Dvě procházky a jeden pokus o běh. Tři krav magové tréninky a jeden seminář pro ženy o sexuálně motivovaných napadeních. Dvě plavání a tři cesty do práce na kole. A kromě toho spousta společenského života. Sportování mrzáka potřiasedmdesáté.

 Naše poslední ekvádorská štace. Mindo je birdwatcherský ráj, a tak jsem vzali trochu dražší (a o hodně luxusnější) ubytování, protože k naší lodgi patřilo spoustu kilometrů trailových stezek v přilehlém lese, a vyplatilo se to, viděli jsme spoustu zvířat. Po třech nocích jsme už bohužel museli vyrazit domů, byť s mezipřistáním, jakožto i návštěvou v Amsterodamu. Bonus závěrem: já, hromada moučkového cukru a letištní security.

Z Limóncochy jsme se vrátili na noc do Teny a další den jsme vyrazili na jednodenní výlet do rezervace Jatun Sacha, kde mělo být podle LP spousta ptáků, ehm. (Spoiler alert: Ptáci nebyli, ale obšírně líčím drama s pavoukem! TÁÁKHLE velikým!!) Dalším cílem bylo Mindo na opačné straně And, a protože bychom do něj nestihli za jeden den dojet, udělali jsme si přestávku v nezapamatovatelně se jmenující vesnici ve třech kilometrech nadmořské výšky.

Dvě noci v Pacto Sumaco. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi nejvíc líbilo tady, nebo v Paňacoche, nebo v Mindu; ale bylo to tam skvělé. Úpatí vulkánu, procházky do džungle ve dne i v noci, stanování na střeše cabaňas... Co se týká množství fotek ptáků, omluvte mě, moje soudnost si vzala dovolenou a já si nemůžu pomoct. (Jenže tukani a kolibříci!)

 Jedna noc v Limóncoche. Laguna s kajmany a spoustou zajímavých (nebo úplně divných) ptáků. Moře světlušek. Hadi, žabky, piraně, opice...

 Paňacocha, vesnice na řece Río Napa. Denní džungle, noční džungle a laguna s říčními delfíny. Had, kynkažu, vačice, ara, tukani a spousta dalších úžasných zvířat. A džungle! Nezmiňovala jsem to už?