Recyklujte papír, chraňte lesy!
Maledivy: Výlet na nepozorování žraloků
Tenhle díl je věnovaný jednomu dni, kdy jsme se lodí vypravili na pozorování žraloka obrovského. Najděte si jeho fotky a pochopíte, proč mě tak mrzí, že jsme ho neviděli. Jako bolestné jsme dostali kulohlavce, delfíny, manty a spoustu dalších ryb a paryb.
Moje pozorování na iNaturalistu z Malediv zde, z tohoto dílu jsou zde.
Ebří pozorování na iNaturalistu z Malediv zde, z tohoto dílu jsou zde.
Všechna pozorování z iNaturalistu na Maledivách zde, ryby, paryby a chobotnice zde.
Úvodní fotku vyhrává tahle oliheň beznaděje. Já za celý pobyt na Maledivách nedokázala vyfotit ani jednu.
(Bigfin Reef Squid, oliheň dlouhoploutvá, iNaturalist)
(fotili Ebříci)
Ráno jsme vstávali hodně brzy, protože jsme museli být v sedm už připraveni na vyplutí na pozorování whalesharků (žralok obrovský). Že jsme v zemi, kde je turismus největším zdrojem příjmů, se ukázalo ve tři čtvrtě, kdy na nás zaklepal majitel hotelu a předal nám snídaně, které došel vyzvednout do restaurace, protože by nás tak brzy neobsloužili. A protože jsme dlouho čekali na ostatní účastníky výpravy, snědli jsme si je ještě na břehu.
Hele hydroplán
Kromě kapitána a jeho buddyho s námi jel jeden ruský a jeden australský pár.
Místo se žraloky bylo vzdálené hodinu a půl jízdy z Ukulhasu, a to jsme jeli ďábelskou padesátkou. Nekecám, ale chvílemi mi až byla zima. Kapitán nám k tomu z repráku pouštěl vypalovačky, a protože měl podobný hudební vkus jako já, vůbec mi to nevadilo: hrál primárně dvacet let staré písničky a sountrack z Casa de Papel.
Už cestou jsme viděli delfíny. Pak jsme zastavili u houfu dalších lodí a sledovali kulohlavce, kteří se kolem nás vynořovali a zanořovali, a to i přímo vedle lodi.
pise.cz/img/434329.jpg" alt="P3130886" width="650" height="413" align="absMiddle">
Kulohlavec Sieboldův mezi loďmi
(iNaturalist)
Tady i s kulovou hlavou a vystřikující vodou
A ocásek
Nebyl od lodi daleko
(fotila Ivana)
O něco dál u dalšího shluku lodí nám kapitán zastavil, že je pod námi spousta delfínů, a jestli chceme jít do vody? Byly jsme tam s Ivanou první a já hned plavala, kam ukazovali lidi z palub, jenže pak se ti delfíni vynořili zase jinde, a když jsem plavala tam, tak zase ještě úplně jinde, a s krátkými ploutvemi je prostě nemožné stíhat hejno delfínů. Ivana měla větší štěstí, protože se za námi opozdila a delfíni podpluli přímo pod ní.
V té chvíli dostal kapitán echo o tom, že se někde objevil žralok obrovský, a tak nás začal urychleně svolávat do lodi. Honza naštěstí stál na palubě, jinak bych nepoznala, která loď je naše... Delší dobu jsme čekali, než k nám pomaličku doplave Ruska, která ve vodě nebyla úplně doma a která plavala ve vestě, a pak jsme zase speedovali jinam.
Přípravy do vody
Tady je osazenstvo lodi: za mnou australský pár a pod kloboučky se skrývá ruský pár
(fotila Ivana)
No a tady jsou ti delfíni, které si z vody fotila, chm, jenom Ivana
(delfín Ehrenbergův, iNaturalist)
(fotili Ebříci)
Když jsme tam přijeli, kapitán z jiné lodi nám řekl, že tam žralok byl, ale že se už zanořil. Tak jsme se tam postavili s dalšími loďmi do kruhu a čekali jsme, jestli se znovu nevynoří. Nevynořil.
Zkoušeli jsme pak ještě jedno místo, ale taky bez úspěchu.
Zato jsme cestou viděli obrovskou mantu, která plavala přímo vedle naší lodi. Bohužel už jsme neměli čas si k ní jít zaplavat.
Fotky přes hladinu jsou trochu jako od Picassa
(Mobula alfredi, iNaturalist)
Na ostrově Himandhoo jsme dotankovali loď a převzali objednané obědy a vyrazili na ostrov Endboodhoo, jinak přezdívaný Picnic Island, kde jsme dostali hodinu na to, si dělat, co budeme chtít: obědvat, polehávat na pláži nebo šnorchlovat na tamním moc krásném korálovém útesu.
Bylo půl čtvrté, ale já ani Ebříci jsme nepociťovali touhu vyměnit možnost šnorchlování za oběd, (na Maledivách jsme totiž neobědvali ani jednou - kvůli šnorchlování jsme si vystačili se snídaněmi a večeřemi,) (nejen kvůli času, ale taky abychom si neblinkali do šnorchlu,) a tak jsme své krabičky nechali na břehu a vyrazili do vody.
Obědvání na lodi za jízdy nebyla důstojná záležitost, ale to oblečení se pralo dvakrát denně, takže to bylo v pořádku.
(fotila Ivana)
Ten útes tam byl vážně fantastický. Honza zhodnotil, že i život mu tam přišel různorodější, ale to mně nepřišlo, (já jsem velký fanoušek Bodufolhudhoo,) ale nádherné, byť mrtvé korály a rybky u nich nás držely ve vodě celou dobu.
Kapitánův buddy s sebou měl freediverské vybavení a potápěl se do nesmyslných hloubek pod útes. Mně to ale ten den taky hezky šlo, (a navíc jsem neměla bójku, takže mě nelimitovala délka šňůry,) a když jsem se z jednoho ponoru za rybičkami ve stěně útesu vynořila, připlaval ke mně a ukazoval ok a další diverská gesta, která neznám, (páč znám přesně čtyři: ok, nahoru, dolů a průšvih,) a pak ať jdu za ním a zase se potopil dolů. Tak jsem se držela blízko a z jednoho z mých nejhlubších ponorů jsem se vynořila vedle Honzy a Honza že prý viděl dole žraloka, a pak se ukázalo, že ten stín nebyl žralok, ale já, hehehe.
Pláž na Picnic Islandu
Tak moc bych tyhle korály chtěla vidět živé a barevné
Zahrádka na kraji útesu
A ty rybky v ní!
(sapín zelený)
Tihle jsou moji oblíbení, rozklikněte si iNáč, abyste viděli, jak se fialově třpytí
(komorník indický, iNaturalist)
Tuhle jste už viděli, ale ten korál ještě není úplně vybělený, a proto ji sem chci dát. Ta barva... Přestaňte sakra ohřívat tu planetu!
(bradáč Evansův)
Kapitán nám říkal, že bychom v půl páté měli odjíždět, jenže jeho buddy tou dobou začal krmit rybičky a bylo jich kolem něj strašně moc a bylo to nádherné. Taky jsem se potápěla za žralokem lagunovým, načež mi buddy říkal, že tam jsou i tuňáci, ale když jsem je konečně viděla, byli moc daleko a hluboko, než abych je dokázala vyfotit. Další ryby lákal třením korálů o sebe a rozhrabáváním písku na dně a bylo to všechno hrozně zajímavé a byla jsem vážně ráda, (a taky mi to dost zalichotilo,) že si k sobě přibral zrovna mě.
Krmení rybiček
Přišlo jich hodně
A tady je žralok, který se anglicky velmi názorně jmenuje whitetip reef shark a na fotce vidíte proč
(žralok lagunový, iNaturalist)
Hřebínek mi srazila snaha dostat se zpátky do lodě. Člověk by si myslel, že na bort prostě povyskočí stejně jako třeba na okraj bazénu, ale zaprvé bort klouzal, za druhé jsem měla vodu jen po kolena, takže mě nenadnášela, a za třetí jsem na sobě měla opasek s olovem. Po dvou neúspěšných pokusech jsem tam musela přijmout pomoc od buddyho a stoupnout si na jeho pokrčené koleno jako na schod.
V přístavu na Ukulhasu jsme potřebovali být nejpozději v šest. (Důvodů pro to bylo víc: Australani měli od šesti další výlet, tentokrát za rybařením, naše loď nejspíš nemohla jezdit po tmě a pořád byl Ramadán a při stmívání byla večerní modlitba.)
Původně jsme se měli vracet ve čtyři, tak bylo fajn, že nám to aspoň takhle protáhli, když už jsme neviděli žraloka obrovského.
Další rybky z Picnic Islandu. Bylo jich tam hodně.
(bradáč šupinoploutvý, iNaturalist)
Což je mimochodem ryba s anténkou
(bradáč šupinoploutvý, iNaturalist)
Tohle je Ivanina oblíbená ryba, která má v angličtině úderný název "regal angelfish"
(pomec paví, iNaturalist)
Parybám ale nebyl konec. V přístavu byl kroužek lidí na molu a zírali na něco do vody, a když jsme se k nim přidali, spatřili jsme tam nejen žraloka rezavého, což je bestie mnohonásobně větší než žraloci, se kterými jsme plavali denně v moři, ale taky dva druhy mant, a ti všichni tam byli pokupě a bylo to jako v zoologické, akorátže nebyli za plotem.
Po návratu do hotelu Honza zkontroloval slapové proudy a zjistil, že začnou mizet až kolem osmé, a tak jsme se na ty dvě hodiny před nočním šnorchlováním převlékli do suchého a zůstali na pokoji.
Jedeme domů
Pozorování z mola
(žralok rezavý, iNaturalist)
A ještě jedno
(trnucha indonéská, iNaturalist)
Noční šnorchlování bylo fajn, projednou nebyla studená voda. Akorát jsem se pořád strašně motala do svojí bójky.
V moři odněkud vylezly tarantule, což byli ježci, kteří... prostě tarantule. Našla jsem v korálu nový druh paropušnice. Korály celkově dost ožily: byli v nich nalezlí krabi, ryby i krevety a cokoliv z toho fotit bylo dost obtížné.
Noční šnorchlování
(fotila Ivana)
Focení v korálech. V jedné ruce foťák, v druhé baterka - ještěže na plavání nejsou žádný ruce potřeba!
(fotila Ivana)
V korálech
(paropušnice světloskvrnná, iNaturalist)
Já tu nejsem!
(bodlok žíhaný, iNaturalist)
Já taky ne!
(Rust-spotted Guard Crab, iNaturalist)
Já se nebojim! Já tu jsem! Já se neschovávám!
(Blue-eyed Coral Crab, iNaturalist)
Já hodně prohlížela všechny pukliny, prolákliny, dutiny a jeskyně, protože jsem chtěla najít nějakou další chobotnici, ale bez úspěchu. Jen jednou jsem nakoukla do dutiny pod kamenem a v ten okamžik se schovala tenoučká žlutá chapadla, ale i když jsem tam pak nějakou dobu zůstala a později se tam i vrátila, nebylo už vidět nic.
Celou dobu kolem nás plavali žraloci černoploutví a někteří z nich reagovali na moje světlo - plavali do kuželu a v něm se obraceli zpátky ke zdroji a plavali přímo ke mně a těsně pode mnou. Tak silnou interakci jsem s nimi ještě nikdy neměla a jinak než světlem si to vysvětlit neumím. Bylo to trochu strašidelné a taky naprosto úžasné.
Kužel světla při nočním šnorchlování
Ebříci vyfotili perutýna plovoucího ve volné vodě, a to není jednoduché. Skoro všichni, které jsem viděla já, byli přitisklí ke kameni a kvůli všem jejich paprskům nebyl vůbec zřejmý ani tvar jejich těla.
(perutýn paprsčitý, iNaturalist)
(fotili Ebříci)
Ve vodě taky plaval světélkující plankton jako tisíce světlušek a korály pod hladinou i bez baterky silně osvětloval Měsíc v úplňku.
Po nějaké době Ivana říkala, že jí už dochází baterka ve světle, a mně přišla škoda se už začít vracet a říkala jsem si, že jim případně dám klíč a ještě zůstanu ve vodě, ale o dvě minuty později zablikala baterka i mně, a tak jsem nakonec byla první, kdo se vrátil. Ani cesta zpátky ale nebyla bez půvabu, protože jsem viděla něco, co vypadalo jako medúza vzhůru nohama, a pak taky téměř úplně průhlednou kouli, tak dva až tři centimetry v průměru, která si hověla na dně. Na určení jsem si netroufla dál než k "život".
"Tarantule"
(ježovka strukovitá, Red Pencil Urchin, iNaturalist)
Ještě jeden ježek
(Blue-black Urchin, iNaturalist)
A závěrem záhadné cosi, co mi ještě nikdo neurčil. Dávám to sem především proto, abych vyzdvihla, že i pod vodou mají některá zvířata odrazivé oči.
(iNaturalist)
Bylo pohodlné, mít koupelnu jen pro sebe - mít čas vymáchat všechno oblečení, opláchnout výstroj, obstarat bójku, do které mi natekla voda, a rozmotat vlasy, které po každém šnorchlování připomínaly gordický uzel.
Ve vodě jsme byli přes dvě hodiny, takže už bylo k půlnoci, když byli všichni se vším hotoví. A protože vstávat podle ranních proudů by bylo nepohodlné, poprvé jsme nenastavovali vůbec žádný budík.
(fotila Ivana)
