až před večeří, a tak bylo času dost, a bylo to vidět – po zápase malých zůstalo skóre zcela vyrovnané a střeďáci sice body trochu zahýbali, ale velcí jej opět vyrovnali tak, že výsledné body byly 7 pro Šeďíky, 6 pro Pískovce a 5 pro Čtyřlístek.

Během dne jsme ale měli čas si i odpočinout. Někdo si hrál s legem, holky si zaplétaly francouzské copy, další skupinka hrála šachy v britské pracovně... a zpoza knížek na ně shlížel Azor, jedno ucho povystrčené, velmi tichý a nenápadný, aby ho nikdo nenašel a nenutil chodit někde na vodítku. Což se mu povedlo tak napůl – Róza z Šeďíků si ho všimla, a aby dále neutíkal, zavázala ho do povlaku od polštáře a zavřela do stanu. Takže jsme si na večerním nástupu probrali i péči o domácí mazlíčky...

Protože srpnové počasí vůbec neodpovídalo běžnému londýnskému létu, vyrazili jsme po poledňáku k vodě. A protože bylo tak skvělé počasí až od doby, co jsme přijeli do Baker Street my, tak byla voda krásná, čistá... a studená.  Někteří se do ní ale i tak vrhli, a kdo ne, zůstal na břehu a hrál městečko Palermo. Jsme totiž detektivové každým coulem.

Další věc, která nás dnes potrápila, byly mobi- Ne, moment, když to má šňůru, tak se tomu říká jinak? Tele-... Telefony?  Tak nějak?

První hovor jsme přijali hned dopoledne – dozvěděli jsme se, že musíme vyřešit případ Krádeže v poledne. Před obědem nám zavolal John Watson, že ho stopy Sherlocka Holmese zavedly do Francie. A potom jsme přišli na to, že tři telefony mimo budku jsou na stejném okruhu, a od té doby se zvonění ozývá táborem neustále. Poslední hovor jsme přijali až navečer a ten nám ukládal další den vyřešit případ Vzácné hodinky.

Po večerním nástupu jsme si vyzkoušeli vyřešit další divadelní detektivní případ. Paní Fňukalína zjistila, že jí byl ukradený vzácný safírový prsten po prababičce, ale Sherlockovi stačilo jen pár okamžiků, aby usvědčil z krádeže jejího souseda. A protože jsme skvělí, tak my těch okamžiků nepotřebovali o moc víc.

Rozcvička

Byl teplý den, ale voda v přehradě studená, a co dělat na břehu jiného než Městečko Palermo...

Nástup na Kin-ball

Utkání

Večerní divadlo. Paní Fňukalíně byl ukraden safírový prsten...

...ale Sherlock brzy přišel na to, že vrahem byl její soused. Usvědčil ho led v nápoji.

pátek 8. srpna

Ráno jsme se probudili za jásavě modré oblohy. Ne všem ale stačila k tomu, aby je vylákala ze stanů na rozcvičku včas, a ti, kteří nestihli běžet s ostatními malé kolečko na rozehřátí, si dali větší kolečko kolem tábora za trest. (Trest ani ne tak pro ně jako pro Toma, který s nimi běžel oba běhy.)

Po snídani jsme se dozvěděli, že královna Viktorie skutečně přijede na koňské dostihy, pořádané na její počest, a tak jsme museli nejen dozdobit své vějíře a motýlky, ale také připravit žokejům jejich koně. Žokejů jelo šest, a shodou náhod to byli zrovna naši oddíloví vedoucí, ale koně si vybírali losem, a výsledek závodu tak nebyl dán zdatností lidí, ale vlastnostmi jejich ořů.

Tom se svým koněm získal náskok několik délek hned po startu, ale při druhém kolečku klopýtl a kulhající se do cíle dovlekl na posledním místě. Míra se jej snažil následovat, ale jeho kůň se splašil a odnesl jej daleko ze závodní dráhy, a než se ho žokejovi povedlo zkrotit, byli ostatní favoriti daleko před ním.

Možná, že kdyby si královna Viktorie nepřála, aby jezdci místo standardního jednoho okruhu jeli okruhy dva, byly by výsledky jiné. Ale kdo by odporoval královně celého Britského impéria?

Nejvíc odvahy sebral Petr, který si všiml, že královnina dvorní dáma s sebou přivedla toulavého Azora, a požádal ji, aby mu ho svěřila do další péče.

Odpoledne jsme se vydali k vodě, protože teploty přesáhly hranici pohodlnosti, a tentokrát jsme si s sebou vzali i dva rafty. Ve vodě bylo dneska mnohem více děti než včera a rafty taky nezahálely.

V podvečer jsme se pustili ještě do Sherlockových otázek. Každý oddíl si běhal pro otázky ve složení kůň a jezdec, kteří se nesměli rozdělit, a zodpovídal hádanky z období viktoriánské Anglie. Čtyřlístci spustil ohromný jásot, když jako první dokončili všech dvacet otázek, ale pak se ukázalo, že jednu z nich ani se třemi nápovědami nedokázali uhodnout, a tak skončili na druhém místě.

Při večerním nástupu nám zavolal John Watson, protože zjistil, že se chystá krádež vzácného obrazu. Když se polovina tábora rozeběhla k telefonní budce, protože za přijatý hovor a vyřízený vzkaz byla odměna dva šilinky, čekali vedoucí, kolik rychlíků se cestou namotá do volejbalové sítě.

Po nástupu jsme ještě vyřešili další divadelní detektivní případ, tentokrát krádež hodinek. Pachatele dokázali usvědčit opět všechny týmy.

Nocí pak zaplápolal oheň a rozezněly se tóny kytar a písní, a když jsme nakonec odešli spát, osvětloval tábor jenom obrovský úplněk...

Běháme radostně!

Koňské dostihy

Večerní táborák s kytarou a pečením buřtů

sobota 9. 8.

Včerejší pohrůžky zafungovaly – protože nikdo nechtěl obíhat tábor, Slapy a Středočeský kraj třikrát dokola, shromáždily se všechny oddíly na rozcvičce v rekordním čase. Takže jsme se soustředili na jinou věc: probudit hlavního vedoucího. Shromáždit celý tábor dvacet metrů daleko a posílat trojice, aby mu zabušily na dveře a volaly "dobré ráno, Oldo!", byl báječný nápad! Pro přihlížející. Olda poprvé vykoukl v pyžamu, podruhé sice oblečený, ale stále nepřipravený vylézt ven, a až po pěti minutách vyšel bez snahy vrátit se do postele, a my tak ukončili rozcvičku. Bylo to poprvé, co se děti při běhání hlasitě chechtaly.

Dopoledne jsme se věnovali případu krádeže vzácného obrazu. Skupiny se rozdělily na tvůrce obrazu a zvědy, a zatímco zvědi měli z kraje dopoledne jiný program, tvůrci zvolili umělce, který neviděl předlohu, a sami běhali k originálu obrazu a diktovali tvůrci, co má malovat, aniž by mu viděli na plátno. Je to mnohem těžší, než se zdá, ale bylo vidět, že oddíly věděly, koho vybrat na malování, protože výsledky byly fantastické. Zvědi pak dostali zapečetěné výsledné malby a odešli s nimi do podzemní galerie, kde podle nich hledali originály.

Sice bylo pod mrakem, ale teploty přesáhly třicítku, a tak jsme se po poledním klidu před hrou odešli zchladit do Slap. Místo raftů jsme dneska měli paddleboardy, na kterých jsme se vyřádili až až. A během odpoledne jsme konečně našli Azora, který se nepochopitelně schoval do složeného slunečníku a celý den se hrozně smál všem těm dětem, které chodily přímo kolem něj a úplně ignorovaly jeho vystrčenou pacičku.

Odpoledne jsme řešili drobné detektivní příběhy. Muž je nalezen mrtev na poušti jen se zlomenou sirkou, co se stalo? Těch příběhů bylo deset, a zatímco někteří je zvládli vyřešit už za půl hodiny, jiní z hodinového limitu potřebovali padesát devět minut.

Po večerním nástupu se odehrál další divadelní detektivní případ. Ten už nebyl tak jednoduchý jako předchozí dny, a navíc jsme museli zodpovědět několik otázek: kdo byl vrah, jaký byl motiv a jak se celá vražda doopravdy odehrála. Přišly na to dva týmy, že to nebyl zločin z žárlivosti, ale čistý mamon.

A protože nad Británií panovala krásná teplá noc jako nad Yukonem, tak jsme roztáhli plachty, natahali si na ně matrace, a kdo chtěl, mohl při usínání pozorovat tisíce hvězd...

Malování podle diktování

Hledání originálu

Koupání v přehradě

Haló? Musíte otevřít složku případu vraždy v hotelu...

Nástěnka. Děti bez mobilů jsou jako houby - čtou, cokoliv se jim předloží.

Večerní detektivní případ

Oddílové porady. Kdo je vrah?

Kontrola ve dvě v noci

neděle 10. 8.

Kdo řekl, že je neděle odpočinkový den, ten asi nikdy nebyl na našem táboře.

Pravda, vynechali jsme rozcvičku. Když ty rozespalé hlavičky prolouply očíčka a vykoukly ze svých rosou nacucaných spacáčků, i kámen by se ustrnul. (My ne tolik, protože to u nich ještě o půlnoci hlučelo jako na tržišti.) Takže jsme jim rozvěsili spacáky na plot, z matrací jsme poskládali bludiště a děti nechali si dojít na snídani.

Rozcvičku si totiž daly před Údolím strachu. To je hra, kde se dětem napsala na čela trojciferná čísla a zlí pašeráci je chytali tím, že se tahle čísla snažili nahlas přečíst.

Překvapilo nás, že se děti nijak nezranily, protože to je nejbrutálnější hra, kterou hrajeme. Áďa si málem dala hlavičku a u rozdávání hilzen k pronášení přes nepřátelské území pár dětí brzdilo břichem o trávník, ale jediný monokl si odnesl vedoucí Tomík. Další dny to vypadalo, jako by na nás neustále mrkal. Po dvaceti minutách už byly naprosto zchvácené nejen děti, ale i vedoucí.

My se ale rozhodli, že odpočinek není potřeba, a po kratičké pauze jsme ještě před obědem vyhlásili turnaj v kin-ballu. A vůbec jsme se přitom nenechali rozhodit silným větrem, který foukal. Stejně jako minule bylo skóre neskutečně vyrovnané, jednotlivé oddíly od sebe dělil jediný bod.

Po obědě jsme děti nechali lehce vydechnout, než jsme pokračovali v jejich ničení. Slapy a paddleboardy jsou osvědčená metoda, ale přišli jsme i s inovacemi: na druhém břehu Slap nám rupl zadní bort raftu, a sice kormidelník měl zaklesnuté nohy pod sedačkou, takže se jen zaklonil tak, až si namočil hlavu, ale při dalším pádlování držely stěny raftu tak špatně, že jeden z prudších záběrů hodil do vody Filipa, který pak dalších padesát metrů k pláži plaval s pádlem v ruce a v rozepnuté vestě na sobě, což je prý báječná disciplína.

Na doražení dětí jsme si naprosto zákeřně připravili češtinářskou bojovku. Tedy pro starší, mladší už ničit nepotřebovali, takže ti si procházeli otázky a hádanky úměrné jejich věku. Nutno dodat, že fyzický věk neodpovídal stavu jejich vyčerpání a roztěkanosti, takže to na jednotlivých stanovištích bylo chvílemi velice zajímavé.

Zlatým hřebem dne byl večerní aquapark. Tam se nám děti povedlo zklidnit a usměrnit alespoň tak, aby si neublížily, a pak už jsme se věnovali tomu, aby stejný stav vyčerpání dostihl i vedoucí, kteří s nimi dováděli v divoké řece. Holky jsme nicméně vyhnaly hodinu před koncem, protože jsme ten den zjistili, že máme v táboře vši - a tak jsme si všechny umyly po aquaparku vlasy speciálními šampóny (docela citelná položka do rozpočtu - vyšly nás na skoro tři tisíce) a pak ještě pročesaly od hnid.

A Azor? Ten se dnes zaběhl až odpoledne, a protože si ustlal ve křoví, kolem kterého cestou z aquaparku prošel celý tábor, tak se chechtal dlouho do noci, jak si ho vůbec nikdo nevšiml.

Údolí strachu

Nástup na kin-ball

Děti jsou v tom rok od roku lepší

Zchlazení

Bojovka

Azorova skrýš

pondělí 11. 8.

Dneska byl sanitární den.

Hned po ránu jsme ze stanů vytahali spacáky a dali je sušit, abychom ty z vešmi kontaminovaných stanů mohli zabalit do pytlů a dát dětem jiné, převlékli jsme prostěradla a vyvětrali matrace. Teprve poté jsme šli na první hru.

Starší děti dostaly obrovské černobílé mapy formátu B0, v nichž řešily kriminální případy ve městě plném detailů. Co měly řešit, jim zjišťovaly mladší děti. Výsledkem byla barevně pomalovaná obrovská mapa, spousta dodatečných vysvětlení a pubertální slovník obohacený o nové termíny.

Po poledním klidu jsme nejenže pokračovali v sanitaci tábora, ale i přijali telefonní hovor od Johna Watsona, který se přesouval po stopách Sherlocka Holmese do Nigérie.

Odpoledne jsme vytvořili hotový kadeřnický salón. S holkami jsme zabraly celý velký stan a udělaly si manufakturu na pročesávání hlav hřebínky a následné žehlení vlasů kvůli likvidaci hnid. Já žehličku použila ve svém životě asi dvakrát, ale naštěstí jsme pořídili jen tři a dospělé ženy jsme byly čtyři, a tak jsem zůstala hezky u hřebínku. A tadá, žádné dívce jsme vlasy nezničily. (I když některé trochu zesvětlaly po těch šampónech.) Teď už naprosto přesně dokážu rozeznat lupy od hnid a taky vím všechno o seboree. Výsledné skóre: živé vši na dvou hlavách, hnidy na jedné. A pozor - tadá - povedlo se nám to podchytit a do konce tábora se to nerozšířilo!

Večerní nástup byl až za tmy, ale i tak jsme dokázali udržet pozornost: nejen že po víkendu konečně přišla dětem hromada pohledů a balíků, ale navíc jsme třetině tábora rozproudili krev dřepováním za jejich věci posbírané do ztrát a nálezů.

Vysvětlování hry

Mladší hledají začátky případů

A starší již luští

A co se týká neherních aktivit, tak kromě vší mě čekala spousta papírování a taky mailů rodičům. Jeď na tábor, říkali, bude to zábava, říkali...

úterý 12. 8.

Po probuzení nám šla pára od pusy. My se ale nedali a proti zimě jsme bojovali pořádnou rozcvičkou – dnešní předcvičující: děti!

Co bychom to byli za detektivy, kdybychom se během své praxe na Baker Street nenaučili základní postupy detektivní práce. Proto si pro nás vedoucí připravili několik znalostních bloků, kterými jsme si – rozdělení do skupinek podle věku – postupně prošli.

Teď už se nám nestane, až půjdeme potají rodičům do spíže na sladkosti, že bychom tam po sobě nechali usvědčující stopy. Na daktyloskopii jsme si nejprve do svých detektivních zápisníků vytvořili vlastní dermatoglyfy (pro ty, kteří si neprošli zdejší výukou: otisky prstů), a když jsme pod lupou prozkoumali, jak vypadají, dostali jsme za úkol vyřešit případ krádeže domácí bezové šťávy. Na sklenici zůstaly otisky pachatele a na fóliích jsme dostali otisky všech podezřelých. Bylo to jako "najdi 10 rozdílů", akorát o několik levelů výš.

Logo tohohle tábora je profilová silueta Sherlockovy tváře a na dalším znalostním bloku jsme si vytvářeli právě takové, ale svoje. Trochu se nám ulevilo, že tohle byl důvod, proč nás Lucka na Ořechovce fotila před policejním pozadím a z profilu, jak to bývá ve filmech po zatčení. Svoje profilové fotky jsme si vystřihli, obkreslili do připravených dřevěných rámečků a vybarvili černou barvou. Největší frajer při tom byl Filip, který asi musel celou dobu dělat stojku, protože se nakreslil vzhůru nohama.

Na dalším stanovišti jsme se naučili základy kryptografie. Kódování a dekódování zpráv, knižní a caesar šifry a nakonec všeho psaní neviditelným inkoustem. Z toho měli obavy vedoucí, aby se někdo nepolil a nezmizel, ale dobře to dopadlo.

Abychom celý den pořád jen neseděli, tak jsme na posledním stanovišti hráli pohybové hry. Vytahování šátků zpoza pasu nikdy nezklame a při útocích i úhybech někteří předváděli neskutečné akrobatické kousky.

Do toho nám v průběhu dne neustále drnčela telefonní budka. Musíme vyšetřit případ úmrtí kouzelníka a taky otevřít spis Popelka. Tedy, člověk si neuvědomí, kolik zločinů se děje, dokud se k nim nedostane jako vyšetřovatel. A John Watson se při pátrání po Sherlocku Holmesi přesunul do Egypta.

Večer se odehrály dva divadelní detektivní případy, které jsme museli vyřešit.

První z nich byla cyankáli u postele. Manžel našel doma ženu mrtvou a ze sklenice u postele se linula vůně hořkých mandlí. Přivolaný Sherlock Holmes využil nové metody pátrání zvané daktyloskopie (a my už víme, co to je!) a potom nechal i nás, abychom přišli na to, kdo je vrah.

Ve druhém příběhu jsme řešili vraždu lékárnice. Nechala po sobě na rozloučenou napsaný dopis a pouhý pohled na něj stačil Sherlocku i našim třem týmům, aby dokázali usvědčit asistentku mrtvé. Nechceme se chlubit, ale i tomuhle určitě napomohl náš edukativní blok zaměřený na šifry.

A Chlupáček, nástupce Azora, který byl umístěn do karantény? Ten vzal útěkářství vážně a schoval se nám na vršek vlajkového stožáru.

Daktyloskopie

Šifrování

Malování podobizen

Pohybové hry

První večerní případ: cyankáli u postele

Druhý případ: mrtvá lékárnice

středa 13. 8.

Dneska jsme měli nabitý program.

Hned po snídani jsme se vrhli na vyšetřování vraždy kouzelníka Fantastica. Podezřelí byli čtyři: zdrcená těhotná vdova, Fantasticův asistent Ludvík, rival kouzelník Mr. Magic a Magicův asistent Adam. Po výsleších se ale ukázalo, že situace není taková, jako vypadala, a že vztahy mezi touto čtveřicí byly zamotané. Nemohli jsme se rozhodnout, zda vrahem byla těhotná vdova, nebo asistent kouzelníka Magica – a nemohli jsme se rozhodnout správně, protože po dodání nových důkazních materiálů (vyplacené životní pojistce) se ukázalo, že ti dva provedli vraždu společně, aby měli dost peněz na výchovu svého dítěte.

Hned po případu přijeli policejní služební psi, aby nám předvedli, co všechno umí. (Naše očekávání nebyla nízká, vzhledem k tomu, kde všude se nám schovávali Azor a Chlupáček. Dneska třeba v telefonní budce.) A bylo to dobré – všichni pejsci někoho pokousali a ten poslední nám k tomu i zatancoval.

Během poledního klidu se udála dlouho očekávaná událost. Instruktor Petr totiž dostal před dvěma dny dopis s obrázkem černé růže, časem 13. 8. 13:13 a šachovým bílým koněm. Když nadešel správný čas, vešel do tábora muž bez tváře v černém obleku a s černou růží v ruce a s Petrem rozehrál šachovou partii, u které byl nashromážděn celý tábor a napětím ani nedutal. Partie byla značně likvidační a na konci hry po dvaceti minutách na hrací desce zůstalo sotva pět figur. Petr obhájil čest a zvítězil a jako odměnu získal poslední důkaz v případu smrti kouzelníka Fantastica.

Odpoledne jsme rozehráli případy reálných policejních složek: mladší zjišťovali, kam zmizel Adam, a starší řešili případ dvojnásobné vraždy z pomsty.

Po svačině jsme vyrazili k vodě. Bylo třicet tři stupňů a dusno, takže žádný jiný program být nemohl. I tak nám popadaly čtyři děti s teplotami a nevolností, a tak jsme je odklidili ke squashovým kurtům pod klimatizaci, ačkoliv bychom tam měli chodit až v době, kdy jsou hosti pryč.

Během večeře si přijela maminka pro jednoho chlapce, říkejme mu třeba Matěj. Už od začátku tábora provokoval ostatní a jeho akce měly blízko k šikaně - strkání, boucání, pohlavkování, narušování her a činností. Ostatní děti ho dost rychle přestaly mít rády. To všechno jsme ještě tolerovali. Pak se ale pohádal s jiným klukem, a když se svého bráchy zastal šestiletý Míra, tak ho Matěj zbil tak, že jsem si (malého Míru) jako zdravotnice musela odvést. A ten den ještě poničil stanové plátno jednoho stanu tak, že ho tatínek musel platit. Poslední kapkou bylo, když jsme zjistili, že svoje od vší kontaminované věci nenechal zabalené v pytli pod postelí, ale zase je vybalil a spal v nich další dva dny, než jsme si toho všimli. Z jeho stanu přitom celá ta nákaza vešmi pocházela. A tak jsme ho vyloučili. Tatínek byl ve Francii, ale maminka naštěstí mohla přijet.

Nutno dodat, že rvačka měla příjemnou dohru: měla jsem u sebe nemocnou sedmiletou Renátku, se kterou jsme skládaly lego, a když se k nám Míra připojil, tak jsem začala být navíc. Do konce tábora bez sebe ti dva nedali ránu, a pokud zrovna nebyli spolu, tak jeden nebo druhý svého parťáka hledali.

Večerní zlatý hřeb bylo kino. V hlasování vyhrál Detektiv Pikachu, před kterým se promítly fotky a videa z tábora. Všichni k tomu dostali kornout s popcornem (ano, vezli jsme si na tábor dvě mikrovlnky) a láhev malinovky a pak už se jen chechtali až do konce.

Vyšetřování smrti kouzelníka Mr. Fantastica

Ukázka kynologie

"Buďte ve stínu..."

Petrův očekávaný duel ve 13:13

Petr vyhrál!

Odpolední Slapy i s přeletem vojenského vrtulníku

A ještě odpolední řešení detektivních složek

čtvrtek 14. 8.

Hned po snídani jsme vyrazili do lanového parku Slapy v Nebřichu. Je to tam skvělé: velcí procházeli trasu o osmadvaceti překážkách, střední měli vlastní o něco kratší nižší trasu a nejmenší děti řádily na zasíťované trase bez jištění. Výhodou bylo, že jsme byli v lese, a tak nás dnešních prosluněných čtyřiatřicet stupňů profackovalo až po návratu do tábora. Na obědě se chvílemi ozývalo jemné chrupkání...

Po obědě a poledním klidu jsme se vydali k vodě. Moc jiných věcí se dělat nedalo – i tak jsme děti museli hledat po všech stínech v táboře a některé i vyhánět ze zakázané klimatizované chodby. Slapy a paddleboardy jsou tak skvělá věc.

Mezitím jsme uklidili tábor tak, abychom ho s čistým svědomím mohli předat poslednímu turnusu.

Při večerním nástupu se dokončila celotáborová hra. Sherlock Holmes nám poslal dálnopis, ve kterém nám vysvětlil, proč pronásledoval přízrak Černé růže po celé Evropě a Africe a děkoval nám, že jsme na tu dobu přebrali jeho detektivní kancelář.

Spočítaly se body a taky zbylé šilinky, které se na body převedly... vyhrál Čtyřlístek! Ten jásot musel být slyšet až na druhém břehu Slap.

Soutěž o nejuklizenější stan vyhrál tradičně Maty R. s novým parťákem Martinem H. s hodnocením, které nejenže ani jednou nekleslo pod desítku, ale za vypnutá prostěradla bez jediného přehybu a s věcmi srovnanými do jednoho směru nasbírali dokonce čtyřikrát hvězdičku, protože hodnotící stupnice nestačila.

Večer se odehrál poslední divadelní detektivní příběh, Popelka. Během něj nám pan továrník se svou partnerkou zatančili waltz, a tak na něj velmi pěkně navázala diskotéka. Pouštěli jsme playlisty z minulých let i písničky na přání z celodenní ankety na nástěnce, a jestli se někdy děti vykřičely a vyřádily do bezvědomí, bylo to tady.

Možná i proto se při loučení s táborem se zapálenými svíčkami objevilo tolik slz. Plakalo se, protože někteří vedoucí, praktikanti i děti další rok nebudou moct jet; a protože spousta kamarádů, kteří se na táboře vídají už léta, budou mít další rok tábor naposledy; a plakalo se, protože byl tábor hlubokým zážitkem a svíčky velikým emočním předělem.

ČTYŘLĺSTEK 345   -   ŠEĎĺCI   333  -   PĺSKOVCI   326

V lanovém parku

Ještě

Vyhlašování výsledků celotáborové hry a zde odměňování za nejlépe uklizený stan

Diskotéka

Loučení při svíčkách...

Další den už jsme jeli domů...