Jet do Krkonoš házet s lidmi do sněhu

Krav maga wintercamp 2018! Můj čtvrtý kravmagový camp a zase naprosto boží.

Na úvod video. To i všechny fotky s vodotiskem krav magy jsou převzaty z facebookového alba Krav Maga IKMF ZDE.

Poučená z loňského roku jsem si vzala dovolenou i ve čtvrtek, ačkoliv jsme měli být na místě až večer, a to proto, abych stihla zabalit a hlavně nakoupit a napéct spoustu jídla, protože jsme jeli opět do toho hotelu, kde vaří dost malé a ne moc dobré porce. Protože je to jediná výtka, kterou jsem loni k celé akci měla, a protože jsem dovezla pytel muffinů, pytel šneků z listového těsta se šunkou, slaninou a dvěma druhy sýrů a taky dva pytle ovoce, dalo se to zvládnout.

Pořád ale nemám jasno v tom, jak se na takovéhle akce sbalit, moje hromada zavazadel připomínala stěhování na Sibiř. Když jsem Lence zoufale psala, že mám s sebou na ty tři dny šest párů bot, cítila jsem se tolik zvráceně, že jsem z hromady vyndala pohorky, protože tři dny v promáčených teniskách v mínus patnácti přece zvládnu. Lenka se mi smála do chvíle, než spočítala svoje boty a inspirovaná mým seznamem šla ke čtyřem párům přihodit pátý.

(Pantofle do hotelu, žabky do společné sprchy, tenisky do sněhu, tenisky do tělocvičny a civilní boty na řízení a společenské žití.)

Zimní radovánky

A ještě něco z venku

Na sněhu je to nejlepší, totiž

Jenže šlo o tři dny, během nichž jsme měli sedm tréninků, z nichž některé byly rozdělené na vnitřní a venkovní část. A protože je krav maga velmi kontaktní záležitost, nemůžete jít dvakrát cvičit v tom samém, tedy pokud si alespoň trochu vážíte svého sparinga. Takže přišlo velice vhod, že jsme jely s Lenkou samy mým autem, protože tu hroznou hromadu věcí bych nechtěla tahat moc daleko.

Lenku jsem solidárně vyzvedla doma a pak už jsme vyrazily Krkonoším vstříc. Ve čtvrtek večer byly silnice příjemně prázdné, takže jsme GPSku předhonily o půl hodiny, takže jsme měly dost času se ubytovat na svém třílůžáku exkluzivně jen pro nás, což je prostě luxus.

Čtyřhvězdičkový hotel, vířivka, sauna, bazén a heliport! Nebo tak něco.

Lidi letos najížděli pozdě - loni už byla v osm večer hospoda plná, letos nás tam sedělo jen pár, ale i tak bylo s kým si dát pivo a povykládat si o tom, jak moc se těšíme na tréninky. A vylít na sebe hned to první pivo. Ve svých sibiřských zásobách oblečení jsem neměla žádné náhradní civilní kalhoty, ale náhodou po tom pivu moc nesmrděly.

Luxusní ubytování s dostatkem ploch na sušení mokrých věcí

...a luxusní strava. Jojo, na zásoby z domova došlo.

První den byly tréninky trochu vlažnější - tedy ten dopolední a odpolední; noční byl pecka. Ze zážitků bych asi vypíchla, jak jsem zjistila, že staré překližkové obložení tělocvičny příjemně pruží (pushkick do odražeče - stěna byla jen dva metry daleko, no), taky že jsem Lenku kopla do brady (jů, já dokopnu ale vysoko! odražeč byl níž) a ona se na oplátku lowkickem netrefila do kolena přikrytého lapou, ale do toho druhého (jauvajsky). Jo a odpoledne jsme se učili používat dvoják a asi se i měnil tlak, ale z toho neustálého bouchání do hlavy (lehkého a navíc právě přes ten dvoják) jsem se na konci už pěkně motala.

Když si to zpětně promítám, asi mě tyhle dva tréninky tolik nenadchly, protože se jelo hodně základních technik, které už znám. Jenže jak jsem za tyhle easy tréninky byla loni vděčná - a i letos tu bylo spousta lidí, kteří dělají krav magu teprve půl roku, pár dokonce teprve od února. Aspoň jsme se neunavili moc brzy, letos bylo rekordně málo zranění.

Noční trénink byl ale skvělý. Stejně jako loni ho vedl Michal Vaský, a sice jsme letos neběhali po širém okolí (sněžilo, byla docela mlha a celkově nevlídno), ale bylo to prima. Na začátek si nás postavil do řady, všichni jsme se objali kolem ramen a pak jsme se představovali - "ahoj, já jsem Eliška" - všichni udělali dřep - "ahoj Eliško" - a všichni udělali další dřep. Bylo nás dvacet osm.

Vymýšlel si na nás různé verze zombie hry,  dělali jsme kliky na počítání, proběhli se z kopce a zas nahoru, trénovali ve skupinkách obranu proti kruhovým bodnutím nožem, všechno prokládáno různými drily. Bylo to prima.

Z tělocvičny - a když se chrání dvojákem, můžete mu ho prorazit loktem...

...a tady já jakožto pilná žačka. Lenka by možná ráda něco dodala, ale zrovna nemůže.

Technika, co dělat, když mě nebolí low kick do stehna... ehm. Bolel pokaždé.

Na kravmagáckých kempech je dobré si zvolit strategii, se kterou přistoupíte k tréninkům vs. ke společenskému životu. Já zcela jednoznačně potřebuju absolvovat všechny tréninky, protože primárně kvůli nim tam jezdím, a tak piju jen velmi střídmě. Nejdivočejší to bylo asi na Moravě, kde jsem jeden dopolední trénink absolvovala ve vedru a na přímém slunku nevyspalá a s kocovinou, a to už asi úplně nepotřebuju opakovat. Takže tady jsem sice vysedávala s ostatními dlouho do noci, ale vypila za tu dobu jen pár piv.

Páteční večer byl veselý a asi navždy zůstane v mých vzpomínkách. Jedna holka zcela neodhadla svoji míru a na její poněkud... odvážnější tancování tam všichni zírali s povytaženým obočím, ale mně se vypálil do sítnice obrázek, jak ji jeden z kluků bičoval přes zadek svými dredy. To nechcete vidět. Ve dvě jsem se rozhodla jít spát, ale nějak jsem skončila u záchranářské skupinky, která ji vedla na pokoj, což trvalo hodinu. (Hlavně protože nám ani nebyla schopná říct, kde bydlí, a pak jsme neměli klíč od pokoje, kde byla sama, a taky z mnoha jiných důvodů. Uá!) Docela zážitek, hehe. To jsou chvíle, kdy si člověk připadá starý, protože u sebe by něco takového už dávno nepřipustil.

Raději jen střídmá fotografie naší skupinky
(fotila Domča, respektive někdo jejím telefonem)

V noci na sobotu napadla spousta čerstvého sněhu, a tak jsme šli ven. Miluju tréninky ve sněhu! Bylo sice mínus dvanáct, ale to nevadilo, protože jsme dělali takedowny a při tom neustálém padání a zvedání se a zvedání parťáka se člověk docela zahřeje. Ale ve sněhu jsme se váleli pořád, juch. Až v druhé půlce tréninku jsme se přesunuli do tělocvičny, abychom přece jen nepromrzli úplně - a tam jsme cvičili boj na zemi, který miluju; dvakrát juch.

Ve venkovních takedownech jsme pokračovali i odpoledne. To jsme měli trénink s Michalem Otipkou, což je Ó Sám Nejvyšší Prezident IKMF, ale mně jeho tréninky moc nebaví. No. Tenhle mě bavil moc - to je asi to kouzlo takedownů. Před přesunem do tělocvičny nás ještě chvíli nechal spárovat, což je na sněhu taky pecka - je to úplně jiné než v tělocvičně. Zatímco v tělocvičně jdu do většiny kombinací z kopů, abych se dostala bezpečně blíž, tady jsem s nimi hodně šetřila, protože to klouzalo. V tělocvičně jsme pokračovali pákami, což je další věc, kterou na běžných trénincích neděláme, takže jsem z toho byla nadšená.

Takové to dovádění na sněhu.

Hopla

Uškrtit protivníka jeho vlastní paží - tyhle techniky zbožňuju

A další z boje na zemi, tohle je klasika

Po večeři jsem sice měla útlum, ale pak jsem se ještě hecla a šla si dolů sednout na pár piv, že o půlnoci půjdu spát. Nakonec to bylo ve dvě, ale jsem ráda, protože kdy jindy než na kempech člověk tyhle lidi potká. Taky jsme tam stihli rozpoutat táckovou bitvu a dozvěděla jsem se, že Yoda je jeden z Želv Ninja, nejspíš ten se světelným límečkem.

Útlum začal už při čekání na večeři. Takhle jsme seděly asi dvacet minut, než nás Niki vyfotila.
(fotila Niki)

V neděli dopoledne jsme začínali v tělocvičně a pokračovali na sněhu. (Tomu předcházela úchvatná informační kampaň. Ondra, který trénink vedl, ještě v noci tvrdil, že půjdeme na celou dobu ven. U snídaně někdo tvrdil, že půjdeme zpočátku ven a pak se přesuneme dovnitř, a poslední informace, která ke mně a Lence prosákla, byla, že budeme jenom vevnitř. Takže jsme se v půlce tréninku na ven převlékaly na hotelu hodně ve spěchu.)

Projížděli jsme opět takedowny a pády, hodně jsme dělali zvedání protivníka a jeho zahození. Což je jako dost boží, jestli chcete slyšet můj názor. Lence hodně šlo nahození člověka na sebe tak, že ho drží za ruku a nohu, to jsem jí dost záviděla. (Byť mě docela bavilo se nechat nosit.) Já nakonec po dlouhých bojích a mnoha radách od jednoho z trenérů zase zvládla na sebe Lenku navalit při chůzi tak, že jsem ji ramenem podebrala za břicho a ona mi zůstala na rameni. Jo!

A svítilo slunce, byl prašan a bylo to krásný.

To jsem já! A nesu Lenku! Óchejte chvíli, prosím.

A tady ještě z úplně závěrečného stres drilu

Odpoledne mě trochu mrzelo, že místo klasické závěrečné etapovky byly jen stres drily venku a vevnitř. Ale zase jsem si díky tomu odvezla aspoň nějaké modřiny - začínali jsme ve čtveřicích tím, že jeden ležel na zemi a ostatní se shromáždili kolem něj a on se měl nějak dostat pryč - ti tři ho samozřejmě nějak šikanovali odražeči nebo jemně okopávali. No a jasně, jeden kop od ležícího se do odražeče trefí, ale ten se pak sveze a další jdou do nohou a ono v těch pohorkách, co holky měly... (Já ne, já cvičila v teniskách!) Auvajsky.

Ale dobrý to bylo! Líbilo se mi to velmi pěkně. A tím kemp skončil.

Příjemně mě překvapilo, že jsme odtud se Zelenou Šrotou dokázaly odjet. A smyk na zasněžených silnicích cestou do Trutnova dostala jenom jeden. Tak zase v létě!

Kida!

Všechny fotky s vodotiskem byly převzaty z facebookového alba Krav Maga IKMF ZDE. Fotky od Domči a Niki byly označeny; a ty dvě hotelové jsou z mého mobilu.