Poslední dva dny na Maledivách. V tomhle díle jsou bezkonkurenčně nejlepší fotky za celou dovolenou, a tak mi s nimi trochu ujela ruka. (Šedesát tři.) Rozloučení s fantaskní podvodní říší a odlet na Srí Lanku.
Moje pozorování na iNaturalistu z Malediv zde, z tohoto dílu jsou zde.
Ebří pozorování na iNaturalistu z Malediv zde, z tohoto dílu jsou zde.
Všechna pozorování z iNaturalistu na Maledivách zde, ryby, paryby a chobotnice zde.
14. - 15. 3. 2025
Modelka
(kareta pravá, iNaturalist)
Ráno jsem se probudila o hodinu dřív než Ebříci, a tak jsem měla čas si dopsat deníček. To jsou ty důležitý věci.
Na snídani jsem ještě jednou sebrala odvahu experimentovat s maledivskými jídly a dala jsem si placky s nějakou pálivou rybí pastou. Bylo to asi to nejlepší, co jsem tam za celou dobu měla, ale ani tak jsem neměla touhu si to někdy objednat znovu.
Po snídani jsme vyrazili na další šnorchlovací lokalitu tohoto ostrova.
To byla taková zajímavá věc, že když jsem si hledala nějaké informace o Ukulhasu, z map jsem zjistila, že je ten ostrov dlouhý kilometr a široký asi dvě stě metrů. To ale ve skutečnosti už není pravda! Maledivy jsou totiž jedno velké staveniště, a tak i tenhle ostrov se postupně dostavuje a rozpíná. Takže navzdory tomu, že jsme bydleli zhruba v polovině ostrova, jsme to na lokalitu měli kilometr chůze - a toho dne slunce opravdu pražilo.
Na snídani
(fotila Ivana)
A samozřejmě nezbytné nákupy cestou zpátky do hotelu
(fotila Ivana)
Honza si vyhlédl v mapě (na doporučení kamaráda, který tu už byl) atolové jezírko kdesi v dostavené části ostrova. Chvíli to vypadalo, že místo atolového jezírka to bude stoka uprostřed stavby, ale naštěstí jsme kousek za ní našli to správné.
Jezírko bylo samozřejmě propojené s mořem a bylo zvláštní. Korálové útesy vedly kolem dokola téhle louže, ale uprostřed byla mnohem hlubší, než aby bylo vidět na dno, ale voda byla světlá a zaprášená a svítily do ní sluneční paprsky jako světlé čáry a nedalo se v ní plavat rovně, pokud se člověk nedíval nad hladinu - já během půl minuty omylem změnila směr o sto stupňů.
Ryby z očí do očí I.
(pruhatec svrnoocasý, iNaturalist)
Ryby z očí do očí II.
(ježík obecný, iNaturalist)
Ryby z očí do očí III.
(havýš perličkový, iNaturalist)
Na korálovém dně mělké části jezírka byla voda plná písku a prachu a byla v ní mizerná viditelnost, takže to bylo úplně nepoužitelné pro focení, a já byla z téhle lokality dost zklamaná. Pak jsme ale dopluli na tu část atolu, která už byla přímo v moři, a tam to začalo být báječné.
Zaprvé tam byli žraloci - proplout jsme viděli všechny tři druhy: černoploutvého, lagunového i rezavého. Nejvíc bylo samozřejmě černoploutvých, těch jsem mohla ten den vidět tak deset. I lagunových jsem ale viděla víc, možná tři? A na rezavého nás zavolal Honza, když proplouval kolem.
Nejčastěji vídaný žralok černoploutvý. Ty oči, ty se neomrzí.
(žralok černoploutvý, iNaturalist)
Whitetip reef sharks byli plašší a méně častí. Mně se moc líbilo, jak jim ty bílé špičky zářily do daleka.
(žralok lagunový, iNaturalist)
Největší hajlajt ale nastal později.
Totiž: Poprvé jsem si do vody nevzala bójku. Neustále mě jenom omezovala, předchozí noc mi pořád šněrovala nohy dohromady a jednou mě při vynořování spoutala i kolem krku, a protože jsem na ni stejně moc často nelezla, tak jsem usoudila, že mi bez ní bude líp. A tak jsem se teď mohla potápět ke všem dutinám a jeskyním, které jsem viděla, a hledat v nich mořské příšery, a nebyla jsem limitovaná tím pětimetrovým provazem.
Takže.
Našla jsem báječný skalní útvar, takovou skoro jeskyni, a u vchodu byla obrovská mořská hvězdice, jakou jsme ještě neviděli, a uvnitř kromě spousty menších ryb byl i... žralok. Veliký žralok. Spící žralok!
Tam jsem musela zavolat Ebříky, i když byli dost daleko. Mezitím jsem se tam dokola potápěla a snažila se pořídit rozumné fotky, jenže žralok byl moc velký, než aby se mi vešel do zorného pole zblízka, a voda byla moc kalná, než aby šel fotit z dálky. Nakonec jsem to vzdala a nafotila ho panoramaticky a doufala, že to půjde poskládat.
Protože, přiznejme si - vážně jsem ho nechtěla probudit. Byl to žralok rezavý, který není člověku nebezpečný, pokud není přímo vydrážděn, ale protože jsem pro něj neměla snídani a hrnek kafe, tak by asi probuzení jako přímou provokaci mohl brát. A byl veliký, mnohem větší než já. Nechtěla bych se s ním poprat.
Ivana u jeskyně se žralokem
Tenhle druh žraloka používá lícní svaly k aktivnímu pumpování vody přes žábry, a díky tomu může zůstat nehybně na mořském dně. Jiné druhy to neumí, a tak musí plavat i během spánku, aby se neudusili.
(Fotka není panorama. Vrátila jsem se k němu o hodinu později a voda byla o trochu méně kalná.)
(žralok rezavý, iNaturalist)
Ten den jsme viděli i další fantastické věci. Třeba tři druhy murén. Muréna jávská se anglicky jmenuje giant moray, protože je dost velká, a o to komičtější příhodu s ní měla Ivana.
Chtěla se totiž podívat, co to fotím uvnitř korálu, (kraby,) a jak se ke mně blížila, málem narazila do murény, která byla mezi námi, a strašně se lekla. Já si murény taky všimla až ve chvíli, kdy jsem od ní nebyla dál než metr, a muréna z naší přítomnosti vůbec nevypadala potěšeně a krásně na nás cenila zuby.
Fotím murénu
(fotila Ivana)
Ty zoubky!
(muréna jávská, iNaturalist)
Taky jsem našla tři scorpionfishe! Což jsou ryby maskované za kameny. Ivana je nacházela podle toho, že se hýbaly, a já podle očí, které jediné neimitovaly kámen.
Obrazová příloha "najdi rybu" I.
(paropušnice špičatohlavá, iNaturalist)
Obrazová příloha "najdi rybu" II. Druh je stejný, ale zabarvení se liší podle podkladu.
(paropušnice špičatohlavá, iNaturalist)
Najdi rybu III.
(ropušnicovití, iNatutralist)
Najdi rybu IV. Jiná čeleď, jiný den, ale úroveň maskování stejně božácká.
(kambala leopardí, iNaturalist)
Minuli jsme několik trsů sasanek v nádherných fialových balech a v nich byli schovaní klauni, což pro mě byl nejmalebnější obrázek z celé podvodní říše.
Když jsme se přiblížili k přístavu, kde jsme se už museli otočit zpátky, aby nás nepřejely žádné lodě, proplouvali jsme hustými hejny ryb, a to různých druhů. Bylo úžasné vidět jich tolik pohromadě.
Téměř zavřená sasanka s klaunem
(sasanka velkolepá, iNaturalist, a klaun černoploutvý)
Hejno rybek, jejichž zlaté skvrny doslova svítily
(cejnovka žlutoskvrnná, iNaturalist)
A další ryby, které pod vodou světélkovaly
(kranas modroploutvý, iNaturalist)
Taky jsme tam viděli barvyměnící ryby. Fotila jsem vybledlou, bílo-červeně pruhovanou rybu, která přede mnou začala prchat, a najednou bumbác - a já honím sytě červenou rybu. A byla to pořád ta samá.
U čeho mě to překvapilo ještě víc, byla podlouhlá ryba, kterých jsme viděli už spousty, jenže tahle měla narozdíl od všech ostatních na stříbrném těle docela široké fialové pruhy. Že by přece jen jiný druh? Ale jak se lekla, tak vystřelila z místa a najednou se z ní stala obyčejná stříbrná ryba jako všechny ostatní.
A protože nemám video ryb měnících barvy, tak sem dám podvodní jednorožce
(bodlok jednorohý, iNaturalist)
Tenhle má třpytky na tvářích
(bodlok hrbatý, iNaturalist)
Dobře, dobře, tohle není jednorožec, ale nosatec jak z Fimfára...
(jehlice korálová, iNaturalist)
A tohle nemá ani nos, ale mně se tahle pidi akvarijní rybička tak líbila
(sapín blankytný, iNaturalist)
Po třech hodinách jsme se doplavali na pláž domazat opalovacím krémem, napít a nasvačit, a pak jsme se vrátili do vody.
Po dalších dvou hodinách se Honza odpojil a vrátil do hotelu.
A já a Ivana jsme tam zůstaly až do západu slunce, celkem krásných sedm a půl hodiny. Hezká šichta.
Ivana s rybami
Jak jsem neměla bójku, tak mě ostatní ve vodě hůř hledali, a když jsme s Ivanou zůstaly samy, připravila jsem jí chvilku hrůzy, protože mě na té hladině nemohla dobrou minutu a půl najít. Byla jsem za ní, a když se zrovna dívala tím směrem, musela jsem být pod vodou.
Ale mě to dole tak bavilo! Ten freediverský kurz byl skvělá investice! Potopit se do pěti metrů, v klidu si tam obkroužit celý korál a nahlídnout do všech škvír, jestli tam nejsou zalezlé nějaké rybičky, a pak se v klidu vynořit celou tu dálku k hladině, to je naprostá svoboda.
(Akorát mi u delších ponorů chyběla bójka na rozdýchávání. Nehledě na to, jak na frak dostávalo pravidlo dvou časových jednotek na hladině vůči jedné časové jednotce pod vodou.)
Potápění bez bójky
(fotila Ivana)
Při západu slunce trochu opadla voda, i když je na Maledivách příliv a odliv dost slabý, a pak bylo náročnější se dostat zpátky na břeh přes mělký korálový útes. Korály jsou ostré, když se jich člověk dotkne. A taky křehké. (A taky od r. 2016 mrtvé. Extrémní El Niňo tehdy zahubilo 95 procent všech maledivských žijících korálů. Ti totiž nesnesou teplotu vody nad 30 °C.)
Cestou do hotelu jsme s Ivanou viděly místního obrovského netopýra, který má rozpětí křídel až metr a půl. Já myslela, že to nad námi přeletěla vrána, jenže pak nad námi přeletěla ta a v tomhle srovnání se nedalo pochybovat. Vau.
Že jsem si přivezla několik mušliček a dokonce malý ulomený korál? To neni možný. To se nesmí. Ne ne. Ani maličko.
(fotila Ivana)
Východ Měsíce v přístavu
Na večeři jsme šli zase do naší resturace. Tentokrát jsme si malajské nasigoreng a bamigoreng dali všichni. (Fanoušky maledivské kuchyně jsme se nestali.) Ale džusy dělali skvělé: kiwi, maracujový i mangový.
Časově nám to pak akorát vyšlo do přístavu na krmení žraloků v osm večer. Bylo jich tam mraky, lezli přes sebe, do toho se mezi ně, pod ně i přes ně natahovaly obrovské manty a byl to úžasný šrumec. Jen jsem nechápala, proč u toho lidi měli potřebu sedět s nohama dolů z mola, takže se paryby nedaly vyfotit bez nich.
Bamigoreng, moje nové oblíbené jídlo
U krmení žraloků
Miminko, jů a jé! Akorátže bylo to miminko veliký jako já.
(žralok rezavý, iNaturalist)
Zato tohle byl drobek
(trnucha zrnitá, iNaturalist)
Ebříci tam ještě zůstávali, ale já byla dost unavená a vrátila se do hotelu dřív. Ten den jsem vyfotila 1100 fotek, které jsem potřebovala promazat, a napsat deníček a taky třeba spát... to by bylo fajn.
Spaní, to bylo téma. Už dvacet let neusnu bez špuntů v uších. Tehdy to bylo zoufalství ze sdíleného pokoje, dneska je reflex se probudit, když mi z nějakého ucha špunt vypadne, a bez nich prostě neusnu. Jenže z toho potápění jsem měla uši rozbolavělé a nateklé, (ale dařilo se mi potápět čím dál hlouběji, to bylo skvělé!,) takže v nich špunty hrozně bolely. Situace vypadala neřešitelně. Pět nocí jsem skoro nespala.
Jenže - TADÁ - situace MĚLA řešení! Ve chvíli nejvyššího zoufalství mě napadlo použít místo špuntů do uší sluchátka-pecky a tadá, poprvé jsem rychle usnula a spala vcelku klidně až do rána!
Noc v přístavu
Do moře jsme vyrazili ještě před snídaní těsně po východu slunce. Tentokrát jsme se vydali na pláž hned u hotelu, a tak Honza vyrazil napřed, protože byl připravený nejdřív, a aspoň prozkoumal terén a nenechal nás jít do vody přes nepříjemné kameny, ale ukázal nám na písečný vstup o kousek dál.
Byly dost vlny a trochu slapový proud, který se měl postupně mírnit, ale obojí dohromady zapříčinilo, že byla voda hodně kalná, a tak jsem zpočátku nebyla ohromená. Ale nakonec to byla skvělá lokalita: Ivana našla pod balvanem dalšího spícího žraloka, já našla několik ropušnic (ryba-kámen), viděli jsme asi tři želvy a já i rejnoka.
Želvy byly skvělé, protože člověku jen obtížně utečou. Jedna se pak pustila na hloubku, kam bych se za ní už nedokázala potopit, ale pak se obrátila k hladině a asi dvě minuty jsme spolu pluly po hladině, jí z vody čouhal krunýř a chvílemi vystrkovala hlavu, a já si ji mohla prohlédnout zespodu, a pak se definitivně obrátila dolů a zmizela mi. Jenže hned vzápětí jsem uviděla další, která byla asi v deseti metrech, a ta mi přišla trochu jiná, ale nakonec se ukázalo, že byla prostě jen stará a vybledlá (a veliká) - za celou dobu jsme na Maledivách viděli jen jeden druh.
Ivana s želvou
Hele ji
(kareta pravá, iNaturalist)
S rejnokem to byla legrace.
Honza ten den plul na kraji útesu spíš nad hloubkou a vyhlížel rejnoky, a když jsme se potkali, tak říkal, že furt vidí jenom samé olihně, které já ještě nikdy neviděla. Tak jsem se rozhodla dát chvíli pokoj korálovým rybkám a vyrazila jsem na hloubku, a asi dvě minuty poté jsem pod sebou uviděla strašně velkého rejnoka. Na šířku mohl mít tak dva metry a byl hodně hluboko, takže i s mým nejhlubším možným ponorem jsem neměla fotky moc kvalitní, ale byl světlý a měl tmavý ocas a taky byl hodně rychlý - podplaval mě v mém směru a za chvíli mi zmizel z očí.
Tak jsem Honzovi připlavala říct, že vyměnim rejnoka za olihně, a Honza se smál, jak jsem mohla nevidět olihně, že tu zrovna byly, tady všude plavaly! To už teda byla trochu beznaděj. A tak jsem vyrazila ve směru, kterým ukazoval, a najednou: olihně! Akorát fotky jsem nezvládla pořídit. Ale jsou velké a v hejnech a mají lesklou skvrnu a oko v polovině těla, týjo!
Obr
(trnuchovití, iNaturalist)
Taky takovej obřík. A tečkovanej k tomu.
(Arothron meleagris, iNaturalist)
Žraloků tam bylo dopoledne docela málo, ale zase jsme viděli všechny naše tři druhy: spícího rezavého a plující černoploutvé i lagunové. Honza říkal, že jak plul nad hloubkou, tak ti lagunoví tam byli až znepokojivě velicí.
Při návratu jsem narazila na nezalezlou murénu. Takový podvodní had. Mám ráda hady.
Po dvou hodinách jsme vylezli, na hotelu se usušili, (mezitím nám stihli uklidit, a to jsme si o to ani neříkali,) a vyrazili jsme na snídani do naší jídelny. Continental breakfast s dvojitým volským okem, párečky, toasty a marmeládou, kafe a báječný zázvorový čaj a jako dezert talíř s ovocem, to byla příjemná tečka za ranním šnorchlováním. Akorát jsem měla pocit, že bychom měli mít oběd, a ne snídani.
Na proložení textu si sem dáme moji oblíbenou rybu oblečenou do maskáčů
(kanic plástvový, iNaturalist)
Tohle je její příbuzný. Člověk by řekl, že ta maskovaná moc není, ale kdybyste viděli, jak rychle umí měnit barvu z bílé do sytě červené!
(kanic proužkatý, iNaturalist)
Po snídani jsme museli počkat do jedné, než opadne největší proud, a to bylo skvělé, protože moc dobře vím, že jsem schopná si nablinkat do šnorchlu i po třech sušenkách, a pak jsme vyrazili na poslední maledivské šnorchlování.
Ebříkům jejich kamarád poradil šnorchlovací místo blízko místní elektrárny, protože tam vždycky viděl rejnoky, a tak jsme šli tam. Ono už moc dalších možných míst ani nezůstávalo, ostrov Ukulhas byl docela malý, navzdory rozšíření ostrova ve fázi dvě. (Tak je to označené na googlemapách.)
Zpočátku mi to tam nepřišlo nic moc, protože byla kalná voda a málo nových ryb, a navíc Ebříci zůstávali na písčité mělčině kvůli rejnokům, ale když jsem si doplavala k útesu, kde zase byly obrovské výběžky korálů se spoustou dutin a proláklin, ke kterým se dalo potápět, a když tam všude najednou začalo být strašně moc žraloků, začalo mě to vážně bavit.
Co je lepší než žralok? Dva žraloci!
(žralok černoploutvý, iNaturalist)
Žraloky jsem si prostě hrozně oblíbila. Když jich tam kolem mě plavalo pět, tak jsem plavala s nimi a fotila je a užívala si je, a to až do chvíle, kdy připlul ještě jeden, který byl ale trojnásobný, a zamířil si to přímo k nám. To už jsem vyklidila pole a ohlížela se přes rameno.
(Rovnou tu zmíním příhodu jak z filmu: Když se s námi ve vodě loučil Honza, který už šel z vody, zatímco my s Ivanou zůstávaly, tak kolem nás kroužila ploutvička jak z Čelistí. Hehe.)
Viděla jsem šest murén - obrovskou murénu jávskou, červenou murénu bělookou a nejčastější murénu hvězdovitou. Obzvlášť muréna bělooká mi utkvěla, protože jsem zrovna pronásledovala zajímavou rybu, která vlítla pod kámen, aby se schovala, jenže tam narazila na murénu, a obě se vyděsily a vystřelily každá na jinou stranu. A teď koho z nich honem fotit? Muréna ale zůstala poblíž, a celá odkrytá, takže vyhrála.
Kuk
(muréna bělooká, iNaturalist)
Had, akorátže pod vodou
(muréna hvězdovitá, iNaturalist)
Viděla jsem další hodně maskovanou ropušnici, a když jsem k ní zavolala Ivanu, nemohla ji najít, ačkoliv byla přímo u ní.
Našla jsem něco, co mělo tvar hvězdy, takže bych řekla, že to byla mořská hvězdice, ale mělo to ostny úplně jako ježek, takže bych řekla, že to byl ježek. Jakože nejvíc to připomínalo Echinocactus Grusonii - kaktus zlatá koule. Ale bylo to veliké a fialové a trny byly černé s čevenými špičkami. S Ivanou jsme se to pokoušely později znovu najít, aby se na to podívala taky, ale bez úspěchu, a to jsme se o to snažily opravdu dlouho, takže to asi muselo někam... odejít?
Kaktus
(hvězdice trnová koruna, iNaturalist)
Tohle je absolutní protipól. Místo obrněné hvězdice výše tahle připomínala naducaný polštář.
(Choriaster granulatus, iNaturalist)
A když už jsme u obskurních věcí pod vodou, tak si sem dáme tohle. Rozklikněte si obrázky téhle čeledě - nahožábří/nudibranchia. Jestli mi některé ryby přišly jak z drogových halucinací, tak tohle je říše pohádek jak vyšitá.
(Phyllidia varicosa, iNaturalist)
Bludiště, už jen kulička chybí. (Pořád mám trochu problém přijmout, že tohle je živočich. Zvíře.)
(útesovník Daidalův, iNaturalist)
Moc mě bavila photosession se žraloky a Ivanou jako fotografem, a pak ještě jedno s želvou.
Žraloci sice na fotkách vypadají menší, než skutečně byli, jenže ono nešlo zařídit, aby plavali mezi mnou a Ivanou, a ne až za mnou.
Želva takové problémy nedělala.
Dva žraloci v záběru a několik dalších kolem nás. Nejlepší okamžiky.
(fotila Ivana)
Žralok na zahrádce
(žralok černoploutvý)
Ukázkový duckdive za želvou & precizní načasování fotky
(fotila Ivana)
Svátek jsem měla z čtverzubce, kterého jsem viděla připlout do prolákliny pod kámen, kde splynul tak dokonale, že si Honza nebyl jistý, jestli mu neukazuju na korál místo na rybu.
Ivaně během šnorchlování vypadlo těsnění z výdechového ventilu šnorchlu, a ani jí, ani Honzovi se to nepovedlo spravit, a protože šnorchluje raději než Honza, vzala si Honzův a zůstala ve vodě se mnou, zatímco Honza šel obhlédnout ostrov a fotit vlaštovky. Čímž jsme se na Maledivách dostali na neuvěřitelných osm druhů ptáků: vránu, koela, velkou volavku, malou volavku, holuba, rybáky, vlaštovku a kulíka. A jednoho netopýra, ale to je pták asi stejně jako delfín ryba. A veliké papoušky, které známe z Ekvádoru a Brazílie, kteří tu ale byli úmyslně vysazení.
Nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomíná krávu
(čtverzubec černoskvrnný, iNaturalist)
Tady něco méně roztomilého: veliká agresivní ryba, se kterou není radno si zahrávat, protože je schopná z člověka vykousnout kus masa
(ostenec zelenavý, iNaturalist)
A když už jsme u těch nebezpečných ryb, tak ještě tuhle. Ta nekouše, ta je jedovatá.
(perutýn paprsčitý, iNaturalist)
A ještě ti papoušci
(ara ararauna, fotili Ebříci)
S Ivanou jsme z moře vylezly až při západu slunce. Mně už ve vodě bylo delší dobu chladno, ale stejně jsme si ještě počkaly, jestli nebude zelený paprsek, (nebyl,) a pak jsme se nechaly strhnout lidmi, kteří zírali do koruny jednoho z ovocných stromů na zahradě plážové restaurace, a zjistily jsme, že tam je spoustu velikánských kaloňů, kteří porůznu odlétali a zase přilétali.
Poslední soumrak nad maledivským mořem
Asi největší netopýr, jakého jsem kdy viděla
(kaloň indický, iNaturalist)
Po návratu nastalo velké praní a čištění věcí, aby s trochou dobré vůle stihly do rána uschnout, protože jsme ráno odjížděli zpátky do Male na letiště a ještě ten večer odlétali na Srí Lanku, a teprve poté jsme šli na večeři. Už mi docela kručelo v břiše.
Ivana si objednala místní zeleninovou specialitu s rýží a já krevety ve sladkokyselé omáčce s rýží, a přestože Ivana měla jídlo plné krevet, zatímco já nemohla žádnou najít, trvalo nám půl porce, než nám došlo, že máme ta jídla prohozená. Ehm.
Ten večer to bylo poprvé, co jsem usnula ihned a spala nepřerušovaně osm hodin. Ách.
V hotelu
A ještě jídlo. Bez fotek jídla by to totiž nešlo.
Poslední východ slunce
(fotila Ivana)
Další den byl poslední den na Maledivách. Ráno jsme si přivstali a na východ slunce se šli podívat do přístavu, jestli nepřiplují i kytarovci (no jo, další žralok - guitarfish neboli shovelnose shark), které jsme tu ještě neviděli, ale byla tam jen miminka žraloků černoploutvých.
Protože nám většina věcí stihla přes noc uschnout, tak balení netrvalo dlouho. Poslední snídaně v Celesté - náš číšník si nás pamatoval a ani nám už nenosil menu, i když vždycky zdvořile počkal, až mu nadiktujeme pokaždé úplně stejnou objednávku. A jako pokaždé ani ten den nechtěl zaplatit nápoj navíc, který nebyl v ceně hotelu. (Ivana i já jsme si totiž dávaly zázvorový čaj i kafe, ale v ceně hotelu byl jen jeden nápoj na člověka. Honza nepil.)
Odjíždíme z Ukulhasu
(fotila Ivana)
Ještě jednou: Maledivy jsou jedno velké staveniště
(fotila Ivana)
Lodní transport tam taky frčí
(fotila Ivana)
A úplně závěrem si dáme záchody pro latinku ovládající ženy a arabštinu ovládající muže :)
Na přívoz jsme vyrazili zbytečně brzy, protože jsme si mysleli, že odjíždí ve třičtvrtě, ale ve skutečnosti jel až v deset, ale jako všude i tam v čekárně měli puštěné větráky, a tak to tolik nevadilo. V Male jsme byli ve tři a na letiště jel vzápětí další přívoz a tam byla thajská resturace, kde nedrželi ramadán a měli tam větráky, a pak byl podvečer a my seděli v letadle na Srí Lanku.
Odlétala jsem nerada. V maledivském podvodním světě kypícím životem a plném barev bych vydržela ještě hodně dlouho.
Ahoj, uvidíme se na Srí Lance!