rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Maledivy: Jů, žraloci!

inaturalist.org/observations/267544022">iNaturalist)

Byli maličcí a rádi se schovávali do korálů
(sapín blankytný, iNaturalist)

A protože tenhle bydlel taky v korálech, tak ho sem přihodím taky
(komorník indický, iNaturalist)

Než se rozepíšu o tom všem, co jsme všechno viděli, musím popsat, jak moc mi to potápění šlo. Ono se to s praxí zlepší, doufám! Ale, no.

Plavala jsem si už tak dvě hodiny podél útesu a protože mě bavilo se podél něj potápět, měla jsem bójku přidělanou přes Ivanin extendér jenom za opasek s olovem. Jenže jsem si uvědomila, že už jsem se dlouho nezamotala do žádného popruhu, a po rozhlédnutí jsem zjistila, že bójku vesele unášejí vlny už několik desítek metrů daleko. A že po ránu ještě pěkně foukalo a vlny stály za to. Ale nebylo těžké ji dohodnit, a téhle zkušenosti jsem potom využívala dál, když jsem se potřebovala potopit hlouběji než těch pět metrů, že jsem ji nechávala navolno na hladině a pak si pro ni doplavala. Ale byla to docela dřina a taky mi po těch ponorech docela chybělo rozdýchání na hladině.

Focení podmořského života jsem si opravdu užívala. Těch ryb! Fotila jsem všechny druhy a u těch barevných a puntíkatých a proužkatých a počmáraných jsem fotila těch fotek spoustu, abych měla co nejhezčí obrázky. A najednou mi na foťáku zablikala červeně baterka a foťák se vypnul. Néééé! Co dál? Budu pozorovat ryby bez focení? Ach jo.

Duck dive. Vážně jsem ráda, že jsem byla na freedivingovém kurzu.
(fotila Ivana)

S lehce zkaženou náladou jsem si šnorchlovala a potápěla se dál, naštěstí už ne nad útesem, když jsem ucítila, jak se mi zátěžový opasek sune po těle a padá dolů. Zvládla jsem ho chytit, ale co dál? Takže jsem s ním v ruce zamířila ke břehu, (což je komplikovanější, než se zdá, protože tam byly mělké korály,) jenže jsem ho držela špatně, a tak mi se mi z něj cestou vyvléklo jedno olovo. Naštěstí tam nebylo tak hluboko, abych se pro něj nedokázala potopit. No a u břehu jsem zjistila, že jsou na opasku olova jen dvě, že jedno se mi asi vyvléklo, když mi opasek padal.

Mezitím za mnou připluli Ebříci a na všechno připravená Ivana mě zachránila se svou náhradní baterkou do foťáku uloženou v bójce, kterou jsem si ale dala do foťáku obráceně, což jsem zjistila, když jsem chtěla vyfotit zajímavou rybu.

Závaží jsem našla naštěstí rychle, a tak jsem zpátky u břehu mohla nejen spravit baterku ve foťáku, ale i spravit opasek s olovem. Konečně! Jsem fakt pako, ale nakonec se to všechno vyřešilo.

Jsem si myslela.

Card full!

A samozřejmě to bylo ve chvíli, kdy kolem začaly proplouvat ty nejzajímavější ryby: unicorn fish, která se opravdu třpytila; žralok... uá! Takže když přišla nějaká opravdová pecka, zalistovala jsem hlouběji, odmazala náhodnou fotku a na uvolněné místo vyfotila to zajímavé.

Maledivské ryby válcovaly moji fantazii na plné čáře
(pilníkotrn skvrnitý, iNaturalist)

Představte si, že dostanete jako omalovánku obrys téhle ryby. Nakreslili byste tam tenhle vzor a mysleli to vážně? Hm?
(ostenec běloskvrnný, iNaturalist)

Tahle zase vypadala jako malovaná dřevěná krabička na poklady
(havýš perličkový, iNaturalist)

No a tahle, ta už nepřipomínala vůbec nic
(hranobřich Valentinův, iNaturalist)

Už jsme se ale shodli, že půjdeme z vody, (byli jsme tam skoro čtyři hodiny,) abychom se aspoň napili a já abych si vzala novou kartu. Tím by mohly moje trable skončit, ne?

Asi po půl hodině po návratu do vody se mi výhružně rozblikala baterka u foťáku. Kurnikšopaaleuž!

Ale nakonec, s umírněným focením a pravidelným vypínáním, vydržel celou tu hodinu a půl, co jsem tam ještě byla.

Mám ráda hady a všechno, co hady připomíná
(jehla lagunová, iNaturalist)

Mezi to se samozřejmě řadí i murény zalehlé rybou
(muréna hvězdovitá, iNaturalist,a kanic plástvový)

Ale co všechno jsme pod vodou viděli!

Klauny v sasankách, ryby uprchlé z drogového tripu, rybu z obrázku od Picasa, ryby s maskovacím vzorem vojenských uniforem a mé nejoblíbenější, pokryté hvězdným nebem.

Já jsem našla sibu okatou, což je manta, (což je rejnok,) Ivana našla želvu, Ebříci viděli olihně - a hlavně všichni ti žraloci!

 Rak poustevníček maskovaný za písečné dno
(Dardanus scutellatus, iNaturalist)

Ryba maskovaná za písečné dno
(hlaváč šestiskvrnný, iNaturalist)

Rybka na korálu
(Eviota terease, iNaturalist)

Já totiž byla smutná, že jsem žraloků viděla míň než Ivana, ale pak se situace zlepšila. Kolik jsem jich ten den viděla, pět? Některé z dálky, a i když jsem se je snažila dohnat, seč jsem mohla, byla jsem naprosto bez šance, (to ta bójka a krátké ploutve,) ale pak jeden plul v docela mělké vodě pode mnou a nesnažil se utéct, a dalšího maličkého jsem vzala do šachu, protože byl na mělčině a já mu blokovala cestu na hloubku, a tak jsme chvíli pluli podél sebe, než mě předjel a zmizel.

Jakože: páni. Potápění s žraloky. Miluju žraloky.

Žralok kousek pode mnou
(žralok černoploutvý, iNaturalist)

A želva. Želvy jsou taky skvělé.
(kareta pravá, iNaturalist)

Ve vodě jsme strávili dohromady pět hodin a já pak měla hrozně nepříjemně rozmáčené rty a hlavně dlaně, které jsem navíc měla od něčeho rozřezané - buď od bójky, jak jsem si ji přidržovala u těla, aby se mi ploutve neustále nemotaly do extenderu, nebo možná od nějakých korálů.

Honza z vody odešel jako první a vzal s sebou ze břehu tašku s věcmi. Já se rozhodla zpátky k hotelu doplavat vodou, ale protože jsem se cestou zapomněla s malými rybkami u korálů a s žraloky a s krevetami, tak už byl umytý a já měla volnou koupelnu, a Ivana dorazila ještě o hodinu později.

To taky nebylo bez půvabu. Že měla celý den v masce krev, protože sem přiletěla s rýmou a potápět se s ucpanými dutinami není dobrý nápad, to jsme si zvykli. Ale když na nás vykoukla z koupelny, že se snažila vysmrkat s tamponem v pravé nosní dírce a ty hleny jí tak vyšly okem, to nás překvapilo oba dva.

Ucpané dutiny & potápění je skvělá kombinace

Trochu si tu krev vykompenzujeme klaunem v sasankách
(klaun černoploutvý, iNaturalist)

Mysleli jsme si, že bychom mohli jít na večeři do té restaurace, ze které krmí žraloky, ale když se tam šel Honza zeptat, jestli budou mít volno, (to radili na Googlu,) tak tam nebyla ani noha, a tak jsme šli zase do hotelové restaurace.

Ach jo.

Místo bufetu, který byl předchozí den, nám přinesli jídelní lístky. Na jídlo jsme čekali půl hodiny - a mně spletli objednávku a místo ryby mi přinesli špagety, a protože byly posypané sýrem a já nemůžu mléko, tak jsem to nemohla sníst a musela si počkat další půlhodinu na správné jídlo. Ne že by to za to stálo, maso na Maledivách prostě neumí a zbytek pobytu jsem jedla vegetariánské nudle, které jediné uměli uvařit skvěle.

Aspoň že džus byl dobrý.

A protože nemám fotku našeho oběda, tak sem dám fotku oběda ryby, která vypadá úplně jako drak z Cesty do fantazie
(ploskozubec skvrnitý, iNaturalist)

A samozřejmě taky oběd cleaning wrasse, které pracují jako lázně pro velké ryby. A ještě se přitom dobře nají.
(ploskozubec uzdičkový, iNaturalist, a pyskouni rozpůlení, iNaturalist)

Když jsme se ubytovávali v hotelu, říkali nám, že máme na pokoji dvě láhve s vodou a že refill je zdarma. V naší plavecké pauze jsem tak naklusala do jídelny ve svém mokrém potápěčském oblečení pro novou vod a paní v šátku mě sjela takovým pohledem, že jsem se styděla jako už dlouho ne, než mi dala nové.

Teď jsme vzali prázdné láhve na večeři, protože po návratu jsme žádné plné na výměnu nenašli, a zjistili jsme, že je doplňují z vodovodního kohoutku.

Na druhou stranu, kde jinde než na Maledivách by měla být sladká voda univerzálně pitná, když nemají vůbec žádné hospodářství?

Až další den jsme zjistili, že v onom dřezu je správný kohoutek napájený z velkého barelu s pitnou vodou, schovaného pod linkou.

Galaxie plovoucí ve vodě. Na tyhle jsem se nemohla vynadívat.
(kanic tmavý, iNaturalist)

(A některé ryby se nemohly vynadívat na mě. Tuhle vyfotit ze strany byl nadlidský úkol.)
(netopýrník dlouhoploutvý, iNaturalist)

Večer jsem vyměkla a rozhodla se nejít na noční šnorchlování. Navzdory krému SPF 50 jsem se totiž přes den spálila na rukou tak, že jsem měla zimnici (a pořád jsem na pokoji pokoutně vypínala klimatizaci, kterou Honza zase zapínal,) a představa studené vody mi naháněla husí kůži víc než ta klimatizace. Honza jít taky nechtěl, a tak se Ivana oblékla sama. Vzala jsem si aspoň foťáček, že ji doprovodím na pláž a nafotím fotky hvězdného nebe, a pak jsme spolu vylezly před dveře do hustého deště přehlušovaného pouze zvukem příboje, a zase jsme zalezly zpátky.

Byla jsem moc ráda, že jsem se do toho mokrého oblečení nepřevlíkla taky.

A protože ze zbytku dne nemám žádnou fotku, tak si sem dáme ještě ostence černého. Ten půlměsíčitý ocas mu svítil v sebetemnější vodě do dáli a byl tím úžasně výrazný. Připomínal mi mešity a říkala jsem mu islámská ryba.
(ostenec černý, iNaturalist)

Tenhle chlapík vysedával na korálech a vypadal jako namalovaný
(štětičkovec Forsterův, iNaturalist)

Ráno jsme vstali dost brzy na to, abychom se nejen stihli sbalit, ale i nasnídat a nenechat si ujet ferry do další destinace: na ostrov Ukulhas.

Cesta trvala hodinu. Vyhlíželi jsme cestou delfíny, ale viděli jsme akorát několik hejn létajících ryb.

Opouštíme Bodufolhudhoo...

...a připlouváme na Ukulhas

Na ostrově jsem nestrategicky vystupovala první, a teprve když se na mě otočil místní chlapík s otázkou, jsem zjistila, že vlastně nevím, kde budeme bydlet. Jak Honza prohlásil, byl to nejvíc generický název, jaký šel vymyslet: Island Home Inn.

Jako welcome drink jsme dostali jablečný džus a studené mokré ručníky, než jsme dostali svůj pokoj.

Pokoj

A jako všude na Maledivách i s trezorem ve skříni. Klíč jsem měla při šnorchlování v kapse a trošku mi, ehm, zreznul.

Byli jsme dost zmožení z vedra, a tak nebylo na co čekat: odhodili jsme všechny věci a vrhli se na pláž. Mezi všemi těmi turisty v bikinách jsme tam ve svých swim suitech působili trochu jako exoti. Já si po strašlivých spáleninách z předchozího dne vzala navíc tričko s dlouhým rukávem a Honza moji náhradní čelenku, aby si dál nepálil hlavu mezi vlasy - mazaně se totiž nechal před odjezdem ostříhat, aby mu na Srí Lance nebylo vedro.

Ve vodě jsme zůstali přes pět hodin a bylo to naprosto úžasný. Viděli jsme nový druh žraloka, který měl špičku hřbetní ploutve zářivě bílou místo černé, a pak opravdu mraky těch s černými ploutvemi. Můj vrcholný zážitek byl, když se mě jeden, podél kterého jsem plula, přestal bát a otočil se zpátky a začal kolem mě kroužit a hledat, co by ulovil, a pak se k němu připojil druhý a kroužili kolem mě oba, a do toho kolem proplul třetí. Byla jsem v sedmém nebi.

Kamarád
(žralok černoploutvý, iNaturalist)

Kamarádi
(člověk moudrý, iNaturalist se mi nedaří dohledat)

Většinu ryb jsme už znali z ostrova Bodufolhudhoo, ale pořád tam byly některé perly.

Nadšená jsem byla z murény, která se plazila na otevřené ploše mezi dvěma úkryty, takže jsem si ji stihla celou krásně vyfotit. Ivana našla velikou murénu, která vykukovala z úkrytu. Ebříci viděli želvu, nejspíš jiný druh než minule. Byla tam spousta sasanek s klauny.

Mohla jsem se ufotit svého nejvíc nejoblíbenějšího kanice tmavého, který vypadal jako galaxie.

Byla tam hejna maličkatých modrých sapínů, která tvořila aureolu kolem korálů a která se do nich v případě ohrožení schovávala, že korály chviličku zářily modře a pak najednou vypadaly úplně opuštěné, protože rybky nalezly až úplně dovnitř.

Byla tam hejna dlouhatánských ryb a taky hustá hejna žlutých ryb schovaných pod velikým korálem, které se přede mnou přeskupovaly do fantastických obrazců.

Zkoušela jsem si s nějakými hejny na pozadí vyfotit pod vodou selfie, ale zjistila jsem, že nejsem selfie typ, a maska na obličeji a zadržený dech tomu nepřidalo.

Tahle ryba ve vojenské uniformě mě bavila kdovíproč celou dobu. Podle nálady světlala nebo tmavla a ráda vysedávala na kamenech a rostlinách.
(kanic plástvový, iNaturalist)

Naprostým opakem od předchozí vojenské ryby byli tihle kluci v pyžamu
(chrochtal podélnopruhý, iNaturalist)

Hejno rybiček bez selfie
(chňapal modropruhý, iNaturalist)

V polovině šnorchlování jsem si musela vyměnit baterku ve foťáku a absolvovala jsem kvůli tomu ne úplně příjemnou cestu přes mělké korály na břeh. Honza ji absolvoval solidárně se mnou, i když z jiného důvodu, a měl na ni úplně stejný názor.

Když jsme se vraceli na naši pláž k věcem, plavalo asi tři metry od břehu na úplné mělčině mezi koupajícími se lidmi a dětmi další mláďátko žraloka. Miluju to tady.

Žraloci jsou prima
(žralok černoploutvý, iNaturalist)

Proces návratu na pokoj ze šnorchlování byl složitý proces. Zatímco já seděla na zemi u dveří a kapala částečně na ručník a částečně na podlahu, Ebříci se zároveň sprchovali, prali si oblečení od moře a písku, věšeli je na šňůry ve světlíku za sprchou, vymývali masky a celkově se snažili způsobit v pokoji co nejmenší vodově písečnou pohromu.

Dostat po pěti hodinách v moři z vlasů gumičku byl nadlidský úkol. Ivana s sebou měla dvoje nůžky a jen tak tak na ně nedošlo.

Nejdřív byl pokoj, za ním koupelna, za ní sprcha a za ní venkovní přístěnek. Kdyby v něm nebylo tak vlhko, byl by báječný na sušení věcí z moře. Takhle jsme tam nechávali odkapat jenom to, co jsme nepotřebovali sušit.

Po zkulturnění jsme vyrazili do města, tedy, hm, spíš, no, po ostrově.

Vzali jsme to přes přístav, kde byla tam spousta žraloků. Většina byla maličkatá a v nejexponovanější okamžik jsme jich viděli šest naráz. Pak jsme tam viděli rejnoka/mantu/trnuchu (pořád moc nedávám rozdíl), který objížděl přístavní zeď a luxoval něco na mělčině. Já pak na břehu viděla potkana nebo krysu, která přebíhala mezi kameny.

Na večeři jsme šli už patřičně vyhladovělí. Náš hoteliér nám říkal, že v restauraci Celeste budeme mít slevu za ubytování v jeho hotelu, a tak jsme šli tam. Čekali jsme na to věky, ale já poprvé na Maledivách měla něco opravdu dobrého - akorátže to byly malajské smažené nudle. A granátovojablečný džus.

S Ebříky máme takový zvyk, že když se nám někde zalíbí, tak už nehledáme nic jiného. (Zdravíme churrascarii na Transpantaneiře.) Takže u tohohle stolu jsme jedli všechny večeře a o dva stoly vedle všechny snídaně.

Večeře! Bamigoreng, mé nové nejoblíbenější malajské jídlo.

Rozhodli jsme se, že si objednáme výlety na whale sharks a na manty, a protože dole čekal hoteliér, rovnou jsme to s ním začali řešit. Zavedl nás do společnosti, která tyhle výlety dělá, a tam to s námi řešila nějaká Polka, která tam pracovala.

Já už pak byla tak unavená, že jsem se s Ebříky nevracela do přístavu na víc žraloků (a vážně jich viděli několik druhů a taky různé rejnoky), ale zůstala na pokoji a třídila si fotky ryb. V tomhle ohledu proti sobě dost šly nedostatek baterky a nedostatek paměti na kartě.

Jenže rybičky...
(fotili Ebříci)

předchozí     -     následující

Zpět na hlavní stranu blogu