Maledivy: Obecné informace

S Ebříky jsme vyrazili na dva týdny na Maledivy a Srí Lanku. První týden jsme strávili na Maledivách a už tenhle úvodní článek je plný fotek podvodního světa, který mě uchvátil.

Moje pozorování na iNaturalistu z Malediv zde.
Ebří pozorování na iNaturalistu z Malediv zde.
(Jsou průběžně doplňovaná a ještě to asi chvíli potrvá.)

Všechna pozorování z iNaturalistu na Maledivách zde, ryby zde.

Honzův mammalwatcherský report z Malediv a Srí Lanky zde.

(fotila Ivana)

Maledivy jsou soustroví o 1196 ostrovech jižně od Srí Lanky. Severojižně měří tenhle stát 800 kilometrů, ale rozloha souše je srovnatelná s Plzní. Mají půl milionu obyvatel.

Letiště je na ostrově Male, kde je i hlavní město. Letiště a Male jsou na původním ostrově, nicméně my po příletu přespávali na ostrově Hulhumalé, který byl postavený 2004.

Jako měna slouží maledivská rupie (1 MVR = 1,39 CZK), ale všude berou karty a dolary, takže je zbytečné je mít. Navíc nejdou při odletu vyměnit zpátky. Ceny v restauracích byly všude uváděny v dolarech.

Navzdory existenci maledivštiny úplně všichni uměli anglicky.

Při cestě na Maledivy je nutné vyplnit online formulář IMUGA, kam se nahrává i scan pasu a vaše fotka. Jde to vyplnit až čtyři dny před odletem a potvrzení přijde obratem. Tohle kontrolují už na pražském letišti a samozřejmě při příletu do Male. Při odletu již vyžadována není. Je zdarma.

Sapín zelený

Maledivy jsou muslimské, a tak mají mít ženy zakrytá kolena a ramena a muži trička. V rezortech se to asi neřeší, ale ve městech na ostrovech, kde jsme byli v hotelech my, nás na to pokaždé upozorňovali. Plavky se smí nosit pouze na vyznačených bikini beaches.

My tam byli v době ramadánu, a to na méně turistickém ostrově byly restaurace zavřené od východu do západu slunce. Jíst a pít v téhle době na veřejnosti se nemá. Na turističtějším Ukulhasu byly pro turisty restaurace otevřené i ve dne, a třeba snídaně v ceně hotelu byly podávané až od půl osmé, kdy už bylo dávno světlo.

Mezi ostrovy jezdí pravidelné linky public ferry MTCC, jejichž jízdní řády se dají najít online. Abych vám ušetřila čas, prozradím vám, že maledivská hatmatilka se píše zprava doleva, a tak je v tabulkách odjezdové místo vpravo a cílová destinace vlevo.

Muréna jávská

Nejvyšší bod na Maledivách má 5 m n. m.

Poslední tsunami zasáhla Maledivy v r. 2004 a měla za následek 108 obětí. Obranou obyvatel je díky systému včasného varování útěk na lodích na širé moře, kde tsunami přečkají jako pouhou velkou vlnu.

Maledivská vláda počítá se vzestupem hladiny oceánů vinou klimatické změny a šetří peníze, za které plánuje koupit kus Indie, Srí Lanky nebo Austrálie, kam se veškeré obyvatelstvo  přesídlí, protože do r. 2100 budou Maledivy zaplaveny vodou. A mezitím staví umělé ostrovy jako např. již zmíněné Hulhumalé.

Žralok černoploutvý

Maledivy jsou civilizované. Lidi jsou milí a ochotní, a taky nevlezlí.

Místní pijí odsolovanou mořskou vodu, ale na obou ostrovech jsme měli v rámci ubytování zdarma balenou vodu. Ta odsolovaná je totiž hnusná a turisti by se nad ní ofrňovali.

Jejich kuchyně nás neoslovila. Jedí hlavně ryby, ale připravují je divně - jsou hodně vysušené, tuhé a žvýkavé. A ačkoliv je Maledivám nejblíž Srí Lanka a Indie, je tam výrazně patrný malajský kulinářský vliv.

Bamigoreng mi chutnal ze všech jejich jídel zdaleka nejvíc. I maledivská jídla obsahují primárně rýži nebo nudle.

Kněžík Hardwickův

My jsme bydleli v hotelech mimo rezorty, a to na ostrovech Bodufolhudhoo a Ukulhas. Ceny ubytování byly docela vysoké, ceny jídla o něco vyšší než v Česku.

Male - Reef Guesthouse: 90 USD (3 lidi / 1 noc)
Bodufolhudhoo - Paguro: 233 USD (3 lidi / 2 noci)
Ukulhas - Island Home Inn: 480 USD (3 lidi / 4 noci)

V hotelech jsou samozřejmostí klimatizace, v resturacích větráky.

V některých obchodech se před vstupem zouvá.

Útesníci indopacifičtí, ostenci černí a ostenec indický

Ty ostrovy byly komicky malé - Bodufolhudhoo má na délku pár set metrů, Ukulhas teď už skoro dva kilometry, ale to jen proto, že před pár lety kilometr ostrova dostavěli. Ony jsou celé Maledivy jedno velké staveniště a ostrovy se masivně rozšiřují.

Komáři na Maledivách přenáší dengue a chikungunya, ale repelent jsme neměli potřebu použít ani jednou. Pokoje byly utěsněné dobře.

(fotila Ivana)

60-90 % korálů na Maledivách zbělelo při extrémním El Niňo v r. 2016, kdy stoupla teplota moře nad 34 °C, a tak jsou tam ty nádherné, famózní, veliké podvodní zahrádky mrtvé. Opravdu moc bych to chtěla vidět dřív, kdy to tam všechno bylo barevné.

Kvůli korálům je nutné používat opalovací krémy šetrné ke korálovým útesům. Já s sebou měla nějaký z DM se SPF 50, který měl přímo na etiketě, že je v souladu s Hawajským zákonem na ochranu podvodních ekosystémů.

Muréna bělooká

Na Ukulhasu jsme si zaplatili trip na žraloky velrybí (whalesharks) za 100 USD / osobu. Na lodi jsme byli od sedmi do šesti a kromě kapitána a jeho buddyho nás tam bylo dohromady sedm účastníků. V ceně byl oběd, který jsme si cestou objednávali a vyzvedávali na ostrově cestou.

Žraloky jsme sice neviděli, ale pozorovali jsme kulohlavce (pilot whales), kteří pluli ve shluku dalších lodí a chvíli i přímo u naší lodi, přibrzdili jsme u delfínů, ke kterým jsme si šli zaplavat, chvíli jsme pluli podél manty útesové, ke které už nebyl čas si jít zaplavat, a měli jsme necelou hodinu na oběd a šnorchlování na překrásném útesu ostrova Picnic Island.

Úspěšnost nalezení žraloků velrybích je prý 9/10. Byli jsme smolaři.

Lulanka Commersonova

Moře kolem našich ostrovů bylo plné žraloků.

V jeden moment na Ukulhasu kolem mě kroužilo osm žraloků černoploutvých, těch jsme vídali nejvíc. Častí byli i žraloci lagunoví, kteří se od černoploutvých poznají podle kontrastně bílé špičky hřbetní ploutve. Tihle žraloci nejsou nebezpeční, a navíc jsme vídali hlavně malé jedince (předpokládám, že mládež).

Na Ukulhasu jsme při večerním krmení v přístavu viděli taky spousty žraloků rezavých, ze kterých už jde kvůli jejich velikosti respekt, a kteří mohou být nebezpeční, když se cítí ohrožení nebo vyprovokovaní. Při nočním šnorchlování jsme je ale nezahlédli ani jednou - narozdíl od denního šnorchlování, kdy jsme našli prvního spícího v jeskyni a druhého pod velkým kamenem. Nebudili jsme je.

Na Bodufolhudhoo jsem v noci našla chobotnici.

Rejnoky a manty jsme viděli hlavně při nočním krmení a taky při tripu na whalesharky - jedinoho dalšího jsem viděla hodně hluboko pod sebou při denním šnorchlování na Ukulhasu.

Murén jsme viděli spoustu. A pak: barevné rybičky. Kvanta. Podvodní svět je úžasný.

Se žralokem černoploutvým
(fotila Ivana)

S sebou jsme měli věci na šnorchlování/potápění.

Já týden před odletem absolvovala víkendový freedivingový kurz, bez kterého by byl zážitek na Maledivách poloviční. Možnost ponořit se ke všemu, co pode mnou bylo, dlouze obeplavávat korály a hledat pod nimi schované rybičky a prohlížet všechny podvodní jeskyně, dutiny a prohloubeniny byla k nezaplacení. Nejhlouběji jsem byla v šesti metrech.

Vybavení: maska, šnorchl, ploutve, opasek s 3 kg olova, bójka, foťák, anti-fog, baterka na noční potápění.

Foťák jsem si pořídila podvodní Olympus TG-7, který fotí skvělé makro a skvělé podvodní fotky, ale mizerně krajinky. Pod vodou mi baterka vydržela cca 3 hodiny / 500 fotek.

Bójku jsem měla půjčenou od Ebříků a dva dny před koncem jsem ji odložila, aby mě nelimitovala délka šňůry při ponorech. Tím jsem přišla o možnost se po dlouhých a hlubokých ponorech  na hladině pořádně rozdýchat, ale kvalita zážitku šla strmě nahoru.

Opasek a 3 kg olova olova jsem si pořídila nejlevnější možné z Decathlonu. Měla bych správně mít asi 4 kg, ale nakonec jsem bez bójky byla ráda, že nemám víc, protože jsem s nimi vydržela plavat šest hodin v kuse bez problémů. Udržet se při focení mělce pod hladinou byl sice problém, ale od dvou metrů hlouběji jsem se mohla kolem focených objektů štelovat, jak jsem potřebovala, aniž by mě vztlak hnal nekontrolovaně na hladinu.

Masku, šnorchl a ploutve jsem měla půjčené od rodičů. Maska mi seděla jen tak tak - při větších manévrch pod vodou jsem si ji musela dotlačovat k obličeji, aby mi do ní netekla voda. Ploutve bych pořebovala delší, s těmihle jsem nedohonila žraloky a pěkně mě to štvalo.

Plavali jsme v dlouhém oblečení, abychom nebyli limitovaní bikini beaches, abychom to měli trochu jako ochranu před odřeninami od korálů a hlavně abychom nebyli spálení od slunce. Na dlouhé vlasy  se mi úžasně osvědčila běžecká čelenka.

Na pláž jsme si brali tašku s ručníkem, vodou, opalovacím krémem a anti-fogem. Klíč od hotelu jsem měla při plavání v kapse, náhradní baterky do foťáků měla Ivana v nepromokavých pytlíčcích a nepromokavém pouzdře v bójce.

Šnorchlovat jsme chodili i v noci, a to jsme si s sebou brali podvodní baterky, se kterými je pod vodou překvapivě skvěle vidět. Baterku jsem měla na zdrhovadle na levé ruce, foťák na zdrhovadle na pravé ruce a obojí jsem samozřejmě držela, protože jsem ruce k ničemu jinému pod vodou nepotřebovala. Moje baterka vydrží svítit dvě hodiny. Dvacet minut před dojitím baterky výhružně zabliká a ztlumí světlo, aby měl člověk čas doplavat zpátky ke břehu.

Foťák, světlo i hodinky jsem po návratu z moře oplachovala a na 20 minut máčela ve sladké vodě.

Sasanka velkolepá a klaun černoploutvý

Z potápění jsem měla většinu času hodně rozbolavělé uši. Ivana přiletěla s ucpanými dutinami, a ačkoliv se nepotápěla moc hluboko, měla první dny masku plnou krve z nosu.

Z léků jsem tam využila hořčík, protože mám z ploutví tendenci ke křečím v chodidlech, Sinupred proti zahlenění, protože jsem nechtěla skončit jako Ivana a chtěla jsem odlehnout svým uším, a antihistaminika, když jsem se po prvním šnorchlování v Male hrozně osypala. Pro jistotu jsem s sebou měla i sprej na čištění uší, který ale nebyl potřeba.

(fotila Ivana)

následující